Přelétavý deníček VIII. - Věčné hubnutí
- Ostatní
- norreen
- 07.09.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj všechny přelétavky, samozřejmě s novým týdnem bude i nový deníček. A protože se v tom minulém vařilo a baštilo o stošest bude se v tomhle deníčku hubnout. Původně se o tohle téma hlásila Diny, ale bohužel nestíhá a když mi Alice nabídla, jestli se nechci tohoto tématu ujmout, vzala jsem ho všema 10. K Věčnému hubnutí mám totiž rozhodně co říct.
Už od dětství jsem nebyla žádný drobeček. Vždycky jsem byla baculaté dítě, no občas spíš vyložené tlusté. Vždycky o prázdninách mi babička vyhubovala, že jsem tlustá a hned šla vařit omáčky s knedlíkem, péct štrůdl a vůbec samé dobroty. Byla vynikající kuchařka, takže ani o prázdninách jsem moc nehubla. Ale když to tak vezmu, tak v naší rodině jsou všechny ženský takové poctivé slovanské typy.
A jak jsem rostla, tak to pokračovalo. Bohužel v době puberty mi nikdo zrovna moc nepomohl, naopak jsem od mámy neustále poslouchala: „Jsi tlustá, se nediv, když tě nebude mít nikdo rád“. A já tomu uvěřila. Sice jsem se snažila zhubnout ale nijak to nešlo. Měla jsem problémy v komunikaci s lidma právě proto, že jsem si říkala že mě nemají rádi kvůli tomu že jsem tlustá. No představte si zamindrákovanou 18 s nadváhou - v té době to nebylo až tak zlé…
Postupně jsem hubla a skutečně se pomocí pravidelné stravy a pohybu dostala na váhu 70kg - výšku mám 166cm (ale v mém případě je těch 70kg ideálních). Ale hlavně začla jsem se „mít ráda“ a najednou jsem dokázala vycházet i s lidma kolem sebe a vůbec nevadilo, že mám nadváhu. Najednou jsem zjistila, že mě berou takovou jaká jsem.
Ale tímhle můj boj s kilama neskončil, ale nově začal. Našla jsem si přítele a začla brát HA. - během 3 měsíců jsem měla nahoře 20kg. Samozřejmě že celá slavná HA letěla do koše…
Snažila jsem se držet všechny možné i nemožné osvědčené diety. Postupně jsem hubla a nabírala a hubla a nabírala. Samozřejmě žádná dieta není zázračná, ale byla jsem naivní a i hloupá. Pořídila jsem si cvičební nářadí, které jako by cvičilo samo - vím že ne samo, jenom pomáhá klást odpor - takže se mi tak po různu povaluje doma zavřené v posteli. Vždycky jsem se na cvičení vrhla s velkým elánem a když pořád nic, tak jsem to vzdala, chtěla jsem rychlé výsledky.
Nakonec mi pomohli ve STOBu - jíst pomocí počítání kalorii, víckrát a menší porce, prostě takové ty správné zá:,–(y. Ale hlavní věc - dodržovat pitný režim. Vypila jsem tak 1l nějaké tekutiny, jenže při mých kafích to bylo nula od nuly. Ale povedlo se, za 3 měsíce bylo 10kg dole a pořád jsem pokračovala. Potom jsem se rozešla s přítelem, nervy udělali svoje a já pokračovala, za další půlrok jsem byla zpátky na svých 72kg.
Když jsem se seznámila s novým přítelem, bylo všechno fajn a zase se podepsal spokojený život. Navíc jsem i změnila práci a stravovala se opět nepravidelně. Tedy přes den nic a večer jsem upadla do ledničky - samozřejmě se to podepsalo a měla jsem za nějakou dobu o těch 10kg nahoře. Ale pak jsem se na nich hodně dlouhou dobu držela.
Pak zase něco nabrala a opět se dostala na skoro 90kg.
Potom přišlo těhotenství, které bohužel nevyšlo, ale i tak jsem zvládla nabrat něco při daném těhotenství a něco „ze žalu“ a přes vánoce…
A když jsem po novém roce vlezla na váhu tak ta potvora ukázala 97kg a na to už jsem se opravdu dívat nemohla… Jenže teď už jsem moudřejší než ve 20, tak jsem zavrhla všechny podpůrné prostředky a všechny „zázračné“ diety a vzpomněla si na stará dobrá pravidla. Začátek byl hodně krušný… jíst pravidelně každé 3 hodiny něco malého, abych zaplácla aspoň trochu žaludek. Kdykoliv mě přepadl hlad nebo mlsná mimo určenou dobu - snědla jsem buď malý kousek mussli tyčinky nebo se napila. Pitný režim jsem si ze začátku hlídala tím, že jsem nastavila budík na telefonu po hodině, musela jsem vypít každou hodinu 2 deci vody a zafungovalo to. Zafungovalo to dokonce tak skvěle, že teď v létě v těch vedrech byl můj pitný režím 6l tekutin denně. Před prázdninama a dovolenou jsem se dostala na 87kg (teda spíš jsem se neustále pohybovala mezi 87 a 90kg).
