Poťapaná kariéra

Jak jsem se dostala tam, kde jsem. Radost z čekání na prvního potomka kalí jen moje kariérní (ne)úspěchy. Začnu popořádku a od prapočátku.

Na gymplu jsem po úmrtí v rodině nebyla schopná pokračovat v dosavadním nasazení, navíc v kombinaci s pubertou se ze mě stalo totální nezodpovědné cosi. I když s roční pauzou, gympl jsem úspěšně dodělala a poté se vrhla na VŠ. Pocit marnosti mě dostihl i tady, a tak jsem si z dědictví a sirotčího důchodu našetřila a odjela studovat do zahraničí. Popravdě jsem chtěla od všeho utéct. Podařilo se, prožila jsem parádní rok v zahraničí - studovala jsem, u toho si přivydělávala, byla konečně samostatná a naučila se anglicky. Ten rok mi toho dal stejně jako tři roky psychoterapie před ním.

Po návratu jsem se rozhodla dodělat VŠ, ale musela jsem u toho už pracovat. Pracovala jsem sice jen jako administrativní síla, ale práce mě bavila, byla dobře placená a tak mě to docela motivovalo k tomu pracovat hodně přesčas. Na místo standardních 3 let na bakaláře mi to trvalo 4,5 roku. Ke konci studia už jsem přešla z administrativní síly na HR specialistu (na VŠE jsem se zaměřila především na personalistiku). Ve svých 26 letech jsem dodělala Bc., za sebou měla 3 roky relevantní praxe v administrativě, 1,5 roku v personalistice. Našla jsem si nové místo, kde jsem uplatnila znalost jazyků (měla jsem to štěstí, že jsem se naučila tři světové) a z pozice HR specialisty se díky šťastné náhodě dostala velice rychle na pozici HR manažera pro výrobní společnost s 250 zaměstnanci.

Těsně před nástupem do mého posledního místa působení jsem se seznámila se svým snoubencem, bude to tři roky. Oba jsme měli pocit, že jsme zralí na dítě a potkali toho správného „rodiče“, po roce společného soužití jsme se o něj začali snažit. Čas postupoval a díky úspěchům v práci jsem nijak nesledovala, že už pomalu uběhlo 10, 12, 18 měsíců snažení. Najednou mi došlo, že asi něco není v pořádku. Šla jsem na několik kontrol, po kterých mi bylo řečeno, že… no zkrátka, že miminko jen tak nebude a musím podstoupit několik zákroků a léčbu, abych miminko mohla mít.

Tady jsme zhruba v době před půl rokem a začíná poslední, krátká… zvrat :)

Ačkoliv lékaři tvrdili, že mám anovulační cykly a že stav mého reprodukčního ústrojí nepřeje početí dítěte, cítila jsem se první pracovní zářijové ráno nějak zvláštně. Ranní káva a cigareta, které pro mě cestou do práce byly absolutní nutností, byly tou nejodpornější věcí, kterou jsem do té doby ochutnala. Do práce jsem došla bez nálady a vydržela tam jen 30 minut. Odevšud se linuly strašné zápachy a mě bylo střídavě horko, chladno, slabo. Neměla jsem ten den žádné schůzky, a tak jsem si šla domů lehnout. Cestou domů se opakovala situace s nechutnou cigaretou (byla jsem z těch, co kouří jen v autě). Doma jsem z mě neznámého popudu šla rovnou na toaletu a udělala si těhotenský test. Ty dvě čárky pro mě byly po zprávě od lékařů asi jako UFO. Ani nevím, jak se mi podařilo najít a hlavně počůrat ty další tři testy (asi jsem vytvořila moč silou vůle), každopádně ty zopakovaly stejný výsledek. Seděla jsem v koupelně a střídavě se smála a plakala.

Přítel, který už byl u dvou planých poplachů, kdy se MS týdny nedostavila, reagoval na zprávu s úsměvem, ale klidně a nezúčastněně (teď už si bříškem povídá a zpívá mu, ale to je na jiné povídání).

