Jsme případi I
- Snažení
- wobludka
- 01.12.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak, že to s těmi dětmi máte? Ále, my jsme prostě takoví případi. Jsem už odhodlaná přijmout jakýkoliv výsledek.
Vdávám se a obřadně polykám poslední antikoncepční pilulku.
6 DC Nechráněný styk. Tak a teď budu těhotná. Stejně jako byla moje matka a její matka. Těším se.
12 DC Bolí mě hlava. Bojím se vzít Ibalgin, tak tahám těhotenský test. V lékárně říkali, že to funguje už pět dní po styku. Jedna čárka. Je to nějaký šmejd.
20 DC Prohlížím si břicho v zrcadle. Přemýšlím, jestli ještě stihnu přelézt ten Pirin. No co, těhotenství není nemoc a s tím mrnětem se nikdo moc mazlit nebude, tak ať si zvyká.
1DC Co to jako má být?! Nějaký renonc, né?! To bude tou antikoncepcí, prý to je hrozné svinstvo.
1DC No, tak to už nehraji. Mám být dávno v tom. Slyšela jsem o pár lidech, co jim to trvá, ale všichni to jsou „případi“.
27DC Mám vztek, sto chutí vzít fix a tu druhou čárku tam domalovat.
1DC Přemýšlím, jestli se ty děti dělají opravdu tak, jak jsem si doteď myslela.
1DC Pátrám po babských radách a všechny se mi zdají buď úsměvné, pochybné nebo nevhodné. Při představě, že si tam strkám teploměr, na mě jdou mdloby.
5DC Zavádím teploměr, koukám do stropu a připadám si jako totální cvok.
1DC Což o to, křivka pěkná, ovulace trefená (bodejť by ne, když skáču jako králík), jen ten závěrečný pokles mě netěší.
12 DC Navštěvuji gynekologa. Nesnáším gynekologii. Po prevenci to jdu vždycky rozdýchat do cukrárny. Dr. mě dlouze zkoumá. Listuje kartou. Něco sepisuje. Nadechuje se a já si přísahám, že jestli je to zlé, budu brečet až venku. „Paní, za dva dny budete mít styk – a jestli neotěhotníte, rovnou pošlete pana manžela, jo?“ Padá mi čelist, ale souhlasím.
1DC Manžel tuší, že jde do tuhého, ale staví se k problému čelem. Vybírá videa do mobilu a docela si to užívá.
8 DC Čtu příběhy párů se zhoršeným spermiogramem a docházím k závěru, že pár balení vitaminů to kdyžtak spraví. Poznávám pár se čtyřprocentní morfologií a upřímně je lituji.
Spermiogram – Trochu nervozita, odskočit si jen tak v pracovní době. Po pár minutách je hotovo a manžel, ač nekuřák, zapaluje modrou LMku. Hypnotizuji telefon. „Tak co výsledek?!“ „No, je to prostě zhoršený, no.“ „No jo, tak koupíme vitaminy, no.“ „Všechno super, jen ta morfologie je mizerná.“ „To má dneska kdekdo, tak kolik?“ „No, nula, no.“ „Cože?“ „Prostě nula.“ „Jak jako nula?!“,,Jak jako, jak, prostě nula!“
Tak – a jsme případi.
Nevím, jestli mám brečet nebo něčím třískat, tak radši nedělám nic. Instinkt mlčí jak hrob, tak na to holt musím vědecky. Beru do ruky tužku a papír a snažím se zorientovat ve všech těch zkratkách a pojmech. IVF, adopce, dárce, čekání na zázrak i mejdan u souseda. Všechny varianty zavrhuji. Budou to muset vyřešit ty vitaminy.
Manžel mlčí, ale za pár dní vysype na stůl igelitku napěchovanou všemi možnými vitaminy a preparáty. Na plotně bublá kotvičník, k večeři chroupá mrkev. Maca v prášku mi navaluje. Snažím se o úsměv, ale je mi ho líto.
Na kontrolní spermiogram odjíždí s vidinou lepších zítřků. Morfologie nula. Většina spermií má deformaci hlavičky. Představuju si, jak tam bloudí s kulichem nataženým přes oči, narážejí jedna do druhé, až to nakonec v Petriho misce vypadá jak na flámu v šest ráno. Vitaminy jsou následně zahozeny neznámo kam (dodnes jsem je nenašla).
