Snažilkovský deníček - Maru 25.díl
- Snažení
- maru1
- 10.10.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky námořničky, Jakpak probíhá naše plavba na naší lodi? Doufám,že jste všechny příjemně naladěné, tulíte se, jste v pohodičce. Já hlásím, že jsem v pohodě, v pátek mi sice nebylo nejlépe, teda jak mě bolelo bříško auauauauau. Stále se mi chtělo na záchod, připadala jsem si jak průtokový ohříváček a břicho mě bolelo tak nějak divně. Tak už jsem nevěděla co dál. Ale v sobotu už to postupně přešlo a teď už se bříško ozývá jen tak lehce jako po braní clomhexalu. Nakonec jsem šla i na břišní tance, protože dr. Říkala že když se budu cítit dobře tak není proč se omezovat. A já jsem dospěla k názoru, že než se doma pozorovat a stresovat, že pro psychickou stránku věci bude lepší něco dělat. Nevím jestli je to dobře nebo špatně, prostě to nechávám osudu a uvidíme.
Ale mě pro zatím stačí že nepropadám depresi a cítím se skvěle a hlavně nad ničím nepřemýšlím. Jen se tak trošku maličko hlídám a nenosím nic těžkého a odpočívám víc než jsem zvyklá. Ale dost už o mě. Snad ještě jen to, že jsme samozřejmě splnili i tu tulící povinnost ![]()
Než vyjde nová nástěnka tak tu napíšu malé připomenutí všech významných akcí a zatínání pěstiček a palečků i na nohách pro tento týden :
12.10. Ivanka testuje
24.10. mám dostat MS, ale kdy budu testovat to opravdu ještě nevím
29.10. jde Monička na genetický UTZ
Lostris dodá termín IVF,KAitlin dodá termín transferu a hlašte se hlašte i vy další, už se mi to začíná motat tak to nechám na naší nástěnkářce ![]()
A teď tu shrnu takové malé devatero na cestu za dítětem, které jsem opsala z chytré knížky:
1. cesta za dítětem je zvláštní tím, že po ní musí jít oba partneři. Porucha plodnosti je nemocí páru. Nezáleží na tom, zda příčina neúspěchu je nalezena na straně ženy či muže, následky nesou oba. Při velké většině terapeutických zásahů je nutná aktivní účast obou partnerů, volí se jediné řešení. Přítomnost obou partnerů by měla být samozřejmostí alespoň u diagnostických a terapeutických konzultací a podle zvážení i u některých léčebných výkonů. Usnadníte si vzájemnou komunikaci a také se mohou zmírnit pocity viny, které by mohly vzniknout.
2. Pro pár, který má problémy s plodností, nebývá cesta za dítětem sprint, kde je celá trasa viditelná a cíl na dosah, ale náročný dálkový pochod. Je potřeba přijmout tuto skutečnost a přizpůsobit jí své tempo a výdej sil. Kdo to dokáže, ušetří si značnou spoustu psychických sil. Jinak řečeno, je potřeba si pro splnění svého cíle určitě pro sebe nejzazší přijatelnou časovou hranici a jí se řídit, neúspěchy a bloudění na cestě nebudou pak tak stresující.
3. Do problémů člověk spadá obvykle nepřipraven. Je potřeba se na cestu vybavit vlastní mapou a aspoň teoreticky vědět. Kde jsou jaké pěšiny, silnice, kopce, černé lesy a srázy, které cesty jsou slepé a které jsou pro vás schůdné. Hlavním zdrojem informací je samozřejmě ošetřující lékař, ale je vhodné mít i informace z dalších zdrojů (tenhle bod myslím plníme všechny na 1*)
4. Ne všechny cesty ?vedou do Říma?, ne každý se biologicky vlastního dítěte dočká. Může se stát, že překážky budou tak velké, a nemusí být známé, že toho cíle nebude možno dosáhnout. Vyberte si čas a v klidu alternativní cíl, který je pro vás přijatelnější : dítě osvojené nebo život bez dítěte. Slepá ulice pak pro vás nebude slepá, bude mít východ a případné neúspěchy v léčbě vás tolik nezaskočí a nezdrtí (tak k tomuhle bodu můžu jen dodat, že do téhle fáze jsem ještě nedospěla a věřím, že se nás všech prostě neúspěch týkat nebude .:-)
5. Porucha plodnosti nemá většinou zjevné příznaky, často jí jako nemoc nevnímají ani partneři ani jejich okolí. Není zde zlepšení nebo ústup choroby, existuje zde jen ?buď a nebo?. Nejhorší bývá pocit bezmoci a stálé čekání. Je možné být po cestě někým veden, lepší je ale své kroky řídit sám. Hledejte místa a způsob, jak sami můžete volit směr cesty. Možností máme hodně, jen si je uvědomit: volba řešení, volba terapeuta, volba metody léčení, přístup k terapii, shánění informací, orientace v situacím psychoterapie,m zdravý životní styl,????..je důležité, abyste si mohli říct ?udělali jsme co jsme mohli?.
