Smrt s dobrým koncem

O tom, jak nám smrt našeho milovaného psa změnila život k lepšímu...

*

Ztráta miminka je pravděpodobně ta nejhorší věc, která se člověku může stát. Pro toho, kdo zatím miminko nemá, však může podobnou ztrátu představovat smrt milovaného psa. Ráda bych se s vámi podělila o náš příběh o tom, jak život a smrt jednoho psa změnila náš život k lepšímu. Omlouvám se za délku, ale myslím, že by zkrácení deníčku příběhu spíše uškodilo.

Rhodéského ridgebacka Kurta jsem si pořídila s bývalým partnerem ve svých 24 letech do vztahu, který byl po osmi letech už dost vyhaslý. Byla to taková ta „přechozená dětská láska“, což jsem si ale nechtěla přiznat. Pět let už jsme spolu bydleli a zažívali to samé – práci, volno a nudu. :) Neměli jsme moc přátel, žádné zájmy, koníčky, tedy až na počítačové hry, kterým přítel holdoval několik hodin denně.

Oba jsme doufali, že nám Kurt do života vnese zase radost a energii, což se určitě stalo. Byl to nesmírně milý pes, takové to „třeštidlo“, které si každý oblíbí i přes to, že to s ním není úplně jednoduché. Kurt vyrost do velkých rozměrů, vážil 55 kg a v kohoutku měl 70 cm.

Měli jsme jej v bytě 2+1, ale trávili jsme s ním spoustu času venku a tím, že jsme neměli moc nábytku, měl v bytě hodně prostoru. Zhruba první rok nový pes přítele bavil, postupně ale jeho zájem opadl a vrátil se na 100 % zpět k počítači. Asi vás bude zajímat, proč jsem s nim stále byla… Milovala jsem ho. Opravdu hodně. Kurt tedy zůstal na mně, což mi vůbec nevadilo. Začala jsem se díky němu seznamovat s „pejskaři“, chodit více ven do přírody a můj život konečně dostal smysl. Byla jsem tu pro něj a on pro mě.

Abych se moc nerozepisovala – mezi pejskaři jsem našla svého nynějšího manžela a po deseti letech se rozešla z bývalým partnerem. Začali jsme rekonstruovat byt a měli tam své dva psy – já Kurta a on svou fenku. Psi se měli velmi rádi, byli to skvělí parťáci. Fenku jsme bohužel kvůli tomu museli nechat vykastrovat, ale utěšovali jsme se tím, že se tím zabrání i příp. problémům s falešnou březostí aj.

Na rekonstrukci bytu jsme si vzali docela velkou půjčku, kterou jsme chtěli mít před založením rodiny splacenou. Přesto jsme oba velmi brzy začali toužit po svatbě i miminku, velmi jsme si rozuměli a rozumíme dodnes. Možná i některé z vás znají ten pocit, když najdou spřízněnou duši… Svatbu i miminko jsme tedy zatím odložili a užívali si psy, výlety s nimi a pracovali na bytě.

V prosinci roku 2014 jsem jela na návštěvu za bývalou kolegyní z MŠ. Když jsem se v osm večer vrátila domů, potkala jsem dole přítele pouze s fenkou. Řekl mi, že se Kurt zaběhl a že ho nemůže najít. Hledal ho už hodinu. V tu chvíli se mi zatmělo před očima…

Rhodéský ridgeback je pes původem z Afriky, není na naše zimy „stavěný“. Kurt nosíval obleček, který ale ten večer bohužel neměl. Při venčení se vytrhl manželovi i s vodítkem z rukou ve chvíli, kdy se skláněl, aby zvedl bobek… Utekl uprostřed města, a proto jsem se hrozila toho, že jej srazí auto nebo tramvaj.

Hledali jsme jej do půlnoci, volala jsem do okolních útulků, pomáhali i rodiče s autem. Bohužel bez výsledků. Celou noc jsem chodila k oknu a dolů ke dveřím paneláku, abych jej našla, kdyby tam čekal. Druhý den jsem si vzala volno v práci a vytiskla 100 ks letáků s odměnou 10 tisíc. Kontaktovala jsem bývalého přítele, aby o tom věděl a on mi přijel pomoci je rozlepit v okolí. Volala jsem na dopravní podnik, jestli nebyla večer hlášena srážka se psem. Dvě shodou okolností byly nahlášeny, a tak jsem jela za řidiči, abych zjistila, o jaké psy šlo. Naštěstí se ukázalo, že to nebyl Kurt. Ten den jsem nic nejedla.

