Jsme případi I
- Snažení
- wobludka
- 01.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak, že to s těmi dětmi máte? Ále, my jsme prostě takoví případi. Jsem už odhodlaná přijmout jakýkoliv výsledek.
Vdávám se a obřadně polykám poslední antikoncepční pilulku.
6 DC Nechráněný styk. Tak a teď budu těhotná. Stejně jako byla moje matka a její matka. Těším se.
12 DC Bolí mě hlava. Bojím se vzít Ibalgin, tak tahám těhotenský test. V lékárně říkali, že to funguje už pět dní po styku. Jedna čárka. Je to nějaký šmejd.
20 DC Prohlížím si břicho v zrcadle. Přemýšlím, jestli ještě stihnu přelézt ten Pirin. No co, těhotenství není nemoc a s tím mrnětem se nikdo moc mazlit nebude, tak ať si zvyká.
1DC Co to jako má být?! Nějaký renonc, né?! To bude tou antikoncepcí, prý to je hrozné svinstvo.
1DC No, tak to už nehraji. Mám být dávno v tom. Slyšela jsem o pár lidech, co jim to trvá, ale všichni to jsou „případi“.
27DC Mám vztek, sto chutí vzít fix a tu druhou čárku tam domalovat.
1DC Přemýšlím, jestli se ty děti dělají opravdu tak, jak jsem si doteď myslela.
1DC Pátrám po babských radách a všechny se mi zdají buď úsměvné, pochybné nebo nevhodné. Při představě, že si tam strkám teploměr, na mě jdou mdloby.
5DC Zavádím teploměr, koukám do stropu a připadám si jako totální cvok.
1DC Což o to, křivka pěkná, ovulace trefená (bodejť by ne, když skáču jako králík), jen ten závěrečný pokles mě netěší.
12 DC Navštěvuji gynekologa. Nesnáším gynekologii. Po prevenci to jdu vždycky rozdýchat do cukrárny. Dr. mě dlouze zkoumá. Listuje kartou. Něco sepisuje. Nadechuje se a já si přísahám, že jestli je to zlé, budu brečet až venku. „Paní, za dva dny budete mít styk – a jestli neotěhotníte, rovnou pošlete pana manžela, jo?“ Padá mi čelist, ale souhlasím.
1DC Manžel tuší, že jde do tuhého, ale staví se k problému čelem. Vybírá videa do mobilu a docela si to užívá.
8 DC Čtu příběhy párů se zhoršeným spermiogramem a docházím k závěru, že pár balení vitaminů to kdyžtak spraví. Poznávám pár se čtyřprocentní morfologií a upřímně je lituji.
Spermiogram – Trochu nervozita, odskočit si jen tak v pracovní době. Po pár minutách je hotovo a manžel, ač nekuřák, zapaluje modrou LMku. Hypnotizuji telefon. „Tak co výsledek?!“ „No, je to prostě zhoršený, no.“ „No jo, tak koupíme vitaminy, no.“ „Všechno super, jen ta morfologie je mizerná.“ „To má dneska kdekdo, tak kolik?“ „No, nula, no.“ „Cože?“ „Prostě nula.“ „Jak jako nula?!“,,Jak jako, jak, prostě nula!“
Tak – a jsme případi.
Nevím, jestli mám brečet nebo něčím třískat, tak radši nedělám nic. Instinkt mlčí jak hrob, tak na to holt musím vědecky. Beru do ruky tužku a papír a snažím se zorientovat ve všech těch zkratkách a pojmech. IVF, adopce, dárce, čekání na zázrak i mejdan u souseda. Všechny varianty zavrhuji. Budou to muset vyřešit ty vitaminy.
Manžel mlčí, ale za pár dní vysype na stůl igelitku napěchovanou všemi možnými vitaminy a preparáty. Na plotně bublá kotvičník, k večeři chroupá mrkev. Maca v prášku mi navaluje. Snažím se o úsměv, ale je mi ho líto.
Na kontrolní spermiogram odjíždí s vidinou lepších zítřků. Morfologie nula. Většina spermií má deformaci hlavičky. Představuju si, jak tam bloudí s kulichem nataženým přes oči, narážejí jedna do druhé, až to nakonec v Petriho misce vypadá jak na flámu v šest ráno. Vitaminy jsou následně zahozeny neznámo kam (dodnes jsem je nenašla).