K lékaři jsem zaběhla hned druhý den, ten potvrdil velmi rané těhotenství a vše vypadalo nadějně. Po pár dnech ale přišla první nepříjemnost v podobě krvácení, která se pak ještě opakovala. Pár dní v nemocnici a vše bylo v pořádku. Nicméně, pan doktor mě, i vzhledem k „zázračnému“ početí, přemluvil, abych zůstala doma. Souhlasila jsem a zprvu jsem i po dohodě se zaměstnavatelem pracovala z domova. Moje tři úžasné podřízené všechno zvládaly přesně dle mých pokynů. Jenže pak jsem měla znovu potíže, znovu nemocnice a bylo už jasné, že toho moc nenapracuji. Našla jsem za sebe rychle náhradu, paní přišla z podobné pozice a obdobného prostředí, takže téměř 100% zástup a protože firma měla rozjíždět filiálky v okolních státech, tak jsme byli i dohodnutí, že hned, jak to půjde, nastoupím zpět, alespoň na částečný úvazek. Jenže pak se ze dne na den změnilo celé vedení a celý management byl dosazen ze zahraničí. Moje dohoda už neplatí.

No a moje pocity teď? S firmou, kde jsem měla dohodnuté pokračování své udržovací kariéry během MD, kde jsem si vybudovala zázemí a vybudovala svoje oddělení, je všechno jinak. A to za období pouhého 2,5 roku. Co znamená 2,5 roku v životopise? Vůbec nic. Jsem prostě tam, kde jsem byla hned po škole. To, co mi teď dělá radost a co mě drží nad vodou, je to prtě, co mi roste v bříšku, co přestálo všechny lapálie na začátku, a je, jak se zdá, zdravé a dává mi zažít ty zvláštní pocity vnitřního úsměvu (nevím, jestli je takové to přiblblé usmívání a zírání do dálky jen moje specialita, ale bývá to, když si uvědomím, jak jsem vlastně šťastná).

Pokud jste někdo dočetl až sem, pak vězte, že si nechci stěžovat, jen by mě potěšilo slyšet, že to, co jsem dělala, jsem nedělala zbytečně a že to nejhezčí, co se mi děje, mi nevzalo to jediné, čeho jsem dosáhla sama za sebe a v čem jsem si konečně někdy přišla úspěšná.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Ropuška_M
720
6.1.12 05:44

Pěkně napsáno, a hlavně posílám gratulaci k vytouženému těhu a taky ať jej zdárně dokončíte a těšíte se za nedlouho se snoubencem z miminka… Kariéra je po porodu to poslední na co budeš myšlet… miminko Tě dokonale zahltí… :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
vulpes
7859
6.1.12 07:25

No teda, jen zírám… jestli tohle pofňukávání a sebelitování bez důvodu, jen kvůli předpotopním názorům a předsudkům má být personální manžerka…? 8o Tak to pak potěš koště dostat se na pohovor právě k ní! Aneb život končí ve třiceti, případně porodem dítěte - pak je všechno v háji :pankac:
Milá zlatá, ještě jsem neslyšla, aby někomu schopnému pokazilo kariéru mateřství, aby někdo z manažerské pozice „začínal znovu“ a aby se někdo opravdu schopný hroutil, že asi TEĎ ZROVNA nemá místo. To, co zažíváš, je jen normální život, bez ničeho neobvyklého a pokud jsi schopná, tak se neděje NIC.
Ale věř, že při tvé pracovní pozici mě tenhle postoj hodně zaráží…to bych čekala tak maximálně od té „adminky“, ovšem jen pokud bude fňukna…

