Slasti a strasti MHD
- Cestování
- Haninac
- 09.09.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poslední dobou už mám FAKT pocit, že je načase oprášit si řidičák. Brněnská MHD je sice pro maminky s dětmi do 3 let zadarmo, leč drsná na zážitky. Mám na ně štěstí jenom já nebo je to v Brně či jinde běžný jev?
Na začátku jsem si vybírala jen nízkopodlažní spoje. Bohužel, miminko je tvor nevyzpytatelný a můj malý Honzíček mě brzo přesvědčil, že plánovat na minuty dopředu je nemožné. Takže jsem musela hodně brzy od těchto spojů, jezdících zřídkakdy, upustit. Každopádně, za 5 měsíců praxe musím říct, že problémy nás potkávají, ať je podlaha vozidla jakkoliv vysoko.
Rozčílila jsem se hned zezačátku. Příjížděl autobus, bohužel vysokopodlažní. Mávám na řidiče, že chci nastoupit. Mířím si to ke dveřím, které jsou označeny kočárkem. Bohužel všichni se jako napotvoru cpou dveřmi na opačné straně autobusu. Zastavím se a poprosím dav, jestli by mi někdo mohl pomoci. Nikdo nereaguje, až poslední nastupující, paní, která měla v každé ruce nákup, že to zkusí. Chystá se chytnout kočárek, když v tom se dveře autobusu zavřou
Paní nadává, já zírám, řidič znovu otevírá a my nastupujeme. Hurá, cestujeme!
Poučení číslo jedna - oběť je potřeba si vyhlédnout hned při příchodu na nástupiště, málokdo je ochotný sám od sebe.
Situace druhá. Jsem poslední v autobuse, opět vysokopodlažní. 2× pípám, že chci vystupovat. Řidič zastaví, já se vykláním ven, abych poprosila někoho na nástupišti. Pán je ochotný, chytne kočárek, táhne ho ven - když v tom se dveře zavírají a zarazí se o kočárek
Pán sprostě nadává, řve na řidiče, já jsem v šoku. Naštěstí se řidič nerozjel, ale znovu dveře otevřel. Hurá vystoupili jsme!
Poučení číslo dvě - nepípat 2× v půlce trasy k zastávce, ale až na konci, aby si řidič PAMATOVAL, že chci vystoupit
Situace třetí. Nízkopodlažní autobus speciálně pro vozíčkáře. Běžně se vejdeme 2 vozíčky a 2 kočárky. Bohužel, některé maminky dokáží obsadit plno prostoru a ještě si sklopit sedačky, aby se posadily. Na výzvu se koukají jinam. Já, třetí kočárek, jedu tedy blíže ke dveřím. Klopím rukojeť, snažím se udělat prostor. Většina důchodců, i když mají místa dost, se ženou přes kočárek. Paní nechápe, že jí v zastávce s kočárkem vyjedu, aby mohla ještě pohodlněji vystoupit a místo toho nadává a vyžaduje, abych za jízdy
odbrzdila a s kočárkem uhla a ona mohla stát u dveří. Asi chtěla vystoupit jako první
Hlasitě jsem jí zopakovala, že až autobus zastaví, že jí ustoupím směrem ven.
Poučení číslo tři - je toho moc… Být ráznější na maminy, ať si srovnají kočárky kvůli místu? (jo, poprvé jsem byla ucho
Čekat na další spoj a řešit bod 1? Na důchodce zásadně s úsměvem? Hmmm ![]()
K prostoru pro kočárky se váže i situace číslo čtyři - je to oblíbené místo na stání pro všechny lidi. I já sama jsem tam ráda stávala, ale neměla jsem problém udělat místo pro kočárek. Nejvíc mě vytáčí lidi, kteří „neslyší“, koulí očima, šklebí se a jsou neochotní ![]()
Poučení číslo čtyři - začít mile, pokud to nefunuje být ráznější a dostatečně dotěrná na uvolnění prostoru. Dostat se do situace číslo tři je dost nepříjemné.
Tyto čtyři situace se bohužel občas zopakují.
Aby deníček nebyl pouze o negativních zkušenostech, tak taky něco úsměvějšího ![]()
Vyhlížela jsem svoji „oběť“ čehož si všimla slečna, která s sebou měla přítele. Žďuchla do něj, ať mi pomůže. Než jsem stačila otevřít pusu a poprosit, tak boreček čapl podvozek v hlavě dítěte a nastupoval do autobusu - takže obráceně. Byla to taková bleskovka, že jsem jen stačila zvednout madlo nad hlavu, aby mi dítě nevysypal
, ale snaha se cení ![]()
V poloprázdné vysoké tramvaji za mnou přišel pán a ptá se - kde vystupujete? Říkám - na konečné. Pán - hmm, nepomůžu Vám
Tón, jakým to řekl, byl hodně úsměvný…
Cestou na tramvaj se ke mně přidal stařeček, kterého jsem nikdy předtím neviděla. Mladíci se sluchátkama na uších utekli k předním dveřím tramvaje, tak stařeček trval na tom, že mi pomůže. Kočár mám lehký a nebyl naložený, tak jsem mu to nakonec dovolila. Nadával na mládež a měl takovou starost, aby mi někdo pomohl vystoupit, že se několikrát ujišťoval, jestli se mnou nemá jet až na zastávku, kam potřebuji
Gentlemani pomalu vymiraji ![]()
Kočárek mám ozdobený kolotočem (list se zvířátky) a zvířátky na prst z Ikei. Malý je miluje a nejen on. Děti v autobuse náš kočár vždycky tak hypnotizují a komentují, že se musím usmívat
Do kočárku zase koukají vedlestojící maminky, co že to má moje dítě na zadečku (hezkou látkovku) ![]()
Co mě vedlo k sepsání tohoto deníčku? Opětovné přivření kočárku do dveří
A to jsem byla poslední vystupující a lidi ani nestihli nastoupit. To bylo nadávek
Děsím se toho, až budu třeba jezdit s golfkama, teď mám ještě festovní rám podvozku.
Přečtěte si také
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 3360
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 2092
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 3820
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 10045
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 4080
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 12381
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
Ženská v autobuse odmítla pustit mé tříleté dítě. Oba jsme skončili na podlaze
- Anonymní
- 30.08.26
- 18667
Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...
Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila
- Anonymní
- 30.08.26
- 7705
„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....
Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se
- Anonymní
- 30.08.26
- 9117
Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...
Syn si nechal propíchnout ucho. Sousedky se mě začaly ptát, jestli je gay
- Anonymní
- 30.08.26
- 921
Můj syn byl na letní brigádě v Anglii. Odjel tam skoro na dva měsíce a mě to nevadilo. Říkala jsem si, že aspoň se osamostatní a získá zkušenosti. Když se vrátil, překvapil mě novou ozdobou....