Další dny jsem vylepovala letáky (celkem jich bylo 700 ks), kontaktovala jsem Psího detektiva, zašla na státní policii. Byl docela oříšek přesvědčit policii o tom, že když můžou hledat kolo za 15 tisíc, tak můžou přeci hledat i psa, který byl o něco dražší. Nedělala jsem si ale moc iluze o tom, že by jej aktivně hledali. Napadlo mě kontaktovat novinky.cz, kde otiskli můj článek o Kurtovi. Samozřejmě se našla spousta lidí, kteří pod článkem psali příspěvky typu „Už z něj mají bezdomovci párky“ apod.

Ten den se mi také podařilo kontaktovat Blesk, který krátký článek otiskl o den později. Po tom, co vyšel článek na novinkách, se mi ozvali z TV Barrandov s tím, že by chtěli natočit krátkou reportáž. Já jsem to samozřejmě uvítala. Ten den volali i z Primy. V pátek proběhlo natáčení do obou televizí, já se vůbec nemohla donutit, abych vypadala sklesle a smutně.

Paradoxní, co? Doma jsem brečela co chvíli a když jsem natáčela reportáž, tak jsem musela vypadat, jako že hledám ztracenou ponožku… Divné, lidské emoce jsou někdy k nepochopení. Kluci z Barrandova byli moc milí, nabídli mi o možnost bezplatného tisku letáků u nich, opravdu se zajímali. Zato moderátorka z Primy se nezajímala vůbec, chovala se velmi profesionálně, ale bez lidského zájmu. Lze to ale pochopit, natáčí denně mnohem horší události a navíc já opravdu nevypadala nešťastně. :D

Oběma týmům jsem slíbila, že pokud se Kurt najde, budou u toho a z obou stran mi bylo slíbeno, že se v sobotu reportáž odvysílá. Měla jsem velkou naději, opravdu jsem věřila tomu, že se díky tomu najde…

V sobotu jsem jezdila autem po Havířově, protože jsme měli pár typů a k večeru mi volala paní, že před pár hodinami měli na zahradě RR. Otevřela starší Blesk ale až teď, takže volá až teď. Ptala jsem se, jestli měl hnědý čumák, protože RR mívají většinou černý. Nedokázala si vzpomenout. Jeli jsme tedy do Bartovic a hledali ho. V době zpráv jsme zapadli do místní restaurace a s nadějí koukali na zprávy.

Bohužel ani jedna stanice nic o nás neodvysílala. Psala jsem ihned redaktorům sms, od kluka z Barrandova mi přišla odpověď, že se to do vysílání nevlezlo, že se to odvysílá v neděli. Z Primy se mi ozvali až druhý den se stejnou odpovědí. Byla jsem hrozně zklamaná. V ten den šel přítel po velmi dlouhé době večer na pivo, což se ukázalo jako osudové rozhodnutí.

O tom, co se stalo, když přišel před půlnocí domů, jsem se dozvěděla až později. Vzal fenku a šel ji vyvenčit za dům. Když nesl bobek do popelnice, slyšel dva bezdomovce, jak se baví u stromu s našim letákem o tom, že mohli mít deset tisíc. Šel za nimi a zeptal se jich, co o tom psovi ví. Nechtěli se s ním bavit a byli na odchodu, naštěstí se ale nechali přesvědčit a něco málu mu řekli. Psa viděli u svého kamaráda, který přespával za Tescem v Třebovicích. Pes mu ale prý „zdechl“. Přítel (teď už manžel :)) mi to ale nechtěl říct, dokud by si nebyl jistý tím, že šlo opravdu o Kurta. Ráno tedy navrhl, že se rozdělíme.

Já to moc nechápala, ale vzala jsem auto a jezdila po okolních vesnicích, protože jsem měla typ od jednoho senzibila, který se mi ozval na článek v Blesku. Tonoucí se stébla chytá, že… Ve tři hodiny jsem přišla domů a chvíli po mně přišel přítel. Ihned jsem poznala, že se něco stalo. Měl červené oči a nemohl mluvit. Našel ho ležet za Tescem. Ležel tam tak, jak lehával na zemi, když se pořádně nacpal. Byl bez obojku, tělo bez známek poškození, ublížení. Ale zmrzlý.

