Naše rodinné strasti a slasti
- Rodičovství
- Gitka
- 11.04.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tento denníček venujem všetkým hrdinským mamám, ktoré občas padajú od únavy, ale nikdy to nevzdávajú. Veria totiž v lepší zajtrajšok…
Som obyčajná mama. Občas mávam zlé dni a vtedy:
Už raňajky sú boj. S urevaným miminom na rukách naháňam staršieho Šimona po izbe, snažím sa mu napchať do pusy aspoň trocha rohlíku, ale najradšej by so ho po ňom hodila. Manžel s ospravedlňujúcim úsmevom odchádza do práce, mrmlem si naštvane niečo o neférovosti ženskej a mužskej role a namiesto pozdravu mu do ruky narvem vrecko s odpadom. O chvíľu si zdesene uvedomím, že ten nedojedený rohlík pchám do pusy trocha prekvapenému štvormesačnému Lukáškovi.
Chystačka na prechádzku je nanajvýš tragikomická. Najprv naobliekam seba. S čiapkou a v bunde naháňam Šimona, obliekam ho, zatiaľ čo sa on váľa po zemi a kričí, že “nikam nejde a chce dopozerať Pepinuuuuu”. Unavený Lukáš už vyrevúva v postieľke. Keď sa k nemu dostanem, funiaca a spotená, napchám ho do fusaku a hneď nato utekám ku staršiemu znova mu natiahnuť vyzlečené nohavice. Posledné kúsky nekonečného odevu (milujem zimné obdobie), schádzame po schodoch, mimino v taške, starší ma ťahá za ruku, skáče, skúša moju rovnováhu. Konečne vychádzame z vchodu. Ideme asi tri minúty, keď sa na nás začne liať výdatný dážď. “Akože fóóóór?” kričím v duchu.
Obedujeme. Kŕmim Šimiho s mladším na kolenách. Omáčka mi kape na čistý obrus, na dlážku a Lukymu na hlavu. Jedlo je všade naokolo, len nie v mojom žalúdku…
Je nekonečné popoludnie. Vonku dážď, doma spúšť. Malý reve, starší je na zabitie. Hypnotizujem hodiny, aby už konečne ukázali päť a ukázal sa i manžel. O 16.55. mi drahý volá, že sa zdržal na meetingu a príde “o trošku neskôr”. Niečo mu odvrknem, zložím telefón. Apaticky hojdám plačúce mimino v náručí a ešte apatickejšie sledujem, ako Šimon rozotiera ružovú plastelínu po čiernej sedačke.
Proste ich nemôžem uspať. Je desať a každú chvíľu fňuká jeden alebo druhý. Chodím zo spálne do izbičky ako robot, ani to už nepočítam. V duchu preklínam Vlastimila, že má práve dnes meniny (svátek) a stiahol drahého do krčmy. O dvanástej konečne zaspíme. O pol jednej ma manžel budí svojím mierne podnapitým „Lásko, ja vás tak miluju.“ Díky, zlato, ale už zalez a kuš! O pol druhej začne Šimonko príšerne kašľať a neprestáva a neprestáva. Sedím pri ňom, sledujem a tíšim ho. Drahý vedľa spokojne odfukuje a ja na mobile zúfalo googlim príznaky čierneho kašľa.
O tretej sa vraciam do postele. O štvrtej kojíme a piatej vstávame…
Ale potom nastanú dobré dni a vtedy:
Zobudím sa pred svitaním, v byte je ticho. Namiesto usnutia odídem potichu za Šimonkom, prikryjem mu holé nožičky a odhrniem vlasy z čela. Vrátim sa do postele k miminku, ono za chvíľu otvorí oči, otočí sa na mňa a ja dostanem ten najkrajší dar – jeho prvý ranný milovaný úsmev, ktorý patrí len mne…
Pokojne raňajkujeme, deti sú úžasné, poslušné akoby ani neboli moje, hehe. Starší sám vzorne baští, mladší sa hrá spokojne pod hrazdičkou. Manželovi pri odchode do práce so zvodnou pusou pripomeniem, že je naj…úplne vo všetkom… 
Celý deň trpezlivo odpovedám Šimimu na stokrát opakované “a pjooooč?” a vysvetľujem nevysvetliteľné. Keď Lukáško zaspí, pozbieram zvyšky energie a bláznime sa spolu, vystrájame a smejeme sa hodinu vkuse, kým nezačneme obaja čkať (škytat) a syn so smiechom prosí – „Mamiiiii, už doooooosť“… 
Nastane ten jedinečný okamih, keď obe deti spia cez deň naraz. Pijem kávu, mám vyložené nohy a premýšľam, ako som si zaslúžila tých nádherných 15 minút ticha a kľudu.
Idem prebaliť malého, aj keď nemusím, len aby som sa s ním pomaznala. Hladkám ho po hlavičke, šteklím na brušku a krku a on sa rehlí tak krásne dospelo-detsky. Jeho ružová vôňa ma znova uisťuje, že je stopercentne môj. Potom ho ešte chvíľu hojdám v náručí, spievam mu pieseň, čo mi spievala moja mamka a on sa mi uprene díva do očí. Trocha sa mi pritom láme hlas…
Je nedeľa. Ideme na skorú rannú prechádzku. Vzduch vonia slnkom a jarou, Luky spokojne zaspáva v kočíku, Šimi na motorke frčí pred nami. Chytíme sa s manželom za ruky, sledujeme deti a je nám fajn, tak jednoducho, tak krásne.
