Dokonalosť
- Rodičovství
- Gitka
- 05.09.16 načítám...
Jesenné popoludnie v parku. Unavené slnko ma nabíja zlomkom energie, ktorá mi tak chýba. Pozorujem svojich synov, ako sa naháňajú po tráve a sledujem pritom hodinky.
Ešte pár minút a musím ich odtiahnuť domov. Po ceste nakúpiť, usmoliť nejakú večeru, vykúpať, uložiť. Nikdy nekončiaci stereotyp. Šesť rokov doma sa zdá byť ako celá večnosť, ktorá premenila vždy usmiatu a šarmantnú mladú ženu na niečo iné, čo už nie som ja. Už ani neviem, kto som. Mama ---- to je asi tak všetko.
Je čas ísť. Zavolám na synov, ale ani jeden z nich nereaguje. Unavene k nim vykročím a už podvedome sa pripravujem na zápas, ktorý sprevádza každú našu cestu domov. Starší ako tak poslúchne, ale mladší začne kopať, hádzať sa o zem, mlátiť okolo seba. Už to neriešim, rezignovala som dávno a teraz len čakám, kedy jeho vzdor skončí. Držím ho v pevnom objatí a periférne zazriem uprený pohľad ženy naproti.
Je v žltom. Sako moderného strihu, vysoké podpätky, zladená kabelka. Dokonalosť v žltom. Jej uprený pohľad ma núti sklopiť oči, Lukáš cíti moju neistotu a bráni sa ešte viac. Podľahnem známemu návalu zlosti na všetkých a na všetko a dám mu dve silné rany na zadok. Spustí obrovský krik a žena v žltom sa okamžite zdvihne a rýchlo odkráča preč. Chápem.
Nechce sa jej sledovať neschopnú matku a jej nezvládateľné deti. Vráti sa asi do svojho rovnako dokonalého bytu, kde pravdepodobne zalezie na hodinu do vane alebo pôjde na skvelú večeru so skvelým chlapíkom. Ja nie. Ja budem doma, snažiac sa nejako prežiť tento deň a nakoniec upadnúť do prerušovaného spánku. Ťahám deti za drobné rúčky domov a na jednu čiernu mikro-sekundu zatúžim, aby neboli…
Iný čas, iná lavička. Žena v žltom sleduje zapadajúce slnko. Pritiahne si sako bližšie k telu a zachveje sa. Nie od zimy. Myslí na tú unavenú, vysilenú matku, ktorú zazrela v parku a na jej synov. Myslí na to, ako ich dnes večer kŕmi, kúpe a ukladá spať.
Zdvihne sa, podpätky sa jej zaboria do mäkkej pôdy. Podíde bližšie k malému náhrobnému kameni.
Keď zapaľuje sviečku v tvare anjela, po tvári jej stečie obrovská, nemá slza…
Přečtěte si také
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 3618
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 1167
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 1406
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 600
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 727
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 5701
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 2349
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 517
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 987
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 755
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