Nemohla jsem brečet. Jen jsem vzala telefon a obvolala všechny, kteří to prožívali s námi. Mamka mi hned řekla, že jedou za námi, že ho tam tak nemůžeme nechat. Já se na to necítila, tak jsem zůstala doma. Přítel šel s nimi, psa naložili a vezli k našim na zahradu, aby ho tam pohřbili. Já jsem náhle pocítila nutkání se s ním taky rozloučit, proto jsem sedla do auta a jela za nimi. Vybrali jsme krásné místo a Kurta tam uložili i s jeho oblíbenými věcmi.

Naposledy jsem ho pohladila a vzpomněla si na to, že jsem se s ním to ráno, co jsem ho naposledy viděla živého, ani nerozloučila. Spěchala jsem do práce a z práce hned jela na návštěvu… A on seděl na místě a čekal, až se s ním rozloučím jako každý den. Někdy už člověk nedostane novou šanci…

Ten večer se mi ulevilo. Mohla jsem to uzavřít. Dny potom jsem trochu plakala, ale dalo se to zvládnout. Byla to asi fáze šoku. Měsíc na to to na mě dolehlo a já se propadla téměř do deprese. Bylo to velmi těžké. Došlo nám ale, že je vše velmi pomíjivé, a že tedy nemáme na co čekat. Přestali jsme řešit naše malicherné starosti o finance (tak špatně jsme na tom zas nebyli) a začali plánovat svatbu a dítě. Věděla jsem ale, že mám přemnoženou kvasinku, takže jsme oba začali držet v rámci detoxu protikvasinkovou dietu.

Ty měsíce ale pro mě byly hodně náročné, na Kurta jsem myslela co chvíli a na jeho fotku jsem se nemohla ani podívat. V květnu jsem plánovaně otěhotněla a v srpnu jsme se vzali. Po svatbě jsem na tom ale byla psychicky tak zle, že jsem vyhledala psychologa. Po několika sezeních mi potvrdil to, co jsem věděla – pes mi určitou dobu nahrazoval partnera, a proto byl pro mě tak důležitý. Spraví to narození dítěte, které zacelí to místo v srdci.

S narozením Vašíka se vše opravdu změnilo. Na Kurta myslím s láskou, ráda se dívám na jeho fotky. Mí rodiče, kteří měli Kurta moc rádi, občas říkají, že nám Vašíka poslal. Oba jsou shodou okolností ve znamení ryb. :).

To, že jsem si Kurta koupila, byla nejlepší investice v mém životě. Jeho život mi dal mého manžela a jeho smrt nám ukázala, že nemáme na co čekat. S plánováním dítěte jsme se začali zajímat o své zdraví, nahlédla jsem do tajů olejů a přírodní kosmetiky, o kterou by mě určitě dříve nenapadlo se zajímat.

Náš život se po jeho smrti velmi změnil, přehodnotili jsme mnoho věcí a začali jsme žít úplně jinak. Věřím tomu, že každý má ve svém životě nějaký úkol a jeho úkol byl změnit mi život. Děkuji ti, kamaráde.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
225
27.4.17 03:44

Pro mě je tento příběh hodně podobný s mým. Take jsme měli RR, ale fenku a někdo nám jí otrávil. Byly to hrozné časy se s tím vyrovnat, měli jsme v té době už dvě děti, ale přesto byla naše fenka jako další dítě a tu lásku dokáže pochopit jen člověk, který má psa. Je dobře, že na Kurta myslíš s láskou, byl to jistě úžasný parťák. Přeji Ti krásné chvíle s vaším miminkem!

  • Nahlásit
  • Zmínit
6893
27.4.17 05:09

Chudak pejsek. Kdyz si představím, ze zmrzl, je mi ho strašně lito.

  • Nahlásit
  • Zmínit
14741
27.4.17 05:39

Moc mě mrzí smrt..Mám fenky a jedna už nám do nebe odesla…Vím jak to bolí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
27.4.17 06:33

Krasny denicek. Je mi pejska lito.

