Skorodvojčata obecná
- Rodičovství
- Barushe
- 18.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Kterak se z mých hodných dětí stal OBECNĚ obávaný druh sourozenců. Aneb neříkej hop...
Poslední deníček jsem napsala před rokem. Byl plný optimismu a chvály na děti narozené brzy po sobě. Uuuuuuaaaaaaaaaaa, asi jsem musela být v oparu mateřských hormonů či co. Vše šlo hladce až do 4 měsíců mladšího…
Červenec 2013 Štěpovi táhne 5. měsíc a už tolik nespí, kouká. Co teď? Co jsem dělala se Sofi, když se nudila? Já už nevííííím. Musím neustále hlídat, aby ho nepřeválcovala. Už jsem ji i načapala, jak si malýho osedlala. Ještě, že ji už s váhou dohání. Sofinka se v 21 měsících naučila na nočník. Hurá.
Jednou v noci mi někdo ťuká na okno ložnice - manžel, ztratil klíče. Jdu otevřít dveře a on na mě mává s ovázanou rukou. No mě málem trefil šlak. Zpráva z pohotovosti mě dorazila - další den nástup do nemocnice na operaci přetrhlýho svalu na klíční kosti. Super, takže místo dvou dětí, budu mít tři. Na pomoc jsem si zavolala mamku a bráchu.
Manžel nám z nemocnice přinesl dáreček - střevní chřipku! Po Sofince to skolilo mě, bráchu a manžela, ale i Štěpánka. Já jsem nebyla schopná ho nakojit a on ani nechtěl. Naštěstí do něj moje mamka lila vodu a celou dobu se o něj starala, celou noc s ním byla vzhůru. Za to jsem jí moc vděčná. Když jsem se z toho dostala, musela jsem se opět plně rozkojit. Byly to nervy, ale stálo to za to.
Srpen
Vedra děs běs. Štěpa řve, Sofi zlobí, já na nervy. Štěpa toho sní víc než Sofi, náš nežravec se v jídle jen rýpe. Jinak nic moc zvláštního.
Září
Mladý pán se v půl roce neráčí otáčet na břicho přes obě strany, na prohlídce to říkám naší doktorce. Že já nedržela pusu. Na rehabilitaci se dozvídám, že náš zdravý syn je prý na tom se svalama špatně. Ze začátku cvičím vojtovku 4× denně, později to flákám, při nemoci necvičíme. A světe div se, Štěpán se přetočí na obě strany i bez cvičení (jestli jsme cvičili 14 dní, tak je to moc). Prostě je línější.
Sofinka slaví své druhé narozeniny a začíná opakovat slova, ale taky je nemocná (poprvé od zápalu plic v květnu). Zánět prudušek = ATB.
Říjen
Asi mě odvezou do blázince! Štěpa se začíná plazit a brát ségře hračky. Děti řvou, já řvu. Sousedka poznamená: „On je Štěpánek trochu víc uplakaný, ne?“ Ne, on je zlatý, ale Sofina mu dělá pořád naschvály. Vysvětlování nepomáhá a řev neutichá. A jiný to není ani v noci - kojím jak vzteklá, snad 5× za noc.
Listopad
Kde to jsem? Kdo jsem? Ještě jsem se nezbláznila? Jakmile jsme doma, pořád jenom řvou. A tak korzujeme po venku. Doma binec, ale hlavně, ať jsou zticha. Sofinka opět zánět průdušek.
Prosinec Štěpa v 9 měsících konečně sedí a začíná lízt, Sofi pochopila, že hračky nejsou jenom její, a tak je chvíli klid. Dokonce stíhám napéct i trochu cukroví.
Sofinka začátkem měsíce onemocní – nám již známé průdušky. Vánoce super - děti nadšený z kapra ve vaně, ze stromečku i z dárků. Sofinka chce rozbalovat další a další a všechno je prý její. Večer začíná kašlat a já se bojím, co bude dál. Moje obavy se naplnily. Na Štěpánkův svátek ji vezu do nemocnice. Tam si ji nechávají na JIPce, kde není místo pro rodiče.
