Opičáci - 48.deníček
- Rodičovství
- chillie
- 10.10.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj holky, zdravím vás v novém opičím deníčku. Měla jsem v úmyslu počkat, až oba svišti usnou. Ale Filípek se, v rozporu se svými zvyklostmi /většinou skoro celý den prospí a v pozdních večerních až nočních hodinách řádí/rozhodl, že prostě dnes teda hned tak neusne a dělá mi společnost.
A jak to teda bylo s jeho narozením…
V úterý 13.9. /termín jsem měla 20.9./ jsem poprvé šla na kontrolu do porodnice. Docela zážitek to byl. Strávili jsme tam celá rodina celé dopoledne /asi tři hodiny/. Přišlo mi, že nás volají zcela náhodně a vůbec ne podle toho, jak kdo přišel. Radim byl už pěkně naštvaný, odešel z práce s tím, že je tam za chvíli zpátky, Vítek protivný, jak se v čekárně nudil a mě taky nebylo zrovna nejlíp. Ale dočkali jsme se. Na monitoru se ukazovali nějaké kopečky kontrakcí, otevřená jsem prý na dva prsty, nachystané to je pěkně a že nejspíš v nejbižších dnech porodím. Kdyby ne, za týdne na kontrolu. Odcházela jsem s rozhodnutím už se tam neukázat
. Cestou z nemocnice jsme se s Radimem bavili dohadováním, kdy by to tak mohlo být. A já měla pořád takové jakoby tušení… a bylo mi tak nějak divně
/ale to mi bylo celý měsíc
/ Tak jsme se rozloučili s tím, že se uvidíme večer, teda spíš v noci. /Na poslední chvíli jel Radim na matriku, do místa našeho trvalého bydliště, to je asi 20 km od Zlína, vyřizovat papíry o přiznání otcovství/ Já jsem jela s Vítkem domů. Doma dala Vítka spát a odpoledne jsme ještě zajeli do Carrefouru koupit rychlozavinovačku, která nám chyběla a tam ji zrovna měli v akci za 169 Kč.
Tam mě poprvé napadlo, že se něco chystá opravdu brzo. Odešlo mi asi kus zátky.
Domů jsme se vrátili kolem půl sedmé. Navečeřeli jsme se, vykoupali a kolem osmé jsme šli uspávat. .............................
pauza… Filip sice před 10 minutami usnul, ale
vstává Vítek. achjoooo......... .............................
Tak dva dny jsem se k pokračování nedostala. Dnes pro změnu spí Filípek a Vítek "usíná” ve svém pokoji. Snad něco napíšu.
Už při uspávání jsem začala pociťovat slabé kontrakce. Poslíčky jsem předtím nemívala a ani při Vítkovi ne a přesto jsem myslela, že jsou to posli J. Vítek mě naštěstí brzo propustil /uspávání je teď u nás hororové přes den i večer/ ač neuspán, tak nijak zvlášť toužící po mé přítomnosti. A já se vrhla na „rodit" na chat J. „Porodní babka" Ro nezklamala a byla připojená. Zjistily jsme, že kontrakce mám po pěti minutách. Ro a dalším holkám, které ještě dorazily bylo hned jasné, že rodím. Už vymýšlely i teorie, jak to udělat a co s Vítkem, kdyby Radim nestihl přijet. Jen já jsem měla furt pocit, že se nic neděje, že ty kontrakce jsou nějaké slabé a vynechávají. Přesto jsem volala Radimovi, že asi rodím. Kupodivu tomu uvěřil /já tomu fakt nevěřila J/, sehnal hlídání Vítka a hned jak bylo možné dorazil domů. Já pořád v rozpacích, že ho plaším, navíc si domů volám hlídání, které nejspíš nebudu potřebovat. Tak jsem tak zmateně pobíhala po bytě, když zrovna nebyla kontrakce, tak si nadávala do blbců, proč jsem je plašila, a když přišla, tak jsem si říkala, že bysme teda jeli??? J Jooo a mezitím jsem se dohadovali o jménu pro chlapečka, které jsme stále neměli vybrané. Chtěla jsem Hynka nebo Nikolu a ani o jednom Radim nechtěl ani slyšet. Tak jsme strávili polovinu noci. Myslím, že holky na chatu už byli na 100 % přesvědčené, že porodím doma ![]()
![]()
.
Asi o půl noci jsem se rozhodla, že teda zavolám sanitku /auto nemáme/ a pojedeme. Ovšem Radim se zrovna v té chvíli rozhodl, že je čas, uvelebil se v posteli s kalendářem a po pořadě od ledna si listoval a vybíral jméno. Fakt groteska. Ale já už zavolala a nezbylo nic jiného než čekat na sanitku J
Radima do ní samozřejmě nevzali, přesto že přemlouval, jak mohl a pak nadával jak špaček.
A já si připadala jak debil, když se mě sestra záchranné služby ptala, proč jsem je volala a jestli mám vůbec bolesti. Stejně se pak na mě tvářila porodní asistentka, mimochodem dooost protivná /jediné negativní na mém porodu/. Radim dorazil asi 10 min po mě. Vzal si taxíka /mohli jsme ho volat rovnou, že J/. PA ho nejdřív ke mně vůbec nepustila /byla jsem na monitoru a vypisovali jsme papíry /trvalo to skoro hodinu. Pak přišel doktor. Řekl, že jsem otevřená na 6 cm!!!! /to bylo překvapení J/ a že mimi tu za chvíli bude. Ještě mě PA oholila a dala klystýr. A pak se mě ironickým hlasem zeptala, jestli má zavolat přítele, jestli ho chci mít i při vyprazdňování. No až později jsem se dozvěděla, proč byla taková zlá. Radim ji na chodbě seřval, že ho tam nechá hodinu stát a ani mu neřekne, co se děje a co se mnou je. /Stejně ho za mnou nepustila/. Až jsem se vyprázdnila, tak jsem si pro něj na tu chodbu zašla a šli jsme už spolu do sprchy. No a tam už se mnou během chvíle nebyla řeč, doba mezi kontrakcema se zkracovala, kontrakce sílily a já jsem se divila, jak to, že jsem to toho šla znova, když už jsem to jednou zažila
…Za chvíli to bylo k nevydržení, tak jsem poslala Radima, ať se jde zeptat PA, co dál. Ta zrovna někde rodila, tak nás uklízečka uvedla do porodního boxu č.1 /tam se narodil i Vítek J, ale s ním jsem tam strávila 12 hod/. Pak jsem si odskočila na záchod, kde mi doslova explodovala plodová voda /kdo nezažil, neuvěří J/ a pak se konečně objevila PA. A že mě vyšetří. Na stůl už jsem bez Radimovy pomoci nedokázala vylézt. PA mě vyšetřila, nic neřekla a začala se chystat. Za chvíli mi došlo, že se bude tlačit. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, že už
. Pak konečně promluvila. Prý při kontrakci můžu tlačit. Tak jo J Zatlačila jsem a řvala jak tur, /strašně to pálilo, to si od Vítka nevzpomínám/. Pak podruhé, potřetí a už je venku. Bylo 3,06 h. Koukám, snažím se něco uvidět a vidím pytlík
…chlapeček …vydechuju. Hurááááááá:) Byla jsem šťastná,jak blecha a připadala jsem si, jak Alenka v Říši divů, že i takhle může porod vypadat. Bylo to takové rychlé a v pohodě.
No a pak mi ho položili na břicho a od té doby jsme spolu. ![]()
PA nakonec zabodovala, protože jsem neměla žádné zranění, tudíž žádné šití. Radim mi pak říkal, že šel malý ven už na první zatlačení, ale že ho vždycky zatlačila zpátky asi jak mi chránila hráz, aby nešel moc rychle. Tak jsem jí odpustila tu protivnost.
Abych to shrnula, byl to úžasný, neuvěřitelný porod a příště to snad bude zase takové ![]()
/a Filip se mnou souhlasí, právě se mi poblinkal do klína
/
Zdraví Chillie + Vítek /spící/ + Filip /sosající/
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 120
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 108
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 236
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 115
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 102
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17493
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2345
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2540
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2266
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1509
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Chillie,
udělala jsi mi radost, aspoň někdo je na tom podobně jako já.
Nejen, že jsi deníček poslala bez názvu, ale ještě do rubriky Těhotenství. 
Hodně štěstí chlapíkům a pevné nervy
Peta, Vojta (15m) a Val (2m)