Případi V
- Snažení
- wobludka
- 17.02.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dneska to bude o tom, že Případ zůstane Případem, i kdyby trakaře padaly.
Kdeže jsem to skončila? Jó, porod, ten nešťastný porod vlastně. Tak ten si s dovolením nechám pro sebe. Ale byly i slzy štěstí, u porodnice mě vítalo wobludě č. 1 – a konečně chodilo!
Další rozmnožovací pokusy mohly přijít na řadu až po povinné půlroční pauze, navíc na střídačku otěhotněla sestra, takže jsem pro změnu byla pár měsíců náhradní maminkou zase já. A jelikož mi připadalo kruté hodit jí na krk dva dvouleťáky a novorozence, bylo mou jedinou nadějí téměř nemožné – dostat květnového mrňouse do školky.
Paní ředitelky pochybovaly o mém duševním zdraví, maminky obdivovaly batole a nevinně se ptaly, kdeže mám to druhé dítě, co jdu zapsat. Nicméně souhrou několika šťastných okolností v září přece jen zadrnčel telefon a zaznělo sladké „PŘIJAT“.
A tak zatímco naše vzorně odplínované, samostatně stolující a oblékající se dítě kráčelo do školky. Já se jen modlila, aby neprasklo, že nezvládne bez pomoci sejít vyšší schody. A jen co se za ním dveře školky zaklaply, seděli jsme opět v čekárně CAR, na stejné židli a stejně pomyslném začátku, jen o čtyři roky starší a o spoustu ideálů lehčí.
Pár cyklů přirozeně proběhlo, zázraku jsme se nedočkali (však to bychom jich zase chtěli moc), spermie kulichy stále smeknout nehodlaly, a tak vcelku nebylo co řešit. Bude se lovit v mrazáku, zda-li tam něco nezatuchlo. Na Estrofem jsem nereagovala úplně ideálně, ale 4 embrya byla dostatečnou rezervou – která se záhy ukázala býti silně nedostatečnou, neboť se podařilo vzkřísit jedno jediné.
14 dní naděje a bylo po všem. Sbalila jsem wobluďáka a týden trucovala na chalupě, pak otřela slzy, zatnula zuby a předčasně se vrátila do nepříliš oblíbené práce. Z mateřského režimu přepnuto na normální - s kamarádkou jsem absolvovala návštěvu kavárny s dětským koutkem a byla zcela v šoku ze smrdícího, vřeštícího a hlavně slintajícího cosi, co mělo snahu přiblížit se ke mně blíž než na metr.
Sbírání kontrolních výsledků a hlavně odvahy k druhému IVF trvalo až do léta (ano, i IUI proběhlo, ale to snad už ani nestojí za řeč). Mým pevným odhodláním zatřásá hned po první injekci zjištění o ceně léků, výrok (nic netušící) babičky o tom, že jestli nedejbože ještě chci dítě, mám si ho půjčovat od sestry, už přecházím s úsměvem.
První stimulační bodnutí a já vím, že jsem buď už stará a hysterická, nebo to bude tentokrát zážitek mimořádných kvalit. Dítě tahá z lednice Gonal místo jogurtu a s vyčítavým pohledem pronáší: „To není na mimino, že ne?!“. Ke konci už se téměř nehýbu, ale nakonec se přece jen dočkám a snáším plato vajec. S bolestmi se budím už z narkózy, dr. se ještě snaží OHSS rozehnat, ale sedm přeživších nakonec putuje do mrazáku.
Kdo nepřežil, alespoň pobavil, neboť embryoložka se smíchem podotkla, že taková originalita v dělení se jen tak nevidí. Pár dní ještě odmítám vystrčit nos mezi lidi - tohle břicho se přehlédnout rozhodně nedá a moje vysvětlování by beztak nikdo nepochopil.
Můj dokonalý cyklus, spolehlivá ovulace i vždy perfektní sliznice – to vše bylo v háji, cykly se táhly. Když už to začalo vypadat nadějně, dotáhlo wobludě spálu, následně zase v CAR malovali. Trpělivost by měla být sprosté slovo a den, kdy jsem konečně mohla začít brát Estrofem, státem uznaným svátkem.
Do práce ještě chodím, ale do obchoďáků a hromadné dopravy už se neodvažuji – nenechám se připravit o KET nějakým bacilem. O pár dní později přichází do práce šéf s chřipkou a začíná hra na kočku a na myš. Plížím se chodbou a číhám, kde na mě bafne. Když mě s obědem v ruce přepadne v kuchyňce, pouštím hrnek s nezalitým kafem a prachsprostě zdrhám. Noc před kontrolou manžel prozvrací. Snad to jen přepísknul s těmi řízky.
Úprava dávkování zabrala a nález na UTZ je perfektní. KET bude! Hlavně ať nic nechytnete. Cestou domů telefon ze školky „Přijeďte si pro dítě, zvrací.“ Čemu sakra nerozumíte na větě „Nesmím nic chytit!“
Do lékárny už málem nedolezu a je jasné, že ani původně plánované dočasné odstěhování se nemůže na situaci nic změnit. Ne, ten Estrofem prostě nevyzvracím a nevyzvracím! Po dlouhém boji bacil definitivně vítězí a zbývá jen doufat, že se alespoň něco stačilo vstřebat…
Za dva dny se cítím líp, třetí mi chutná už i to kafe. A sliznice kupodivu přežila bez úhony! Do transferu zbývají hodiny. Wobluďatům se nedaří dobře, zvládne to alespoň jedno? Vyplňuji prohlášení k transferu a prosím muže o občanku. Štrachání a významné ticho. „Nemám, já ji nemám.“ Většinu noci přemýšlím, zda nám přece jen šíření genetických informací není ztíženo právem. Ráno pro změnu nemůže najít klíčky od auta. Drž se. Zabiješ ho, až to v CAR podepíše…
Zvládla to obě. Obě?! My si přece nemůžeme odvézt obě! Jenže žádné není tak pěkné, aby přežilo domražení. Těžká volba, ale po dvou hodinách si vezeme domů hned dvě granule instantního štěstí.
Krátce potom nás navštěvují příbuzní. U jednoho se záhy začne projevovat akutní průjem, u druhého neodbytná potřeba vykládat o tom, jak je lidstvo kvůli IVF zdegenerované.
Několik dní postupně intenzivnější nevolnosti, citlivé břicho i ňadra dmoucí. V den testu už žmoulám v ruce pytlíky a snažím se nepozvracet sestřičku. A výsledek? Negativní…
Přečtěte si také
Manžel přišel domů s cizí vůní na košili. A měl překvapivé vysvětlení
- Anonymní
- 08.10.26
- 16
Manžel přišel večer domů a já jsem si hned všimla, že voní jinak. Ne jako po sprše nebo po svém parfému. Na košili měl výraznou dámskou vůni, kterou jsem bezpečně poznala, protože přesně tenhle...
Mám VIP lístky na Pardubickou. Do šatů se mi nechce, raději bych seděla na gauči
- Anonymní
- 08.10.26
- 61
Je to takový náš hlavní svátek roku. Pro mě, holku, co u koní vyrůstala a od dětství skáče parkury, je Velká pardubická srdcová záležitost. Jenže letos mi těšení na tuhle legendární neděli, kdy se...
Volby jako za komunismu: Není trapné házet do urny jedinou kandidátku?
- Anonymní
- 07.10.26
- 666
Jak všichni víte, blíží se komunální volby a jistě už jste ve svých schránkách našli obálky s kandidátními listinami pro vaše obce. Já tu svou otevřela s očekáváním. Naše malá vesnice sice nemá moc...
Ex si prosadil, aby dcera chodila do dvou školek. Následky nesla hlavně ona
- Anonymní
- 07.10.26
- 1193
Dvě školky, noční můra, která trvala dva roky. Nechápu, jak tohle může někdo dopustit. Ex se po rozvodu odstěhoval na druhý konec Prahy a trval na tom, že naše společná, tehdy tříletá Anežka, bude...
Dcera si změnila heslo k telefonu. Začala jsem mít podezření
- Anonymní
- 07.10.26
- 900
Dcera už je ve věku, kdy si začíná hlídat svoje soukromí. Proto mě nejdřív nijak zvlášť nepřekvapilo, když si změnila heslo k telefonu. Jenže pak jsem si všimla, že si s někým pořád píše, telefon...
„Chlap si má po práci sednout na gauč a mít klid!“ tvrdí tchyně
- Anonymní
- 07.10.26
- 4557
S tchyní máme v zásadě hezký vztah. Kdykoliv přijede na návštěvu, přiveze pečený koláč, dětem vykoupí půlku hračkářství a upřímně se zajímá o to, jak se máme. Jenže v momentě, kdy se konverzace...
Na firemním večírku jsem si spletla kolegu. To, co se stalo potom, byl osud
- Anonymní
- 07.10.26
- 1571
Na firemní večírky jsem nikdy moc nebyla. Člověk se tam většinou snaží vypadat, že se skvěle baví, i když polovinu večera přemýšlí, kdy už bude společensky přijatelné odejít domů. Tentokrát jsem...
Rok jsem měla dokonalý vztah. Pak u mých dveří zazvonila jeho manželka
- Anonymní
- 07.10.26
- 1159
Téměř rok jsem žila v přesvědčení, že jsem potkala toho pravého. David byl pozorný, galantní, nosil mi kytky bez důvodu a každá naše společná chvíle doprovázená kávou nebo procházkou byla jako...
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 1517
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 1311
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
.hodne sily a at se brzy zadari.
pak tu budeme hromadně psát jak nám ty děti lezou na nervy 
příště to klapne 
, léky znám jsem farmaceut jen to všechno kolem toho bylo neznámé.
s chutí do toho a snad už poslední IVF bude hotovo 
