Případi V
- Snažení
- wobludka
- 17.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dneska to bude o tom, že Případ zůstane Případem, i kdyby trakaře padaly.
Kdeže jsem to skončila? Jó, porod, ten nešťastný porod vlastně. Tak ten si s dovolením nechám pro sebe. Ale byly i slzy štěstí, u porodnice mě vítalo wobludě č. 1 – a konečně chodilo!
Další rozmnožovací pokusy mohly přijít na řadu až po povinné půlroční pauze, navíc na střídačku otěhotněla sestra, takže jsem pro změnu byla pár měsíců náhradní maminkou zase já. A jelikož mi připadalo kruté hodit jí na krk dva dvouleťáky a novorozence, bylo mou jedinou nadějí téměř nemožné – dostat květnového mrňouse do školky.
Paní ředitelky pochybovaly o mém duševním zdraví, maminky obdivovaly batole a nevinně se ptaly, kdeže mám to druhé dítě, co jdu zapsat. Nicméně souhrou několika šťastných okolností v září přece jen zadrnčel telefon a zaznělo sladké „PŘIJAT“.
A tak zatímco naše vzorně odplínované, samostatně stolující a oblékající se dítě kráčelo do školky. Já se jen modlila, aby neprasklo, že nezvládne bez pomoci sejít vyšší schody. A jen co se za ním dveře školky zaklaply, seděli jsme opět v čekárně CAR, na stejné židli a stejně pomyslném začátku, jen o čtyři roky starší a o spoustu ideálů lehčí.
Pár cyklů přirozeně proběhlo, zázraku jsme se nedočkali (však to bychom jich zase chtěli moc), spermie kulichy stále smeknout nehodlaly, a tak vcelku nebylo co řešit. Bude se lovit v mrazáku, zda-li tam něco nezatuchlo. Na Estrofem jsem nereagovala úplně ideálně, ale 4 embrya byla dostatečnou rezervou – která se záhy ukázala býti silně nedostatečnou, neboť se podařilo vzkřísit jedno jediné.
14 dní naděje a bylo po všem. Sbalila jsem wobluďáka a týden trucovala na chalupě, pak otřela slzy, zatnula zuby a předčasně se vrátila do nepříliš oblíbené práce. Z mateřského režimu přepnuto na normální - s kamarádkou jsem absolvovala návštěvu kavárny s dětským koutkem a byla zcela v šoku ze smrdícího, vřeštícího a hlavně slintajícího cosi, co mělo snahu přiblížit se ke mně blíž než na metr.
Sbírání kontrolních výsledků a hlavně odvahy k druhému IVF trvalo až do léta (ano, i IUI proběhlo, ale to snad už ani nestojí za řeč). Mým pevným odhodláním zatřásá hned po první injekci zjištění o ceně léků, výrok (nic netušící) babičky o tom, že jestli nedejbože ještě chci dítě, mám si ho půjčovat od sestry, už přecházím s úsměvem.
První stimulační bodnutí a já vím, že jsem buď už stará a hysterická, nebo to bude tentokrát zážitek mimořádných kvalit. Dítě tahá z lednice Gonal místo jogurtu a s vyčítavým pohledem pronáší: „To není na mimino, že ne?!“. Ke konci už se téměř nehýbu, ale nakonec se přece jen dočkám a snáším plato vajec. S bolestmi se budím už z narkózy, dr. se ještě snaží OHSS rozehnat, ale sedm přeživších nakonec putuje do mrazáku.
Kdo nepřežil, alespoň pobavil, neboť embryoložka se smíchem podotkla, že taková originalita v dělení se jen tak nevidí. Pár dní ještě odmítám vystrčit nos mezi lidi - tohle břicho se přehlédnout rozhodně nedá a moje vysvětlování by beztak nikdo nepochopil.
Můj dokonalý cyklus, spolehlivá ovulace i vždy perfektní sliznice – to vše bylo v háji, cykly se táhly. Když už to začalo vypadat nadějně, dotáhlo wobludě spálu, následně zase v CAR malovali. Trpělivost by měla být sprosté slovo a den, kdy jsem konečně mohla začít brát Estrofem, státem uznaným svátkem.
Do práce ještě chodím, ale do obchoďáků a hromadné dopravy už se neodvažuji – nenechám se připravit o KET nějakým bacilem. O pár dní později přichází do práce šéf s chřipkou a začíná hra na kočku a na myš. Plížím se chodbou a číhám, kde na mě bafne. Když mě s obědem v ruce přepadne v kuchyňce, pouštím hrnek s nezalitým kafem a prachsprostě zdrhám. Noc před kontrolou manžel prozvrací. Snad to jen přepísknul s těmi řízky.
Úprava dávkování zabrala a nález na UTZ je perfektní. KET bude! Hlavně ať nic nechytnete. Cestou domů telefon ze školky „Přijeďte si pro dítě, zvrací.“ Čemu sakra nerozumíte na větě „Nesmím nic chytit!“
Do lékárny už málem nedolezu a je jasné, že ani původně plánované dočasné odstěhování se nemůže na situaci nic změnit. Ne, ten Estrofem prostě nevyzvracím a nevyzvracím! Po dlouhém boji bacil definitivně vítězí a zbývá jen doufat, že se alespoň něco stačilo vstřebat…
Za dva dny se cítím líp, třetí mi chutná už i to kafe. A sliznice kupodivu přežila bez úhony! Do transferu zbývají hodiny. Wobluďatům se nedaří dobře, zvládne to alespoň jedno? Vyplňuji prohlášení k transferu a prosím muže o občanku. Štrachání a významné ticho. „Nemám, já ji nemám.“ Většinu noci přemýšlím, zda nám přece jen šíření genetických informací není ztíženo právem. Ráno pro změnu nemůže najít klíčky od auta. Drž se. Zabiješ ho, až to v CAR podepíše…
Zvládla to obě. Obě?! My si přece nemůžeme odvézt obě! Jenže žádné není tak pěkné, aby přežilo domražení. Těžká volba, ale po dvou hodinách si vezeme domů hned dvě granule instantního štěstí.
Krátce potom nás navštěvují příbuzní. U jednoho se záhy začne projevovat akutní průjem, u druhého neodbytná potřeba vykládat o tom, jak je lidstvo kvůli IVF zdegenerované.
Několik dní postupně intenzivnější nevolnosti, citlivé břicho i ňadra dmoucí. V den testu už žmoulám v ruce pytlíky a snažím se nepozvracet sestřičku. A výsledek? Negativní…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1283
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 758
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1324
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 551
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 335
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19318
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2539
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2778
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2498
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1676
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
.hodne sily a at se brzy zadari.
pak tu budeme hromadně psát jak nám ty děti lezou na nervy 
příště to klapne 
, léky znám jsem farmaceut jen to všechno kolem toho bylo neznámé.
s chutí do toho a snad už poslední IVF bude hotovo 
