Jsme případi I
- Snažení
- wobludka
- 01.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak, že to s těmi dětmi máte? Ále, my jsme prostě takoví případi. Jsem už odhodlaná přijmout jakýkoliv výsledek.
Vdávám se a obřadně polykám poslední antikoncepční pilulku.
6 DC Nechráněný styk. Tak a teď budu těhotná. Stejně jako byla moje matka a její matka. Těším se.
12 DC Bolí mě hlava. Bojím se vzít Ibalgin, tak tahám těhotenský test. V lékárně říkali, že to funguje už pět dní po styku. Jedna čárka. Je to nějaký šmejd.
20 DC Prohlížím si břicho v zrcadle. Přemýšlím, jestli ještě stihnu přelézt ten Pirin. No co, těhotenství není nemoc a s tím mrnětem se nikdo moc mazlit nebude, tak ať si zvyká.
1DC Co to jako má být?! Nějaký renonc, né?! To bude tou antikoncepcí, prý to je hrozné svinstvo.
1DC No, tak to už nehraji. Mám být dávno v tom. Slyšela jsem o pár lidech, co jim to trvá, ale všichni to jsou „případi“.
27DC Mám vztek, sto chutí vzít fix a tu druhou čárku tam domalovat.
1DC Přemýšlím, jestli se ty děti dělají opravdu tak, jak jsem si doteď myslela.
1DC Pátrám po babských radách a všechny se mi zdají buď úsměvné, pochybné nebo nevhodné. Při představě, že si tam strkám teploměr, na mě jdou mdloby.
5DC Zavádím teploměr, koukám do stropu a připadám si jako totální cvok.
1DC Což o to, křivka pěkná, ovulace trefená (bodejť by ne, když skáču jako králík), jen ten závěrečný pokles mě netěší.
12 DC Navštěvuji gynekologa. Nesnáším gynekologii. Po prevenci to jdu vždycky rozdýchat do cukrárny. Dr. mě dlouze zkoumá. Listuje kartou. Něco sepisuje. Nadechuje se a já si přísahám, že jestli je to zlé, budu brečet až venku. „Paní, za dva dny budete mít styk – a jestli neotěhotníte, rovnou pošlete pana manžela, jo?“ Padá mi čelist, ale souhlasím.
1DC Manžel tuší, že jde do tuhého, ale staví se k problému čelem. Vybírá videa do mobilu a docela si to užívá.
8 DC Čtu příběhy párů se zhoršeným spermiogramem a docházím k závěru, že pár balení vitaminů to kdyžtak spraví. Poznávám pár se čtyřprocentní morfologií a upřímně je lituji.
Spermiogram – Trochu nervozita, odskočit si jen tak v pracovní době. Po pár minutách je hotovo a manžel, ač nekuřák, zapaluje modrou LMku. Hypnotizuji telefon. „Tak co výsledek?!“ „No, je to prostě zhoršený, no.“ „No jo, tak koupíme vitaminy, no.“ „Všechno super, jen ta morfologie je mizerná.“ „To má dneska kdekdo, tak kolik?“ „No, nula, no.“ „Cože?“ „Prostě nula.“ „Jak jako nula?!“,,Jak jako, jak, prostě nula!“
Tak – a jsme případi.
Nevím, jestli mám brečet nebo něčím třískat, tak radši nedělám nic. Instinkt mlčí jak hrob, tak na to holt musím vědecky. Beru do ruky tužku a papír a snažím se zorientovat ve všech těch zkratkách a pojmech. IVF, adopce, dárce, čekání na zázrak i mejdan u souseda. Všechny varianty zavrhuji. Budou to muset vyřešit ty vitaminy.
Manžel mlčí, ale za pár dní vysype na stůl igelitku napěchovanou všemi možnými vitaminy a preparáty. Na plotně bublá kotvičník, k večeři chroupá mrkev. Maca v prášku mi navaluje. Snažím se o úsměv, ale je mi ho líto.
Na kontrolní spermiogram odjíždí s vidinou lepších zítřků. Morfologie nula. Většina spermií má deformaci hlavičky. Představuju si, jak tam bloudí s kulichem nataženým přes oči, narážejí jedna do druhé, až to nakonec v Petriho misce vypadá jak na flámu v šest ráno. Vitaminy jsou následně zahozeny neznámo kam (dodnes jsem je nenašla).
