Případi V
- Snažení
- wobludka
- 17.02.14 načítám...
Dneska to bude o tom, že Případ zůstane Případem, i kdyby trakaře padaly.
Kdeže jsem to skončila? Jó, porod, ten nešťastný porod vlastně. Tak ten si s dovolením nechám pro sebe. Ale byly i slzy štěstí, u porodnice mě vítalo wobludě č. 1 – a konečně chodilo!
Další rozmnožovací pokusy mohly přijít na řadu až po povinné půlroční pauze, navíc na střídačku otěhotněla sestra, takže jsem pro změnu byla pár měsíců náhradní maminkou zase já. A jelikož mi připadalo kruté hodit jí na krk dva dvouleťáky a novorozence, bylo mou jedinou nadějí téměř nemožné – dostat květnového mrňouse do školky.
Paní ředitelky pochybovaly o mém duševním zdraví, maminky obdivovaly batole a nevinně se ptaly, kdeže mám to druhé dítě, co jdu zapsat. Nicméně souhrou několika šťastných okolností v září přece jen zadrnčel telefon a zaznělo sladké „PŘIJAT“.
A tak zatímco naše vzorně odplínované, samostatně stolující a oblékající se dítě kráčelo do školky. Já se jen modlila, aby neprasklo, že nezvládne bez pomoci sejít vyšší schody. A jen co se za ním dveře školky zaklaply, seděli jsme opět v čekárně CAR, na stejné židli a stejně pomyslném začátku, jen o čtyři roky starší a o spoustu ideálů lehčí.
Pár cyklů přirozeně proběhlo, zázraku jsme se nedočkali (však to bychom jich zase chtěli moc), spermie kulichy stále smeknout nehodlaly, a tak vcelku nebylo co řešit. Bude se lovit v mrazáku, zda-li tam něco nezatuchlo. Na Estrofem jsem nereagovala úplně ideálně, ale 4 embrya byla dostatečnou rezervou – která se záhy ukázala býti silně nedostatečnou, neboť se podařilo vzkřísit jedno jediné.
14 dní naděje a bylo po všem. Sbalila jsem wobluďáka a týden trucovala na chalupě, pak otřela slzy, zatnula zuby a předčasně se vrátila do nepříliš oblíbené práce. Z mateřského režimu přepnuto na normální - s kamarádkou jsem absolvovala návštěvu kavárny s dětským koutkem a byla zcela v šoku ze smrdícího, vřeštícího a hlavně slintajícího cosi, co mělo snahu přiblížit se ke mně blíž než na metr.
Sbírání kontrolních výsledků a hlavně odvahy k druhému IVF trvalo až do léta (ano, i IUI proběhlo, ale to snad už ani nestojí za řeč). Mým pevným odhodláním zatřásá hned po první injekci zjištění o ceně léků, výrok (nic netušící) babičky o tom, že jestli nedejbože ještě chci dítě, mám si ho půjčovat od sestry, už přecházím s úsměvem.
První stimulační bodnutí a já vím, že jsem buď už stará a hysterická, nebo to bude tentokrát zážitek mimořádných kvalit. Dítě tahá z lednice Gonal místo jogurtu a s vyčítavým pohledem pronáší: „To není na mimino, že ne?!“. Ke konci už se téměř nehýbu, ale nakonec se přece jen dočkám a snáším plato vajec. S bolestmi se budím už z narkózy, dr. se ještě snaží OHSS rozehnat, ale sedm přeživších nakonec putuje do mrazáku.
Kdo nepřežil, alespoň pobavil, neboť embryoložka se smíchem podotkla, že taková originalita v dělení se jen tak nevidí. Pár dní ještě odmítám vystrčit nos mezi lidi - tohle břicho se přehlédnout rozhodně nedá a moje vysvětlování by beztak nikdo nepochopil.
Můj dokonalý cyklus, spolehlivá ovulace i vždy perfektní sliznice – to vše bylo v háji, cykly se táhly. Když už to začalo vypadat nadějně, dotáhlo wobludě spálu, následně zase v CAR malovali. Trpělivost by měla být sprosté slovo a den, kdy jsem konečně mohla začít brát Estrofem, státem uznaným svátkem.
