Slasti a strasti MHD
- Cestování
- Haninac
- 09.09.11 načítám...
Poslední dobou už mám FAKT pocit, že je načase oprášit si řidičák. Brněnská MHD je sice pro maminky s dětmi do 3 let zadarmo, leč drsná na zážitky. Mám na ně štěstí jenom já nebo je to v Brně či jinde běžný jev?
Na začátku jsem si vybírala jen nízkopodlažní spoje. Bohužel, miminko je tvor nevyzpytatelný a můj malý Honzíček mě brzo přesvědčil, že plánovat na minuty dopředu je nemožné. Takže jsem musela hodně brzy od těchto spojů, jezdících zřídkakdy, upustit. Každopádně, za 5 měsíců praxe musím říct, že problémy nás potkávají, ať je podlaha vozidla jakkoliv vysoko.
Rozčílila jsem se hned zezačátku. Příjížděl autobus, bohužel vysokopodlažní. Mávám na řidiče, že chci nastoupit. Mířím si to ke dveřím, které jsou označeny kočárkem. Bohužel všichni se jako napotvoru cpou dveřmi na opačné straně autobusu. Zastavím se a poprosím dav, jestli by mi někdo mohl pomoci. Nikdo nereaguje, až poslední nastupující, paní, která měla v každé ruce nákup, že to zkusí. Chystá se chytnout kočárek, když v tom se dveře autobusu zavřou
Paní nadává, já zírám, řidič znovu otevírá a my nastupujeme. Hurá, cestujeme!
Poučení číslo jedna - oběť je potřeba si vyhlédnout hned při příchodu na nástupiště, málokdo je ochotný sám od sebe.
Situace druhá. Jsem poslední v autobuse, opět vysokopodlažní. 2× pípám, že chci vystupovat. Řidič zastaví, já se vykláním ven, abych poprosila někoho na nástupišti. Pán je ochotný, chytne kočárek, táhne ho ven - když v tom se dveře zavírají a zarazí se o kočárek
Pán sprostě nadává, řve na řidiče, já jsem v šoku. Naštěstí se řidič nerozjel, ale znovu dveře otevřel. Hurá vystoupili jsme!
Poučení číslo dvě - nepípat 2× v půlce trasy k zastávce, ale až na konci, aby si řidič PAMATOVAL, že chci vystoupit
Situace třetí. Nízkopodlažní autobus speciálně pro vozíčkáře. Běžně se vejdeme 2 vozíčky a 2 kočárky. Bohužel, některé maminky dokáží obsadit plno prostoru a ještě si sklopit sedačky, aby se posadily. Na výzvu se koukají jinam. Já, třetí kočárek, jedu tedy blíže ke dveřím. Klopím rukojeť, snažím se udělat prostor. Většina důchodců, i když mají místa dost, se ženou přes kočárek. Paní nechápe, že jí v zastávce s kočárkem vyjedu, aby mohla ještě pohodlněji vystoupit a místo toho nadává a vyžaduje, abych za jízdy
odbrzdila a s kočárkem uhla a ona mohla stát u dveří. Asi chtěla vystoupit jako první
Hlasitě jsem jí zopakovala, že až autobus zastaví, že jí ustoupím směrem ven.
Poučení číslo tři - je toho moc… Být ráznější na maminy, ať si srovnají kočárky kvůli místu? (jo, poprvé jsem byla ucho
Čekat na další spoj a řešit bod 1? Na důchodce zásadně s úsměvem? Hmmm ![]()
K prostoru pro kočárky se váže i situace číslo čtyři - je to oblíbené místo na stání pro všechny lidi. I já sama jsem tam ráda stávala, ale neměla jsem problém udělat místo pro kočárek. Nejvíc mě vytáčí lidi, kteří „neslyší“, koulí očima, šklebí se a jsou neochotní ![]()
Poučení číslo čtyři - začít mile, pokud to nefunuje být ráznější a dostatečně dotěrná na uvolnění prostoru. Dostat se do situace číslo tři je dost nepříjemné.
Tyto čtyři situace se bohužel občas zopakují.
Aby deníček nebyl pouze o negativních zkušenostech, tak taky něco úsměvějšího ![]()
Vyhlížela jsem svoji „oběť“ čehož si všimla slečna, která s sebou měla přítele. Žďuchla do něj, ať mi pomůže. Než jsem stačila otevřít pusu a poprosit, tak boreček čapl podvozek v hlavě dítěte a nastupoval do autobusu - takže obráceně. Byla to taková bleskovka, že jsem jen stačila zvednout madlo nad hlavu, aby mi dítě nevysypal
, ale snaha se cení ![]()
V poloprázdné vysoké tramvaji za mnou přišel pán a ptá se - kde vystupujete? Říkám - na konečné. Pán - hmm, nepomůžu Vám
Tón, jakým to řekl, byl hodně úsměvný…
Cestou na tramvaj se ke mně přidal stařeček, kterého jsem nikdy předtím neviděla. Mladíci se sluchátkama na uších utekli k předním dveřím tramvaje, tak stařeček trval na tom, že mi pomůže. Kočár mám lehký a nebyl naložený, tak jsem mu to nakonec dovolila. Nadával na mládež a měl takovou starost, aby mi někdo pomohl vystoupit, že se několikrát ujišťoval, jestli se mnou nemá jet až na zastávku, kam potřebuji
Gentlemani pomalu vymiraji ![]()
Kočárek mám ozdobený kolotočem (list se zvířátky) a zvířátky na prst z Ikei. Malý je miluje a nejen on. Děti v autobuse náš kočár vždycky tak hypnotizují a komentují, že se musím usmívat
Do kočárku zase koukají vedlestojící maminky, co že to má moje dítě na zadečku (hezkou látkovku) ![]()
Co mě vedlo k sepsání tohoto deníčku? Opětovné přivření kočárku do dveří
A to jsem byla poslední vystupující a lidi ani nestihli nastoupit. To bylo nadávek
Děsím se toho, až budu třeba jezdit s golfkama, teď mám ještě festovní rám podvozku.
Přečtěte si také
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 592
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 1855
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1180
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 4881
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 1502
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4792
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 3678
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1882
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1998
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 1464
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...