Případi VI

Máteli pocit, že v plození dětí jste totální zoufalci, mám pro vás dobrou zprávu – zdaleka v tom nejste sami.

Cyklus „bůhvíkolikátý“: Z neúspěšného transferu jsem nedělala vědu, těšila se na pár měsíců odpočinku, na to, až se zbavím toho protivného bacila, a plánovala další pokus na léto. Udělala jsem však jednu zásadní chybu – zapomněla jsem upřesnit letopočet.

Cyklus „snadsinemyslítežetoještěpočítám“: Zaručeným lékem na neplodnost je samosebou dovolená a navíc byla po letech odkládání skutečně zasloužená. Ta předchozí byla po stránce sexuální více než zajímavá, nyní jsme však byli přece jen o jedno dítko bohatší. Doma jeho existence výrobu sourozence nijak nekomplikuje, nyní jsme se ho však snažili po celodenním sportovním výkonu pro jistotu ještě utahat. To mělo pochopitelně za následek naše totální odpadnutí, zatímco vysmátý potomek po nás chrápajících ještě spokojeně drandil autíčky. Došlo-li vůbec k nějakému tomu milostnému spojení, rozhodně to nepatřilo k vrcholům manželské erotiky.

Cyklus „aniradšinechcivědětkolikátý“: Má předpokládaná viróza se nelepšila, a tak nastal čas navštívit nově nastoupivšího mladého obvodního lékaře. Ve svých nejužších džínách a rafinovaném tričku jsem nasadila zoufalý výraz, vylíčila svou situaci a snažně poprosila o detailnější vyšetření. S úsměvem mi bylo oznámeno, že jsem nějaká moc chytrá a nemám se tak pozorovat.

Cyklus „tosefaktmůžestátjenmně“: Přestože jsem historkou o návštěvě lékaře bavila široké okolí, humor mě přešel ve chvíli, kdy se můj stav zhoršil natolik, že jsem přestala cítit ruku. A tak tradá ihned směr nemocnice a následoval pozdně odpolední odchod s tím, že si mám v lékárně koupit pár vitamínů. No ale když teda jinak nedám, že teda tu rehabilitaci by to asi chtělo.

Cyklus „užtofaktnenívtipný“: Lékařka na mé ruce nic zvláštního neshledala, ale když už tam prý jsem a plánuji transfer, narovná mi lehounce vychýlenou pánev. A tak jsem si po dvou návštěvách v klidu kráčela po městě, rozvolněné svaly povolily a má pánev se při nevinném kroku usadila ve zcela mizerném postavení, se kterým si už ani jinak velmi milá rehabilitační sestra poradit nedokázala.

Cykly „nanějakýdítěsemůžuvyprdnout“: Dospěla jsem k názoru, že tohle fakt nemám zapotřebí. Jenže ta embrya klepala na víko mrazáku s transparenty „koukej se vzchopit, matinko, nemládneš a nehodláme tu dřepět věčně“. A jelikož se mi postupně udělalo líp, rozhodli jsme se nakonec přece jen pokračovat.

Cyklus „tohlejesnadzlejsen“: V čekárně CAR předstírám hluchou, v ordinaci už ani nechodím do kabinky. Sliznice ukázková, ovulace vzorná, jen gynekolog jen tak mimochodem pobaveně poznamenal, že můj levý i pravý vaječník se nacházejí na pravé straně břicha. Nevadí, k čertu s vaječníky. Odhodlaně polykám první tabletu kortikoidů, přičemž druhý den necítím nejen ruku, ale i lícní nerv, pár dní se svíjím v bolestech a zápasím s nevolností, až mě nakonec zcela vyčerpanou manžel odváží do nemocnice.

