Povídka o mamince
- O životě
- irinek
- 30.12.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Najdete se v tom? Říkám si dennodenně: proč zrovna já? Každý den unavená, bez sil, ale co, vždyť jsou to ty největší dárečky, co nás mohly potkat. Ďáblíci, andílci, nejdůležitěší úsměvy v životě, na kterých nám záleží.
Zvoní budík. Říkám si to už je zase ráno, proč? Ještě chvilku spánku. Manžel stává do práce a já běžím na záchod. Mezitím dám vařit vodu na kafíčko. Vracím se a připravuji kávičku, kašičku a mlíčko. Děti ještě chviličku vyspávají a já piji svojí první kávičku, v tom to začíná - dennodenní kolotoč.
„Tak šup, šup spěchám“ říkám si v duchu. Přebalím mojí druhou, maličkou, půlroční princezničku. „Ty jsi tak sladká“ - usmívá se na mě, když vidí, že dostane svoji lahvičku mlíčka. Probouzí se první uličník, který pomalu nerozlepil oči a už křičí: „Mamííí, já chci kašičku“. Odkážu ho na kuchyňskou linku a běží jak o život na nočník a pak pro kašičku. Podívám se do kalendáře jestli nemáme nějaké pochůzky nebo zda něco nemusíme, super žádné pochůzky, dnešek bude klidnější.
V duchu si říkám co doma vlastně musím udělat: „Dnes je na programu uvařit, poklidit, vytřít…“ No, to nám to přibývá. Konečně se mohu převléknout a pustit se do toho. Jsem plná nadšení a optimismu, jak mi to dneska půjde vše od ruky, jak mám zlaté děti. Stačí jeden jediný úsměv, kerý mě tak krásně naladil, ten sladký úsměv, co mi dodá energii a v tom příjde náš tříleťák a říká mi: „maminko dej mi pusinku“. Říkám si, to jsou moje děti a jak jsem na ně pyšná. V tom mi cosi proběhne hlavou, vždyť Kubíček nepřišel jen tak, zase něco provedl, ale co, běžím z kuchyně do obýváku a nestačím se divit.
Začínám křičet" proboha proč, proč si to udělal" Mé nervy jsou na pochodu. Svůj nočník, kde zrovna vyrobil svoji velkou potřebu, vysypal omylem na koberec. V tuhle chvíli si říkám proč zrovna já, proč? No nic, běžím vše uklidit. Do toho mi přidává trochu své hudby naše Sabinka, která má hlad a já ještě pomalu nic nestihla, přece už jsem měla mít umyté nádobí a trochu poklizeno, i ta voda na mlíčko měla být převařená. " Ach jo, kdy to skončí". No nic, pustím Kubíkovi pohádky, aby byl aspoň chvilku hodný a nevyváděl lumpárny.
Bleskově připravuji oběd, luxuji, vytírám, poklízím, věším prádlo. Koukám jestli se ze mě už nezačalo kouřit, jak jsem to zvládla rychle. Jsem na sebe pyšná. Tak teď si chvilku sednu a odpočinu. No nejsem naivní? Sabinka začíná hystericky řvát, jen mě vidí. Asi si myslí: „Máma, konečně máma, chci jít ven z postýlky a chci si s tebou aspoň chvilku hrát, JÁ CHCI MÁMU“. Malej smíšek, vždyť ty jsi ta moje radost, pro tebe vše dělám, říkám si. Příjde i Kubíček a říká mi: „Mám tě rád maminko“ Je mi nádherně, mazlím se snimi. Ten pocit, je tak krásný, říkám jim: „já vás tak miluji“.
Nabaštíme se a vyrážíme ven. Sabík usíná hned jak ji položím do kočáru a Kubík je jak utržený z řetězu. Kříčím: „Kubí, pozor je tam silnice, to nesmíš, Kubí to nedělej…“ Procházka má přeci uklidňovat a né být ve stresu. Dobře, zkouším se zhluboka nadechnout a dostat se do pohody. Tak to půjde těžko, potkala jsem bývalou spolužačku, která je zatím bezdětná. Z dálky se na mě šklebí tím povrchním úsměvem, který mi napovídá, ty chudinko, ty už máš dvě? Zato já jsem úspěšná podnikatelka a já zatím děti nechci.
