Slasti a strasti MHD
- Cestování
- Haninac
- 09.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poslední dobou už mám FAKT pocit, že je načase oprášit si řidičák. Brněnská MHD je sice pro maminky s dětmi do 3 let zadarmo, leč drsná na zážitky. Mám na ně štěstí jenom já nebo je to v Brně či jinde běžný jev?
Na začátku jsem si vybírala jen nízkopodlažní spoje. Bohužel, miminko je tvor nevyzpytatelný a můj malý Honzíček mě brzo přesvědčil, že plánovat na minuty dopředu je nemožné. Takže jsem musela hodně brzy od těchto spojů, jezdících zřídkakdy, upustit. Každopádně, za 5 měsíců praxe musím říct, že problémy nás potkávají, ať je podlaha vozidla jakkoliv vysoko.
Rozčílila jsem se hned zezačátku. Příjížděl autobus, bohužel vysokopodlažní. Mávám na řidiče, že chci nastoupit. Mířím si to ke dveřím, které jsou označeny kočárkem. Bohužel všichni se jako napotvoru cpou dveřmi na opačné straně autobusu. Zastavím se a poprosím dav, jestli by mi někdo mohl pomoci. Nikdo nereaguje, až poslední nastupující, paní, která měla v každé ruce nákup, že to zkusí. Chystá se chytnout kočárek, když v tom se dveře autobusu zavřou
Paní nadává, já zírám, řidič znovu otevírá a my nastupujeme. Hurá, cestujeme!
Poučení číslo jedna - oběť je potřeba si vyhlédnout hned při příchodu na nástupiště, málokdo je ochotný sám od sebe.
Situace druhá. Jsem poslední v autobuse, opět vysokopodlažní. 2× pípám, že chci vystupovat. Řidič zastaví, já se vykláním ven, abych poprosila někoho na nástupišti. Pán je ochotný, chytne kočárek, táhne ho ven - když v tom se dveře zavírají a zarazí se o kočárek
Pán sprostě nadává, řve na řidiče, já jsem v šoku. Naštěstí se řidič nerozjel, ale znovu dveře otevřel. Hurá vystoupili jsme!
Poučení číslo dvě - nepípat 2× v půlce trasy k zastávce, ale až na konci, aby si řidič PAMATOVAL, že chci vystoupit
Situace třetí. Nízkopodlažní autobus speciálně pro vozíčkáře. Běžně se vejdeme 2 vozíčky a 2 kočárky. Bohužel, některé maminky dokáží obsadit plno prostoru a ještě si sklopit sedačky, aby se posadily. Na výzvu se koukají jinam. Já, třetí kočárek, jedu tedy blíže ke dveřím. Klopím rukojeť, snažím se udělat prostor. Většina důchodců, i když mají místa dost, se ženou přes kočárek. Paní nechápe, že jí v zastávce s kočárkem vyjedu, aby mohla ještě pohodlněji vystoupit a místo toho nadává a vyžaduje, abych za jízdy
odbrzdila a s kočárkem uhla a ona mohla stát u dveří. Asi chtěla vystoupit jako první
Hlasitě jsem jí zopakovala, že až autobus zastaví, že jí ustoupím směrem ven.
Poučení číslo tři - je toho moc… Být ráznější na maminy, ať si srovnají kočárky kvůli místu? (jo, poprvé jsem byla ucho
Čekat na další spoj a řešit bod 1? Na důchodce zásadně s úsměvem? Hmmm ![]()
K prostoru pro kočárky se váže i situace číslo čtyři - je to oblíbené místo na stání pro všechny lidi. I já sama jsem tam ráda stávala, ale neměla jsem problém udělat místo pro kočárek. Nejvíc mě vytáčí lidi, kteří „neslyší“, koulí očima, šklebí se a jsou neochotní ![]()
Poučení číslo čtyři - začít mile, pokud to nefunuje být ráznější a dostatečně dotěrná na uvolnění prostoru. Dostat se do situace číslo tři je dost nepříjemné.
Tyto čtyři situace se bohužel občas zopakují.
Aby deníček nebyl pouze o negativních zkušenostech, tak taky něco úsměvějšího ![]()
Vyhlížela jsem svoji „oběť“ čehož si všimla slečna, která s sebou měla přítele. Žďuchla do něj, ať mi pomůže. Než jsem stačila otevřít pusu a poprosit, tak boreček čapl podvozek v hlavě dítěte a nastupoval do autobusu - takže obráceně. Byla to taková bleskovka, že jsem jen stačila zvednout madlo nad hlavu, aby mi dítě nevysypal
, ale snaha se cení ![]()
V poloprázdné vysoké tramvaji za mnou přišel pán a ptá se - kde vystupujete? Říkám - na konečné. Pán - hmm, nepomůžu Vám
Tón, jakým to řekl, byl hodně úsměvný…
Cestou na tramvaj se ke mně přidal stařeček, kterého jsem nikdy předtím neviděla. Mladíci se sluchátkama na uších utekli k předním dveřím tramvaje, tak stařeček trval na tom, že mi pomůže. Kočár mám lehký a nebyl naložený, tak jsem mu to nakonec dovolila. Nadával na mládež a měl takovou starost, aby mi někdo pomohl vystoupit, že se několikrát ujišťoval, jestli se mnou nemá jet až na zastávku, kam potřebuji
Gentlemani pomalu vymiraji ![]()
Kočárek mám ozdobený kolotočem (list se zvířátky) a zvířátky na prst z Ikei. Malý je miluje a nejen on. Děti v autobuse náš kočár vždycky tak hypnotizují a komentují, že se musím usmívat
Do kočárku zase koukají vedlestojící maminky, co že to má moje dítě na zadečku (hezkou látkovku) ![]()
Co mě vedlo k sepsání tohoto deníčku? Opětovné přivření kočárku do dveří
A to jsem byla poslední vystupující a lidi ani nestihli nastoupit. To bylo nadávek
Děsím se toho, až budu třeba jezdit s golfkama, teď mám ještě festovní rám podvozku.
Přečtěte si také
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 4694
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 3391
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 1872
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 4762
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1528
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1946
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 2110
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1868
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 6102
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 441
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.