Tam lékař okamžitě nařizuje infuzi a odběry, načež mě po obdržení naprosto vzorných výsledků vykopává s kontaktem na psychiatra. Ani u něj léčba nezabrala a fungovat jsem musela - zbýval už jen léčitel. Sice pěkně drahá sranda, ale světe div se, pomohlo to. (poznámka – návštěv lékařů i historek s nimi bylo mnohem více, ale mám obavu, že už by se to nedalo číst, tak věřím, že mi zdravotnice nějaké ty souvislosti odpustí)

Cykly „onějakémdítětinechcianislyšet“: Jak to tak bývá, Vánoce mají svou jedinečnou atmosféru, a tak si zanedlouho nejen já uvědomuji, že mám jaksi ňadra dmoucí, bříško pěkně klenuté a příznak u mě ze všech příznaků nejtypičtější – manžel mi leze na nervy. Nejprve se jen tak nesměle a přiblble usmívám, v době očekávané menstruace už psychická muka nevydržím a přece jen zavítám do lékárny. Aspoň ty ruce by se mi u toho testování nemusely pořád tak klepat…

Hmm, těhotná nejsem. Paráda. Takže jsem prostě jen tlustá a vzteklá. Ale něco se po těch sedmi letech přece jen změnilo. Žádné slzy, žádný vztek, žádné litování. Prostě jen házím test do koše, zavrtám se do postele a spím jako dudek. Nevím, jestli tenhle příběh šťastně dopadne, ale nepochybuji o tom, že bude o čem psát.

Přečtěte si také

Šváb mi vzal klid na duši

Šváb mi vzal klid na duši
  • Kaonev
  • 19.09.26
  • 126

Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Shield-maiden
16906
18.2.15 06:48

Jsi statečná. A zírám, co se u těch doktorů děje. Já jsem na to neměla nervy, tak jsme si syna adoptovali. Přeju hodně štěstí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Saroya
17629
18.2.15 07:06

Držím palce :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Lemuska
5342
18.2.15 08:50
:hug:
  • načítám...
  • Zmínit
Solaris
4829
18.2.15 08:55

Moc krásně napsané, woblu. U předposledního odstavce mi, nekecám, srdce poskočilo.
Věřím, že se dáš do kupy. A věřím, že pak i ten příběh bude mít svoje dobré pokračování. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
zupe
1665
18.2.15 09:03

Teda vím z vlastní zkušenosti, že to není legrace, ale takhle jsem se už dlouho nepobavila… Děkuju!

  • načítám...
  • Zmínit
Adona-i
882
18.2.15 09:19

Napsala jsi to moc hezky, tak nějak s nadhledem. Věřím, že ten správný čas přijde. Držím palce!

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
18.2.15 09:40

Moc hezky napsane :kytka: :kytka: Fakt dobre hlasky, No ironie je zakladem uspechu, ja verim, ze se vam nakonec zadari :srdce: :srdce: :srdce: :hug: :hug: :hug:
Rozhodne pis dal ;) ;) ;)

  • načítám...
  • Zmínit
8-P
1421
18.2.15 10:00

Máš můj obrovský respekt… Já se skládala po 2,5 letech neúspěšného snažení… 7 let bych to asi nezvládla :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Netrpělivá
358
18.2.15 10:18

S úsměvem jde všechno líp a vsadila bych se, že další dítě nakonec bude.

  • načítám...
  • Zmínit
Martrich
12134
18.2.15 11:00

Ahoj, my jsme se často potkávaly mezi „zoufalkama“, ale vždy jsem tě obdivovala, jak vše bereš s humorem. Už jsem doufala, že to vyšlo a ono ne, nicméně není všem dnům konec a třeba i my dvě se jednou sejdeme v diskusi, kde se budeme bavit o těhotenství a porodu :mrgreen: :mrgreen:. Nicméně sedm let, z toho ale jedno dítě je a to je hlavní :hug: :hug: :hug: Také jsem už dospěla k závěru, že nemá cenu to tolik řešit, testy už nedělám, atb a jiné léky v klidu beru i v době, kdy bych „mohla být v tom“, už neřeším, co by, kdyby náhodou a žije se mi mnohem líp :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
lenkabu
13874
18.2.15 11:32

Není to k smíchu, ale směju se :oops: směju se moc :mrgreen: už ti vrátili tu pánev kde má být? Máš můj obdiv že dávno nejsi těhotná a víš jak to myslim ;) :oops: :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Adaneli
15443
18.2.15 13:17

Hrozně ti fandím a moc se mi líbí tvůj pohled na věc, dokážeš se na problém dívat s nadhledem, a to moc lidí neumí :palec:. Držím pěsti, ať se brzy zadaří :palec:.

