Panická návštěva

Meteorit, tsunami a jiné blázniviny...

*

Tak jo, prdím na to. Ať si tam umřu, zblázním se a nevím co všechno. Prostě pojedu a hotovo. Už jednou jsem to kámošce odřekla, ale tentokrát to neudělám. Musím bojovat a úzkost vzít s sebou.

V noci je mi blbě a vymýšlím plány, jak se z toho vykroutit. Můžu ráno poslat sms, že mám průjem, chytla jsem střevní chřipku, že přijde opravář na rozbitou pračku, že má spadnout zrovna na kamarádčino město meteorit, a tak není bezpečný tam jet. Taky může přijít tsunami, přiletět ufoni, odvést mě a já jí budu psát třeba z Marsu… a jak všichni víme, není tak úplně jednoduchý se jako unesená oběť dostat zpátky domů, natož oběť unesená mimozemšťany.

Anebo můžu přiznat barvu a říct, že mi zas jede šiška a vymýšlí hororový scénáře a ten nejmíň dramatickej je moje zkolabování a poblití se v buse. Uuuf. Únikovej plán by byl. Ráno jí to napíšu a nikam se nejede. Poklidně usínám.

Ráno mechanicky vstanu, hygiena, naplácám si makeup, prášky, snídaně, půl litru meduňkovýho čaje, magnésko, b komplex. Cítím se klidná, divný. Únos, tsunami ani meteorit se asi konat nebudou. Celkem se i těším. Opička mi našeptává medovým hláskem, že bude hůř a že mi nedovolí nasednout do autobusu a odjet. To se ještě uvidí. Balím si šminky a štětce, mám v plánu kámošku namalovat, vezu jí vzorky makeupu na vyzkoušení. Má problém s vhodným odstínem. Flašku vína a psí mlsky pro její čivavku. Balím i neurol, celý plato. Člověk nikdy neví, kolik ho bude potřebovat, víme? :-D Radši zdrogovaná návštěva než žádná návštěva.

Je čas, za chvilku mi to jede. Opička mi v hlavě dělá pořádnej tyjátr. Chce se dostat z klece a háže po mně banánama. Potvora, tak jo vyhrála jsi. Zobu pro jistotu piluli na uklidnění, ona si to žádá a já jí zbaběle vyhovím. Poslední pohled do zrcadla, nádech, výdech a odcházím na bus.

Přicházím dřív a čekám s asi 10 lidma. Mlátí to se mnou pořádně, návaly horka, tlak v hlavě, možná vyhodím snídani. Opička jásá, je jen krůček od svojí výhry. Houpe se na laně sem a tam a směje se. Na to nemám, vzdávám to. Nikam nejedu, nastoupí plán B a nevolnost. Autobus přijíždí, je narvanej. Čert to vem, vstávám a řadím se do fronty. Potvoru ve svý hlavě nevnímám, jedu na autopilota. Kupuju lístek a čeká mě zjištění, že jsou všechna sedadla plná a musím stát. 50 km ve stoje. S flaškou, šminkama a s opicí, která má v plánu mi brzdo zdrhnout z hlavy a předvíst svůj taneček veřejnosti. Paráda. Skvěle to začíná. Šofér s námi jede jak s hnojem, horský silnice jsou samá zatáčka a prudký klesání, asi hodím šavli za krk holce přede mnou.