  • Upravit
Attila8
27.4.17 07:39

Mě to příjde jako vymyšlené…deníček se mi nelíbil, už jen proto že psy mám taky, jednu svoji nejstarší fenku mám podobně jako pisatelka deníčku a opravdu tvoje emoce nechápu, já bych dala za Attilu půlku svého života, tu druhou si šetřím pro manžela…kdybych se dozvěděla že někde leží tak bych rozhodně nezůstávala doma atd atd…no prostě na to jak si ho jakože milovala, mi to ve finále přišlo že tě jeho ztráta zas až tak nebolela a nechápu k čemu jeho smrt byla přínosem?

  • Upravit
283
27.4.17 07:41

Doplnění informací k deníčku

Moc děkuji za Vaše komentáře…

Žádala jsem adminy o doplnění deníčku pár dní před jeho vydáním, bohužel se tak nestalo, tak takhle - Kurt měl v době smrti 2 a 3/4 roku, byl to zdravý, silný a zdatný pes. Našel se za Tescem pouhou jednu tramvajovou zastávku od nás. :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
27.4.17 07:44

@Attila8 Nemám za potřebí si nic vymýšlet. Tady je odkaz na článek na novinkách, jiný „důkaz“ asi už nemám. https://www.novinky.cz/…0-tisic.html

Nebo máš pocit, že je to cizí pes a já si příběh přivlastnila??

Lidské emoce jsou zvláštní. Já ho 12 dní hledala dnem i nocí, bylo to hrozné. Byla jsem si jistá, že se najde živý. A pak se našel mrtvý. A já skoro nijak nereagovala. V psychologii tomu říkají fáze šoku.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
27.4.17 07:46

Deníček mi přijde smyšlený, opravdu se děje takové čoro moro kvůli psa? to jsme z toho fakt překvapená…
mi osobně dost vadí když se srovnává dítě se psem, pro mě je to nepředstavitelné stavit zvíře na stejnou úroveň jako člověka, obzvlášť dítě, ale to je jen můj problém…
každopádně pořád nechápu jak může být smrt s dobrým koncem

  • Nahlásit
283
27.4.17 07:55

@Doe_Jane Nebudu všechny přesvědčovat o jeho pravosti, tady je odkaz na novinky, víc důkazů už nemám https://www.novinky.cz/…0-tisic.html

Ano, pokud je člověk neodbytný, tak se takové čoro moro kvůli psa dít může. Chce to ale hodně přesvědčování…
Jinak k tomu dobrému konci - to mě naučil psycholog. Vidět v jeho smrti smysl, že mě posunula tam, kde jsem teď.

  • Nahlásit
  • Zmínit
225
27.4.17 08:00

@Doe_Jane proč by to mělo být smyšlené? Koukala jsi na ten článek na Novinkách? Pani psala, že měla pejska ještě před miminkem. Já třeba měla děti i psa a pes opravdu jako další dítě byl, nebyl samozřejmě na stejné úrovni jako moje děti, ale znamenal strašně moc. Záleží jak k tomu přistupuje majitel, pokud je to jen nějaký pes u boudy co dostává zbytky od oběda je to něco jiného než když máš psa doma, kde má své místo, mazlíš se s ním, vychováváš a stane se součástí rodiny.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
27.4.17 08:03

@LuckaHor ten smysl chápu, ale na jednu stranu nás přesvědčuješ že ho miluješ jak dítě a pak napíšeš smrt s dobrým koncem, předpokládám, že kdyby ti umřelo dítě tak takové slova asi nevolíš že?

  • Nahlásit
283
27.4.17 08:03

@Attila8 Teď čtu tvůj příspěvek znovu… bylo to od tebe hnusné. Myslím, že málo kdo by pro nalezení svého psa udělal tolik co já.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
27.4.17 08:04

@ŠárkaPu ten článek jsem otevřela až teď - omlouvám se autorce že jsem pochybovala, ale do teď jsem neviděla že by někdo otiskl článek nebo dokonce bylo v hlavních zprávách o tom že se někde ztratil pes, to fakt zírám

  • Nahlásit
283
27.4.17 08:04

To je smutné, že někteří mají potřebu hned někoho nařknout ze lži, to by mě nikdy nenapadlo…

Příspěvek upraven 27.04.17 v 08:07

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
27.4.17 08:10

@Doe_Jane Já nikoho o ničem nepřesvědčuju. Nechápu, proč máš potřebu to řešit. Byl to můj pes, já si to takhle prožila, takhle jsem to cítila a cítím teď. S prominutím - co ti je do toho?

