(Ne)Chcená
- O životě
- Gitka
- 03.10.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Venované mojej mamke. Mama zase plače. Počujem a cítim to. Je to ako hlboké kvílenie mora. Plače kvôli tebe a mňa to bolí spolu s ňou. Vedela som, že ju opustíš, že opustíš nás. Napriek všetkým tvojím sľubom a krásnym rečiam.
Miloval si ju vôbec niekedy? Bola pre teba aspoň na chvíľu taká výnimočná a nenahraditeľná ako je pre mňa? Neverím, skrátka neverím. Ak niekoho miluješ, nemôžeš žiť bez jeho hlasu. Nemôžeš spať bez jeho prítomnosti, nemôžeš dýchať, keď ten druhý trpí. To je láska, chápeš?
Ona ťa milovala, je to cítiť zakaždým, keď sa pozrie na tvoju fotku. Zachveje sa jej hlas a zrýchli tep. Stále verí, stále dúfa, že sa vrátiš. Že to nebolo definitívne zbohom. Štve ma to. Nechcem, aby sa trápila kvôli tebe. Ty toho nie si hoden. My ťa totiž nepotrebujeme. Budeme bez teba šťastné, o tom nepochybuj.
Mala len osemnásť, keď ste sa zoznámili a bol si jej prvá láska. Ale to si dobre vedel a užíval si si jej trochu naivný obdiv a oddanosť. Hral si sa na romantika, skladal jej piesne a spieval ich v tichu noci. Bože, tak hlúpo ti naletela. Hovor si, čo chceš, ale ty si ju sprosto využil. Od bozkov ste raketovou rýchlosťou prešli k veciam, na ktoré váš vzťah nebol ani zďaleka pripravený. Mama to cítila, ale nechcela ťa sklamať a tak išla sama proti sebe. S tvojou pokrivenou morálkou si bral všetko na ľahkú váhu.
Keď ti v ten májový večer ukázala pozitívny test, na chvíľku si na ňu pozrel inak a v mysli ti prebehol ten pokojný rodinný život, ktorý by si s ňou mohol viesť. Ale tvoja povaha lovca, nenásytné ego a hlavne nechuť opustiť pohodlie slobody zvíťazili. Vzal si ten drobný dôkaz nového života, hodil do koša a povedal jej jediné: „Je to tvoj problém. My dvaja sme spolu skončili.“
Týždeň ležala v posteli a myslela, že jej život skončil. Nevedela ako ďalej, ako zvládne život bez teba, ako zvládne vychovať dieťa bez manžela. Bolo to ako priepasť, nad ktorou balancovala bez záchranného lana. Ale vzdať sa nie je v jej povahe. Rozhodla sa bojovať a ubrániť si to malé pred všetkými. Prisahala si, že ho bude milovať viac ako vlastný život a svoj sľub dodržala.
Zhasla lampičku a už neplače. Snaží sa myslieť na niečo pozitívne. Myslí na mňa a ja myslím na ňu. Cítim, ako sa upokojuje, dych sa jej prehlbuje a pomaly usína. Zajtra jej doktor povie, že čaká dievčatko. A ty budeš len minulosťou.
Pohla som sa. Zacítila ma, priložila si ruku na bruško a usmiala sa v polospánku.
Pošepkala som jej: „Mami, neboj, my spolu všetko zvládneme…“
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 793
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 522
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 8237
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 4600
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 5519
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2391
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1299
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2864
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 1004
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 3271
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...