  • načítám...
  • Zmínit
misoule
4263
6.1.12 08:09

Pokud máš znalosti a zkušenosti, které popisuješ, nebude pro tebe problém znovu se odrazit a jít. Možná jsi otěhotněla tím zázrakem moc rychle a tak si neuvědomuješ, jaké štěstí tě potkalo. Možná bys po 10ti letech neřešila svou budoucnost po dítěti, ale zaměřila se víc na to, v jakém období jsi teď. Chápu, že máš strach z budoucnosti, ale tu si můžeš ovlivnit i nyní v těhotenství a mateřství. Třeba si dodělej magisterské studium a když ti příjde v životopisu 2,5r praxe málo, někomu může při pohovoru přijít málo titul Bc. Takže, abych to shrnula, užívej si tohoto krásného období, protože to šíleně utíká, pokud se bojíš o svou práci, dělej vše pro to, abys nezakrněla. Ale stejně si myslím, že až budeš mít v ruce ten voňavý uzlík, přestaneš tohle řešit…

  • načítám...
  • Zmínit
Kalla1412
8594
6.1.12 08:24

To, co jsi dělala, jsi nědělala zbytečně, protože třeba mě pomohl k postupu tam kam jsem chtěla pouhý rok u firmy, kde to za něco stálo. To co teď prožíváš je nejvýjmečnější období v životě všech žen a rodin a je hloupé si myslet, že Ti miminko něco zvalo, když se ještě ani nenarodilo. Tvé tělo ví, proč Ti zabránilo pracovat, všechno má svůj smysl…a kariéra při dítěti…to si myslím, že si nedovedeš (ani já ne) představit, jak vysilující je péče o malé miminko a jak dlouho trvá, než s dokážeš slušně postarat aspoň o domácnost, natož u toho ještě pracovat. Nešil a V KLIDU si to teď na 100% užíj, makat budeš dalších 40 let, je to jen práce a ta jak známo nikam neuteče, jak psaly holky, jestli jsi co k čemu, začneš tam, kde jsi teď skončila. :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Minki
750
6.1.12 08:47

Taky si myslím co napsaly holky, měla jsem taky podobné pocity kdy z rozjetého vlaku jsem se najednou ocitla doma a co teď, člověk, který pracoval více jak 12 hodin denně najednou seděl a nevěděl co bude dál a co má dělat. S miminkem to všechno přešlo a neřeším, že se nemám kam vrátit, protože mé místo obsadila ta „hodná kolegyně“ co jsem si vyučila. Prostě mne to motivuje jít dál a jinam a třeba zkusit něco jiného už kvuli dětem.
Věřím, že se z toho také dostaneš a s miminkem už nebudeš přemýšlet nad kariérou tak jak přemýšlíš teď s bříškem. Přeji Ti hodně sil, ať porod proběhne co nejlépe a černé myšlenky se rozplynou :)

  • načítám...
  • Zmínit
PaníKadrnožková
6.1.12 09:25

Ahoj, asi se na tebe seběhlo rychle to rizikové těhu, než kdybys chodila do práce a tam funěla s břichem, to bude dobrýýýýý :hug:

Když jsem šla řádně na mateřskou,tak jsem do porodu měla pocit, že se za mnou zaklaplo víko rakve a už se nikdy neotevře a nikdo si nevzpomene a nebudu se mít kam vrátit (moje specializované oddělení se za 3 roky, co jsem v něm pracovala, smrsklo na polovinu).

Jsi moc moc šikovná, že ses takhle sama vyšvihla, ale bude lepší pro tvou budoucnost, když ty úspěchy nebudeš zbytečně nadsazovat, ono přece jen, šikovných s jazyky je hodně a čím dál více … no ale hlavně! S malými dětmi můžeme být maximálně pár let, ale v práci pak dalších 20, to je na kariéru času dost, ne :lol:

A s prckama je fakt zábava a doma je to taky fajn, tohle chlapi nezažijou :palec:

Dodělej si na rodičovské magistra, abys pak mohla ostatní personalistky šokovat, jak jsi organizačně schopná :P Držím palec