Je nám doporučeno IVF. Tak to počkat. Chci vědět, proč má pětadvacetiletý zdravý kluk tak mizerné výsledky. Chci najít příčinu a léčit ji, ne obcházet.
Blízcí dospívají k názoru, že je to psychické. Snažím se silou myšlenky narovnat mužovi spermie, ale po pár vteřinách to vzdávám, dovolené se už ani neodvažuji bránit. Bylo to fajn. Sice jsme nic nezplodili, ale aspoň jsme si hezky za… zalyžovali.
Po hormonálních profilech podrobujeme rodinu křížovému výslechu, leze to z nich jak z chlupaté deky, ale nakonec nic z toho nepředstavuje genetické riziko. U urologa má přítel gatě dole dřív než si stačí sundat zimní bundu, ale UTZ si chválí – prý až na toho vousatého doktora. Místní imunologická klinika nemá místnost pro odběr spermatu, a tak po lékárnách sháníme sterilní kelímek pro domácí odběr. Jako na potvoru vždy potkáme někoho známého a když už potřetí odcházíme s Paralenem, přestávám pomalu věřit, že někdy něco kloudného vypotíme.
Nařizujeme budík na 5:00. Časovaný styk. Obracím se na druhý bok a sex je to poslední, na co mám náladu. Překonávám sama sebe a šťouchám loktem do toho pána, co se mnou bydlí. Vypadá stejně nadšeně jako já. Ale nenechávám do sebe píchat injekce jen tak pro nic za nic. Už ani nevím, jestli jsme akt tehdy dokonali, každopádně jsme se řádně pohádali.
Další spermiogram přináší další doufání ve zlepšení. Tři dny horeček a pod mikroskopem to připomíná Hirošimu.
Pracovně odjíždím a dostávám hned několik nabídek kvalitního sexu. Když už je dotyčný ženatý a prokazatelně plodný, chybí mu světlé vlasy a pomněnkové oči. Při pohledu na slintající testosteronové bomby mě nadobro opustila i ta nejskrytější myšlenka na ukončení našeho trápení. To si radši koupím psa.
Nastává den, kdy i já dostávám tu slavnou otázku: „Viděla jste někdy inseminovat krávu?“ Bohužel viděla. A tak se mi při pohledu na velikost stříkačky a hadičky z ní vedoucí výrazně ulevilo. Zatrnulo mi až o hodinu později, když mě obtěžoval neznámý santusák, natěšený rozsévat svůj genetický materiál.
Čeká nás poslední vyšetření, fragmentace DNA spermií. Manžel už se na odběry začal těšit, chlípník. Bude mít IVF vůbec smysl, nebo jsou spermie poškozeny i geneticky?
Sestra je těhotná. Na první pokus. Nechápu, jak může někdo otěhotnět a netušit, co je ovulace. Manžel to nese těžce a chodí brečet do sklepa. Já to neřeším. Někdo z nás dvou musí fungovat.
Pokoušíme se píchnout Pregnyl sami doma. Pat a Mat. Konečně se smíchem vystrkuji kus zadku, muž se rozmachuje jak Špotáková v Londýně. Tajně polykám slzy. Bojím se.
2. IUI negativní.
Příčinu neznáme, ale konečně víme, že genetické poškození je v normě. Máme naději! Saháme do úspor a vrháme se na naše první IVF+ICSI.
Má vzorná MS se někde toulá, ale nakonec se přece jen ráčila dostavit a já stimuluji, nejdřív to vypadá mizerně, ale za pár dní si připadám jako vlk, když sežral Karkulku i s babičkou. Cestou na OPU proklínám toho, kdo instaloval před CAR hned několik zpomalovacích retardérů. Sál, světla, roztažené nohy, obavy, ale i zvědavost a naděje.
O tři dny později sanitář s pomněnkovýma očima a ledová zrcadla. Čtu Na cestě za dítětem a 13. den po ET čurám na ten zatracený mrňavý papírek, odhodlaná přijmout jakýkoliv výsledek.
