Případi VI
- Snažení
- wobludka
- 18.02.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Máteli pocit, že v plození dětí jste totální zoufalci, mám pro vás dobrou zprávu – zdaleka v tom nejste sami.
Cyklus „bůhvíkolikátý“: Z neúspěšného transferu jsem nedělala vědu, těšila se na pár měsíců odpočinku, na to, až se zbavím toho protivného bacila, a plánovala další pokus na léto. Udělala jsem však jednu zásadní chybu – zapomněla jsem upřesnit letopočet.
Cyklus „snadsinemyslítežetoještěpočítám“: Zaručeným lékem na neplodnost je samosebou dovolená a navíc byla po letech odkládání skutečně zasloužená. Ta předchozí byla po stránce sexuální více než zajímavá, nyní jsme však byli přece jen o jedno dítko bohatší. Doma jeho existence výrobu sourozence nijak nekomplikuje, nyní jsme se ho však snažili po celodenním sportovním výkonu pro jistotu ještě utahat. To mělo pochopitelně za následek naše totální odpadnutí, zatímco vysmátý potomek po nás chrápajících ještě spokojeně drandil autíčky. Došlo-li vůbec k nějakému tomu milostnému spojení, rozhodně to nepatřilo k vrcholům manželské erotiky.
Cyklus „aniradšinechcivědětkolikátý“: Má předpokládaná viróza se nelepšila, a tak nastal čas navštívit nově nastoupivšího mladého obvodního lékaře. Ve svých nejužších džínách a rafinovaném tričku jsem nasadila zoufalý výraz, vylíčila svou situaci a snažně poprosila o detailnější vyšetření. S úsměvem mi bylo oznámeno, že jsem nějaká moc chytrá a nemám se tak pozorovat.
Cyklus „tosefaktmůžestátjenmně“: Přestože jsem historkou o návštěvě lékaře bavila široké okolí, humor mě přešel ve chvíli, kdy se můj stav zhoršil natolik, že jsem přestala cítit ruku. A tak tradá ihned směr nemocnice a následoval pozdně odpolední odchod s tím, že si mám v lékárně koupit pár vitamínů. No ale když teda jinak nedám, že teda tu rehabilitaci by to asi chtělo.
Cyklus „užtofaktnenívtipný“: Lékařka na mé ruce nic zvláštního neshledala, ale když už tam prý jsem a plánuji transfer, narovná mi lehounce vychýlenou pánev. A tak jsem si po dvou návštěvách v klidu kráčela po městě, rozvolněné svaly povolily a má pánev se při nevinném kroku usadila ve zcela mizerném postavení, se kterým si už ani jinak velmi milá rehabilitační sestra poradit nedokázala.
Cykly „nanějakýdítěsemůžuvyprdnout“: Dospěla jsem k názoru, že tohle fakt nemám zapotřebí. Jenže ta embrya klepala na víko mrazáku s transparenty „koukej se vzchopit, matinko, nemládneš a nehodláme tu dřepět věčně“. A jelikož se mi postupně udělalo líp, rozhodli jsme se nakonec přece jen pokračovat.
Cyklus „tohlejesnadzlejsen“: V čekárně CAR předstírám hluchou, v ordinaci už ani nechodím do kabinky. Sliznice ukázková, ovulace vzorná, jen gynekolog jen tak mimochodem pobaveně poznamenal, že můj levý i pravý vaječník se nacházejí na pravé straně břicha. Nevadí, k čertu s vaječníky. Odhodlaně polykám první tabletu kortikoidů, přičemž druhý den necítím nejen ruku, ale i lícní nerv, pár dní se svíjím v bolestech a zápasím s nevolností, až mě nakonec zcela vyčerpanou manžel odváží do nemocnice.
Tam lékař okamžitě nařizuje infuzi a odběry, načež mě po obdržení naprosto vzorných výsledků vykopává s kontaktem na psychiatra. Ani u něj léčba nezabrala a fungovat jsem musela - zbýval už jen léčitel. Sice pěkně drahá sranda, ale světe div se, pomohlo to. (poznámka – návštěv lékařů i historek s nimi bylo mnohem více, ale mám obavu, že už by se to nedalo číst, tak věřím, že mi zdravotnice nějaké ty souvislosti odpustí)
Cykly „onějakémdítětinechcianislyšet“: Jak to tak bývá, Vánoce mají svou jedinečnou atmosféru, a tak si zanedlouho nejen já uvědomuji, že mám jaksi ňadra dmoucí, bříško pěkně klenuté a příznak u mě ze všech příznaků nejtypičtější – manžel mi leze na nervy. Nejprve se jen tak nesměle a přiblble usmívám, v době očekávané menstruace už psychická muka nevydržím a přece jen zavítám do lékárny. Aspoň ty ruce by se mi u toho testování nemusely pořád tak klepat…
Hmm, těhotná nejsem. Paráda. Takže jsem prostě jen tlustá a vzteklá. Ale něco se po těch sedmi letech přece jen změnilo. Žádné slzy, žádný vztek, žádné litování. Prostě jen házím test do koše, zavrtám se do postele a spím jako dudek. Nevím, jestli tenhle příběh šťastně dopadne, ale nepochybuji o tom, že bude o čem psát.
Přečtěte si také
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 546
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 566
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 397
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 439
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 328
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 725
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 845
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 562
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 462
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 432
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
směju se moc 
. Držím pěsti, ať se brzy zadaří 
Moc jsem se nasmála. Držím palce ať se zadaří 
), teď bych řekla že jí mám tam kde jsem mívala, jen ten vaječník je pořád přehozenej, ale funguje, tak to asi ničemu nevadí 
no taky varianta, říkala jsem si že to rozseknu v té pětatřicítce 