  • Upravit
R82
2396
6.1.12 09:42

no je to krásně napsané, a neboj práce je a bude, i když pro matky je to těžší,ale dá se…držím palec a užívej si těhu :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Klarinetka1
2746
6.1.12 09:57

Já myslím, že pro každou maminku je někdy složité být na rodičovské. Pokud má žena svoji práci ráda, a je jedno, jestli to byla manažerská pozice, nebo jiná „obyčejná práce“, tak je někdy na budku být doma s prckem a vidina být doma třeba 3-6 let (i s dalším prckem) může být frustrující :? . Já jsem doma skoro půl roku, do práce jsem chodila ještě 2 týdny před porodem, protože mě práce moc bavila, měla jsem ráda lidi v práci. Teď už pomalu zvažuji, že bych se do práce zase vrátila, třeba jen na jeden den v týdnu, sice se někteří na mě dívají jak na blázna, někteří odsuzují. Já ale cítím, že i když malého miluji :hug: , potřebuji se realizovat i jinak. Tak třeba časem najdeš možnost nějakého úvazku, buď v tvém zaměstnání, nebo jinde. Nesmíš vidět vše tak černě. Hlavně, že máme zdravá miminka :srdce:.

  • načítám...
  • Zmínit
Drndarnda
4
6.1.12 10:37

Děkuju za podporu, milá slova i výtku :kytka: Mimčo v břiše jé úžasná věc, když takhle blbnu, tak mě hezky kopne a já nemyslím na hlouposti :)

  • načítám...
  • Zmínit
karkulina
149
6.1.12 10:54

To bude dobrýýýýýý, neboj. ;) Vždycky se dá vrátit do práce, ať už to bude na stejné místo nebo jinam, to zvládneš. Mě to taky jednou čeká. Užívej si mateřské a miminko. Deníček jsem četla pořádně a nikde žádné fňukání a sebelítost nevidím. ;) prostě jen přemýšlíš na tím, co bude, a to je dobře.

  • načítám...
  • Zmínit
Kataska
94
6.1.12 10:56

Ahoj, jsi tady nová myslím…podle příspěvků :lol: Napsala jsem ti soukr. zprávu, mrkni na ni.

  • načítám...
  • Zmínit
Petullka82
2156
6.1.12 10:57

Ja jsem mela minimalne 3 mesice po nastupu na materskou docela deprese, clovek si najednou pripada neuzitecnej a vyrazenej z kolektivu. Ale narozeni miminka je obrovskej zazrak a urcite ti da hodne zabrat a zase se budes ucit uplne novy veci…chce to proste vydrzet ten mezicas;)
S tvym vzdelanim a znalostma urcite nebude problem si, az prijde spravny cas, najit misto jine ;)
Nic se nedeje nahodou :*

  • načítám...
  • Zmínit
Lolinka_79
4633
6.1.12 11:26

Já myslím, že málokterá maminka může opravdu počítat, že se na ní po MD budou v práci těšit a držet stejné místo (pokud to je trochu lepší pozice). nemluvě o těch, které jsou doma déle než tři roky, to opravdu začínáš téměř od nuly. Ale s tím se musí počítat. Neřešila bych, co bude za pár let, teď je to celkem jedno. Pracovala jsem v stejném oboru jako ty a tam se lidi točí velice rychle, takže až se vrátíš, časem místo najdeš. A je holt na čase si přiznat, že nikdo není nenahraditelný ačkoliv to nic nevypovídá o tvé hodnotě pracovní a lidské. Odděl to od sebe. Teď je tu dítě, co bude pak, to zvládneš ..jako všechny :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
6.1.12 11:29