Pozdravíme se a ona říká: „ty jo, ty už máš dvě“ Cítím se opravdu trapně, jako bych se za své děti v tu chvíli styděla. „No já jsem právě dokončila magisterské studium a dostala jsem skvělou práci“, říká mi dál: „Vypadáš nějak strhaně asi bys se sebou něco dělat, vždyť si doma“. V tu chvíli mě zachvátí panika a nevím jestli bych jí dala pár facek a nebo se mám stydět, že po porodu mi zůstalo 10 kil navíc, že mám na sobě tričko poblinkané od Sabinky, ale přece není vidět, je pod svetrem a pod bundou, že mám culík a na hlavě čepici, přece nechci nastydnout, i když vím, že v ní nevypadám nejlépe. Vím, že můj obličej už dlouho nezažil mít na sobě make-up, řasenku, nebo i hloupý lesk na rty. Jenže kdo by se tím vším zdržoval, aby vypadal trošku k světu.
Kdo má čas, se nalíčit, upravit a do toho připravit děti? Jsou to jen výmluvy, opravdu bych se sebou mohla něco udělat!Milé spolužačce jsem popřála, aby se jí nadále dařilo a pomalu s brekem jsem vzala děti a odcházíme domů. Cestou přemýšlím sama nad sebou, jestli jsem ještě hezká, jestli jsem dobrá matka, jestli se dětem dost věnuji, jestli bych neměla na sebe víc dbát, jestli bych neměla uklízet s větším efektem, jestli bych neměla být prostě lepší. Zjistila jsem, že bych nejraději změnila sama sebe a že bych chtěla nafouknout den, abych vše stihla, věnovat sama sobě aspoň trochu času, věnovat se lépe dětem a taky musí zbýt čas na manžela.
Blíží se 17 h a já připravuji koupání, nadávám si v duchu, proč mi aspoň někdo nepomůže, proč jsem ty děti tolik chtěla, oba dva ječí, ječí, ječí. Proč jsem je chtěla, proč vznikla ta neodolatelná touha po nich, kde se vzala. Po koupání dostávají opět mlíčko a kašičku. Oba jsou tak spokojení, tak úžásní, tak hodní, vždyť je tolik miluju, vždyť já pro ně udělám první poslední. Sabinka usíná a já ji hladím po vláskách a říkám si:" Potkalo mě největší štěstí na světě, je nádherná, spanilá, pro mě nejkrásnější miminečko na světě, krásně voní, miluji tuhle vůni". Za nedlouho usíná i Kubíček, čteme mašinku Tomáše stále dokola, ale mě to nevadí, doplňuje mě a umí si už lišácky vymýšlet i své vlastní příběhy.
Říkám si: „určitě bude chytrý, je to správnej chlap“. Objímám ho.„Miluji tě nade všechno na světě, jsi můj největší poklad na světě“ Kubíček dodá: „Ještě Sabíkovi pusinku“, říkám tak utíkej a opatrně, ať ji nevzbudíš. Tyhle chvíle jsou pro mě přínosem do života. Přijíždí manžel a říká mi: „Tys dneska dobře uvařila“, chvíli si povídáme a já mrtvá lehám do postele a říkám si co změním a jaké si dám letošní předsevzetí?
Přečtěte si také
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 6214
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 770
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 540
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 1725
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 4731
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 3380
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 2449
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 710
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 8150
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3895
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
úplně se v tom vidím i když mám prcošky už starší pořád je to dost náročné ale já jsem ráda že je mám 
a nneměnila bych 
- a tajně doufám, že i mé třetí dítko bude alespoň spáč a nevstane dřív než maminka (jako ty dvě první) 
.
… ale neměnila bych za nic 
