Strach, aby vše bylo v pořádku

Z toho, co si čtu v zde zveřejněných deníčcích maminek, poznávám i část svého šílenství. Myslela jsem, že jsem blázen, když jsem tak posedlá tím, že chci miminko, ale až teď poznávám, že to není nemoc, ani špatná věc, že je to jen touha milovat někoho dalšího, oddaně a bez otázek. Sice máme jedno dítko, úžasnou princeznu Viki, ale chtěli bychom ještě jednu radost.

Teď jsem trošku špatná, četla jsem si půl dne ostatní deníčky a plakala, poznávala jsem v nich svůj příběh a částečně se děsila toho, co by mohlo přijít.

Můj problém nastal zhruba před rokem, měla jsem gynekologické potíže, dva měsíce nepřišla menstruace, pak dva měsíce vše ok, pak zase dva měsíce nic, když jsem šla ke svému doktorovi, kterého teď všem kamarádkám rozmlouvám, tak mi řekl, že to nic není, že to vyřeší antibiotika, napsal mi dvoje, ale potíže nepřestaly. Když už bylo vynechání potřetí, rozhodla jsem se, že bych potřebovala další názor a šla ke svému nynějšímu doktorovi, bože štěstí, že jsem to udělala, nevím, jak by to dopadlo.

Udělal mi UTZ, nic, vzal krev a udělal všechna možná vyšetření, který jsem u předchozího doktora snad ani nezažila. Řekl mi jen, ať si zavolám za týden pro výsledky, s uspokojením jsem odešla, žádný kecy typu: nic to není, to vyřeší atb :D Za týden jsem si volala, sestřička mi jen řekla, že musím počkat, že ona mi to říct nemůže, že mě přepojí na doktora, v té chvíli se mě zmocnil nepříjemný pocit. Když mi i doktor řekl, že mi to po telefonu říkat nechce nebo nemůže, že mám co nejdříve přijít, tak to už jsem se vážně bála.

Letěla jsem tam hned, jak jsem měla volno v práci. Doktor mi oznámil, že nechápe, jak můj předchozí doktor mohl něco tak zanedbat, že mám za pět dvanáct před rakovinou děložního čípku, nejhorší bylo, že k tomu byl dodatek. Víte, neměl bych vám to říkat, ale jste asi 3. holčina, co k nám přešla v ten samý týden s tím samým problémem od toho stejného doktora, no vyrazilo mi to dech. Doktor mě musel poslat až do Havířova ke specialistovi, bože, jaký já měla strach, sice jsem na internetu nastudovala o zákroku vše, co se dalo, ale neuklidnilo mě to.

Díkybohu jsem měla po ruce svého milovaného partnera, který se mnou jel a celou dobu seděl v čekárně, tam to brali jak na jatkách. Všechny slečny na elektrokonizaci nástup! Jedna po druhé jsme dostaly injekce a šly čekat, pak nás volali jednu po druhé, když holčiny vycházely, všechny vypadaly v pohodě, tak jsem si říkala, že to nebude tak strašné. No neudělalo mi to dobře, ale to vlastně ani není to, o čem jsem chtěla psát.

Než jsem na tento zákrok šla, zjistila jsem, že jsem těhotná a mohlo by se to tím vyřešit, všechno super, řekla jsem to rodičům, partnerovi, vše ok, to jsme spolu ještě nebydleli, ale přespávala jsem u něj. Když odešel do práce, vše ok, já chodila později, takže mě ještě nechal spát, když mě probudil budík, vstala jsem a cítila, jak něco dole teče, tak jsem šla na záchod a zjistila, že je to krev, hned jsem volala dr., ten řekl, že mám hned přijít. Ortel byl, že se to tak brzo stává, že se to vstřebalo, že to není ani na revizi a můžu tedy jet na zákrok.