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
27.4.17 08:10

@LuckaHor promiň ale myslím že tady si vymýšlí každý druhý a tohle je příběh fakt k neuvěření :)

  • Nahlásit
Doe_Jane
27.4.17 08:11

@LuckaHor co je mi do toho? to by byla vhodná otázka kdybys nepsala deníček, takhle je úplně mimo mísu :) nebo co jsi čekala za komentáře?

  • Nahlásit
283
27.4.17 08:15

@Doe_Jane Nechápu, jak může cizí člověk hodnotit moje pocity… Ale ok, kdo chce kam… :D V pohodě…

To jsem nevěděla, že si tu vymýšlí tolik lidí… Já jsem asi důvěřivý člověk. :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.4.17 08:24

Ja tomu věřím, ale porad je to jen pes a přirovnávat jeho ztrátu ke ztrátě miminka - byť u bezdětného páru - to mi prijde jako výsměch všem, kdo o dítě přišli.

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
27.4.17 08:26

@Tichošlápek To asi pochopí jen ti, kteří měli psa jako parťáka ještě před založením rodiny…
A používat slovo výsměch je zbytečné, myslím. URČITĚ jsem to jako výsměch nemyslela.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12004
27.4.17 08:31

Přijde mi jako velké rouhání srovnávat smrt dítěte se smrtí psa.. No tak hlavně že tahle smrt měla dobrý konec no ať už to znamená cokoliv.

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.4.17 08:32

@doe kopíruji tvůj příspěvek:Jane Deníček mi přijde smyšlený, opravdu se děje takové čoro moro kvůli psa? to jsme z toho fakt překvapená…
mi osobně dost vadí když se srovnává dítě se psem, pro mě je to nepředstavitelné stavit zvíře na stejnou úroveň jako člověka, obzvlášť dítě, ale to je jen můj problém…
každopádně pořád nechápu jak může být smrt s dobrým koncem

Jo, opravdu takové čoro moro kvůli smrti psa, možná ještě větší. Nikdy nezapomenu na den, kdy mi zemřel můj milovaný Ben, 12letý německý ovčák. Dlouho jsem byla nepoužitelná. Ano, smrt psa je pro mě stejná, jako by umřel někdo u rodiny. Ale to asi nepochopíš.

Příspěvek upraven 27.04.17 v 08:33

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
27.4.17 08:33

@snažilka2 ne nepochopím, ale hlavně jsem tím myslela to že to někdo dává do televize a novin :)

  • Nahlásit
225
27.4.17 08:34

@Tichošlápek jsem teda asi mimo ale můžeš mi ukázat kde jako autorka srovnávala smrt svého pejska se smrtí miminka? Myslíš, že se tím denickem chtěla takovým párům vysmívat? To je ubohé..Každý má právo na názor, ale autorka tu pouze chtěla napsat své pocity že ztráty psa a co pro ni znamenal a místo toho je tu nařčena, že porovnává děti a psa a nebo že je to vymyšlené.

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.4.17 08:37

@ŠárkaPu Pro toho, kdo zatím miminko nemá, však může podobnou ztrátu představovat smrt milovaného psa. - proto jsem psala, ze to srovnává u bezdětného páru. A psala jsem, ze ji to věřím ;) jen to proste nedokážu dat na stejnou rovinu a prijde mi to hodně divné. To je zase můj názor, na který mam dle tebe nárok

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
27.4.17 08:48

@Doe_Jane Byla jsem zoufalá. Chtěla jsem, aby se o tom dozvědělo co nejvíce lidí, protože Kurt byl svým vzrůstem nepřehlédnutelný. Stačilo přesvědčit redaktora novinek, zájem ostatních médií pak přišel sám.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3805
27.4.17 08:49