Klid :D ja jsem mela v dusledku vymeny vedeni a soubezne nekolika ruznym problemum (i z me strany, abych to nehazela vsechno na ne ;) ) potapanou karieru po temer 5 letech u firmy a to jeste bez vidiny „odmeny“ ve forme sladkeho miminka ;) zacinala jsem v zasade od nuly, vratila jsem se na asistentskou pozici a co, dari se mi, jsem spokojena, dosahla jsem i na veci, ktere se mi v minule praci nedarily, proste vsechno zle je na neco dobre ;)
Tomu, ze by 2.5 roku nic neznamenalo never, rozhodne je to vic, nez zadna praxe. Navic to, co jsi se za tu dobu naucila, ti nikdo nikdy nevezme.
Dnes se to proste v hodne firmach mele, nekdy nevis ani co bude za mesic, takze si uzivej materskou a pak uvidis, nema cenu se tim dopredu stresovat

  • Upravit
Lumpi1
2844
6.1.12 12:00

nečetkla jsm všechny přízpěvky, takže se možná budu opakovat. Je hloupost si myslet, že ti kariéra skončila tím, že jsi otěhotněla. Veškerá praxe kterou máš se ti počítá, kde jsi byla na tom že ne, leda pokud jsi tak posuzovalalidi ty. To je hloupost, pokud jsi schopná ařadíš se rychle. Jen uvudíš sama, jestli pro tebe po porodu bude kariéra tak důležitá, nebo ti porod dítěte bude přiadat jako to nejbáječnější co jsi dokázala.

  • načítám...
  • Zmínit
Drndarnda
4
6.1.12 12:56

To, co mi nahání hrůzu a s čím jsem bojovala při každém výběrku, je přesvědčení, že maminka po MD nebude schopná skloubit práci a rodinu. Podmínky u nás byly nastavené tak, že jsme často právě maminkám vyhovovali - pohyblivá pracovní doba a práce z domu atd., takže téměř ideální podmínky, ale někteří manažeři, a nebyli to zdaleka jen muži, maminky vyloženě odmítali.

Jasně, můžete namítnout něco o tom, že tohle můžou dělat jen firmy, které zamrzly v čase. Ale potom bychom se asi nepotýkali s reálným faktem, že ženy mají na stejných pozicích nižší mzdy, že pokud je výběrové řízení na vyšší post a pokud je v takovém výběrovém řízení žena, tak většinou stejně dostane přednost muž atd. atd.

A ať jsou trendy jakékoliv, stejně je to nakonec jen o tom, kdo sedí za stolem, když se o práci ucházíte. Znám i personalisty, od kterých je snad příjemné být i odmítnut.

(Jen pro úplnost a korektnost, já jsem pracovala ve firmách, které měly jako základní hodnoty fair podmínky pro všechny zaměstnance bez jakékoliv diskriminace. Co se týče mezd i výběrek, tak tam se prosazovala rovnost. Všechno to vypadalo jako celek krásně. Problém byli jednotlivci.)

Příspěvek upraven 06.01.12 v 13:03

  • načítám...
  • Zmínit
Kikina 2010
596
6.1.12 15:40

Chápu tvé obavy.. ale snaž se neřešit.. Nebude tak zle, jak si teď myslíš. A hlavně, všechno je, jak mělo být!!! Neboj :-) Užívej si těhotenství.. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
shagga
2529
6.1.12 17:21

Neboj se, teď bude miminko a budeš mít starosti s ním. A kariéra se dá rozjet v každém věku. Když se chce, všechno jde ;) Jsem na tom podobně jako ty. Měla jsem úžasnou práci, kterou jsem si tvrdě vybojovávala několik let.. konečně jsem se dostala na místo, které mi všichni závidí. A ejhle, přišlo rizikové těhotenství. Šéf si sice dělá naděje, že hned po porodu naběhnu do práce..ale víme jak to je :mrgreen: miminko je hold miminko ;) takže se trochu bojim, že náhrada, která bude místo mě, převezme otěže a já si pak budu muset vše vybojovat znova. Ale co, však na to budu mít celý zbytek života 8)

