Dokonalosť
- Rodičovství
- Gitka
- 05.09.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jesenné popoludnie v parku. Unavené slnko ma nabíja zlomkom energie, ktorá mi tak chýba. Pozorujem svojich synov, ako sa naháňajú po tráve a sledujem pritom hodinky.
Ešte pár minút a musím ich odtiahnuť domov. Po ceste nakúpiť, usmoliť nejakú večeru, vykúpať, uložiť. Nikdy nekončiaci stereotyp. Šesť rokov doma sa zdá byť ako celá večnosť, ktorá premenila vždy usmiatu a šarmantnú mladú ženu na niečo iné, čo už nie som ja. Už ani neviem, kto som. Mama ---- to je asi tak všetko.
Je čas ísť. Zavolám na synov, ale ani jeden z nich nereaguje. Unavene k nim vykročím a už podvedome sa pripravujem na zápas, ktorý sprevádza každú našu cestu domov. Starší ako tak poslúchne, ale mladší začne kopať, hádzať sa o zem, mlátiť okolo seba. Už to neriešim, rezignovala som dávno a teraz len čakám, kedy jeho vzdor skončí. Držím ho v pevnom objatí a periférne zazriem uprený pohľad ženy naproti.
Je v žltom. Sako moderného strihu, vysoké podpätky, zladená kabelka. Dokonalosť v žltom. Jej uprený pohľad ma núti sklopiť oči, Lukáš cíti moju neistotu a bráni sa ešte viac. Podľahnem známemu návalu zlosti na všetkých a na všetko a dám mu dve silné rany na zadok. Spustí obrovský krik a žena v žltom sa okamžite zdvihne a rýchlo odkráča preč. Chápem.
Nechce sa jej sledovať neschopnú matku a jej nezvládateľné deti. Vráti sa asi do svojho rovnako dokonalého bytu, kde pravdepodobne zalezie na hodinu do vane alebo pôjde na skvelú večeru so skvelým chlapíkom. Ja nie. Ja budem doma, snažiac sa nejako prežiť tento deň a nakoniec upadnúť do prerušovaného spánku. Ťahám deti za drobné rúčky domov a na jednu čiernu mikro-sekundu zatúžim, aby neboli…
Iný čas, iná lavička. Žena v žltom sleduje zapadajúce slnko. Pritiahne si sako bližšie k telu a zachveje sa. Nie od zimy. Myslí na tú unavenú, vysilenú matku, ktorú zazrela v parku a na jej synov. Myslí na to, ako ich dnes večer kŕmi, kúpe a ukladá spať.
Zdvihne sa, podpätky sa jej zaboria do mäkkej pôdy. Podíde bližšie k malému náhrobnému kameni.
Keď zapaľuje sviečku v tvare anjela, po tvári jej stečie obrovská, nemá slza…
Přečtěte si také
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 111
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 109
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 106
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 114
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 173
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
Děti chtěly pořád něco kupovat. Jedno pravidlo nás zbavilo většiny proseb
- Anonymní
- 26.09.26
- 2354
„Mami, já to potřebuju.“ Věta, kterou jsem za poslední roky slyšela tolikrát, že už přesně vím, že ve většině případů následuje něco, co dítě ještě před pěti minutami vůbec neznalo. Dlouho jsem si...
Myslela jsem, že je to konečně ten pravý. Pak mě kontaktovala jeho manželka
- Anonymní
- 26.09.26
- 1853
Už jsem si skoro začínala říkat, že jsem konečně měla štěstí. Po několika vztazích, které nikam nevedly, jsem potkala muže, se kterým mi bylo dobře. Byl pozorný, zajímal se o mě, pamatoval si...
První měsíc školy je za námi. A já už přesně vím, co jsme letos podcenili
- Anonymní
- 26.09.26
- 1832
Nějak pevně doufám, že to, co zažívám doma teď já, prožívají v nějaké menší obměně i ostatní matky. Upřímně prázdniny byly náročné a na školní rok jsem se těšila jako na smilování, jenže kde je ten...
Chtěla jsem rodičům říct o hypotéce a novém autě. Místo radosti přišel výslech
- Anonymní
- 26.09.26
- 7873
Nedávno jsme s manželem podepsali hypotéku. Nebyla to žádná malá věc. Dlouho jsme vybírali dům, počítali peníze a přemýšleli, jestli do toho opravdu jít. Nakonec jsme se rozhodli, že ano.
Syn měl před každou návštěvou lékaře hysterický záchvat. Až tohle zabralo
- Anonymní
- 26.09.26
- 859
Vždycky, když jsem svému sedmiletému synovi Nicolasovi oznámila, že půjdeme k lékaři, okamžitě zbledl. Odmalička má z doktorů panický strach. Je to bohužel spojené s jednou nepříjemnou zkušeností,...