Do práce ještě chodím, ale do obchoďáků a hromadné dopravy už se neodvažuji – nenechám se připravit o KET nějakým bacilem. O pár dní později přichází do práce šéf s chřipkou a začíná hra na kočku a na myš. Plížím se chodbou a číhám, kde na mě bafne. Když mě s obědem v ruce přepadne v kuchyňce, pouštím hrnek s nezalitým kafem a prachsprostě zdrhám. Noc před kontrolou manžel prozvrací. Snad to jen přepísknul s těmi řízky.
Úprava dávkování zabrala a nález na UTZ je perfektní. KET bude! Hlavně ať nic nechytnete. Cestou domů telefon ze školky „Přijeďte si pro dítě, zvrací.“ Čemu sakra nerozumíte na větě „Nesmím nic chytit!“
Do lékárny už málem nedolezu a je jasné, že ani původně plánované dočasné odstěhování se nemůže na situaci nic změnit. Ne, ten Estrofem prostě nevyzvracím a nevyzvracím! Po dlouhém boji bacil definitivně vítězí a zbývá jen doufat, že se alespoň něco stačilo vstřebat…
Za dva dny se cítím líp, třetí mi chutná už i to kafe. A sliznice kupodivu přežila bez úhony! Do transferu zbývají hodiny. Wobluďatům se nedaří dobře, zvládne to alespoň jedno? Vyplňuji prohlášení k transferu a prosím muže o občanku. Štrachání a významné ticho. „Nemám, já ji nemám.“ Většinu noci přemýšlím, zda nám přece jen šíření genetických informací není ztíženo právem. Ráno pro změnu nemůže najít klíčky od auta. Drž se. Zabiješ ho, až to v CAR podepíše…
Zvládla to obě. Obě?! My si přece nemůžeme odvézt obě! Jenže žádné není tak pěkné, aby přežilo domražení. Těžká volba, ale po dvou hodinách si vezeme domů hned dvě granule instantního štěstí.
Krátce potom nás navštěvují příbuzní. U jednoho se záhy začne projevovat akutní průjem, u druhého neodbytná potřeba vykládat o tom, jak je lidstvo kvůli IVF zdegenerované.
Několik dní postupně intenzivnější nevolnosti, citlivé břicho i ňadra dmoucí. V den testu už žmoulám v ruce pytlíky a snažím se nepozvracet sestřičku. A výsledek? Negativní…
Přečtěte si také
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 1692
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1151
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 616
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1158
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 264
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
Šílené rande: Svlékla jsem se do prádla a on mě obvinil z propagace komunismu
- Anonymní
- 05.05.26
- 5109
První máj, lásky čas... tak se to alespoň říká. No, u mě to byl spíš čas totálního vystřízlivění a pocitu trapnosti, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Chodila jsem s Markem asi dva...
Společná dcera (4) nám rozvrací manželství i vztahy s dětmi z minulých vztahů
- Anonymní
- 05.05.26
- 2052
Tohle je téma, o kterém se špatně mluví. Vlastně je to spíš tabu. Určitě nechci vinit malé dítě, které jsem si navíc strašně přála. Po rozvodu jsem si chtěla užívat, cestovat. Měla jsem přítele,...
Máme doma miminko a já se bojím vyjít ven. Partnerova ex mě napadla
- Anonymní
- 05.05.26
- 2449
Vtrhla k nám na zahradu bez varování a během pár vteřin se všechno změnilo. Bývalá manželka mého partnera mě fyzicky napadla – bez předchozího konfliktu, bez vysvětlení. Mám doma novorozeně a další...
Když srdce bloudí: Můj příběh o ztracené lásce a nekonečném hledání
- Anonymní
- 05.05.26
- 626
Ahoj, možná se potřebuji jen vypsat. Prosím, neodsuzujte mě – jsem prostě jen hrozně nešťastná a začínám pochybovat, že ještě někdy budu šťastná. Je mi 23 let, studuji, a přestože bych měla mít...
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 573
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.
.hodne sily a at se brzy zadari.
pak tu budeme hromadně psát jak nám ty děti lezou na nervy 
příště to klapne 
, léky znám jsem farmaceut jen to všechno kolem toho bylo neznámé.
s chutí do toho a snad už poslední IVF bude hotovo 