  • načítám...
  • Zmínit
negra
10726
6.1.12 19:30

Vis, clovek nemuze mit vsechno. Rozhodne ne najednou. A to,ze bys prave ted delala super karieru jeste neznamena, ze bys na one super pozici byla v te dobe, co takhle budes tesne po matersky. Ono se v zivote tak uplne kalkulovat dopredu neda…

  • načítám...
  • Zmínit
harpyje
10848
6.1.12 19:42

2,5 roku není „nic“ v praxi kterou jsi popsala, i s tím postupem je to hodně a vypovídá to o tobě.
Jen si zvykni, že během mateřské zmizí všechny dohody, že dokonce i pracovní poměr na dobu neurčitou může ze dne na den jaksi zmizet- způsobů je mnoho a potká to spoustu žen.
Jestli plánujete druhé mimčo, tak to ber tak, že máš příjemnou pauzu, a za pár let si najdeš něco jiného, možná tě jako máme s dětma začne zajímat i trošku něco jiného a budeš hledat jinou pozici- kdo ví :) žádné strachy a příjemné těhotenství a mateřsství.

Jinak ti dost rozumím- naše první dítě bylo léta očekávané a přesto jsem si zprvu nemohla zvyknout na ten život na mateřské. Roky jsi něco dělala, tělo je zvyklé na jiný režim a na jiné jistoty, než jaké tě čekají ted :mrgreen: bude to fajn.

  • načítám...
  • Zmínit
Drndarnda
4
6.1.12 20:36

Já bych to místo nijak nepřeceňovala, napsané to vypadá líp než když se na něm pracuje. Jen to byla asi jediná věc, co jsem fakt dokázala sama. Ale teď už to taky nevidím tak černě, jako když jsem se to v pondělí všechno dozvěděla. Koneckonců jsem za sebe našla náhradu (a ta mi přišla subjektivně snad šikovnější než já) tak jsem nečekala, že se tam jen tak vrátím. A další mimčo chci a kdyby to šlo, tak ještě aspoň dvě, ale to už si vážně moc diktuju :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
wiwien
6.1.12 20:55

Ahoj chtela jsem te povzbudit…ono je sice pravda,ze detatko te na chvili ztahne k uplne jinym prioritam v zivote,ale co si budeme vsichni namlouvat-prijdou dni kdy si kazda maminka rada vzpomene na praci na ohodnoceni,na lidi.Ja te chapu,sice jsem nedelala nejakou karieru,ale jsem doted v cizine a vim,ze to samo o sobe je velika terapie.Clovek se nauci jednat sam za sebe a je vic sebevedomi.Take si sebou priveze,ze zena neni jenom matka,ale i zena sama za sebe,ktera se chce dal vzdelavat a budovat,to co zacala.A je to tak i dobre,nikdo nema byt zavisly na manzelovi a obetovat cely zivot jenom detem.
Deti to je veliky zazrak a u tebe dvojnasobny,tak si toho vaz,ale presto nezapominej jit dal za svym cilem-jsi chytra holka a se tremi jazyky se uplatnis urcite i jinde :palec: :kytka:

  • Upravit
Jenye
3739
6.1.12 21:57

Buď ráda, že to tak dopadlo. Pokud bys pracovala na mateřské, věřím, že bys toho jednou litovala. Ten čas strašně rychle běží a děti ještě rychleji rostou. Zkus se naplno věnovat tomu drobečkovi, pracovat budeš ještě tolik, až to pěkné nebude :lol:, ale toto období se zpátky už nevrátí. Tak si to užívej, co to jen jde!