@LuckaHor
Z těch komentářů tady pod deníčkem si nedělej hlavu. Tohle těžko vysvětlíš někomu, kdo si psa pořizoval jako doplněk a nebo k nim nema absolutně žádný vztah :roll: i mě pes pomohl po hodně těžké životní situaci a tvůj vzah k němu dokážu pochopit. Ale to někomu kdo neumí číst. asi jen těžko vysvětlíš. Nikde v deníčku jsem si nevšimla, že by jsi srovnávala miminko a psa. Tady prostě jen někdo nepobral to, že ten dobrý konec bylo uvědomění si…

Příspěvek upraven 27.04.17 v 08:50

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
27.4.17 08:51

@Tichošlápek Tak teď, když jsem matka, to vidím stejně jako ty :) Ale určitě jsem se nechtěla nikomu vysmívat. Ta ztráta tenkrát byla opravdu krutá, byl to můj parťák, určitou dobu spal se mnou v posteli… Byl duší štěně, hodně na mě fixovaný a ta představa, že ho má nějaký bezdomovec, a že leží a pomalu zavírá oči před smrtí… Bylo to moc těžké.

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
27.4.17 08:55

@luffinka Děkuji :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
27.4.17 08:57

@ŠárkaPu To byla moje noční můra, že sežere něco otráveného. Byl to taková pažravka, sežral všechno, co našel. Měla jsem proto v mobilu čísla na dvě ostravské veter. pohotovosti… Košík mít nemohl, hrávali si s fenkou a potřebovali se u toho okusovat :)
Děkuji!

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.4.17 09:04

@LuckaHor ja vím, ze jsi to nemyslela zle - jen mne to proste trosku rozhodilo. Možná i kvůli ztrátě u nás. A taky se na zvířata takto nefixuji - se mnou spí v posteli chlupatá klubicka, ale když jedno zemřelo, tak jsem si poplakala, koupila nove a život šel proste dal.

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.4.17 09:09

Nemyslim to ted vubec proti autorce, chapu, ze kazdeho zasahne, kdyz ztrati nekoho, d kym sdili domacnost, at je to kdokoli. Ale dnesni doba je timhle uchylna. Lide leci psy na klinikach, kupuji jim pecujici sampony, zradlo, ktere jim kdejaky bezdomovec muze zavidet je samozrejmosti, oblecky, kurzy, doplnky…A deti v DD nemaji nove boty, sni sve skromne sny o vyletech, pro kdejake postizene dite, dospeleho se sbiraji vicka, aby meli na novy vozicek ci jinou pomucku, delaji se sbirky na terapie, ktere pojistovna nezaplati…a pak posloucham kamaradku, jak psovi plati elektrolecbu, ptz ho boli klouby…Je mi z trendu posouvat zvirata na uroven lidi, smutno…

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
27.4.17 09:09

@Tichošlápek Aha,to jsem nevěděla. Mrzí mě to, nechtěla jsem se nikoho dotknout. Já už se taky nehodlám na zvíře fixovat…

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.4.17 09:13

Perfektní deníček. Skvělý příběh a skvěle popsaný. Je tam spousta emocí, je tam na konci životní ponaučení a přitom ty emoce ani to ponaučení čtenáři nikdo necpe horem spodem. Fakt povedené.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Doe_Jane
27.4.17 09:14

@NapoleonovaDesire no to sis dala teď, tak jak já včera když jsem si dovolila napsat o tom že bylo v cirkusu fajně :mrgreen: všem veganům se rozsvítila kontrolka

  • Nahlásit
283
27.4.17 09:15

@NapoleonovaDesire Z části souhlasím. Lidi mají často psy jako náhradu za jiné lidi a tak se k nim i chovají. Já to tak měla taky. Je to asi o tom, jak upadají mezilidské vztahy…
S těmi DD moc nesouhlasím, dělala jsem tam praxi i několik výzkumů a děti mají většinou díky sponzorům z materiálního hlediska všeho až nad hlavu, jezdí na Kanáry, do Tater atd.. Ale citové strádání samozřejmě vůbec nezpochybňuji.
Děti s postižením a staří lidé - to jsou ti, na které by se měla společnost více zaměřit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
280
27.4.17 09:17