Rozhlížím se po busu a všímám si tlusťocha úplně vzadu. Jedno jeho stehno je stejně velký jako já. Rozvaluje se přes 3 sedačky, v uličce maj školáci naházený bágly. Chvilku mi trvá, než se rozhodnu. Jakmile zastavíme, prodírám se dozadu. Překračuju tašky, no spíš se v nich brodím a je div, že nepadám. Usměju se na toho prostorově výrazného pána a prosím ho, jestli mě pustí sednout. Kývá hlavou, trošku se smrskne a já vklouzávám do rožku vedle něj. Super, konečně sedím. Dávám do uší sluchátka, Taylor Swift a její Bad blood a směju se. Ironie života. Kdybych seděla doma, tak nemám tenhle zážitek a nezjistila bych, že si dokážu poradit. Jak se říká v jedné knize, vše je, jak má být, vše je v pořádku. Já jsem v pořádku. Možná účinkuje prášek. Kdo ví. Cesta probíhá dál v poklidu, já se pořád směju a úsměv mi tuhne ve chvíli, kdy se kluk stojící v uličce natahuje a otvíra okýnko. Úplně. A vzduch z venku fouká přímo na mě. Jako bych na sebe namířila na plno puštěnej ledovej větrák. Cítím, jak mi to cloumá s vlasy, ještěže jsem pojištěná tunou laku na vlasy, protože jinak bych vypadala jako natupírovanej a pěkně vzteklej lev. Ohýbá mi to řasy a rozcuchává obočí. Tlusťochovi vedle mě se asi ulevilo, je dost zpocenej a nedá se říct, že by voněl.

Tak budu trochu vyfoukaná no, aspoň to odvádí myšlenky od opice… musím ji nějak pojmenovat. Krycí jméno pro schízu. Třeba se mi pak podaří se s ní spřátelit.
Za chvíli jsme na místě, jupí zvládla jsem to! Zastavujeme a já čekám až všichni vystoupí. Kámoška na mě čeká s balónkem myšky Minnie a mým jménem na papíře. Nahrnou se mi slzy do očí a objímám ji. Chvilku tam spolu skáčem a já volám: přijela jsem! Jsem tady!. Mám radost jak malý děcko. Jdeme k autu a jedeme k ní. Vyprávím jí o cestě busem, o stání, okýnku i tlustém pánovi. Jsem u ní poprvé, má krásnej byt. Opravdu nádhera. A ta terasa, jako z instáče. Moc jí to přeju. Sedáme si ven a já krmím pejska kokynama.

Povídàme si o životě, o psychice. Ví to o mně. Těsně před rozchodem jsem jí o tom řekla, to bylo v době, kdy se mi začalo ulevovat. Netušila jsem, co přijde. Že se moje zlepšení zbrzdí tou super událostí. Život si z nás prostě někdy dělá prd*l.

Před obědem mě chytá menší panika, brní mě tělo a mám chuť začít ječet a utýct. Sklapni. To bude dobrý, honem měním téma a zaměstnávám ruce. Polevuje to. Pokládá přede mě talíř s krevetami, špenátem a těstovinama. Mňam. Taky dostávám malý, krasně zabalený balíček.
Je v něm ezoterická knížka o životě Věci, které uvidíte, jen když zpomalíte od Haenim Sunim. Ona ji má na stolku u TV taky. Mám radost.

Po obědě ji jdu malovat, má skvělej, přímo dokonalej nadočnicovej oblouk. Dokonalý na blending. Úžasný. Pořád dokola to opakuju a závidím, já ho nemám. Ták, hotovo. Je to kočka, moc jí to sluší. Jen se stíny není moc spokojená, tak je upravuju. Hrozně to uteklo, ani jsme nestihly výbornou zmrzlinárnu ve městě. No jak se říká: není všem dnům konec. Loučíme se a veze mě zpátky na nádraží, čeká než nastoupím a mává mi. Píšu jí sms, že ji mám ráda. Zvládla jsem to!

Víte, musím se k něčemu přiznat. Pár let jsem všechny své staré známé ignorovala, dělala jsem, že neexistují. Bylo mi ne úplně dobře, teď to vím. Žila jsem ve stínu a v něčem, co pro mě nebylo úplně zdravé. A teď se za to upřímně stydím. A stud je oprávněný, málem bych přišla o takhle super člověka, jako je ona. Nejenže to pochopila, proč a jak jsem na ni kašlala, ale pochopila i moje stavy. Čím procházím, ani jednou to neodsuzovala. Nekoukala na mě jako na blázna. Pozvala mě k sobě, i tenkrát poprvé se mnou objížděla menší kavárny, protože věděla, že můžu kdykoliv zdrhnout a v panice sebou seknout. A riziko, že se tohle stane, eliminujou klidnější místa. Prostě super holka, člověk.