Příspěvek upraven 06.01.12 v 21:57

  • načítám...
  • Zmínit
vopičkaa
6051
7.1.12 00:07

Drndarndo - to je legrační nick, chápu tvé pocity, mám to ve své „kariéře“ velmi velmi podobné i co se týká obor u- kdyby to bylo ideální, tak bych „potřebovala“ ve svém přecházejícím zaměstnání zůstat ještě tak 1- 2 roky, měla jsem našlápnuto víc než slibně.....moje firma už taky vypadá jinak než když jsem odešla, navíc má i jiné sídlo, pozice byla v podstatě zrušena …no ale zpětně - nelituju ničeho a děkuju bohu za to jak to je - ještě by ze mě byla nějaká přiblá kariéristka…což jsem nikdy nechtěla
z domova jsem pro ně ještě nějakou dobu pracovala, ale spíš po večerech nebo v době kdy děti spaly…rozhodně mě to ale ani trochu nenaplňovalo a podepisuju se pod to co psaly holky - uteče to hrzně rychle a je škoda si to neužít, když makat bude člověk celý život!!!
nic pro mě nemá větší hodnotu než moje rodina, je to úžasněší než jsem si dokázala představit (někdy tedy i zoufalejší :mrgreen: ) stojí to za to a buď ráda že to máš tak pěkně poťapaný!!!!!! Ono to po návratu do práce nějak bude, šikovný člověk se neztratí a třeba na rodičáku ještě změníš pole působnosti…

Příspěvek upraven 07.01.12 v 00:10

  • načítám...
  • Zmínit
Pribik
64
7.1.12 00:31

:)

Myslím že to stálo za to. Držím Ti palce abys ve všem vytrvala jako při této situaci. Třeba já jsem od mamky slyšela když jsem zůstala doma na mateřské - no a k čemu Ti jsou školy? Na „dítě je nepotřebuješ“ - ano na dítě opravdu školy nepotřebuji. Nevadí mi to - stačí jediný úsměv naši dětí a vím že to stálo za to. A po kariéře neteskni - ten šedivý mrak prostě odežeň do daleka. Ty chvíle ranného dětství utečou jako nic. A kdyby jsi pracovala vůbec by sis mimča a dětátka neužila. A tomu věř. Takhle je to možná težší, ale lepší :)

  • načítám...
  • Zmínit
martinaaaaaaaaa7
8.1.12 18:55

Zakladatelko, naprosto Ti rozumím, já takto pracovala pro jednu firmu jako OSVČ pět let a pořád jsem si myslela, že si buduju pozici a až budu potřebovat nějaké ty ohledy z jejich strany, tak to nebude problém, protože já jsem přece pro ně dělala tolik věcí navíc. Když přišel problém s otěhotněním a umělé oplodnění, zrovna se tam začali dít neuvěřitelné věci, které mi starosti jenom přidělávali - zkrátím to - odešla jsem, za půl roku z IVF otěhotněla a jsem strašně šťastná. Každopádně nevěř těm , kteří říkají, že pracovat při mateřské nejde - je to sice fakt náročný, ale jde to, já pracuju dva dny v týdnu od té doby, co je malému měsíc a dá se to. Sedět doma by mě asi zabilo. Na firmy jsem se vykašlala a pracuju sama na sebe, o všem si rozhoduju sama a všechno si přizpůsobím jak mi to vyhovuje, ale fakt je, že to každej udělat nemůže.

  • Upravit
mrtvolla12390
90
10.1.12 09:54

Kariera neni to nejdulezitejsi v zivote a kolik lidi okolo tebe umi tri jazyky, studovalo v zahranici a ma takovou praxi.. Si toho vaz co umis a uvidis ze az pujdes do prace, tak te vsichni budou chtit

  • načítám...
  • Zmínit
ASAndrea
1226
14.7.16 11:41

Hmm jsem si tak vzpomněla na výraz mého gynekologa, když mi prohlížel vaječníky na preventivní prohlídce: „cysta je už i v levém vaječníku, ten takřka zanikl. " na pravém podobná situace“.„počkat…vždyt vy jste těhotná!“ :lol: zázraky se dějí :hug:

PS: nedávno mě na linkedinu oslovil jeden HR „náborarista“ z velké firmy s tím, zda k nim nechci jít pracovat, že jako žena na rodičáku mám jistě výborné organizační schopnosti ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář