Případi IV
- Těhotenství
- wobludka
- 30.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dítě se mi podařilo uplatit a konečně spí, manžel pochopil, že jsou dny v měsíci, kdy je lepší se doma moc nezdržovat, a tak tu máte další pokračování příběhu Případových.
Pokud čekáte pozitivní test, tak vás musím – byť jen na chvilku - zklamat. Jasně, negativní putoval do koše, přičemž o několik dní později přece jen dorazila i zatoulaná MS. Dva měsíce na to ta levá strana zase zlobí. Není se co divit, ještě ve 12.tt byly moje vaječníky obsypané folikuly, které tam už dávno neměly co dělat. Z kontrolního spg vím, že nemám být překvapená, vyšťourám-li si ty potvůrky z ucha, manžel už mi pár dní leze na nervy a navíc je mi naprosto fajn – těhotenství proto zcela vylučuji. 42DC si diagnostikuji cystu na levém vaječníku, ale manžel mě přece jen přemlouvá na test.
Dvě čárky. Vyhozených třicet korun. Jdu dát na kafe. Počkat. Kolik čárek je těhotenství?! Dítě žuchne z náručí na zem a já studuji návod. Tak evidentně mě manžel zase tak neštval…
Zatímco on večer chodí po bytě a mumlá cosi o tom, že je kanec, já se snažím v klidu dívat na hokej. Je mi nějak divně. Třetí třetinu již trávím v pevném objetí s nejlepší kámoškou záchodovou mísou a od půlnoci už si nepřeji nic jiného než Torecan do žíly. Druhý den dr. potvrzuje těhotenství a vzhledem k tomu, že všichni víme, co mě čeká, doporučuje hospitalizaci, dokud se můj stav nestabilizuje – navíc miminko není příliš dobře zahnízděné. V soukromí lékaře ujišťuji, že to vážně není kukačka, a stěhuji se na pokoj k milé druhorodičce. Když k nám přichází vyděšená prvorodička s vyvolávací tabletou, obě ji ujišťujeme, že porod není nic hrozného. Po jejím odchodu na sál si na porod s chutí zanadáváme a mně poprvé dochází, že budu zase máma. Nenarozené miminko spolubydlící přes noc umírá a já nevím, co říct.
Manžel mi vozí ob den synka na návštěvu a jelikož děti na oddělení nesmí, tancuji s infuzí na chodbě a chytám plazící se dítě. Mám štěstí - některé pacientky vstávat nemohou, a tak jsou i takové, co své děti nevidí i měsíce. V lednici mám naordinovanou dvoulitrovou kolu, ke které dokážu vždy jen čuchnout, ale kamarádky diabetičky s absťákem mi za ni líbou ruce.
Můj stav už nevyžaduje hospitalizaci, ale je jasné, že péči o roční dítě nezvládnu. Cestuji mezi postelí a záchodovou mísou, malý je většinu dne u sestry, odpoledne o něj pečuje manžel a já ho vídám jen chvilku před spaním. Nejoblíbenější zábava našeho dítěte je dolézt za mnou na záchod, když zvracím, a stahovat mi tepláky. Když se ho opakovaně snažím sklepat z nohy, vyvolává to u něj záchvaty smíchu. Bohužel ani tomu nejmenšímu se nedaří úplně nejlépe – v děloze s ním sousedí hematom.
Nakonec se hematom konečně vstřebává a my se dozvídáme, že navzdory prvním odhadům čekáme další testosteronovou bombu – já mám radost, ale manžel se jen beze slova drží za hlavu.
O pár dní později je mi o poznání lépe a já začínám věřit tomu, že i těhotná může normálně fungovat. Nechávám si malého doma a po několika měsících si užíváme rodinnou idylku s polštářovou bitkou. Nakonec přece jen vstávám a po stehnech mi stékají tenké pramínky krve…
Zachovávám klid. Do deseti minut si našeho chlapečka vyzvedává rodina a já vyjíždím směr nemocnice. Intuice mi říká, že to bude dobré. Všechny ambulance jsou obsazené, ale jeden z lékařů mě chce – byť k jisté nelibosti plné čekárny – vidět hned. Uf, předčasný porod to není. Kontroluje našeho chlapečka a já se potřetí ptám, jestli žije. Sestřička se dívá do země…Je mi to líto.
Náš svět v tu chvíli někdo sevřel v dlaních a rozmačkal ho na tisíce malých kousků. Mám chuť ho vzteky rozdupat na prach a brečet, dokud ho vítr nerozfouká do posledního zrníčka, ale nechtějí mi to dovolit. Čeká nás boj o život. O ten můj…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 754
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 469
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 771
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 355
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 219
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18388
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2456
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2643
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2392
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1582
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ach ne, až do posledního odstavce jsem se chechtala… a pak 
Casto to přirovnávám ke hře Člověč se, nezlob se - někdo prostě jen tu naši figurku vyhodil 
měla jsem tu nejlepší možnou péči, zemřel max jeden až dva po kontrole, kdy bylo všechno v naprostém pořádku. Příčina MA neznámá, v rizikovce se přiklání k blíže neznámému selhání placenty, v CAR k SIDS v prenatálním stádiu.
