Ona
- O životě
- Štofik
- 22.06.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...pokračování Mrchy...
Přečtěte si také první část deníčku »
S Káťou chodil něco málo přes 2 měsíce. Byla jeho spolužačka. Milá holka, vtipná. Miloval její pihu nad horním rtem, její úsměv. To, jak byla přirozená. Ne jako ostatní holky ze třídy. Nemalovala se a nemluvila sprostě. To na holkách nesnášel. Když byly sprostější než jeho kámoši. Líbila se mu hned ten první den. Byla roztomilá.
Ona ho tenkrát políbila první, když spolu po tělocviku uklízeli žíněnky. Vůbec to nečekal. Byl to letmej polibek, vlastně spíš pusa. Najednou měla svoje rty přitisknutý na těch jeho. Voněly jako maliny, i tak chutnaly. Později zjistil, že to je díky jejímu oblíbenýmu balzámu na rty, kterým ho pořád chtěla natírat. Že prý má hrubé rty. Někdy jí to dovolil a ona s ním občas ráda chodila na venčící procházky s Badym. Toulali se loukama, někdy si vzali učení a často se někde svalili pod strom a snad hodiny strávili líbáním. Bylo to jako se líbat s mátovo-malinovým bonbónem. Zapomínal při tom na všechno. Na to, že ho vůbec nebaví škola, na který je, že jeho nevlastní táta začíná být čím dál dýl v práci, a když přijde domů táhne z něj chlast. Taky nesnášel povinný skoro denní návštěvy u babičky. Pořád s ním jednala jako s malým děckem, chtěla ho pořád objímat a vykrmovat. Nechápala, že sportuje a jahodový knedlíky několikrát do týdne se neshodují s jeho trénink plánem. Na tohle všechno s Káťou zapomněl. A navíc byl jedinej z týmu, kdo měl holku. Kluci záviděli.
Takhle žil a byl spokojenej, nebo si to aspoň myslel, než potkal ji. Nejdřív jí nevěnoval pozornost, chodila sama, na místech, kam by Káťu samotnou nepustil. Louky a park hodně za městem, večer se tam scházeli alkáči a huliči trávy. Prostě nebezpeční týpci. Ale tý holce to bylo fuk, teda ona asi bude starší, než je on, ale ne o tolik. Vypadá dost mladě a hrozně naštvaně. Hodněkrát ji viděl, jak prošla těsně kolem těch týpků a jejich pískání a narážek si vůbec nevšímala, neuhla pohledem nalevo napravo. Zírala pořád do země a prostě šla dál. Jen jí v obličeji mihla emoce, kterou nebyl schopnej rozluštit. Možná to byl vztek, zhnusenost, nebojácnost? Nejspíš. Jeho si nejdřív taky nevšímala, ale v posledních dnech, kdy ji viděl, se po něm zvědavě dívala. A smála se mu. Ví, že se mu smála. Něčím ji musel pobavit, ale čím, to fakt netušil. Možná jí někoho připomínal. Nebo se smála tomu, jak vypadá. Jako děcko, a to je mu už 17. Stejně je furt jak děcko, žádný vousy, ani náznak. Není divu, že se smála. Říkala si, že jsem jen malej kluk, co se snaží vypadat starší.
Minulej týden se něco změnilo. Šel jako vždycky večer ven s Badym, opadlo horko a tady v horách je kolem 20 h. už příjemnej chládek. Vzal to klasicky přes park a přemýšlel nad tréninkem, kterej ho čekal další den. To zas bude mlata, říkal si. Taky se na něj s koncem školy valí jedna písemka za druhou. Učitelé nejsou normální a dávaj jim zabrat. Jak kdyby měli výčitky, že maj taky 2 měsíce volna, i když nejsou studenti. Ti si to uměli zařídit, pitomci s titulem. Tohle se mu honilo hlavou když ji uviděl. Zastavil se. Byla kousek od něj u rybníka. Stála zády k němu a jako by se chvěla. Ona brečí? Ježíš, snad ne, nesnášel brečící holky. Nevěděl, co dělat, jak se chovat. Nejradši by od toho pláče utekl. Jeho máma často brečela, když otec odešel. Ale dělala to tajně, nebo si aspoň myslela, že o jejím tichým vzlykání nikdo neví. On to věděl. Stával za dveřma, ale nikdy neměl odvahu stisknout kliku a jít ji utěšit. A teď tady stojí a šmíruje cizí holku, které asi někdo ublížil. Vždycky měla zarudlý oči. Ani neví, kdy si toho detailu začal všímat. Teď se nad tím zjištěním sám zarazil. Měl by odejít, nic mu do toho není.