Je nám doporučeno IVF. Tak to počkat. Chci vědět, proč má pětadvacetiletý zdravý kluk tak mizerné výsledky. Chci najít příčinu a léčit ji, ne obcházet.
Blízcí dospívají k názoru, že je to psychické. Snažím se silou myšlenky narovnat mužovi spermie, ale po pár vteřinách to vzdávám, dovolené se už ani neodvažuji bránit. Bylo to fajn. Sice jsme nic nezplodili, ale aspoň jsme si hezky za… zalyžovali.
Po hormonálních profilech podrobujeme rodinu křížovému výslechu, leze to z nich jak z chlupaté deky, ale nakonec nic z toho nepředstavuje genetické riziko. U urologa má přítel gatě dole dřív než si stačí sundat zimní bundu, ale UTZ si chválí – prý až na toho vousatého doktora. Místní imunologická klinika nemá místnost pro odběr spermatu, a tak po lékárnách sháníme sterilní kelímek pro domácí odběr. Jako na potvoru vždy potkáme někoho známého a když už potřetí odcházíme s Paralenem, přestávám pomalu věřit, že někdy něco kloudného vypotíme.
Nařizujeme budík na 5:00. Časovaný styk. Obracím se na druhý bok a sex je to poslední, na co mám náladu. Překonávám sama sebe a šťouchám loktem do toho pána, co se mnou bydlí. Vypadá stejně nadšeně jako já. Ale nenechávám do sebe píchat injekce jen tak pro nic za nic. Už ani nevím, jestli jsme akt tehdy dokonali, každopádně jsme se řádně pohádali.
Další spermiogram přináší další doufání ve zlepšení. Tři dny horeček a pod mikroskopem to připomíná Hirošimu.
Pracovně odjíždím a dostávám hned několik nabídek kvalitního sexu. Když už je dotyčný ženatý a prokazatelně plodný, chybí mu světlé vlasy a pomněnkové oči. Při pohledu na slintající testosteronové bomby mě nadobro opustila i ta nejskrytější myšlenka na ukončení našeho trápení. To si radši koupím psa.
Nastává den, kdy i já dostávám tu slavnou otázku: „Viděla jste někdy inseminovat krávu?“ Bohužel viděla. A tak se mi při pohledu na velikost stříkačky a hadičky z ní vedoucí výrazně ulevilo. Zatrnulo mi až o hodinu později, když mě obtěžoval neznámý santusák, natěšený rozsévat svůj genetický materiál.
Čeká nás poslední vyšetření, fragmentace DNA spermií. Manžel už se na odběry začal těšit, chlípník. Bude mít IVF vůbec smysl, nebo jsou spermie poškozeny i geneticky?
Sestra je těhotná. Na první pokus. Nechápu, jak může někdo otěhotnět a netušit, co je ovulace. Manžel to nese těžce a chodí brečet do sklepa. Já to neřeším. Někdo z nás dvou musí fungovat.
Pokoušíme se píchnout Pregnyl sami doma. Pat a Mat. Konečně se smíchem vystrkuji kus zadku, muž se rozmachuje jak Špotáková v Londýně. Tajně polykám slzy. Bojím se.
2. IUI negativní.
Příčinu neznáme, ale konečně víme, že genetické poškození je v normě. Máme naději! Saháme do úspor a vrháme se na naše první IVF+ICSI.
Má vzorná MS se někde toulá, ale nakonec se přece jen ráčila dostavit a já stimuluji, nejdřív to vypadá mizerně, ale za pár dní si připadám jako vlk, když sežral Karkulku i s babičkou. Cestou na OPU proklínám toho, kdo instaloval před CAR hned několik zpomalovacích retardérů. Sál, světla, roztažené nohy, obavy, ale i zvědavost a naděje.
O tři dny později sanitář s pomněnkovýma očima a ledová zrcadla. Čtu Na cestě za dítětem a 13. den po ET čurám na ten zatracený mrňavý papírek, odhodlaná přijmout jakýkoliv výsledek.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1048
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 614
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1055
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 461
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 288
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18868
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2494
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2712
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2453
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1639
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
s optimismem jde všechno líp 
(nám se povedla dvojčátka přirozeně)
jako jiní jsem se taky pobavila, opravdu máš super nadhled, občas ti ho hodně závidím, já pořád všechno hrozně řeším 
ale my jsme taky ti, co zvládli počít bez ovulace a dokonce aniž bysme to plánovali, tak to je zas druhý extrém.
Tak držím pěsti.
držím palce 
.
