Případi III
- Porod
- wobludka
- 17.12.12 načítám...
O porodu nemám žádnou zvláštní představu, chci to jen nějak ve zdraví přežít. Kojením se příliš nezabývám, Laktační liga vládne světu, tak mi všechno řeknou. Příroda snad ví, co dělá. A mateřství? Hlavně se nenechat vytočit!
V pátek večer jsem tušila, že se něco chystá. Po 24 hodinách více či méně pravidelných kontrakcí volám svému lékaři, který nařizuje okamžitou kontrolu na porodním sále. Pitomé retardéry. Porodní asistentka se ptá, jestli mám bolístku. Mírně couvám a kontroluji, jestli jsme si nespletli gynekologii s psychiatrií. Ve dveřích mě v bílém plášti vítá spolužák, a tak se mi plní sen roztáhnout nohy před nejkrásnějším klukem z gymplu. 1 cm.
To je snad zlý sen. Prohlíží těhotenskou průkazku, ale dozvídá se jen to, že můj chrup je zcela v pořádku. Listuje záznamy v počítači a málem padá ze židle, když se dočítá, že jsem v životě vykouřila dvě Sparty a tři modrá LMka. Jelikož mu naznačuji, že se nehodlám hnout, dokud ze mě to dítě nevyndá, odesílá mě po přípravě na dospávací pokoj s tím, že se mám trochu prospat.
Nehty seškrabuji omítku ze zdi a těším se na to, až si podám ženskou část rodiny za to, že mi tvrdily, že to není tak hrozné. Po ranním monitoru mi porodní asistentka s úsměvem na rtech oznamuje, že jsou to poslíčci a půjdu domů. Naštěstí má dr. jiný názor a píchá mi plodovou vodu. Dalších několik hodin už nemyslím vůbec na nic, jen drtím kovový rám postele. Běda manželovi, když se ho jen letmo dotkne! Přichází primář: „To máme dneska krásně.“ Ale jak tak koukám tady na paní, té je to asi úplně jedno, co? Umírám smíchy, ale nezvládám to dát jakkoliv najevo. V závěru nekoukám, kde co lítá, párkrát zatlačím a v neděli před obědem bez větších problémů přivádím na svět chlapečka standartních rozměrů.
Když se trochu vzpamatuji, s hrůzou zjišťuji, že jsem po prsa od krve a vyděšeně se ptám, co se stalo. Trochu nechápavě mi oznamují, že mi dali na břicho miminko. Nevím, co z toho měl náš syn, ale já si tolik žádaného bondingu vůbec nevšimla. Porodní zranění jsou i bez nástřihu minimální, ale stejně se mi uleví, když je dovyšíváno.
O něco později mě čeká jedna z nejkrásnějších životních chvil. Donesou mi – a teď nemám na mysli to krablaté, opuchlé, mňoukající stvoření – čtyři oschlé knedlíky s univerzální hnědou omáčkou, které sním s takovou chutí, že mohu s klidem prohlásit – orgasmický porod není mýtus!
Dítko nemám ani moc čas si v soukromí prohlédnout, neustále chodí nějaká vizita nebo uklízečka, případně zvoní telefon. Trochu špatně vidím a tlak svými hodnotami testuje funkčnost měřicího přístroje. Vlastní rodiče mě nemohou poznat – masivní otoky ustupují, a tak jsem po prvním dni o nějakých patnáct kilo lehčí (týden po porodu už 23 kg). Kojení nám docela jde, a přestože chodím jako kachna a sedám si s rozvahou, cítím se neuvěřitelně skvěle.
Druhý den po porodu začínám mít vnitřní podezření, že něco není v pořádku. Malý docela hezky spí, ale začíná mu osychat pusinka. Sestra konstatuje, že výrazně hubne a posílá nás na převážení. Nikdy nenakojím víc než 5ml. Večer držím v ruce apatické dehydrované dítě a zoufale prosím o UM. Je mi vysvětleno, že kojení je to nejlepší a navíc ho může předepsat jen lékař, který bude k dispozici až ráno.