Začla jsem i cvičit - koupila jsem si knížku o Pilates - skvělé cvičení na bolení zad a hlavně na to aby člověk poznal své tělo. A skutečně jsem i cvičila. Když váha stála, nedepkovala jsem a šáhla pro metr a cm ubývaly, tak jsem byla spokojená.
Nová změna nastala v červenci. Váha stále stála na nějakých 88-89kg, tak jsem vzala metr - míry přes pas a boky byly stejné, ale přes prsa jsem měla o 4cm víc. No odjela jsem na dovolenou (tam jsem trošku zahřešila - na dovče si občas dopřeju pivko). Ovšem po návratu z dovolené pro mě skončily (a neskončily) všechny diety.
Zjistila jsem // - dál se snažím dodržovat základní pravidlo - jíst 5× denně v menších porcich a především ovoce a zeleninu. Ovšem už mám stejně 92kg
no myslím že část té hmotnosti mohu svést i na prsa - nejenže jsem si musela koupit už v 6tt nové podprsenky, protože se mi ty staré najednou „srazily“ ale už pomalu začínají být těsné…
A abych to shrnula - teď se nesnažím hubnout jenom přibrat co nejméně a vím, že až na to bude ten pravý čas, tak se opět vrhnu do „věčného hubnutí“ - teď už vím jak na to. Postupně.
Věřím že taky máte svoje zkušenosti se „zlobivými“ kilogrami, tak se o ně prosím podělte.
Vám které tyhle problémy nemáte, jenom tiše závidím, protože vím, že u mě to bude věčný boj. Ale já ho vyhraju. Prostě musím!!!
Všechny zdravím a přeju krásný nový týden. Už se těším na vaše příspěvky.
Marti
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1398
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 812
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1415
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 589
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 358
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19722
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2560
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2806
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2533
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1697
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ahoj Marti,
na Přelétavý deníček jsem narazila náhodou, jinak na Emimino chodím číst deníčky Malého Vrabčáka, protože jeho maminka je moje dobrá kámoška. A tak jsem zabrouzdala i sem a rozhodla se napsat, protože právě k tomuhle tématu mám i já co napsat.
Se svými 160 cm mám teď 73 kg a ne a ne se toho zbavit. Jsem takový klasický případ. Po maturitě jsem měla 52, po vejšce 57-59 no a jak jsem přišla do práce (klasické sedavé zaměstnání), tak to šlo ráz na ráz.
HA (kvůli srovnání cyklu) se taky na mě dost podepsala a vždycky mě štvou komentáře gynekologů (většinou chlapů), že HA nemá na vznik nadváhy žádný vliv. Nevím, jak kdo, ale já jsem ty dva a půl roku, co jsem jí brala, kynula přímo před očima. Kromě nadváhy se mi ještě radikálně zvýšil tlak a měla jsem neustále bolesti v prsou (ty mi taky vyrostly jako divé). Po dvou a půl letech můj gynekolog usoudil, že moje tělo si na HA opravdu asi „nezvykne“ a je lepší mít nepravidelý cyklus než zdravotní problémy.
Jenže ouha, kila mi zůstala (před HA 62 po skončení HA 76). A začal dlouhý a myslím i nikdy nekončící boj s nadváhou. I já mám zkušenosti, že jediný způsob, jak zhubnout, je pravidelně, málo a nízkokaloricky jíst a hodně se pohybovat. Což vždycky chvíli vydržím, ale pak přijde nějaký stres a hned se vrhám na ledničku a spižírnu. A tak je to kolem dokola.
Za půl roku se mi podařilo dostat z těch 76 na 72-3, ale nějak mi to dál nejde. Ale taky to máme v rodině, takže vím, že tenhle boj mě čeká celý život. Chvíli vítězí má vůle a chvíli mé tělo.
Takže přeji všem spřízněným duším co nejvíce okamžiků, kdy vítězí vůle. Protože o tom to celé je.
Ilona.