Někteří lidé nemají dost lásky a empatie ani pro své blízké. Natož pak pro zvíře. Nicméně byť se to některým nemusí líbit, to zvíře má stejné právo na život jako my lidé. Vy, kdož si ovšem připadáte jako páni tvorstva, to chápat nemůžete. Protože nechcete. Autorce rozumím, je mi její ztráty líto a tleskám jí za přístup, jaký s pomocí psychologa dokázala k téhle životní etapě zaujmout. Mohly bychom se od ní leccos naučit…

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
27.4.17 09:18

@Anonymousss Jé, děkuju :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.4.17 09:18

všem rozumbradům

Někdy mi příjde, že pod každý článek by se hodilo napsat – pamatujte na „Mlčeti zlato“ a pokud nechcete do diskuse přispět něčím k věci, co by mohlo být přínosem pro ostatní, nechte si svůj chytrý názor pro sebe. A nesuďte ostatní.

Pro někoho je pes i jakýkoli jiný živý tvor i na stejné úrovni jako člověk, proč by mu pak nemohl zaplatitr třeba elektroléčbu. Je to každého volba. Nesuďte, nepřísluší vám to!
:mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4210
27.4.17 09:18

Ten konec mě rozbrečel… nevím, jestli je to těmi těhu hormonama… ale pes je opravdu nejlepší přítel člověka a já si ani za nic neumím představit, že by ten náš zemřel… jsem moc ráda, že ses se smrtí na konec smířila a že sis takto vyložila Kurtovo poslání… určitě to tak mělo být… přeju už jen štěstí a radost v životě :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3805
27.4.17 09:19

@LuckaHor
Nemáš zač, přesně se dalo čekat kdo tady bude mít blbé připomínky. Stále se opakující… 8)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1672
27.4.17 09:19

@LuckaHor uz jsme se na jedne diskuzi potkaly.Mam RR fenku jeto me dite.Az jednou odejde snad se zblaznim.Ted mam jeste druheho pesana, ale kdo nemel RR nemuze pochopit. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
27.4.17 09:20

@vantili To je od Vás milé, moc díky za podporu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
27.4.17 09:23

@Lucie66 Jj, už si vzpomínám… Ano, RR jsou velmi citliví psi, duší stále štěňata i v pokročilém věku a hodně fixovaní na pána…

  • Nahlásit
  • Zmínit
225
27.4.17 09:23

@Tichošlápek myslím si, že tím autorka chtěla ale spíš vyjádřit, že v té době děti neměla a ten pes pro ni jako dítě byl. Ne že ztrátu psa staví na stejnou úroveň jako ztrátu dítěte. Ten pocit si přeci člověk neumí ani představit dokud dítě nemá.. A opravdu to soudím podle sebe, také jsem o dvě miminka přišla, mám dvě nádherné zdravé děti a ztratila jsem fenku, taky pro mě byla takové moje dítě, ale věděla jsem kde mám své hranice. Se mnou třeba nikdy nespala v posteli, nelezla na gauč atd. Ale byla součástí​ mé rodiny. Když jsme o ni přišli, byla to hrozná bolest, starší syn to hodně těžce nesl 3 měsíce. Nakonec jsme to vyřešili novým pejskem, stejně jako jsi psala ty, že sis pořídila nové zvířátko. Pomůže to tu bolest překonat, ale mě dlouho trvalo, než jsem je mezi sebou přestala porovnávat a pochopila, že každá z nich byla a je jedinečná psí osobnost.

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
27.4.17 09:24

Děkuji za podporu :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
225
27.4.17 09:25
  • Nahlásit
  • Zmínit
1616
27.4.17 09:35

@LuckaHor Nádherný příběh, musím říct, že jsem uronila slzu…:( Moc mě mrzí, co se stalo, jelikož mám doma pejska, kterého mám taky neskutečně ráda, je to mazel, parťák, nejlepší kamarád a je to člen rodiny :srdce: A na druhou stranu i pejsek miluje svého pánička a je mu oddán, takže jsou tady i lidi, kteří Tě naprosto chápou a ze špatných komentářů si nic nedělej… :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
283
27.4.17 09:41

@Jannnkaaa Moc díky :hug: Ne, už si z toho nic nedělám, jen mě to ještě překvapí občas…

  • Nahlásit
  • Zmínit
27.4.17 09:51

Deníček jsem jen zběžně prolétla očima…protože srovnávat dítě a zvíře mi připadá zvrácené…to je mj názor.

  • Nahlásit
  • Zmínit