Porod v Řecku
- Porod
- Munenka
- 11.07.11 načítám...
Tak a jsme zpátky doma, sladký domov. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to. Andreas Leonidas Lekkas se narodil 1. července v nemocnici Areteo v Athénách a měřil 50 cm, vážil 2890 g.
druhy den
- 2
Nas andilek
- 1
stastny tatinek
- 4
Tak a začnu pěkně popořádku. Ten, kdo četl můj předchozí deníček ví, že porod byl naplánovaný z toho důvodu, že se malému nedařilo a doktor nechtěl čekat a riskovat, přesto tvrdil, že je vše OK. Lhal. Nechtěl mě stresovat.
Ráno jsem podle plánu dorazila na příjem, bylo 7 hodin. Sestřička mi natočila monitor, pak mě vyšetřila a zjistila, že jsem už na 2 prsty otevřená. Udělala klystýr, převlékla mě do porodního mundúru a odvedla na sál.
To, co jsem viděla, mě šokovalo, můj porodní pokoj, uprostřed postel a k tomu mi bylo oznámeno, že z postele slezu v podstatě až po porodu, ano, ano, takový je zákon v Řecku. Žádný manžel u porodu, čekal pěkně na chodbě, až mě přivezou z porodního sálu na pokoj. Do té doby mu lékař chodil průběžně oznamovat na chodbu, jak vše probíhá a jak to zvládám.
Takže šok, žádný balón, žádná sprcha, žádné procházení kontrakcí po chodbě, jen postel, ve které jsem se kroutila bolestí a čekala, kdy to skončí. Na záchod ani náhodou, pěkně misku pod zadek a hajat.
Přišly na mě deprese, takhle jsem si to fakt nepředstavovala, propadla jsem zoufálému pláči, který slyšel manžel až na chodbě a brečel taky. Chtěl být se mnou, držet mě aspoň za ruku, ale nemohl.
Napíchali mě oxytocinem, aby začaly kontrakce, ty nastoupily v plné síle hned po třech minutách, musela jsem ležet na zádech, byla jsem neustále napojená na monitor, aby se vědělo, jak se malému daří. Ale nedařilo se, každou kontrakci se ztrácel.
Musím podotknout, že sály byly tři, byly jsme v boxech a čekaly, kdy to skončí. Uprostřed byl veliký stů do L, starali se o nás 2 doktoři a asi 5 sester, které nás chodili průběžně kontrolovat. Jelikož se moje první 2 děti narodily v ČR, tak jsem si tady připadala jako v době před 40 lety, jako za komunistů.
Nechala jsem se napíchnout epiduralem, jelikož bolesti přicházely každou druhou minutu a já rukama mačkala matraci a nohama kopala do celé postele. Po každé kontrakci jsem se propínala jako luk a malý nebyl slyšet.
Ještě ve 12 hodin jsem byla stále ještě málo otevřená, tak se mě doktor snažil otevřít rukama, to byla teprve bolest, řvala jsem na něj, ať mi udělá císaře, než tohle. Epidural jsem si nechala píchnout několikrát, abych necítila tu šílenou bolest, kdy se mě doktor pokoušel už potřetí otevřít rukama. Byl zoufalý, malý se ztrácel, do toho mi začal otékat spodek. Celé těhotenství jsem měla šílené křečové žíly a nejen na nohou, ale i mezi, do té doby jsem ani nevěděla, že varixy můžou být i jinde než na nohách. Kdo to nezažil, nepochopí, co je to za bolest.
V 1 hodinu mě doktor zkontroloval znovu a zjistil, že už jsem otevřená na 8. Za půl hodiny ze 3 na 8, to ani nečekal, takže zavelel a začal šrumec. Všichni se šli převléct do jednorázového porodního munduru, z postele mi rázem udělali porodní křeslo, připevnili podpory na nohy, doktor si sedl mezi a říkal, co mám dělat. Tak nejdřív přitlačit a pak ještě jednou, cítila jsem, jak malý najel dolů. Dr. se mně ptal, jestli ho cítím, ano, cítila jsem.
Tak a šlo se tlačit jednou, pak po druhé, to už vylezla hlavička, ještě jeden nádech a byla to ramínka a pak on. Střihli mě moc, až k zadku, kvůli tomu, že jsem dole otekla a nebylo nic vidět, naštěstí jen z venku, jinak bych šla na císaře. Malý mi po odsátí přistál zabalený a ještě teplý na břiše, ale nepřisál se, jen tak si olíznul bradavku a začal spinkat. Mezitím mě doktor šil, mám krásných 6 stehů a nemůžu pořádně sedět, no ale co, to přejde za pár dní. Zůstala jsem na sále ještě až do 5 hodin odpoledne, malý se narodil přesně ve 14.05. Manžel čekal celou dobu na chodbě, až mě bude moci vidět a obejmout. Porod to nebyl lehký, ale my ho zvládli.
Přeji všem maminkám zdravá miminka pohodový porod. O tom, jak to probíhalo v šestinedělí, zase příště.
Přečtěte si také
Šílené rande: Svlékla jsem se do prádla a on mě obvinil z propagace komunismu
- Anonymní
- 05.05.26
- 1219
První máj, lásky čas... tak se to alespoň říká. No, u mě to byl spíš čas totálního vystřízlivění a pocitu trapnosti, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Chodila jsem s Markem asi dva...
Společná dcera (4) nám rozvrací manželství i vztahy s dětmi z minulých vztahů
- Anonymní
- 05.05.26
- 487
Tohle je téma, o kterém se špatně mluví. Vlastně je to spíš tabu. Určitě nechci vinit malé dítě, které jsem si navíc strašně přála. Po rozvodu jsem si chtěla užívat, cestovat. Měla jsem přítele,...
Máme doma miminko a já se bojím vyjít ven. Partnerova ex mě napadla
- Anonymní
- 05.05.26
- 398
Vtrhla k nám na zahradu bez varování a během pár vteřin se všechno změnilo. Bývalá manželka mého partnera mě fyzicky napadla – bez předchozího konfliktu, bez vysvětlení. Mám doma novorozeně a další...
Když srdce bloudí: Můj příběh o ztracené lásce a nekonečném hledání
- Anonymní
- 05.05.26
- 175
Ahoj, možná se potřebuji jen vypsat. Prosím, neodsuzujte mě – jsem prostě jen hrozně nešťastná a začínám pochybovat, že ještě někdy budu šťastná. Je mi 23 let, studuji, a přestože bych měla mít...
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 166
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 4954
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 2189
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 1132
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 4121
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2750
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
.no tak to nezávidím a to já nebyla spokojená s přístupem personálu,ale po přečtení porodu v řecku jsem štastná i za jakýkoliv přístup u nás v česku 
Hodně štěstí 
. Linda
rodit v zahranici je urcite jine nez rodit ve sve rodne ceske zemi, me to ceka tento rok taky, tady na „vidlakove“ jak nazyvam posledni dobou Irsko. Ale kazdopadne velke gratulace jak si to zvladla a ze maly je zdravy, preju mnoho radosti 
