Porod v Řecku
- Porod
- Munenka
- 11.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak a jsme zpátky doma, sladký domov. Bylo to náročné, ale zvládli jsme to. Andreas Leonidas Lekkas se narodil 1. července v nemocnici Areteo v Athénách a měřil 50 cm, vážil 2890 g.
Tak a začnu pěkně popořádku. Ten, kdo četl můj předchozí deníček ví, že porod byl naplánovaný z toho důvodu, že se malému nedařilo a doktor nechtěl čekat a riskovat, přesto tvrdil, že je vše OK. Lhal. Nechtěl mě stresovat.
Ráno jsem podle plánu dorazila na příjem, bylo 7 hodin. Sestřička mi natočila monitor, pak mě vyšetřila a zjistila, že jsem už na 2 prsty otevřená. Udělala klystýr, převlékla mě do porodního mundúru a odvedla na sál.
To, co jsem viděla, mě šokovalo, můj porodní pokoj, uprostřed postel a k tomu mi bylo oznámeno, že z postele slezu v podstatě až po porodu, ano, ano, takový je zákon v Řecku. Žádný manžel u porodu, čekal pěkně na chodbě, až mě přivezou z porodního sálu na pokoj. Do té doby mu lékař chodil průběžně oznamovat na chodbu, jak vše probíhá a jak to zvládám.
Takže šok, žádný balón, žádná sprcha, žádné procházení kontrakcí po chodbě, jen postel, ve které jsem se kroutila bolestí a čekala, kdy to skončí. Na záchod ani náhodou, pěkně misku pod zadek a hajat.
Přišly na mě deprese, takhle jsem si to fakt nepředstavovala, propadla jsem zoufálému pláči, který slyšel manžel až na chodbě a brečel taky. Chtěl být se mnou, držet mě aspoň za ruku, ale nemohl.
Napíchali mě oxytocinem, aby začaly kontrakce, ty nastoupily v plné síle hned po třech minutách, musela jsem ležet na zádech, byla jsem neustále napojená na monitor, aby se vědělo, jak se malému daří. Ale nedařilo se, každou kontrakci se ztrácel.
Musím podotknout, že sály byly tři, byly jsme v boxech a čekaly, kdy to skončí. Uprostřed byl veliký stů do L, starali se o nás 2 doktoři a asi 5 sester, které nás chodili průběžně kontrolovat. Jelikož se moje první 2 děti narodily v ČR, tak jsem si tady připadala jako v době před 40 lety, jako za komunistů.
Nechala jsem se napíchnout epiduralem, jelikož bolesti přicházely každou druhou minutu a já rukama mačkala matraci a nohama kopala do celé postele. Po každé kontrakci jsem se propínala jako luk a malý nebyl slyšet.
Ještě ve 12 hodin jsem byla stále ještě málo otevřená, tak se mě doktor snažil otevřít rukama, to byla teprve bolest, řvala jsem na něj, ať mi udělá císaře, než tohle. Epidural jsem si nechala píchnout několikrát, abych necítila tu šílenou bolest, kdy se mě doktor pokoušel už potřetí otevřít rukama. Byl zoufalý, malý se ztrácel, do toho mi začal otékat spodek. Celé těhotenství jsem měla šílené křečové žíly a nejen na nohou, ale i mezi, do té doby jsem ani nevěděla, že varixy můžou být i jinde než na nohách. Kdo to nezažil, nepochopí, co je to za bolest.
V 1 hodinu mě doktor zkontroloval znovu a zjistil, že už jsem otevřená na 8. Za půl hodiny ze 3 na 8, to ani nečekal, takže zavelel a začal šrumec. Všichni se šli převléct do jednorázového porodního munduru, z postele mi rázem udělali porodní křeslo, připevnili podpory na nohy, doktor si sedl mezi a říkal, co mám dělat. Tak nejdřív přitlačit a pak ještě jednou, cítila jsem, jak malý najel dolů. Dr. se mně ptal, jestli ho cítím, ano, cítila jsem.
Tak a šlo se tlačit jednou, pak po druhé, to už vylezla hlavička, ještě jeden nádech a byla to ramínka a pak on. Střihli mě moc, až k zadku, kvůli tomu, že jsem dole otekla a nebylo nic vidět, naštěstí jen z venku, jinak bych šla na císaře. Malý mi po odsátí přistál zabalený a ještě teplý na břiše, ale nepřisál se, jen tak si olíznul bradavku a začal spinkat. Mezitím mě doktor šil, mám krásných 6 stehů a nemůžu pořádně sedět, no ale co, to přejde za pár dní. Zůstala jsem na sále ještě až do 5 hodin odpoledne, malý se narodil přesně ve 14.05. Manžel čekal celou dobu na chodbě, až mě bude moci vidět a obejmout. Porod to nebyl lehký, ale my ho zvládli.
Přeji všem maminkám zdravá miminka pohodový porod. O tom, jak to probíhalo v šestinedělí, zase příště.
Přečtěte si také
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 4674
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 3377
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 1865
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 4744
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1521
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1938
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 2107
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1863
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 6092
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 440
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.