Porod v Řecku
- Porod
- Munenka
- 11.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak a jsme zpátky doma, sladký domov. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to. Andreas Leonidas Lekkas se narodil 1. července v nemocnici Areteo v Athénách a měřil 50 cm, vážil 2890 g.
Tak a začnu pěkně popořádku. Ten, kdo četl můj předchozí deníček ví, že porod byl naplánovaný z toho důvodu, že se malému nedařilo a doktor nechtěl čekat a riskovat, přesto tvrdil, že je vše OK. Lhal. Nechtěl mě stresovat.
Ráno jsem podle plánu dorazila na příjem, bylo 7 hodin. Sestřička mi natočila monitor, pak mě vyšetřila a zjistila, že jsem už na 2 prsty otevřená. Udělala klystýr, převlékla mě do porodního mundúru a odvedla na sál.
To, co jsem viděla, mě šokovalo, můj porodní pokoj, uprostřed postel a k tomu mi bylo oznámeno, že z postele slezu v podstatě až po porodu, ano, ano, takový je zákon v Řecku. Žádný manžel u porodu, čekal pěkně na chodbě, až mě přivezou z porodního sálu na pokoj. Do té doby mu lékař chodil průběžně oznamovat na chodbu, jak vše probíhá a jak to zvládám.
Takže šok, žádný balón, žádná sprcha, žádné procházení kontrakcí po chodbě, jen postel, ve které jsem se kroutila bolestí a čekala, kdy to skončí. Na záchod ani náhodou, pěkně misku pod zadek a hajat.
Přišly na mě deprese, takhle jsem si to fakt nepředstavovala, propadla jsem zoufálému pláči, který slyšel manžel až na chodbě a brečel taky. Chtěl být se mnou, držet mě aspoň za ruku, ale nemohl.
Napíchali mě oxytocinem, aby začaly kontrakce, ty nastoupily v plné síle hned po třech minutách, musela jsem ležet na zádech, byla jsem neustále napojená na monitor, aby se vědělo, jak se malému daří. Ale nedařilo se, každou kontrakci se ztrácel.
Musím podotknout, že sály byly tři, byly jsme v boxech a čekaly, kdy to skončí. Uprostřed byl veliký stů do L, starali se o nás 2 doktoři a asi 5 sester, které nás chodili průběžně kontrolovat. Jelikož se moje první 2 děti narodily v ČR, tak jsem si tady připadala jako v době před 40 lety, jako za komunistů.
Nechala jsem se napíchnout epiduralem, jelikož bolesti přicházely každou druhou minutu a já rukama mačkala matraci a nohama kopala do celé postele. Po každé kontrakci jsem se propínala jako luk a malý nebyl slyšet.
Ještě ve 12 hodin jsem byla stále ještě málo otevřená, tak se mě doktor snažil otevřít rukama, to byla teprve bolest, řvala jsem na něj, ať mi udělá císaře, než tohle. Epidural jsem si nechala píchnout několikrát, abych necítila tu šílenou bolest, kdy se mě doktor pokoušel už potřetí otevřít rukama. Byl zoufalý, malý se ztrácel, do toho mi začal otékat spodek. Celé těhotenství jsem měla šílené křečové žíly a nejen na nohou, ale i mezi, do té doby jsem ani nevěděla, že varixy můžou být i jinde než na nohách. Kdo to nezažil, nepochopí, co je to za bolest.
V 1 hodinu mě doktor zkontroloval znovu a zjistil, že už jsem otevřená na 8. Za půl hodiny ze 3 na 8, to ani nečekal, takže zavelel a začal šrumec. Všichni se šli převléct do jednorázového porodního munduru, z postele mi rázem udělali porodní křeslo, připevnili podpory na nohy, doktor si sedl mezi a říkal, co mám dělat. Tak nejdřív přitlačit a pak ještě jednou, cítila jsem, jak malý najel dolů. Dr. se mně ptal, jestli ho cítím, ano, cítila jsem.
Tak a šlo se tlačit jednou, pak po druhé, to už vylezla hlavička, ještě jeden nádech a byla to ramínka a pak on. Střihli mě moc, až k zadku, kvůli tomu, že jsem dole otekla a nebylo nic vidět, naštěstí jen z venku, jinak bych šla na císaře. Malý mi po odsátí přistál zabalený a ještě teplý na břiše, ale nepřisál se, jen tak si olíznul bradavku a začal spinkat. Mezitím mě doktor šil, mám krásných 6 stehů a nemůžu pořádně sedět, no ale co, to přejde za pár dní. Zůstala jsem na sále ještě až do 5 hodin odpoledne, malý se narodil přesně ve 14.05. Manžel čekal celou dobu na chodbě, až mě bude moci vidět a obejmout. Porod to nebyl lehký, ale my ho zvládli.
Přeji všem maminkám zdravá miminka pohodový porod. O tom, jak to probíhalo v šestinedělí, zase příště.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 761
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 472
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 784
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 358
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 221
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18400
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2457
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2646
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2393
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1583
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....