Opičáci - 50.deníček
- Rodičovství
- chillie
- 24.11.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahooj holky, u Opičáků zase mrtvo, tak třeba to trochu ožije novým deníčkem. Vítek spinká, Filípek si cosi brblá v postýlce /ano čtete dobře, tado to dítě vydrží i pár minut samotné v postýlce čumákovat na kolotoč či zavěšené plyšáky:)/, a já si dopřávám chvilku zaslouženého odpočinku. Zdá se, že u nás nastávla první sourozenecká a následně i rodinná krize nebo možná nejdřív rodinná a pak sourozenecká? kdo ví... V každém případě jsem se rozhodla vás zneužít k vypovídání se :)
V poslední době jsem strašně nervní a hrozně zlá
Radim dokončoval diplomku, pak dělal státnice, pak nekonečné dny slavil a já jsem bývala celé dny, někdy i noci sama doma a prostě toho na mě bylo moc. Filip měl otočený den a noc, večer teda spíš v noci usínal kolem 1-2, ráno vychrupoval do 12. Vítek zá:,–(ně neusínal sám, takže večer sáhodlouhé uspávání Vítka s Filipem v náručí často ječícím. Když konečně usnul, nastupoval na scénu Filip. Vyžadoval neustále uklidňování pohupováním, pochodováním, hopsáním na balonu, vozením v košíku a nejraději neustálým obměňováním těchto činností
Do postele jsem doslova padala a usínala ihned po pádu
. /Občas teda jsem ještě už v polospánku slyšela něco jako sex,proč ne? a co je to s tebou? unavená? a z čeho?- to když byl Radim doma/. Ráno zase nastupoval Vítek, většinou kolem půl sedmé voláním ču-aaaaaaaaat, maminkoooo, ču-aaat.
No a přes den jsem toho měla plné brýle, což se projevovalo a ještě projevuje tím, že na Vítka neustále řvu, zakazuju a přikazuju. Ach jooo.
Problém spaní je naštěstí už částečně vyřešen. Vítek usíná sám. Prostě toho bylo moc a najednou to šlo. Zázrak. Jednou jsme šli takhle po venku a říkám mu, že ode dneška bude chodit spinkat do pokojíčku s autíčkem /jeho oblíbený plyšáček miláček je plyšové autíčko od avonu
/ sám. Díval se nechápavě a tvářil se jako, že v žádném případě. Večer jsem oba dva vykoupala, četla půl hodiny pohádky a rozhodnutá nepovolit odvedla Vítka za autkem do pokojíčku. Světe div se, sice slovně protestoval, ale zůstal tam, mačkal auto, pak si tam něco povídal a usnul. Od té doby to funguje. Rozhodla jsem se toho využít a zapracovat i na Filipovi. Sice se mi do toho moc nechtělo, ale fakt toho bylo na mě moc.
Filipa jsem dala do košíčku, odvezla do ložnice a šla se věnovat domácnosti. Takový řev ještě ve svém životě ze sebe nevydal. Byla to hrůza, ale přesto, že mi bylo všelijak, nadávala jsem si do krkavčích matek a já nevím čeho, jsem vydržela, protože jsem fakt už nemohla. Řval do 11, pak usnul. Druhý den jsem s hrůzou čekala na večer. Ale… opět zázrak. Filipovi došlo, co se po něm chce a už si jen asi ani ne hodinku slabě stěžoval a po nakojení asi v 9 usnul. A doteď /už je to asi týden/ usíná víceméně v pohodě kolem 9. Je to taaaaaaaak super mít před spaním chvílku jen pro sebe bez příšerek ![]()
Ale abych se dostala k tomu, co jsem chtěla říct na začátku. Vítek začal dost koktat. A já mám strach, že je to z té napjaté situace, co u nás byla a už naštěstí /pevně doufám/ doznívá. Na Filipa začal žárlit. Na začátku to bylo fakt úplně bez problémů, ale teď /asi i tím, jak jsem na něho byla protivná/ mu došlo, že Filip tu už bude pořád, že má přednost, když ho třeba kojím apod. Uvědomuju si to pořádně až ted, že žárlí, moc to nedává najevo. Ale třeba dnes si pořád hraje na miminko
Celé dopoledne jsem ho pěstovala, dělala mu pššš, pššš… dudlal dudlík /a to přesto, že ho nikdy neměl a ani Filip ho nemá:)/. Když na něj zvýším hlas, hned letí pro dudlík a že je miminko a chce chovat. Ach jo, Je toho na něj hodně. A já nevím co s tím koktáním. Je to čím dál horší. Zdá se mi. Nemáte s tím některá zkušenosti? Jolko, to tvoje mamka dělá ve školce? NEmohla by ses jí třeba zeptat? K doktorce jdem až příští týden, tak se jí zeptám, co si o tom myslí. Prý do tří let se nic takového neřeší, ale nechcu něco zanedbat a nerada bych, aby mu to zůstalo.
Tak vás zdravím. Omlouvám se za ten výlev a přeju pohodové už skoro adventní dny Chillie+Vítek+Filip
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 3930
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2381
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1531
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 843
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 964
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2814
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3790
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3255
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1171
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1589
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...