6. Cesta za dítětem je cesta dvou lidí, ne méně a ne více. Výjimka je v oblasti náhradní rodinné péče, tuto cestu za dítětem může absolvovat i jednotlivec. Více než dva lidé se ale na cestu za dítětem vydat nemohou. Je třeba si toho být stále vědom. Jen na nás a na nikom jiném (lékař, rodiče, kamarádi, okolí?.) záleží, kudy se vydáme, pro jaké řešení se rozhodneme a co o své cestě budeme komu vyprávět. Je ot jen naše cesta.
7. Čas strávený na cestě nemusí být ztracený. Cesta může přinášet nové zážitky, lepší poznání partnera, intenzivnější prožívání vztahů, radost ze společně zvládnutých překážek, objevení nových oblastí?? Vyšetřování a léčba někdy značně omezují další aktivity páru, především pak žen. Na cestě za dítětem je potřeba udělat vše, nikoliv obětovat vše. Zabývejte se i jinými věcmi. Neplodnost biologická nemá nic společného ve smyslu filozofickém, tedy že váš život nemá smysl. I život člověka bez biologicky vlastního dítěte je bohatý a plodný. Záleží to na vás. (mě tahle složitá cesta přinesla spoustu výborných kamarádek za našeho deníčku a i s manželem jsme si po prvotním odcizení nakonec víc porozuměli a naučili jsme se všechny problémy řešit tak nějak jinak)
8. Cesta za dítětem bývá někdy vnímána jako cosi nepatřičného. Nějak se domníváme, že když k nám dítě ?nepřijde samo?, jsme méně hodnotní. V ošidně i ve společnosti se tato problematika ještě občas tají. Partneři se stydím cítí se izolovaní, postrádají možnost trápení vyjádřit, s někým sdílet. Nezůstávejte se svým trápením sami, mluvte o něm, vyjádřete své pocity, pochybnosti i nejistoty,. Je to součást psychohygieny. Kromě partnera, který je nejdůležitější, najděte ve svém okolí někoho, komu důvěřujete a kdo vám může pomoci vaši bolest snášet. Hodně pomáhá přátelství s párem, který řeší podobný problém jak vy.
9. I když cesta za dítětem je velikou životní krizí, velice málo lidí se obrátí o pomoc na psychoterapeuta. Nebojte se vyhledat psychologa, kterému můžete důvěřovat. Psycholog vám pomůže se v situaci vyznat, co nejlépe jji zvládnout a také může být jednou z osob která vás v těžkých chvílích ?podrží?. (tak nevím k tomuto kroku jsem taky ještě nedospěla, ale myslím,že za dobrého psychologa mi tu soužíte vy všechny ![]()
Myslím, že v tomto devateru si můžeme najít trošku pomoci lépe všechno zvládat. Připojila jsem maličko komentářů jak jsem to zrovna cítila, tak doufám,ž e se mi tu taky rozpovídáte.
Mějte se moc krásně, přeji vám hezky strávený týden pa Maru
Přečtěte si také
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 186
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 166
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 166
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 219
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 181
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...
Mám horečku, sotva stojím na nohou. Jenže děti ani manžela to nezajímá
- AnetaMar
- 20.11.26
- 836
V noci jsem měla skoro čtyřicítku, bolelo mě celé tělo a několikrát jsem se probudila úplně zpocená. Ráno jsem doufala, že se mi aspoň trochu uleví. Jenže pak se otevřely dveře ložnice a ozvalo se...
S manželkou vyděláváme stejně, ale rodinu živím já. Připadám si jako bankomat
- Anonymní
- 20.11.26
- 833
Když mi manželka oznámila, že si chce nově nechávat celou výplatu na vlastním účtu, myslel jsem si, že si dělá legraci. Vždyť jsme manželé, máme společnou domácnost a dosud jsme všechny peníze...
Děti ve školce krmí polotovary a bonbony za odměnu. Co bude po zrušení vyhlášky?
- Dajdulína1993
- 20.11.26
- 412
Upřímně – zprávy o tom, že by se měla zrušit vyhláška o zdravém stravování ve školách a školkách, mě velmi znervózňují a hodně mě to děsí. Už jen při představě, kam se to může posunout, mi...
Na ultrazvuku nenašli srdeční akci mého miminka. Pak šlo o minuty
- Anonymní
- 20.11.26
- 492
Vždycky jsem si přála velkou rodinu, jsem totiž jedináček. Jenže jsem studovala a pak odešla do Prahy za prací a než se nadála bylo mi 28.
Kvůli přijímačkám sedíme každý víkend doma. Manžel zakázal i obyčejné výlety
- AnetaMar
- 20.11.26
- 420
Od chvíle, kdy se syn začal připravovat na přijímačky, se u nás všechno točí kolem školy. Manžel tvrdí, že teď není čas na zábavu a že každý promarněný víkend může rozhodnout o jeho budoucnosti. Já...