Už vím, jak se cítí súdánské matky. Pouštím potoky slz, a jelikož i malý sebere poslední zbytky sil a začne do ticha vřískat, jedna ze sester se nad námi smiluje a nejhorší zaženeme glukózou. Třetí den ráno doktor konstatuje, že dítě je v hrozném stavu a konečně předepisuje UM po 3–6 hodinách (to pro případ, že by se laktace nakonec přece jen rozjela). Když si pro něj po třech hodinách jdu, je mi sestrou oznámeno, že po šesti hodinách stačí, protože kojení je pro dítě přece to nejlepší.
Mám nutkavé myšlenky vykrást nemocniční lékárnu, ale nakonec se mi podaří vymámit jednu studenou dávku veřejným prohlášením, že kojit odmítám (přestože jsem v pokusech stále pokračovala). Ohřívám stříkačku pod kohoutkem s teplou vodou, a když chce sestra odnést nedopitou desítku s tím, že už je nesterilní, rychle ji schovávám a bráním vlastním tělem, což posléze u spolubydlící vyvolá záchvat smíchu.
Já ze sebe stále nic nevyždímala, ale malý přibral, konečně jdeme domů! První naše cesta směřuje do lékárny pro Nutrilon, nakrmené spokojené dítko ukládám do postýlky, usedám na vlastní pohovku a po několikaletém trápení zažívám neuvěřitelný pocit štěstí, smývající všechna dosavadní příkoří. Vyruší mě až mokré triko od spouštějícího se mléka.
Není ho ale moc a rady z porodnice nefungují, tak jako poslední pokus kontaktuji laktační poradkyni. Ta se po vyslechnutí našeho příběhu zhrozí, většinu rad označuje za pro nás nevhodnou, vrací malému dudlík a doporučuje kojit jen částečně do té doby, než budu po devíti měsících útrap zcela v pořádku.
Od té doby malý vůbec nepláče, to, že to umí, zjišťuji až po několika měsících s prvním obdobím vzdoru. Moji péči kupodivu též přežívá, a přestože z něj gymnasta nikdy nebude, díky rozumnému pediatrovi se s žádným cvičením netrápíme. Nepatřím mezi úzkostlivé matky, a tak prožíváme jedno z nejkrásnějších životních období, kdy paradoxně doženeme všechno, co jsme v předchozích letech nemohli. Po bojkotu kojení, kdy opakovaně nahazuji zeď nebo skončím pokousaná, ho s radostí ukončuji, a devět měsíců po porodu dostávám první poporodní MS. Další už nepřichází a já opět držím v ruce těhotenský test.
Přečtěte si také
Šílené rande: Svlékla jsem se do prádla a on mě obvinil z propagace komunismu
- Anonymní
- 05.05.26
- 2871
První máj, lásky čas... tak se to alespoň říká. No, u mě to byl spíš čas totálního vystřízlivění a pocitu trapnosti, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Chodila jsem s Markem asi dva...
Společná dcera (4) nám rozvrací manželství i vztahy s dětmi z minulých vztahů
- Anonymní
- 05.05.26
- 1128
Tohle je téma, o kterém se špatně mluví. Vlastně je to spíš tabu. Určitě nechci vinit malé dítě, které jsem si navíc strašně přála. Po rozvodu jsem si chtěla užívat, cestovat. Měla jsem přítele,...
Máme doma miminko a já se bojím vyjít ven. Partnerova ex mě napadla
- Anonymní
- 05.05.26
- 1270
Vtrhla k nám na zahradu bez varování a během pár vteřin se všechno změnilo. Bývalá manželka mého partnera mě fyzicky napadla – bez předchozího konfliktu, bez vysvětlení. Mám doma novorozeně a další...
Když srdce bloudí: Můj příběh o ztracené lásce a nekonečném hledání
- Anonymní
- 05.05.26
- 347
Ahoj, možná se potřebuji jen vypsat. Prosím, neodsuzujte mě – jsem prostě jen hrozně nešťastná a začínám pochybovat, že ještě někdy budu šťastná. Je mi 23 let, studuji, a přestože bych měla mít...
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 305
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 5300
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 2425
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 1269
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 4352
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2858
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
slov neni treba 
Doufám, že dál to bylo lepší, než ty první dva deníčky 
jsem se po ránu hezky pobavila
)
Těším se na další 
