Budu mít brášku VI
- Rodičovství
- mabis
- 23.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Deníček už by se měl vlastně jmenovat Už mám brášku aneb o tom, jak bojujeme. Uteklo to jako voda a já už jsem šest týdnů velkou ségrou. A moc si to užívám.
Moc ráda brášku pusinkuji, ale taky do něj píchám prstem, zkouším ho tahat za ručičky, chtěla jsem ho i nakopnout, ale nevím, proč na mě potom táta s mámou strašně nadávali, tak jsem toho nechala. Navíc mám důležitou povinnost, hlídám, jestli bráchovi nevypadl dudlík, protože když pak brácha ječí, tak je máma nervní a křičí taky, ať jsme s tátou zticha ![]()
Taky trénuji přebalování, zatím na panence – na bráchu mě máma nepustí, i když nevím proč. Kojit už zvládám taky, taky to musím zatím praktikovat jen na panence, teď to učím tátu, aby mamka taky mohla občas někam vypadnout a my si to mohli užít ve třech, protože s tátou se dělají lepší lumpárny než s mámou ![]()
Mamka se snaží, aby nevypadala moc unaveně, protože s bráškou běhá každý týden do nemocnice s tou jeho křivou nožičkou, už mu ji paní doktorka krásně srovnala a teď má na noze poslední, v pořadí 5. sádru. A je teď moooc statečný, protože mu to vůbec nevadí
Navíc si z nemocnice dotáhl exém a svědí ho celá pusinka, tak ho máma musí složitě uspávat, a taky jsem na něj naprskala rýmový fujtajblový bacily, až mu musel pan doktor předepsat kapičky s antibiotiky, aby se uzdravil.
Ale největší sranda byla, když mámě 14 dní po porodu otekla celá pusa a ona se svojí hrůzou ze zubařů, i když přede mnou dělá, že se vůbec nebojí
, musela jet za dědou a strejdou a nechat si vytrhnout osmičku. No a ti dva si z ní udělali legraci a pořádně ji postrašili, když seděla na křesle, a povídali si celou dobu o řezání a krvi, mamka měla z těch jejich řečí tlak 140/90 a zub už mezitím ležel 5 minut vytržený na stolku.
Ale brášku musím moc pochválit, protože jinak je to hodné miminko, pokud se máma nenacpe čerstvýma houskama nebo gulášem s cibulí, to pak brácha řve, protože ho bolí bříško. Taky jsem mu zkoušela dávat nějaké moje dobroty, ale dostala jsem za to akorát na prdelku, protože se mámě nelíbilo, že musí od toho Pribiňáku prát celou postýlku.
No a nakonec musím požalovat, protože prý potřebují plínky pro miminko a mě dali příděl 2 na den (na spaní) a prý mám jinak jako velká holka nosit kalhotky a čurat do nočníku. Máma nemá kde sedět v autě (protože jsem jí počůrala sedadlo) a táta spí na gauči, protože jsem se mu počůrala do postele
No nemá mě tam lechtat, když nemám plínu.
Tak se tety mějte a já zase něco napíšu, když mě k tomu máma pustí ![]()
Vaše Emča
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 3224
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1884
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1270
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 722
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 775
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2648
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3559
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2989
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1100
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1511
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...