Myslela jsem, že dobro v lidech už není, pletla jsem se. Moje úzkosti a paniky mě každej den učí spoustu věcí. Připadám si jako bych mnoho let spala, jako bych se teď probouzela do novýho světa o kterým jsem si myslela, že neexistuje. Zjišťuju, že i v té nejslabošské chvíli mám v sobě sílu. Že je tu něco, co mě obklopuje. Je to láska. K sobě, životu, lidem, věcem. Moje stavy mi ukazují, že jsem nežila dobře. Musím tímhle vším procházet abych dostala životní lekci.

Nikdy jsem na ezo kecy nebyla. Ale je v nich sakra síla.

A víte co? Příště k ní třeba pojedu na noc. Další krok na mojí cestě. Protože tenhle výlet dopadl mnohem lípy než jsem čekala. Přala bych si ten osvobozující pocit udržet navěky. Pomáhal by mi zahánět všechny obavy ze svýho selhání.
Děkuju, Mončo, stálo to za to!

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
3855
3.7.19 06:57

Krásně napsáno! :hug: Opičku poslat do Afriky, ať ti nekazí život :hug: Jsi statečná, moc ráda čtu tvé deníčky :hug: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2447
3.7.19 07:15

Opět nádherně napsané, četla jsem to na jeden nádech :palec: Dokázala jsi sama sobě, že na to máš a tu malou opičí mrchu porazíš. Zvítězíš sama nad sebou. Moc ti to přeju :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
90
3.7.19 08:39

Asi to bude znít jako klišé, ale deníčky nekomentuji, ale tenhle (plus ty předchozí) je úžasný! Skvele napsáno, dobře se to čte a prostě luxus! Snad jen aby se Ti splnilo co chceš a aby Ti bylo tak, jak Ty sama chceš. Nezažila jsem to, mám z toho respekt a zlomena ruka to fakt není. Opatruj se a těším se na Další čtení :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
8432
3.7.19 08:59

Děkuju moc holky :hug: :kytka: V těžších dnech to je fakt pohlazení.
@baimoli @TerezkaW @Liynks

  • Nahlásit
  • Zmínit
567
3.7.19 09:53

Skvely, jsi bojovnice a zaslapes opici do kouta

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.7.19 09:58

Panická návštěva - napřed jsem se těšil na pokrčaování toho příběhu s uslintaným mladíčkem, no ale tohle taky nebylo zlý :-).
Já si v horách taky dokázal, že člověk zvládne mnohem víc, než si jeho hlava myslí. Jsem rád, že sis to potvrdila.
Když máš za sebou opici,
tak prostě přejdi ulici,
a na druhé straně ji nech.
Jít cestou, kde je štěstí,
je lepší, než po stezce,
kde čeká jen pech.
Hezkej den!

Příspěvek upraven 03.07.19 v 09:59

  • Nahlásit
  • Zmínit
8432
3.7.19 12:22

@Capretta Děkuju :kytka:
@Premek_Orac Jééé ono to i rýmuje a pro mě :srdce: :hug: :oops:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1397
3.7.19 12:54

Přemkův komentář pobavil (odkaz na deníček s panicem ;) ) a za básničku tleskám. Za deníček taky, jako vždy, velmi pěkně a poutavě napsáno. Docela se těším, až si tímhle vytříbeným autorským stylem přečtu další deníčky, které budou na témata nový vztah, jak jsem se vdávala, zakládáme rodinu apod. ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.7.19 13:34

@PenelopaW Aby pak ještě měla čas psát :-) Ne, vážně - píše moc dobře, má výbornou slovní zásobu, hezkou stavbu textu, myslím, že by se psaní mohla věnovat profesionálně. Otázkou je, zda by texty byly tak dobré i jako psané z povinnosti, ale to je tak s každým koníčkem.
Mějte hezký den!