Přečtěte si také
Nechala jsem děti manželovi a odjela. Reakce mojí mámy mě zarazila
- Anonymní
- 24.09.26
- 1727
Mám dvě skvělé děti a musím říct, že na nedostatek pomoci si stěžovat nemůžu. Moje máma hlídala odjakživa velmi pravidelně a já jí za to byla vděčná. Jenže se postupně stal zvykem vzorec, který mě...
Chtěla jsem si přivydělat pronájmem pokoje. Spolubydlící si spletl byt s hotelem
- Anonymní
- 24.09.26
- 2296
Když mi letos zvedli nájem, začala jsem přemýšlet, jak si trochu ulevit. Bydlím sama ve větším bytě a jeden pokoj jsem stejně používala jen jako skladiště. Řekla jsem si, že ho nabídnu někomu, kdo...
Kroužky nám měly zpříjemnit podzim. Místo toho máme každý den závody s časem
- Anonymní
- 24.09.26
- 2431
Když se mě někdo v létě zeptal, na jaké kroužky budou děti chodit, měla jsem z toho ještě docela radost. Připadalo mi to jako hezká součást podzimu. Děti budou mít nějaké aktivity, najdou si...
Doma se pořád hádáme o peníze. Manžel prý jen vydělává a já na rodičáku utrácím
- Anonymní
- 24.09.26
- 806
Dokud jsme neměli Anežku a já chodila do práce, peníze jsme nikdy moc neřešili. Každý jsme měli svůj účet a bylo to v pohodě. Jenže na rodičovské jsem přišla o svůj příjem a co si budeme povídat,...
Pořád si stěžuju, že mi je zima. Manžel už mě prý nemůže poslouchat
- Anonymní
- 24.09.26
- 865
V poslední době je mi pořád zima. Stačí, aby se venku trochu ochladilo, a já už vytahuju mikinu. Ráno mám studené ruce, večer si beru ponožky a když sedím delší dobu na gauči, nejraději se zabalím...
Jsem organizovaná, ale iritují mě ženy, co přesypávají mouku do krabiček
- Anonymní
- 23.09.26
- 8812
Občas mám pocit, že bych potřebovala mít život víc pod kontrolou. Pak otevřu sociální sítě a vidím kuchyň, kde má někdo přesypanou mouku do nádoby s popiskem FLOUR, a okamžitě chuť organizovat svůj...
Odmítla jsem opilého šéfa. Od té doby mám v práci peklo a přemýšlím o výpovědi
- Anonymní
- 23.09.26
- 1968
Pracuji v jedné marketingové agentuře. Jsem tu už pár let a vždycky to bylo fajn. Můj šéf je sice trochu zvláštní člověk, ale vždycky jsem s ním tak nějak vycházela. A pak jsme jeli na...
Myslela jsem, že manžel chodí jen s kamarády na pivo. Pak jsem zjistila pravdu
- Anonymní
- 23.09.26
- 2958
Manžel mi roky říkal, že když jde večer ven, sedí s kamarády v hospodě. Nikdy jsem to neřešila. Máme děti, práci, hypotéku a každý občas potřebuje vypadnout z domu.
Měli jsme se nastěhovat k sobě. Po jeho návrhu uvažuji spíše o rozchodu
- Anonymní
- 23.09.26
- 11549
S přítelem jsme spolu dva roky a náš vztah fungoval do teď skvěle. Když přišla řeč na společné bydlení, přišlo mi to jako přirozený posun. Dohodli jsme se, že se přítel nastěhuje ke mně i se svým...
Zjistila jsem, že moje děti mají úplně jinou představu o tom, co je drahé
- Anonymní
- 23.09.26
- 2050
Věta „Mami, kup mi to, stojí to jen dvě stovky“ mi nedávno doslova vyrazila dech. Vlastně jsem si do té doby ani moc neuvědomovala, že moje děti žijí v naprosté nevědomosti. Tak nějak jsem myslela,...
s optimismem jde všechno líp 
(nám se povedla dvojčátka přirozeně)
jako jiní jsem se taky pobavila, opravdu máš super nadhled, občas ti ho hodně závidím, já pořád všechno hrozně řeším 
ale my jsme taky ti, co zvládli počít bez ovulace a dokonce aniž bysme to plánovali, tak to je zas druhý extrém.
Tak držím pěsti.
držím palce 
.