Povánoční doba je pro nás moc smutná, pořád se mi chce brečet. Naše holčička je ale moc statečná a hezky si tam hraje v postýlce. Domů si ji bereme na Silvestra s diagnostikou ASI průduškové astma. Vrátili jí tam plíny a mohli jsme začít znova…
Leden 2014
3.1. jede manžel se Sofi na kontrolu. V poledne volají, ať se vrátíme do nemocnice, je špatná krev. Tentokrát jde na pozorování na dětské oddělení, kde s ní je i manžel. Má kapačku do žíly. Jeden den ji to napíchli špatně a Sofince kapala infuze pod kůži. Všimla jsem si toho až já, když jsem přišla na návštěvu. Ručička oteklá, červená. Dali jí na to lihový obklad na celou noc a ráno se vzbudila bolestí. Ručičku měla jako koženou rukavici - strašně tvrdou, vyschlou.
Mně se chtělo brečet. Manžel ji tam zase úspěšně odplenkoval. Pustili je po 4 dnech s tím, že musí normálně jíst (měla nízký draslík). No, do našeho nejedlíka něco nacpat je umění. Ovoce a zeleninu jí pěkně, ale maso ne. Vzhledem ke svému drobnému vzrůstu není tabulková, vždyť Štěpa už váží jako ona. Primářka na kontrole mi v podstatě řekla, že jí nedávám dostatečně jíst, a proto je malá a má nízký K v krvi. Naše doktorka mi řekla, ať si z toho nic nedělám, že je paní primářka „přepracovaná“.
Štěpánek začíná v 10,5 měsících chodit a neustále padá a o něco se bouchá. Nastává asi měsíc řevu, než trochu zkoordinuje pohyby. Kvůli častému nočnímu kojení a rozkousání bradavek přestávám kojit a přesouváme ho do pokojíčku. Šlo to hladce a budí se méně.
Únor
Miláčci mí si začínají spolu hrát, běhat, smát se stejným blbostem. V mé duši i u nás doma nastává klid. Jsou tak hodní, že se někdy přistihnu, jak se nudím.
Březen
Nese se v podobném duchu jako únor, až na Sofinčinu angínu. Štěpa (10,6 kg a 78 cm) už je těžší než Sofinka (10,5 kg a 87 cm). Teď už mu nijak moc neublíží, za chvíli budou vypadat jako dvojčata. Oslavujeme první Štěpánkovy narozeniny a já 10.3. nostalgicky vzpomínám na náš super porod. To je neuvěřitelný, jak ten čas letí. Štěpa se naučil usínat sám a v noci se budí jen jednou.
Duben
Sofinka se začíná ptát PROČ, CO, KDE, KDO… Ona normálně nezavře pusu, navíc se začíná strašně vztekat kvůli maličkostem. Její jekot je něco na mý nervy, a tak ji radši šupnu do pokoje a zavřu, jinak bych se neovládla a dala jí na zadek.
Pomáhá to! Vrací se buď vysmátá nebo tulící, že už bude hodná. Dny jsou jako na houpačce - někdy řvou oba dva, jindy jsou jako andílci. Zachvátila mě hubnoucí mánie do plavek - cvičím výzvy na břicho a stehna, děti „cvičí“ se mnou a mají z toho strašnou prču.
Květen
Cvičení překazila viroza - všichni smrkáme, kašleme, hekáme. Já jsem přišla o hlas, takže na Sofinky věčný otázky odpovídat nemůžu. Po uzdravení jsem zhodnotila svoje tělo po dvou dětech jako ucházející a že mi to zatím stačí. Vždyť jsem cvičila celých 14 (!) dní.
Na konci května odjíždíme na dovolenou do Jeseníků ještě s dalšíma 3 rodinama- 7 dětí ve věku 1-4,5 roku. Mazec, ale super dovolená. Člověk vypozoruje, jak co která rodina dělá jinak a může si z toho vzít příklad. Tam nás dostihla střevní chřipka a Sofinky zánět v očích, ale všechno jsme zvládli.
Červen
Momentálně jsme sami bez tatínka, odjel na 14 dní na školení. Myslela jsem, že to bude děs a hrůza, vždycky jsem měla trochu oddych, když přišel z práce. Ale oni jsou strašně hodní! Jedeme si náš režim nikým nerušeni, ve vedrech jsme většinu času na zahradě. Já v bazénu a oni si kolem mě hrají ve svým malým bazénku nebo na písku. Jej, to je pohodička.
A co říct závěrem? Holt musíme určitý etapy vývoje doslova přetrpět. Ale vždy je tam vidina toho, že zase bude dobře. Jsou to mí miláčci. Ale jak by řekla Sofinka: „Ne nejsem, jmenuju Sofi!“
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 1312
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 846
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 630
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 1109
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 789
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2283
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 2995
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 4123
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 2591
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1598
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....