Slasti a strasti MHD
- Cestování
- Haninac
- 09.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poslední dobou už mám FAKT pocit, že je načase oprášit si řidičák. Brněnská MHD je sice pro maminky s dětmi do 3 let zadarmo, leč drsná na zážitky. Mám na ně štěstí jenom já nebo je to v Brně či jinde běžný jev?
Na začátku jsem si vybírala jen nízkopodlažní spoje. Bohužel, miminko je tvor nevyzpytatelný a můj malý Honzíček mě brzo přesvědčil, že plánovat na minuty dopředu je nemožné. Takže jsem musela hodně brzy od těchto spojů, jezdících zřídkakdy, upustit. Každopádně, za 5 měsíců praxe musím říct, že problémy nás potkávají, ať je podlaha vozidla jakkoliv vysoko.
Rozčílila jsem se hned zezačátku. Příjížděl autobus, bohužel vysokopodlažní. Mávám na řidiče, že chci nastoupit. Mířím si to ke dveřím, které jsou označeny kočárkem. Bohužel všichni se jako napotvoru cpou dveřmi na opačné straně autobusu. Zastavím se a poprosím dav, jestli by mi někdo mohl pomoci. Nikdo nereaguje, až poslední nastupující, paní, která měla v každé ruce nákup, že to zkusí. Chystá se chytnout kočárek, když v tom se dveře autobusu zavřou
Paní nadává, já zírám, řidič znovu otevírá a my nastupujeme. Hurá, cestujeme!
Poučení číslo jedna - oběť je potřeba si vyhlédnout hned při příchodu na nástupiště, málokdo je ochotný sám od sebe.
Situace druhá. Jsem poslední v autobuse, opět vysokopodlažní. 2× pípám, že chci vystupovat. Řidič zastaví, já se vykláním ven, abych poprosila někoho na nástupišti. Pán je ochotný, chytne kočárek, táhne ho ven - když v tom se dveře zavírají a zarazí se o kočárek
Pán sprostě nadává, řve na řidiče, já jsem v šoku. Naštěstí se řidič nerozjel, ale znovu dveře otevřel. Hurá vystoupili jsme!
Poučení číslo dvě - nepípat 2× v půlce trasy k zastávce, ale až na konci, aby si řidič PAMATOVAL, že chci vystoupit
Situace třetí. Nízkopodlažní autobus speciálně pro vozíčkáře. Běžně se vejdeme 2 vozíčky a 2 kočárky. Bohužel, některé maminky dokáží obsadit plno prostoru a ještě si sklopit sedačky, aby se posadily. Na výzvu se koukají jinam. Já, třetí kočárek, jedu tedy blíže ke dveřím. Klopím rukojeť, snažím se udělat prostor. Většina důchodců, i když mají místa dost, se ženou přes kočárek. Paní nechápe, že jí v zastávce s kočárkem vyjedu, aby mohla ještě pohodlněji vystoupit a místo toho nadává a vyžaduje, abych za jízdy
odbrzdila a s kočárkem uhla a ona mohla stát u dveří. Asi chtěla vystoupit jako první
Hlasitě jsem jí zopakovala, že až autobus zastaví, že jí ustoupím směrem ven.
Poučení číslo tři - je toho moc… Být ráznější na maminy, ať si srovnají kočárky kvůli místu? (jo, poprvé jsem byla ucho
Čekat na další spoj a řešit bod 1? Na důchodce zásadně s úsměvem? Hmmm ![]()
K prostoru pro kočárky se váže i situace číslo čtyři - je to oblíbené místo na stání pro všechny lidi. I já sama jsem tam ráda stávala, ale neměla jsem problém udělat místo pro kočárek. Nejvíc mě vytáčí lidi, kteří „neslyší“, koulí očima, šklebí se a jsou neochotní ![]()
Poučení číslo čtyři - začít mile, pokud to nefunuje být ráznější a dostatečně dotěrná na uvolnění prostoru. Dostat se do situace číslo tři je dost nepříjemné.
Tyto čtyři situace se bohužel občas zopakují.
Aby deníček nebyl pouze o negativních zkušenostech, tak taky něco úsměvějšího ![]()
Vyhlížela jsem svoji „oběť“ čehož si všimla slečna, která s sebou měla přítele. Žďuchla do něj, ať mi pomůže. Než jsem stačila otevřít pusu a poprosit, tak boreček čapl podvozek v hlavě dítěte a nastupoval do autobusu - takže obráceně. Byla to taková bleskovka, že jsem jen stačila zvednout madlo nad hlavu, aby mi dítě nevysypal
, ale snaha se cení ![]()
V poloprázdné vysoké tramvaji za mnou přišel pán a ptá se - kde vystupujete? Říkám - na konečné. Pán - hmm, nepomůžu Vám
Tón, jakým to řekl, byl hodně úsměvný…
Cestou na tramvaj se ke mně přidal stařeček, kterého jsem nikdy předtím neviděla. Mladíci se sluchátkama na uších utekli k předním dveřím tramvaje, tak stařeček trval na tom, že mi pomůže. Kočár mám lehký a nebyl naložený, tak jsem mu to nakonec dovolila. Nadával na mládež a měl takovou starost, aby mi někdo pomohl vystoupit, že se několikrát ujišťoval, jestli se mnou nemá jet až na zastávku, kam potřebuji
Gentlemani pomalu vymiraji ![]()
Kočárek mám ozdobený kolotočem (list se zvířátky) a zvířátky na prst z Ikei. Malý je miluje a nejen on. Děti v autobuse náš kočár vždycky tak hypnotizují a komentují, že se musím usmívat
Do kočárku zase koukají vedlestojící maminky, co že to má moje dítě na zadečku (hezkou látkovku) ![]()
Co mě vedlo k sepsání tohoto deníčku? Opětovné přivření kočárku do dveří
A to jsem byla poslední vystupující a lidi ani nestihli nastoupit. To bylo nadávek
Děsím se toho, až budu třeba jezdit s golfkama, teď mám ještě festovní rám podvozku.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 14711
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 1856
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2039
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 1800
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1188
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 3422
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 5370
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 3169
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 2541
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 2015
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...