Smekám
- Psychické problémy
- Štofik
- 28.12.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...děkuju!
„Ahoj, tvoje deníčky hltám už dlouhou dobu. Vždycky si říkám, že musím zareagovat. A teď to konečně přišlo. Stavy, které prožíváš neznám. Ale! Ty máš v sobě takovou sílu a jsi neskutečná bojovnice, máš obrovský talent a dar psané řeči, že dokážeš vyjádřit i tu nejniternější emoci. Já ti tleskám a klaním se tak, že čelem lížu chodník. Přeju ti, ať tu sviňuchu zkrotíš už napořád. Jsi skvělá skvělá skvělá! A kéž bych vlastnila nakladatelství, měla bys kšeft. Děkuju ti! Ať se ti daří!“…koukám na tu zprávu a vše se ve mně uvolňuje a úzkost mizí. Zrovna jsem se probudila ze snu, ze snu, ve kterým jsem byla blázen… větší než v reálu. Je ještě brzo, za okny je tma a ležím v posteli celá zpocená. Zapínám mobil a chci se podívat, co se řešilo včera ve skupince. Vyskakuje na mě tahle zpráva. Zpráva od naprosto cizího člověka.
Chvíli to zpracovávám a přemýšlím, čím jsem si to zasloužila. Já a hrdina? Bojovnice?
Možná se nevidím správně a tohle doopravdy jsem, nebo mě nevidí správně ti, kteří mě chválí a podporují mě. Jako největší podpora se totiž ukázali ti, u kterých bych to nečekala, hodili mi záchranný lano a udržují mě stabilní v tom dravým proudu deprese a úzkosti. Je těžký být na to sama. Počítat každou korunu, nemít se s kým obejmout. Silně na sobě pociťuju samotu a že někdy toužím po společnosti lidí. Ale ne po nějaké povrchní zabavě, po lidech, který mám ráda a oni mě. Těch v reálu kolem sebe moc nemám. Nebo o nich možná nevím, a přitom tu kolem vlastně jsou a tiše čekají v záloze.
Ale co mám, je TOHLE. Psaní. Lidi online, lidi, co mě čtou. Co mi díky mýmu psaní trochu vidí do hlavy a můžou se vcítit. Lidi, co mě podporujou, ať nepřestávám a pokračuju. A to je neuvěřitelnej hnací motor. Získávám tím jakousi podpůrnou konstrukci, která mě drží pohromadě a nedovolí mi se hroutit. Možná v sobě nacházím malej kousek ztracenýho sebevědomí, cítím se důležitá. Že pro někoho můžu něco znamenat, že moje psaní může něco znamenat.
Když píšu Mrchu, je v ní obrovskej kus mojí bolesti. Jako bych tu bolest postupně odkládala, po malých kouscích. To, jak se trápí ONA, Lukáš, Ex, a začíná i Katka… to jsou všechno moje pocity. Jsem vlastně oni, oni jsou já. ONA je já a není. Hledá sama sebe, cesty kudy se vydat a kudy ne. Jak se vypořádat s rozchodem. Najít svoje lepší já, no moc jí to teda nejde, já vím 
Ale to je realita života, děláme chyby a děláme je znova. Jsme nepoučitelní. Řešení problémů máme mnohdy na dosah, ale my volíme tu trnitější cestu a trápíme se. Trápíme lidi kolem sebe.
Vy, kdo mě čtete… možná taky procházíte špatným obdobím. A skrze mě si třeba odžíváte jinou bolest, tu svoji. A to nás všechny spojuje. Soucit. Lítost, vina. Empatie, láska. Tohle bylo to, díky čemu jsem ono ráno mohla číst zprávu zkopírovanou nahoře. A dokud s někým umíme soucítit, tak je vše v pořádku.
Dokud nám ostatní nejsou lhostejní, je svět v pořádku.
Kéž bych na tolik skvělých lidí narážela i v reálu.
Zkuste se ve svým okolí rozhlídnout, jestli někdo nepotřebuje povzbudit, obejmout. Určitě se někdo takový najde. Zkuste tu vlídnost, která z nás tryská v online světě, převést do života offline.
Podporujte své blízké a kamarády, co to jde! Buďte tu pro ně.
Děkuju.
tohle jsem nedávno přidávala jako poděkování autorce zprávy na začátku *deníčku. Dnes bych k tomu něco ráda dodala…
Takže… přijela jsem z terapie úplně zbitá… na dně ze zjištění, který jsem si ze sezení odnášela. A to zjištění bylo, že se vůbec nemám ráda. A od toho se odvíjí vše v mým životě. Někdy si říkám, jestli to jako má smysl… vždyť úzkosti už mám asi navždy… kterej chlap by chtěl psychicky labilní ženskou… kterej zaměstnavatel chce holku s psychiatrickou diagnózou v kartě.
Vážení, já tu blbou diagnózu i antidepresiva mám i v blbým potravinářským průkaze. Někdy si připadám pro život fakt nepoužitelná, zbytečná a nemocná… ano, já jsem nemocná. Nezvládám život jako ostatní, jako lidi na hlavu nepadlí. Je nás víc takových, já vím. A je to sakra těžký, ráno otevřít oči a bojovat. Ale chci vám říct, pro tohle to za to stojí. Pro tu podporu, pochopení, naše srandy, který chápeme jen my, pro sraz, co nás čeká ve Francii pod olivovníkem u Moli s Donem Perignonem a kupou koček. No a co, že se budeme muset něčím sjet, abychom tam všichni ve zdraví dorazili. To je fuk, my žijeme. I přes to všechno jsme pořád tady.