Je nám doporučeno IVF. Tak to počkat. Chci vědět, proč má pětadvacetiletý zdravý kluk tak mizerné výsledky. Chci najít příčinu a léčit ji, ne obcházet.
Blízcí dospívají k názoru, že je to psychické. Snažím se silou myšlenky narovnat mužovi spermie, ale po pár vteřinách to vzdávám, dovolené se už ani neodvažuji bránit. Bylo to fajn. Sice jsme nic nezplodili, ale aspoň jsme si hezky za… zalyžovali.
Po hormonálních profilech podrobujeme rodinu křížovému výslechu, leze to z nich jak z chlupaté deky, ale nakonec nic z toho nepředstavuje genetické riziko. U urologa má přítel gatě dole dřív než si stačí sundat zimní bundu, ale UTZ si chválí – prý až na toho vousatého doktora. Místní imunologická klinika nemá místnost pro odběr spermatu, a tak po lékárnách sháníme sterilní kelímek pro domácí odběr. Jako na potvoru vždy potkáme někoho známého a když už potřetí odcházíme s Paralenem, přestávám pomalu věřit, že někdy něco kloudného vypotíme.
Nařizujeme budík na 5:00. Časovaný styk. Obracím se na druhý bok a sex je to poslední, na co mám náladu. Překonávám sama sebe a šťouchám loktem do toho pána, co se mnou bydlí. Vypadá stejně nadšeně jako já. Ale nenechávám do sebe píchat injekce jen tak pro nic za nic. Už ani nevím, jestli jsme akt tehdy dokonali, každopádně jsme se řádně pohádali.
Další spermiogram přináší další doufání ve zlepšení. Tři dny horeček a pod mikroskopem to připomíná Hirošimu.
Pracovně odjíždím a dostávám hned několik nabídek kvalitního sexu. Když už je dotyčný ženatý a prokazatelně plodný, chybí mu světlé vlasy a pomněnkové oči. Při pohledu na slintající testosteronové bomby mě nadobro opustila i ta nejskrytější myšlenka na ukončení našeho trápení. To si radši koupím psa.
Nastává den, kdy i já dostávám tu slavnou otázku: „Viděla jste někdy inseminovat krávu?“ Bohužel viděla. A tak se mi při pohledu na velikost stříkačky a hadičky z ní vedoucí výrazně ulevilo. Zatrnulo mi až o hodinu později, když mě obtěžoval neznámý santusák, natěšený rozsévat svůj genetický materiál.
Čeká nás poslední vyšetření, fragmentace DNA spermií. Manžel už se na odběry začal těšit, chlípník. Bude mít IVF vůbec smysl, nebo jsou spermie poškozeny i geneticky?
Sestra je těhotná. Na první pokus. Nechápu, jak může někdo otěhotnět a netušit, co je ovulace. Manžel to nese těžce a chodí brečet do sklepa. Já to neřeším. Někdo z nás dvou musí fungovat.
Pokoušíme se píchnout Pregnyl sami doma. Pat a Mat. Konečně se smíchem vystrkuji kus zadku, muž se rozmachuje jak Špotáková v Londýně. Tajně polykám slzy. Bojím se.
2. IUI negativní.
Příčinu neznáme, ale konečně víme, že genetické poškození je v normě. Máme naději! Saháme do úspor a vrháme se na naše první IVF+ICSI.
Má vzorná MS se někde toulá, ale nakonec se přece jen ráčila dostavit a já stimuluji, nejdřív to vypadá mizerně, ale za pár dní si připadám jako vlk, když sežral Karkulku i s babičkou. Cestou na OPU proklínám toho, kdo instaloval před CAR hned několik zpomalovacích retardérů. Sál, světla, roztažené nohy, obavy, ale i zvědavost a naděje.
O tři dny později sanitář s pomněnkovýma očima a ledová zrcadla. Čtu Na cestě za dítětem a 13. den po ET čurám na ten zatracený mrňavý papírek, odhodlaná přijmout jakýkoliv výsledek.
Přečtěte si také
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1448
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1771
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 543
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 595
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 473
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 765
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 641
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 1001
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1999
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 401
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
s optimismem jde všechno líp 
(nám se povedla dvojčátka přirozeně)
jako jiní jsem se taky pobavila, opravdu máš super nadhled, občas ti ho hodně závidím, já pořád všechno hrozně řeším 
ale my jsme taky ti, co zvládli počít bez ovulace a dokonce aniž bysme to plánovali, tak to je zas druhý extrém.
Tak držím pěsti.
držím palce 
.