Popoludní si pustíme hudobný kanál, vezmeme s manželom Šimiho do náručia a tancujeme spolu na zlaté 80-tky. Lukáško nás s úsmevom sleduje, starší sa chichoce a v očiach ma napísané, ako je rád, že sme spolu a že nás má…
A nakoniec…
Ideme všetci v MHD. Mladší si spokojne brble v kočíku, Šimonko sedí manželovi na kolenách a držia sa za ruky. Majú rovnaké oči a úsmev. Sympatická pani sediaca naproti nám sa nakloní a potichu mi povie: „Mate krásnu rodinku. Musíte byt veľmi šťastná.”
S prekvapeným úsmevom a trocha dojato jej kývnem - Áno, asi som fakt šťastná…
Přečtěte si také
Nevyžádaný dárek od tchyně mi zkazil narozeniny. Po otevření jsem doslova ztuhla
- Anonymní
- 18.06.26
- 107
Měla to být pohodová oslava čtyřicetin. S přáteli už jsem slavila a teď byla na řadě rodina. Bohužel jsem v rámci dobrých vztahů pozvala i tchyni s tchánem. Vím, že Alžběta umí být dost protivná,...
Řepa na hlavě, černé hadry a trenky ven. Dnešní puberťáci mají vlastní uniformu
- Anonymní
- 18.06.26
- 73
Mámy puberťáků mě nejspíš pochopí. Tenhle deníček není stížnost, spíš pobavené pozorování. Každá generace měla své módní úlety a účesy, nad kterými si rodiče zoufali. Jenže jako učitelka na druhém...
Soused mě neustále šmíruje. Už je mi to nepříjemné. Manžel si na něho došlápl
- Anonymní
- 18.06.26
- 173
Vedle nás bydlí starší manželé, se kterými jsme vždycky vycházeli dobře. Nikdy mezi námi nebyly žádné spory, občas jsme si popovídali přes plot, pomohli si, když bylo potřeba, a celkově panovaly...
Dcery mi chtějí strčit děti na prázdniny, ale nikdy od nich nedostanu ani korunu
- Anonymní
- 18.06.26
- 139
Za pár týdnů začnou letní prázdniny a obě mé dcery už se mě vyptávají, jestli si vezmeme vnoučata alespoň na část léta k sobě. Já je samozřejmě miluji. S manželem máme chatu, kam je bereme rádi, a...
Měsíce mi vyčítala výběr školy. Teď chce, abych tam jejího syna protlačila
- Anonymní
- 18.06.26
- 105
Když máte děti ve stejném věku jako vaši sourozenci, často se očekává, že půjdete ve stejných šlépějích. Já se ale u svého předškoláka rozhodla jinak. Už dávno před zápisy mi bylo jasné, že syna...
Tchyně mi neustále tvrdila, že špatně kojím. Přestala jsem věřit sama sobě
- Anonymní
- 17.06.26
- 1164
Začalo to „nevinnými“ radami, ale postupně se z nich stal neustálý tlak a zpochybňování každého mého kroku. U kojení, které mělo být přirozené, jsem se nakonec přistihla, že víc než miminku...
Máma neumí stárnout a snaží se vypadat na 30. Bohužel to působí spíš směšně
- Anonymní
- 17.06.26
- 1731
Moje mamka byla vždycky moc krásná žena. A myslím si, že by byla i dnes. Jenže to by si nesměla do svého obličeje nechat zasahovat. Máma totiž neumí stárnout a dělá vše pro to, aby vypadala mladě....
Přítelkyně sbírá lajky na našem synovi. Prý to k práci influencerky patří
- Anonymní
- 17.06.26
- 844
S Johanou se o tom dohadujeme už několik měsíců a pořád jsme nenašli společnou řeč. Nelíbí se mi, že zveřejňuje našeho syna na Instagramu. Tvrdí, že je opatrná, snaží se ho ukazovat jen z dálky...
Měsíce předstírám orgasmus, milování je pro mě utrpení. Nechci zklamat přítele
- Anonymní
- 17.06.26
- 1411
Potřebuji se svěřit s něčím, s čím se vlastně nemám komu svěřit. Připadám si strašně a už nevím, co s tím mám dělat. Od porodu nejmladší dcery mám problémy při sexu. Jsem hodně suchá, bolí to,...
„Smrdíš mi a vypadáš hrozně.“ Manžel mě po porodu vyhnal z ložnice
- Anonymní
- 17.06.26
- 1937
Před půl rokem se nám narodilo vymodlené miminko. Čekala jsem, že začátek bude náročný, plný nevyspání a shonu, ale věřila jsem, že jako partneři to zvládneme. Místo toho prožívám nejhorší období...
tak nějak to vypadá i u nás, jen to máme v holčičím podání… děti jsou prostě poklad a nakonec na všechno jejich „zlobení“ zapomenu… 