Když jsem šla po zákroku na kontrolu už k novému lepšímu dr., tak jsem se ho ptala, že bychom chtěli miminko, jestli to půjde, a popř. za jak dlouho, no minimálně 3 měsíce jsem dostala zatrhnutí. :D

Pak, když doba uplynula, a my spolu už bydleli, byli zasnoubení, všechno bylo, jak má být. Začali jsme se snažit, sotva jsem měla zpoždění týden, hned jsem letěla pro testík, a ono nic, zklamání bylo, ale to bylo pořád lepší. Další měsíc bylo další zpoždění, ale tentokrát jsem nechtěla plašit a počkala, koupila si test a byla tam slabá čárka, začala jsem se těšit jako malá, ale raději jsem si koupila další dvojtest a dělala si ty testy další dny a čárka sílila, tak jsem to řekla partnerovi a objednala se k doktorovi, ten mi řekl, že sliznice před měsíčky vypadá jinak, že to vypadá dobře, protože věděl, že se snažíme, poslal mě domů a měla jsem přijít za týden, že to na UTZ není ještě prostě vidět, můj drahý skákal skoro do stropu radostí. O to tvrdší náraz byl, když za týden nebylo na UTZ nic, ani další týden.

Víceméně mě testy takto zklamaly ještě jednou nebo dvakrát, už mi bylo i pak nepříjemné vůbec k doktorovi jít, že mám pozitivní test, když jsem viděla tu lítost v očích a ty utěšující průpovídky. Nakonec jsme si řekli, že to prostě asi teď nejde, že nám to teď není dáno, a že je to osud :(

Měsíc na to bylo zpoždění, test pozitivní, doktor byl příjemný, tentokrát nelítostivý, a mě bylo fajn. Na obrazovce se objevila tečička, pak to bylo kulička, a posledně to bylo maličkatý miminko, teď jsme v 9+5 tt a doufáme, že to tentokrát vyjde, už musí, neměla bych na to jako ostatní maminky, z těch deníčků jsou to obdivuhodné ženy, neměla bych na to přijít o tohle maličký a snažit se znovu. Takže se modlíme i s tatínkem, aby tentokrát bylo vše v pořádku :)

PS. Nikdo nepochopí, když si tím neprojde, že mít miminko, není tak jednoduché, jak se zdá, je to privilegium, které si člověk musí zasloužit, ne-li vybojovat.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Miš-El
3069
22.8.12 07:26

Že vím jaký doktor to byl Leni? Jsem ráda, že jsi to nevzdala. Hlavně se nestresuj a užívej si požehnaného stavu :hug:
Pěkný závěr v P. S. :*

  • načítám...
  • Zmínit
PusinkaMartinka
9397
22.8.12 08:43

Hlavu vzhůru moc na vás myslím a at je tobě i miminku hej a at ste zdraví

  • načítám...
  • Zmínit
Hřiběnka
14030
22.8.12 08:55

Moc se mi líbí tvé „PS“… Řekla bych, že v tom je ten zakopaný pes :)
Hodně štěstí :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Evcag
25
22.8.12 09:38

Ahoj, prosla sis ocividne svym „peklem“. Budu vam vsem trem drzet pesti. Snad jsi podala na doktora stiznost nebo neco, cim bys pohorsila :pocitac:

  • načítám...
  • Zmínit
Emina
338
22.8.12 17:25

Gratuluji k úspěchu, tak já jsem ten případ, co si to privilegium nezasloužila, a to jsem moc bojovala.

Příspěvek upraven 23.08.12 v 12:53

  • načítám...
  • Zmínit
Andrella
258
22.8.12 20:06

Dekuju moc holky, bohuzel ne nepodala jsem na doktora zadnou stiznost, ale mozna jsem mela, kdyz si ted uvedomuju, ze k nemu chodi cely zbytek rodiny, a kamaradky, tak mam o ne aji obavy:(
A Emco, tobe drzim palecky at se taky zadari:)
A jeste jednou holky dekuju za tu podporu :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
zoviad
1774
23.8.12 12:07

Moc hezkééé :)

  • načítám...
  • Zmínit
Andrella
258
25.8.12 02:28

Dekuju :D

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Můj první porod

Zvykám si