A já… protože jsem to někdy v dubnu nevzdala a tu mašli si nehodila, teď můžu číst tohle. Ty povzbudivý zprávy, děkování a přání, ať se mi daří… od cizích lidí… a když je mi mizerně a já ležím schoulená pod dekou a ráda bych tak zůstala… anebo prostě jen utíkala a utíkala jak Forest Gump, do posledního dechu a křičela, řvala, vyřvala to vše ven do světa… tak si otevřu eMimino, komentáře pod deníčkama… soukromý zprávy, instáč… a čtu a do duše se mi vkrádá teplo a mír, klid, pokoj… pocit, že je vlastně dobře, že tu nikdy nejsem sama a mám vás. Aspoň virtuálně.
A to je hrozně moc, takže ještě jednou. Kači a všichni DĚKUJU!!!
Přečtěte si také
Rodiče nám hlídají zadarmo, ale manžel by raději platil chůvu. Nemůže je vystát
- Anonymní
- 18.10.26
- 194
Moji rodiče nám pohlídají kdykoli je potřeba. Vím, jaké je to v dnešní době štěstí. Jenže Mirek na ně pořád nadává. Podle něj jsou vlezlí, děti akorát rozmazlují, vaří jim nezdravá jídla, doma nám...
V mládí jsem byla krásná a úspěšná. Teď je mi přes 40, jsem tlustá a bez práce
- Anonymní
- 18.10.26
- 209
Říká se, že každý svého štěstí strůjce. Mně ale život naložil tak nějak víc, než je zdrávo. Když si prohlížím fotky z maturitního večírku nebo z doby studií na vysoké, chce se mi brečet. Dívá se na...
Nechtěla jsem děti uplácet. Pak jsem jim dala stovku za uklizený pokoj
- Anonymní
- 18.10.26
- 149
Nikdy jsem nechápala rodiče, kteří svým dětem platí za běžné domácí povinnosti. Uklidit si pokoj přece není žádná brigáda. Je to jejich pokoj, jejich věci a hlavně jejich nepořádek. Vždycky jsem si...
„Děda je zlej, ubližoval mamince.“ Pětiletý syn odmítá mluvit s vlastním dědou
- Anonymní
- 18.10.26
- 241
Táta měl pocit, že se jen nevinně baví. Pro mě to ale byla další lekce z ponižování a pro mého pětiletého syna okamžik, kdy viděl, jak někdo ubližuje jeho mámě. O víkendu se stala taková blbá...
Manžel mě podvedl s nejlepší kamarádkou. Naše děti chodí do stejné školy
- Anonymní
- 18.10.26
- 223
Důvěřovala jsem jí natolik, že jsem jí vyprávěla i o problémech v manželství. Teď vím, že se v té době scházela s mým mužem. Nejhorší je, že se jí nemůžu jednoduše vyhnout. Naše děti jsou kamarádi...
Tchyně mi tajně vyzvedávala syna ze školky. Pak jsem zjistila, co mu říká
- Anonymní
- 17.10.26
- 6807
Nikdy jsem si nemyslela, že budu řešit problém s tím, že někdo chce trávit čas s mým dítětem. Jenže moje tchyně začala dělat věci za mými zády – a nejhorší nebylo samotné vyzvedávání ze školky, ale...
Našla jsem způsob, jak manžela udržet po sexu vzhůru. Za vším hledej peníze
- Anonymní
- 17.10.26
- 1516
Existuje několik věcí, které jsou po sexu téměř jisté. Člověk je příjemně unavený, spokojený a má pocit, že by svět mohl na chvíli počkat. U mého manžela je ale jisté ještě něco. Usne. Prakticky...
Manžel zastavil rekonstrukci. Vadí mu trvalé bydliště mého bratra v našem domě
- Anonymní
- 17.10.26
- 3449
Žijeme v rodinném domě, který nám darovali moji rodiče. Ti si na stáří pořídili malý byt, můj bratr se osamostatnil, naši mu dali peníze na jeho bydlení a dům zůstal nám s manželem a dětmi. Rodiče...
Manžel jezdí stále častěji na služebky. Když usnou děti, tajně pláču
- Anonymní
- 17.10.26
- 1739
Ještě před pár lety bych si myslela, že mám doma ideálního chlapa. Pracuje, stará se o rodinu, a když musí odjet na služební cestu, přiveze mi čokoládu nebo alespoň nějakou historku z hotelu....
Křičela jsem na dceru kvůli špatnému prospěchu. Místo reakce omdlela
- Anonymní
- 17.10.26
- 2879
Představa, že moje čtrnáctiletá dcera nezvládne přijímačky a zničí si budoucnost, mě v posledních týdnech budila ze spaní. Jenže dnes ráno jsem pochopila, že hranice mezi motivací a nebezpečným...
Nemáš zač, nám všem tady to tvoje psaní pomáhá taky, ani nevíš jak… 
Máme ne moc dobrý zkušenosti.
Děkuju 
