První měsíc
- Rodičovství
- emimino
- 03.09.01 načítám...
Skoro každá holka si vede deniček. A protože si ho začne vést, až když se naučí psát, a všechno krásné a zajímavé, co se stalo před tím, je odsouzeno k zapomnění, rozhodla jsem se, že ho za Verunku budu zatím její deníček psát já.
Jmenuji se Veronika a narodila jsem se 26.8.1999 ve 13,05 hodin v břeclavské porodnici. Maminka se jmenuje Šárka a tatínek je Zdeněk a oba dva si mě moc přáli a mají mě moc rádi. To že se mám narodit, že dozvěděli těsně před Vánoci, takže si mě vlastně dali pod vánoční stromeček.
Když jsem se narodila měřila jsem 52 cm a vážila 3.30 kg a pak jsem trošku zhubla a vážila jsem 3,14 kg.
Zatím jsem hodně malá a jediné, co mě zajímá je, abych dostala najíst, aby mě někdo přebalil a pochoval a jinak pořád spím.
Když jsem byla v porodnici, tak jsem měla žloutenku a jediné, co si pořádně pamatuji, je, že jsem chtěla hrozně moc spát, jak jsem byla z té nemoci unavená a že mě neustále někdo budil, abych papala ( to že jste mě lechtali na noze, tak to bych vám odpustila, ale že jste mi zacpávali můj malý nosík, tak to teda nevím? ).
Domů z porodnice si mě maminka a tatínek dovezli v úterý 31..8. a abych dala o sobě vědět celému našemu paneláku, rozhodla jsem se, že nejlepší bude, když to udělám v noci a celou noc jsem proplakala. Máma plakala taky, protože už nevěděla, co má se mnou dělat a táta vtipkoval, že mě pojedou do porodnice reklamovat, protože on chtěl holčičku, která v noci spí.
Ve čtvrtek 2.9. se na mě přijela podívat moje paní doktorka - řekla, že jsem moc pěkná a hodná holčička a že jsem zdravá jako rys. Potom si nás s mámou pozvala v pondělí k sobě do ordinace.
V neděli 5.9. jsem byla poprvé na procházce. Máma se totiž rozhodla, že před návštěvou u paní doktorky si musí udělat řidičák na kočárek, aby mě pak po cestě někde nevyklopila.To vše pod přísným dozorem táty.
V pondělí 6.9. jsme tedy navštívili paní doktorku. Ta mě zvážila ( 3,350 kg ) a změřila ( to jí teda moc nešlo, protože já se zrovna rozhodla, že budu kopat nožičkama a tak se smířila s tím, že jsem zatím nevyrostla ). Pak mi zkontrolovala pusinku, pupík a prcku a moc jsem se jí zase líbila. Nakonec dala máme recept na vitamín D, který dostávají všechna miminka, aby pěkně rostla.
V pátek 10.9. pořádal táta oslavu na počest mého narození - budu ta nejzdravější holčička pod sluncem !!!
V pondělí 20.9. jsme šli znovu k paní doktorce. Návštěva to byla náramně rychlá, protože když jsme přijeli k paní doktorce, tak jsem zjistila, že mám hrozný hlad a značně hlasitě jsem se domáhala svého jídla. Takže mě paní doktorka jenom zvážila a poslechla si mě. Vážila jsem 3,5 kg a protože se paní doktorce zdálo, že málo tloustnu, tak si nás s mámou pozvala hned na příští týden na převážení.
V neděli 26.8. - už je mi jeden měsíc.
1. měsíc:
Co už umím - spát, papat, špinit plínky, hlasitě plakat, pěkně se usmívat, pevně někoho držet za jeho prst, boxovat rukama a kopat nohama, zvedat hlavičku, když mě někdo drží přes rameno a koukat na svět pouze jedním okem.
