Porod na 1*
- Porod
- mabis
- 01.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Pro všechny, které se porodu bojíte, i když nevíte, do čeho jdete. Může to být úžasný zážitek. Psal se den 5. 11. 2009 a já si to v 16:00 kráčela k mé Dr. na poslední prohlídku před předáním do nemocnice.
- 1
- 1
Celé těhotenství bylo naprosto v pohodě, dokonce i nevolnosti se mi vyhly, když pominu jednu přeavivážovanou holčičku ve třídě, kterou jsem musela přesadit na opačný konec třídy 
, sice mi trošku otékaly nohy, ale to se přes noc spravilo, takže až na to, že jsem nemohla spát na břiše, nebylo nač si stěžovat. Ten den jsem byla 36+0.
Proběhlo klasické kolečko v poradně, moč OK, no tlak mi měřili třikrát (taky blbost, aby byla ordinace na kopci, pak ten tlak nemá být vysoký , výsledek hraniční tlak a ty otoky. Dr. mi zarazila kafe, colu (díky těmto dvěma surovinám jsem přežívala těhotenství v pohodě a při relativním množství energie) a zakázala mi solit (blééééé, umřu hlady) udělala prohlídku se závěrem, že čípek být delší nemůže, děložní hrdlo uzavřené, děloha klidná… no paní, vy budete přenášet (pomoooc, já nechci)… než mě propustila, připoměla mi, že si mám za týden dojít pro výsledky cytologie, aby měli v porodnici co číst
Dojela jsem domů a seděla s kamarádkou na lavičce, asi ty těhu hormony (a nebo 6. smysl) způsobily to, že když mi manžel zavolal, že musí večer pracovně odjet do Prostějova, ale že se hned další den odpoledne vrátí, způsobily, rozbrečala jsem se, že nechci být doma sama… a asi další hodinu řešila jestli jet nebo nejet.
Nakonec jsem se rozhodla, že pojedu. Tašku do porodnice jsem pro jistotu zabalila s sebou. Naštěstí máme rodiče v Olomouci, takže jsem měla kde přebývat, vzala jsem si s sebou jen náhradní kalhotky a ponožky a to, co jsem měla na sobě, vždyť přece pojedu zítra domů
Dojeli jsme okolo jedenácté večer, teda manžel při šestém stavění u benzinky ze mně už rostl (kdyby někdo chtěl, tak wc na D1 mám dokonale zmapované), táta dovezl čerstvou zabijačku… No tak s tou neslanou dietou začnu až od zítra Nacpala jsem se hromadou tlačenky a ještě větší hromadou cibule a s taťkou kecala do půl druhé a bylo mi děsně fajn KDYBYCH JEN VĚDĚLA…
Ve dvě jsem si šla lehnout aby mě ve tři vzbudlo klasické… chce se mi čůrat Vstávám z postele a najednou cítím mokro. No jo, zase jsem si cvrnkla, což v posledních dnech nebylo nic neobvyklého. Došla jsem na wc a jak tak sedím, najdnou cítím mravenčení v břiše. No nic, to budou asi ti poslíčci… utírám se. AHA TADY NĚCO NEHRAJE! Čůrání nemá být růžové… utřu se ještě jednou a zkoumám to. Další šimrání v břiše… hmmm, začíná mi to docházet. Ještě chodím půl hodiny po koupelně, a to už se šimrání mění na pravidelný menstruační bolesti po 10 minutách. No nic, prasklá voda, kontakce po 10 minutách, neznámé výsledky na streptokoka, jdeme budit taťku.
Je 3:45. Manžel na mě mžourá a těžce nechápe. Tak znovu a pomalu: „Jedeme do nemocnice, budeš tatínek!“ „No to budu, ale až za měsíc“ „Ne za měsíc, pravděpodobně už dneska“ „Do pr…!“ Nastává záchvat paniky, teda jen u manžela. Já sedím na posteli a směju se tomu 
Odcházíme s tím, že babi a dědovi nic zatím nebudeme říkat, kdyby to byl náhodou flešný poplach (já vím že není)… no jo zdrhl mi pes. Nezbývá mi nic jiného, než ho šoupnout k našim do bytu a oznámit jim, že teda jedeme do porodnice. Chudák babi, ta už toho moc nenaspí.
Jsou 4:00, přijíždíme do porodnice, manžel řeší, jestli ušetřit peníze za vjezd do areálu, že to snad dojdu. Vraždím. Dojel v rámci svého bezpečí až k porodnici Budíme ospalou sestřičku, která hledá moje historické údaje (kdo zná Olomouc, zná i jejich systém kartiček, které NESMÍTE 10 let ztratit). Odváží mě na vyšetřovnu, kde mě prohlíží nejdřív PA a pak i Dr. a pak se dohadují, jestli to, co je na vložce, je plodovka… no moc jí ze mně už nenaždímaly, protože malá to pro jistotu hned zašpuntovala… šetřivá po tatínkovi, ani tu plovdovku nedá
je 4:45 a jdu na přípravu… šikovná mladá sestřička mě holí. Vtipkuji s ní, jestli mi nechce třeba i oholit nohy, že už jsem si tam dlouho nedosáhla Dostávám klystýr (úžasná věc po 8 měsících zácpy), v polovině klystýru mě napadne, že by bylo fajn zjistit, kde je záchod A prý tak aspoň 5 -10 minut vydržte… no vydržím přesně do další kontrakce (v tu dobu jsou už po 4 minutách) a letím… zalezu do sprchy, manžel odváží věci s tím, že se ještě vyspí a než pojede na jednání, že se staví, že to stejně bude na dlouho, nález byl otevřená na prst, čípek nespotřebovaný.