  • načítám...
  • Zmínit
Karleon
6499
18.2.15 13:20

A nechceš zkusit kineziologii, wobludko?

  • načítám...
  • Zmínit
evixi
73
18.2.15 14:37

Krásně napsáno!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Bohulinka
1132
18.2.15 15:34

Přečetla jsem deníčky všechny a jedno je mi jasný, máš na to psaní talent :) Moc jsem se nasmála. Držím palce ať se zadaří :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
wobludka
11955
18.2.15 15:52

Díky :kytka: No oproti mému muži jsem pořád břídil, ten mě nedávno odrovnal, když zcela bezelstně prohlásil, že když už nám teda ten wobluďák povyrostl a nestihneme dva sourozence pěkně k sobě jak jsme vždycky chtěli, že bychom si mohli teda pořídit hned druhé a třetí dítě po sobě :mrgreen: Tak jsem zvědavá jestli to do důchodu stihne :jazyk:

@8-P člověk nemá na výběr, prostě to musí nějak jít :kytka:
@Solaris no šup šup koukej taky něco vypotit však Tě tu vyhlížím :pankac:
@lenkabu pokrčili ramenama, rozloučili se a dělejte si s tím co chcete :jazyk: no postupem času se mi to zase tak nějak pomalu zase vrátilo zpátky (asi jak jsem přestala cvičit :lol: ), teď bych řekla že jí mám tam kde jsem mívala, jen ten vaječník je pořád přehozenej, ale funguje, tak to asi ničemu nevadí :D no taky varianta, říkala jsem si že to rozseknu v té pětatřicítce :think:
@Karleon já mám od podzimu tradiční čínskou + jakýsi kapky (ono to zase tak nic moc alternativního není, v podstatě to jsou antibiotika a antivirotika) + homeopatika od kamarádky, dělá mi dobře sauna, že to už asi bude dobré se neodvažuji napsat, ale konečně je mi na 90% dobře. Řešíme teda jen to moje sesypání z hormonů/kortikoidů/virózy, neplodnost jako takovou neřešíme, protože u mě by mělo být všechno ok. Ale ono se zase něco podělá, to se nebojím :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
hačilka
7048
18.2.15 15:58

Woblu dobrý :pankac: :pankac: :pankac: takové stavy mám taky a pak si kurňa řeknu že se nevzdám dokud to dítě mít nebudu :pankac: :pankac: už jen paličatost mě žene dál :roll: :roll: :roll: držím palce ať jsi Ok ať wobluďata v mrazáku dlouho nečekají :palec: :palec: :palec: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
yse
994
18.2.15 17:16

Ahoj, jak jsem si ve čtyři ráno přečetla tvůj poslední deníček, tak jsem musela i ty zbývající (nějak mi unikly). I když píšeš o smutných věcech, tak s humorem a nadhledem. Držím ti pěsti, aby ses dočkala druhého uzlíčku štěstí a tvůj život byl kompletní. Doufám a přeji ti, aby byl příští deníček plný štěstí a očekávání všeho dobrého.