  • Nahlásit
  • Zmínit
11829
3.7.19 14:14

@Lana25 jsi dobrá :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8432
3.7.19 14:45

@PenelopaW Jeeej, tak to je přede mnou ještě dlouhá cesta :hug: Ale třeba se jednou všichni dočkáme taky něčeho pozitivního :mrgreen:
@stinga :hug: :kytka:
@Premek_Orac Přemi ty bys našel něco dobrého i na dně sto let staré, vyschlé studny :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.7.19 15:27

@Lana25 Přeháníš. Ale jestli mohu doporučit, buď to dej kamarádce přečíst, nebo jí to cos napsala řekni.
Někdy totiž lidi udělají pro druhého nejvíc, když se k němu chovají vlastně úplně normálně.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8432
3.7.19 15:32

@Premek_Orac Dám :hug: to víš že jo. A zase máš pravdu :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.7.19 15:36

@Lana25 Vyjímečně :-). Řeším dilema. V restauraci, kam chodím na obědy je servírka, zřejmě studentka na brigádě, a já si za těch pár dnů všimnul, co má za vnitřní problém a má vlastně jednoduchý způsob, jak jej odstranit, pokud bude chtít. A mám dilema, zda jí to řícr, nebo ne, protože nevím, jestli se té své opičky zbavit nebo ne. Tvůj názor? Mám jí to říct? Nebo je neslušné plést se do cizích věcí, když nejsem vyzván?

Příspěvek upraven 03.07.19 v 15:37

  • Nahlásit
  • Zmínit
8432
3.7.19 15:39

@Premek_Orac Jaký vnitřní problém? Tohle je hrozně ošemetný Přemi :think: Mohlo by jí to ublížit, záleží asi o co jde :think: Jak je to citlivý pro ni. :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
3.7.19 15:44

Já takové denicky nemůžu číst, protože pak se mi vrací vše, co z toho znám, a mám problém zvládat i to, co už jinak dávno zvládám. :) Nicméně přečetla jsem a musím Ti napsat, že jsi skvělá, žes to zvládla. Panika je děs a je hrozně těžké s ní bojovat, o to větší máš pochvalu, žes to dala a dáváš. :srdce: A.

  • Nahlásit
3.7.19 15:44

@Lana25 Proto váhám. Jsme si skoro jistý, že je za tím u ní nějaký špatný zážitek, nebo zkušenost, zřejmě ji někdy někdo nějakým způsobem ublížil. Jj, vnímám to jako citlivou věc. No, asi to prostě nechám náhodě, zda někdy vycítím, že je správná chvíle jí to říct.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8432
3.7.19 15:47

Anonymní A. máš respekt za to, žes to zvládla přečíst, když ty moje stavy spaly, taky mi o tom číst nebo slyšet dělalo zle, chápu to :hug: Takže děkuju :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8432
3.7.19 15:49

@Premek_Orac Určitě to nechej, zvlášť když je to mladá holka, nemusí si s tím sama vědět rady a třeba by to nadělalo škodu. :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.7.19 15:56

@Lana25 K Tvému názoru určitě přihlédnu. Ale vždycky trpím, když vidím lidi, co se trápí když nemusí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8432
3.7.19 17:56

@Premek_Orac Víš jak je to s lidským trápením..chodí po lidech, ne po horách :oops:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.7.19 21:59

Upřímně si procházím skoro tím samým, akorát ve vlnách. Nenech si tou opicí kazit život :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8432
3.7.19 22:04

@Paja Papaja Děkuju :hug: snažím se, válčíme spolu. Někdy vyhrává ona, jindy já a někdy nerozhodně. :mrgreen: Snad se to tobě daří líp :hug: přeju vše dobré :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4621
3.7.19 22:46

:potlesk: :palec: Super:) Vidis, ja ti to uz psala, ze to chce mit kolem sebe lidi, co te vytahnou z te depkoidni ulity - ale je to hlavne o tom, ze ty sama se z ni vytahnout necháš a jdes tomu zlepseni naproti - opet můžu jen dodat, jen tak dal, jsi skvela zes zase prekonala dalsi metu:) :hug: Kamaradka musela mit taky radost a tak, jak pises ze ti pomahala, se pozna kamarádka do deště proste, aneb jak se rika, „opravdovy pritel se k tobě otočí zády, jenom kdyz jde pro dalsi lahev“ :lol: :D Vic takovych, ale i 1 staci:) :mavam: edit. P. S. Preji do budoucna jen same prijemne „opičky“ v prijemne spolecnosti :lol: I kdyz na ty prasky asi radeji opatrne :mrgreen:

