Porod v Kladně
- Porod
- sara55
- 19.01.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po krásném devítiměsíčním čekání jsme se také my dočkali narození našeho miminka. Ačkoliv termín porodu minul asi před sedmi dny a stále se zdálo, že se nic neděje, balila jsem si pomalu tašku do nemocnice. Následující ráno jsme měla nastoupit do nemocnice na vyvolání. Po dlouhém váhání jsem zvolila nemocnici v Kladně a snažila jsem se si moc svůj porod nevysnít, abych pak nebyla zklamaná, když něco nevyjde.
Přes den mě občas zabolelo břicho, k večeru se v pobolívání břicha objevila jasná pravidelnost a v devět večer jsme volali taxíka a vydali směrem k porodnici.
Přijetí bylo milé a docela mě překapilo, že po vyšetření řekl lékař, že to bude ještě dnes. Porodní asistentky mě s manželem odvedly do nádherného porodního pokoje, kde byla sprcha i masážní vana a spousta pomůcek. PA chodily průběžně kontrolovat, jak se situace vyvíjí, ale nechaly nám s manželem dostatek soukromí, což jsme velmi ocenila. Otevírání šlo rychle a musím říci, že porodní bolesti celé první doby mi nepřipadaly nijak dramatické (asi jako křeče při průjmu:)). Mohla jsem ležet na boku a krásně prodýchávat. Chvilku před půlnocí jsem byla natolik otevřená, že jsme mohla tlačit. Otočila jsme se na záda a najednou se nic nedělo, žádné nucení na tlačení, ale stahy pokračovaly. Cítila jsem se zaskočená a najednou úplně beze sil. Snažila jsem se tlačit ze všech sil a přitom měla pocit, že to je marné. Úplně z dálky ke mě doléhal manželův hlas a hlas asistentek. Byla jsem tak na dně jak nikdy v životě. Představa, že mě teď někdo uspí a naše miminko ze mě nějak dostane byla tou nejlákavěší:)). Všichni na moje slova, nebo spíš výkřik:„Já to nezvládnu!“ pokývyli hlavou a dělali, že nic neděje. PA mě zase překulily na bok a stahy se rozběhly a najdnou to přišlo ta hrozná síla k tomu, abych konečně našemu chlapečkovi pomohla na svět. PA se mě předtím vyptávala, jestli známe pohlaví a jaké bude mít jméno. Bylo krásné a povzbuzující, když ve chvíli nejhlubší krize řekla, že vidí vlásky našeho Vítečka. Najedenou všechno šlo. Objevil se doktor a já cítila, jak se hlavička snaží dostat ven. Trvalo to snad půl minuty, pak jsem zaslechla jen, „To samo nepůjde,“ a cítila ohromnou úlevu. Hlavička byla venku a během chvilky celé tělo. Ležela jsem a měla jsem pocit ohromného vyčerpání a úlevy a najednou jsem strnula: proč nepláče? A v tu vteřinu se ozvalo zavzlykání, které si budu pamatovat celý život. Doktor se začal smát a říkám mi: „Tak Víteček? Ten z toho nikdy nebude“. To už mi ale pokládají na prsa holčičiku - Violku. Je tak malinká, křehká a přece tak silná, že to všechno přestála. Po porodu mi ji několikrát přiložili k prsu a my s manželem jsme v soukromí pokoje strávili ještě krásné tři hodiny.
To jsem ještě netušila, jak si budu blahopřát k volbě porodnice druhý den. Bohužel se ukázalo, že holčička má otravu krve a musela být převezena na JIP. Díky tomu, že jsme si vybrala velkou porodnici, mohla jsem jen přejít chodbu a být u ní a po několika dnech pečlivého sledování v inkubátoru, jsme spolu byly také na pokoji, kde nás naučily sestričky vše potřebné.
Proto až budete vybírat tu „svou“ porodnici, dbejte na to,abyste také věděli, jestli má k dispozici JIP, nebo jestli jejich miminko bude cestovat několik kilomerů od maminky. Často jsem vzpomínala na slova své gynekoložky, když jsme konzultovaly výběr porodnice: „O vás se postarají všude, ale aby se dobře postarali o miminko.“ A to nic neukazovalo na možné komplikace.
Moje poděkování patří všem v kladenské nemocnici, hlavně sestřičkám a doktorům z JIP a Patologických novorozenců. Všem maminkám přeju šťastnou volbu porodnice a především zdravá miminka.
Štěpánka + „Víteček“ Violka 7t
Přečtěte si také
Šéf mě pozval na oběd. Snažil se být vtipný, ale utrhl si pořádnou ostudu
- Anonymní
- 02.06.26
- 963
Na oběd s šéfem? Proč ne, řekla jsem si. Můj šéf je milý chlapík a myslím, že máme hezký kolegiální vztah. Nikdy spolu mimo práci nikam nechodíme, ale v kanceláři nám to klape. Dost mě proto...
Chtěli jsme si užít Den dětí. Místo toho jsme skončili na pohotovosti
- Anonymní
- 02.06.26
- 448
Na Den dětí v naší vesnici jsme se moc těšili. Každý rok ho pořádají místní hasiči a bývá to krásná akce. Různé atrakce, úkoly, sladkosti, hudba, pěna, dobré jídlo a pití. Vyrazila jsem tam s...
„Sbal si svých pět švestek a odejdi,“ řekl mi přítel z ničeho nic po pěti letech
- Anonymní
- 02.06.26
- 888
S Mirkem jsme chodili pět let, z toho jsme tři roky společně žili v jeho bytě. Z mého pohledu bylo vše v pořádku. Věřila jsem, že spolu zůstaneme navždy. Ale on měl jiné plány. Z ničeho nic otočil...
Dceři je deset a přeje si krém na vrásky. Mám pocit, že jsme se zbláznili
- Anonymní
- 02.06.26
- 243
Když jsem byla malá, utrácela jsem kapesné za žvýkačky, samolepky a časopisy o koních. Moje dcera si za něj chce koupit sérum proti stárnutí a pleťovou masku.
Když skončily nevolnosti, myslela jsem, že bude líp. Bylo mi ještě hůř
- Anonymní
- 02.06.26
- 270
Ten den, kdy jsem si poprvé po týdnech ráno neodběhla se zvedajícím se žaludkem k záchodu, jsem si fakt myslela, že je vyhráno. Že to nejhorší mám za sebou. Že teď přijde to „krásné těhotenství“, o...
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1520
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 3810
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1151
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 3059
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1456
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
)).
Mamince děkuji za info ohledně JIPky. Tak ať jste holky obě zdravé a rostete do krásy.