  • načítám...
  • Zmínit
Milus335
104
18.2.15 19:39

Nejtypictejsi priklad manzel mi leze na nervy :-D

  • načítám...
  • Zmínit
macík
1489
19.2.15 09:20

Můj příběh je velmi odobný, takyuž jsem si kolikrát říkala, že bych to měla sepsat. Akorát my čekali 10 let. Ale vyšlo to, máme jednoho adopťáka, co už půjde do první třídy, a vlastní uličnici :) Měli jsme požádáno o druhé dítě do adopce, no ale to už jsme nakonec odvolali. přeji, ať to co jdřív vyjde :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
wobludka
11955
19.2.15 10:53

@Izzz @macík já vždycky říkám, že pokud to nejde normálně, jsou jiné možnosti jak přijít k dítěti jedna blbější než druhá. Máme ještě zamraženo, takže na nějaký transfer/transfery, jestli se k nim někdy dohrabu, to ještě dá, další stimulaci už podstupovat nebudu (ačkoliv mám za sebou vlastně „jen“ 2). Adopci jsme samozřejmě taky zvažovali - ačkoliv jsme k ní nestihli dospět - s wobluďákem se ta situace trochu změnila v tom, že zatímco u mě ta biologická potřeba už v podstatě není (navíc těhotenství je pro mě očistec), u manžela naopak výrazně stoupla (ve smyslu mít geneticky vlastní dítě). U nás je trošku s adopcí problém v tom, že přirozeně máme naprosto bezproblémového blonďatého andílka, a přijít s takovým požadavkem, tak si budou ťukat na čelo. Mezi námi a wobluďákem panuje pro mě až překvapivá symbióza, mám trochu obavu že by to příliš tu rodinu zasáhlo (a popravdě nežiju jen dětmi, mám i jiné aktivity např. pracovní a nevím jestli bych - ještě - byla ochotná se jich vzdát a 100% se věnovat dítěti které potřebuje nějakou zvláštní péči). Už mám taky asi slušně nakročeno k tomu, že už další prostě nebude, je to pro mě asi momentálně jednodušší se s tím smířit (jestli to vůbec jde), než se třeba citově vázat k dítěti které není právně volné (to máš můj obdiv Izzz). Ale těch obav a pocitů je samozřejmě spousta, přece jenom když se něco podělá ze začátku tak vás okolí podrží, když se mi to podělá teď tak si za to můžu sama, protože ostatní by se určitě rozhodli jinak. Určitě je jiné začínat, být případem a být případem mezi případy. Atd. atd., co vámbudu vykládat, však to všechny dobře znáte :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Shield-maiden
16906
19.2.15 11:50

@wobludka u adopce nejde jen o děti, které potřebují zvláštní péči. Já zatím jásat nebudu, ale náš syn se zatím jeví normálně :) Ale je to ještě prcek, takže objevit se může cokoli. Ale to se může stát v každý rodině. Mě jen lezlo na nervy pořád chodit na nějaký kontroly, odběry a další blbiny…mě to prostě přišlo divný. Někomu přijde divný, že jsme mladý a šli jsme do adopce. my jsme prostě chtěli být rodina. A nějaký nervování z ms a z // mi za to nestálo. Jasně že si přejeme, aby přišly i další děti. A já musím narovinu říct, že mě (i manželovi) je úplně jedno, jestli je porodím já nebo ne. Já se v tom ani moc nepitvám. Prostě beru možnosti v momentální situaci. Nám to takhle přišlo přirozený a v pořádku :)
Držím palce.

  • načítám...
  • Zmínit
wobludka
11955
19.2.15 12:58

@Izzz wobluďák chodí do třídy se třema adoptovanýma chlapečkama a všechni jsou v pohodě, jeden teda potřebuje trochu zvláštní péči ve smyslu aby s ním někdo výchovně aktivněji pracoval (já vychovávám wobluďáka spíš tak že usměrňuju, takže takže bych nejprve musela fest zamakat sama na sobě abych to zvládla), ale myslím že se to u všech dá nazvat happyendem :palec: Ale divný mi to vůbec nepřijde, naopak mi přijde super že jste měli poměrně brzo jasno a hlavně jste se na tom shodli :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Případi V

Případi IV

Případi III

Případi II

Jsme případi I