Příspěvek upraven 03.07.19 v 22:47

  • Nahlásit
  • Zmínit
1040
4.7.19 06:44

Gratuluji, že jsi „opičku“ zvládla ukočírovat. Deníček se moc pěkně četl. Těším se na další a držím palce. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8432
4.7.19 08:15

@Jahudka82 @Jadala Děkuju moc holky za podporu :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4621
4.7.19 09:27

@Premek_Orac Hezka basnicka vlozka:) Že ty sis to slovo panicka vyložil jinak, nez myslela autorka? :think: :lol: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4621
4.7.19 09:42

@Lana25 Nemas zac a tesim se na další „uz mene panicke“ pokračování boje s opickou za krkem :lol: Zacinas byt vtipná, dobre znameni! Jamam sice opici za krkem jen obcas z vina, kdyz zrovna nekojim nebo nejsem tehotna :D, ale delsi cesta busem ci autem po venkově nebo horskyma serpentinama je horor i pro me, bo u mě ta obava z vyhozeni veskereho jidla 24h zpatky je diky me kinetoze vice nez realna… :) Takze zjistit ze budu 50 km stat a az to na me prijde, hodim savli nekomu za krk, propadala bych panice nejspis stejne jako ty:) Nastesti jsem ted objevila pred cestou na dovcu homeopatickou verzi kinedrylu a diky ni prezila vsechna sedla, prusmyky, nekonecny zatacky a rakousky i nemecky venkov bez ztraty kyticky. Loni jsme diky mne stavěli uz za hranicema :) Ovsem jeste vetsi paniku a brisni neurozu zazivam, kdyz mám ridit… :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4.7.19 09:56
  • Nahlásit
  • Zmínit
8432
4.7.19 14:05

@Jahudka82 On se těšil na popis prvního sexu, chlívák jeden :mrgreen:
budu se snažit psát pozitivně, ale občas se člověk musí vypsat i z toho hnusu kolem :roll: Bohužel. a včera jsem viděla v tv reklamu na nějaký snad lízatka proti nevolnosti při cestování :palec: pro děti teda, ale zkusila bych. Synovec má cocoline, nebo jak se to píše. Mě se v autě vzadu dělá taky zle :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4621
4.7.19 22:37

@Lana25 Jj, Cocculine, dikybohu za ne, jsem blba ze jsem si je nekoupila uz driv, bych si asi usetrila spoustu neprijemnych chvil! :mrgreen: Lizatka mi docela chutnaly, detem moc ne, ale ja mam zazvor ráda. Jsou hlavne pro tehotny. A fakt mi tahle kombinace udrzela žaludek na svem miste :lol: Ja sedim vzadu s malou, aby vy nezlobila a byla pod dohledem. Zname deti!

Tak a teď se tesim na deníčky o „Zkroceni zle opice“ a „(ne)zkazeni hodneho chlapce“-treba si to jeste hrdinka rozmysli… :think: :mavam:

Příspěvek upraven 04.07.19 v 22:39

  • Nahlásit
  • Zmínit
mmd
172
7.7.19 11:43

Super deníček, především závěr! :potlesk: Líbí se mi Tvé pojmenování „Opička“. :lol: Já jí říkám „kámoška“ - i když je fakt, že teď už u mě dlouho nebyla. Pojmenovala jsem ji tak, protože mi vždy ukazuje, že jdu špatným směrem a udělala jsem si z ní jakéhosi rádce. Trvalo mi ale roky, než jsem ji přijala. Je super, že před ní necouveš a nepodřizuješ jí život, za to máš u mě zlatého bludišťáka. :lol: :potlesk: Víš jak to je - nedějí se nám špatné věci, jen věci takové, které nám pomáhají růst. :heart:️Přeji Ti mnoho sil a slunce v duši :sunny:️

  • Nahlásit
  • Zmínit
8432
7.7.19 15:47

@mmd Děkuju Ti :hug: :kytka: Víš, někdy to vyznívá statečnějc než to je. Ve skutečnosti jsem malá ustrašená holka :roll: Je to boj :cert:

  • Nahlásit
  • Zmínit