Když už se otáčel a chtěl jít, najednou se pohla. Jedním pohybem si stáhla z ramen úzká ramínka šatů, nechala je spadnout na zem a ocitla se jen v kalhotkách. A sakra. Běž pryč, jdi, jdi, jdi!!! Jako by na něj někdo mával výstražnou cedulí. Ale on zkameněl, ani se neodvažoval dýchat. Teď přece neodejde, to by byl pěknej srab. Nahou holku viděl jen v péčku, Káťa byla stydlivá. Dostali se spolu jen k líbání a na prsa nebo kamkoliv jinam si sáhnout nenechala a o tom, že by se mu mělo podařit jí svlíknout triko, se mu mohlo jen zdát. A teď tu stála ona. Skoro nahá.
Přešlápl na místě a čekal, co udělá, přece se nechce jít koupat, voda bude ledová. Ty blbče! Proč by se asi svlíkala? Chce se obětovat pro panice, kterej ji nadrženě sleduje z povzdálí? To určitě. V ten moment se pohla kupředu, vážně se jde koupat. Tak to chci vidět. To nedá, smočí maximálně lýtka a rozmyslí si to. Ale ona vkročila do vody a nezastavila se, pomalu šla dál a voda jí po jejím těle stoupala výš a výš. Panebože měla úžasnej zadek. I ten teď zmizel. Voda jí sahala po pás… zachvěla se, asi zimou.
Štěkot. Divokej štěkot někde za mnou.
Chvíli mi trvalo, než mi nastartoval mozek. Bady a zajíc. Do p.dele. V stejnej moment, kdy mi naskočil software, se ona otočila. Podívala se přímo na mě. Sakra, sakra, sakra! Teď mě přistihla, malýho kluka, kterej tu šmíruje nahou ubrečenou holku. Ona se ale netvářila šokovaně nebo vyděšeně, dál na něj klidně zírala. Koutek úst se jí povytáhl do lehkýho úsměvu. Jako by na něco čekala. Ale na co? To je nějaká hra? Kdo s koho? Co chce, abych udělal? Chce vůbec, abych něco dělal? Mám jít k ní? Mám jí říct ahoj? Nee, to je trapný. Ahoj, já tě špehuju a mimochodem super zadek. Na to nemám. Sakra proč na mě pořád zírá? Další zaštěkání, ten hon na zajíce začíná být vážnej. Kámo, musíš jednat, jdi od toho. Prostě se otoč a jdi, jdi řešit zajíce.
Poslední věc, které si všiml a která s ním byla, dokud v noci neusnul, byly její vztyčený bradavky.
Na Katku si nevzpoměl.
Přečtěte si také
Dcera přijela z tábora s tím, že chce telefon. Ty ale měly být zakázané
- Anonymní
- 02.09.26
- 1189
Připadám si jako v detektivním pátrání. Dcera odjela na tábor, kde v pokynech bylo vysloveně napsáno, že veškerá elektronika je zakázaná. Ona sama ještě telefon nemá a nehodlám jí ho pořizovat dřív...
Dřela jsem od dětství, ale hvězda ze mě není. Dnes jsem jen šedý průměr
- Anonymní
- 02.09.26
- 1663
Ani vlastně nevím, jak mám začít. Možná se z toho jen potřebuju vypsat, protože ten pocit ve mně bobtná už od dětství a v poslední době mě doslova pohlcuje zaživa.
„Vyděláváš málo,“ vmetl mi muž. Přitom sám svůj potenciál v práci nevyužívá
- Anonymní
- 02.09.26
- 1350
Čtyřicetpět tisíc čistého měsíčně. Na to, že nemám žádné extra speciální vzdělání a cizí jazyky zvládám jen tak tak, mi to přijde jako velmi slušné peníze. Pracuji v kanceláři, kde koordinuji...
Začíná SuperStar a mně je zase patnáct. Pamatuju dobu, kdy jsme to milovali
- Anonymní
- 02.09.26
- 208
Když slyším reklamu na nejnovější SuperStar, okamžitě se mi vybaví moje dospívání. Byla jsem tehdy ve věku svých dětí.
Bylo mi 8, když jsem se mámy zeptala, jak vznikají děti. Její odpověď nezapomenu
- Anonymní
- 02.09.26
- 1389
Bylo mi osm let a byla jsem ve věku, kdy děti začínají být zvědavé. Jednou jsem se mámy zeptala, jak vlastně vznikají děti. Čekala jsem nějaké vysvětlení. Možná trapný rozhovor, při kterém se...
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 3371
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 2439
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 1219
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 6549
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 812
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
. Uzasna slovni zasoba.
A děkuju moc 
dávám 
např. to nelez tam a slez 
Dál dál, já chci ještě
miluju čtení a nemam teď čas na knihy 
kdy bude pokračování?
A teď slušněji
Čtu každý tvůj denicek a jsi dobrá 