Co se mi líbí - když mám plné bříško, když mě někdo chová, když se koupu, když jsem v kočárku na procházce, když můžu bez plínek cvičit na dece, když mi pustí zvonkohru, co mám nad postýlkou
Co se mi nelíbí - když mám prázdné bříško nebo když mě bříško bolí, když mě chtějí po koupání znovu oblékat
Přečtěte si také
Manželka je těhotná, ale já myslím na sousedku. Bojím se, že nám zničím život
- Anonymní
- 23.04.26
- 3034
Potřebuji se alespoň tady svěřit, protože o tom nemůžu s nikým mluvit. Možná je to hlavně v mé hlavě, ale mám pocit, že sousedka Alena to cítí podobně. Bydlíme v paneláku a před pár měsíci se vedle...
Dcera si v obchodě „půjčuje“ hračky. Občas odejdeme bez placení
- Anonymní
- 23.04.26
- 1107
Není to nic, čím bych se chtěla chlubit. Stalo se nám to už několikrát. Nejen s plyšákem, ale většinou s nějakou hračkou. Malá sedí v kočárku a pořád chce něco koupit, tak jí občas půjčím plyšáka...
Manžel si sice vybere „otcovskou“, ale ne pro to, aby mi pomohl s miminkem
- Anonymní
- 23.04.26
- 3556
Sedím v kuchyni, břicho mám až pod bradu a připadám si jako obří nafukovací balon, který každou chvíli praskne. Venku voní jaro, všechno kvete a já bych se z toho měla radovat. Jenže místo toho se...
Deník: Život na vedlejší koleji (1. díl)
- Anonymní
- 23.04.26
- 942
Jak jsem se probrala během jedné minuty... Vždycky jsem si myslela, že jsem ta „rozumná“. Ta, co má v lednici srovnané jogurty podle data spotřeby a v životě jasno. Jenže pak přišla třicítka,...
Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?
- adels230
- 23.04.26
- 1013
Letní vzduch voněl po moři a volnosti. Ten týden na dovolené byl jako malý únik z reality – a on se v ní objevil jako ztělesnění té lehkosti, kterou jsem tak postrádala. Seznámili jsme se náhodou,...
Po pracovní akci jsem políbila kolegyni. Pořád na to myslím a manžela ignoruji
- Anonymní
- 22.04.26
- 2018
O tom, jestli nejsem náhodou na ženy, přemýšlím už delší dobu. Vždycky jsem tu myšlenku ale rychle zahnala a snažila se ji neřešit. Pak se to ale stalo. Pracovní akce, jedna noc mimo domov, hodně...
Máma naletěla šarlatánce, která z ní tahá peníze. A já nevím, jak jí pomoci
- Anonymní
- 22.04.26
- 871
Je mi z toho strašně smutno. Moje máma byla vždycky rozumná, praktická ženská, která si uměla poradit a nenechala se jen tak obalamutit. Neříkám, že taková už není, ale od chvíle, kdy odešla do...
Denně vařím pro 4 chlapy. Mám pocit, že většinu volného času trávím jen u plotny
- Anonymní
- 22.04.26
- 2309
Není to tak, že bych žila se čtyřmi muži. Mám manžela a tři syny. Jeden studuje na vysoké a dva na střední. A snědí toho tolik, že bych uživila i závodní jídelnu. Je moje chyba, že jsem je naučila...
Máma mi nikdy miminka pohlídat nechtěla, bráchovi teď hlídá celé dopoledne
- Anonymní
- 22.04.26
- 3239
Dneska jsem se vrátila od mámy a upřímně? Mám v sobě takovej mix vzteku a totálního zmaru, že jsem musela děti nechat u pohádky a jít se vypsat, jinak bych snad začala brečet před nima. Ten pocit...
Proč někteří lidé parkují tak bezohledně? Dnes jsem málem neodjela od školky
- Anonymní
- 22.04.26
- 602
Musím se z toho aspoň vypsat. Bohužel jsem se nedočkala majitele auta, jinak bych se asi neudržela. Parkování u naší školky je složité už delší dobu, hned vedle se staví byty a stavaři to tam dost...