Je 5:30, dostávám kapačku s ATB a rozesílám vtipné smsky, že se kroutím jak žížala a rodím. V 7:00 se střídají směny a já dostávám úžasnou PA, nález otevřená na prst a čípek spotřebovaný… mám prý chodit, to nejde, protože při kontrakcích po 3 minutách s bolestí směřující do stehen mi nohy vypovídají poslušnost… začíná mi být ouvej a drtím držátko na šuplíku stolečku.
Je 7:30, přišel manžel a donesl mi vodu a pořád mluví (vraždím), ptá se, jak to PA vidí, kdy to asi bude Prý bude ráda, když to do konce její směny stihneme… se zbláznila ne? To se tu tak mám kroutit ještě 12 hodin… chci něco na bolest! No jo, jsem srab… nic prý nedostanu s tím, že musím být aspoň na 5cm. Nechám se odvést do sprchy, kde je mi moc fajn a rozhodnu se, že mě od tamtud nikdo nedostane. Manžel odchází na jednání s tím, že v jedenáct přijede. Je 10:00 a PA mě vyzvedne ze sprchy spařenou jak raka, i přes mou velkou nevoli, dostávám další ATB.
Je 10:15, jde se na mě kouknout přímo pan primář, nález otevřená na 5cm (jupííí!) Chci Dolzin… tak prý tedy jo Dostanu ho a je mi fajn Jenže spolu s tím dotáhnou kapačku s oxytocinem a napíchnou mě, pan primář odchází s tím, že si mě po obědě přijde zkontrolovat. Přichází manžel a já začínám mít stálé kontrakce.
Je 11:00, PA se mě jde zeptat, jestli jsem byla na wc, no nebyla, se mi nechce… takže mě vycévkuje, dobrovolně se rozhoduji pro wc. Po čtyřech lezu po chodbě na wc, manžel za mnou pochoduje s kapačkou a přijde mi to děsně směšné… hurá čůrám, cévka nebude. Po cestě zpět cítím tlak na močový měchýř. Sedím na posteli a najednou se mi chce tlačit. Tak jenom trošku Zvoníme na PA.
Je 11:20, PA mě prohlíží, otevřená na 10 cm, zbývá jen lem. Jupí, za chvíli to budu mít za sebou Cítím nový příval eregie , ale mám zakázáno tlačit, ale stejně švindluji. Je 11:30, zvoníme na PA, že už to fakt nejde vydržet. PA mi upravuje postel a vysvětluje, jak si mám držet nohy. No to se zbláznila ne? Jsem ráda, že budu tlačit, natož si nějak držet nohy. Tak si mě naštelují a nohu si opírám o ni… roztahuje mě rukou. No, zažila jsem příjemnější věci, ale trhání zubů je horší Dál už mi to časově splývá
Tak dvě tři kontrakce mi trvá než pochopím, jak správně tlačit a pak už je to fofr, jedna kontrakce šup a je venku hlavička a další a šup a je tam zbytek. Otvírám oči a koukám, kolik je najednou kolem lidí (malá je nedonošená a jsou tam i Dr. z novorozenecké JIPky), já koukám dolů, slyším ji jak pláče, pokládají mi ji na prsa, je tak malinkatá. Je přesně 6. 11. 2009 12:10… ale jen na chviličku, pak si ji berou a prohlíží si ji pan doktor z JIPky a já jen s napjatýma ušima poslouchám, jestli je malá v pořádku… prý, že je tam úplně zbytečně, že malá je čilejší než některé donošené děti Apgar měla 10/10/10
Manžel s malou odchází na vážení a měření, já mezitím rodím placentu (paní doktorku trošku ohodím, jak placenta žuchne do toho bince podemnou Mám jen jeden kosmetický steh a jsem absolutně bez nástřihu jupííí! Přichází manžel a hrdě nese malou Vidím, jak je pan tvrďák úplně naměkko… celou dobu, co ležíme na porodním sále, ji chová… já se bojím, protože malá je moc malinká, má 2560 g a 45 cm.
V porodnici jsme museli zůstat týden, protože malá měla problém s pitím a žloutenkou, propouštěli nás s váhou 2340 g a ještě jsme museli zůstat dalších 10 dní, než jsme se mohli vydat domů do Prahy a přesáhli váhu 2500 g…
Dnes má malá skoro 21 měsíců, váží 12 kg a měří 87 cm a je to pěkný čertisko lumpačisko, ale i tak máme naši Emčiku nejradši Holka se prostě rozhodla, že nebude mít v rodném listě napsáno Praha, protože ona je z Moravy
PS: D1 doporučuji, jako dobrou vyvolávačku porodu
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 8117
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 2799
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 1839
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 2348
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 2946
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 1081
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 702
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 10638
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 6032
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 8919
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Moc si mě pobavila… 
