Můj první porod
- Porod
- Andrella
- 29.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se člověk, do kterého byste to nikdy neřekli, může na určité období změnit. S mou mámou jsme nikdy nevycházely, od malička mě bila jako koně, shazovala mě před přáteli, kohokoliv jsem si přivedla domů, nadávala na něj a zadupávala mé sebevědomí do země.
3 měsíc
26 minut po narození
- 4
Prohlídka u dr.
A takhle už nám rostla...letošní zima
Motýlková víla,už je z ní slečna,co jde do školky
Ale něco se změnilo, když jsem otěhotněla, máma se snažila mi splnit všechno, na co jsem měla chuť, sice to byli třeba jídla, co nikdy nevařila, ale zkusila to, sice se to nedalo jíst, ale jsem jí za to vděčná, fakt se snažila. Dokonce mi zakázala spát na patrovkách a dofukovala mi pořád matraci na zemi 
, protože jsem byla mladá a bydlela ještě u našich.
Pak když se blížil termín, mě stále nepřišla mateřská, oblítala se mnou všechny sociálky, protože jsem vychytala nástup na mateřskou 1. 1. 2009, událo se hodně změn, jelikož jsem byla studentka, tak do konce roku to bylo tak, že mi měla mateřskou vyplácet škola, ale od 1. 1. to bylo zase jinak, a jelikož to bylo nově, tak nikdo nevěděl jak, pomáhala mi to vyběhat a vyvolat
A když přišla doba, kdy už mi hrozili vyvoláním porodu, přišli poslíčci, to bylo ve čtvrtek, bolelo mě břicho, a to už jsem chodila na kontroly do nemocnice, tam mi řekli, že jsou to poslíčci, že kdyby to bylo pravidelně po 5 minutách, že mám přijet. Bolesti a tlak sílily, ale stále mi to nepřipadalo jako stahy, druhý den ráno byly bolesti silnější a silnější, s tátou jsme jeli do nemocnice, že kdyby si mě tak nechali, tak zavolá ostatním.
S tím samým vysvětlením mě poslali znovu domů, no ale to už se tatík vydal zapíjet malou, a já zůstala s mámou sama doma, a to už začínali stahy, ležela jsem na matraci, ale bolela mě strašně záda, tak máma aby mě měla pod kontrolou uložila mě do jejich postele a sama si lehla na křeslo, na videu jsme sledovali čas a měřili kontrakce. 20 minut, 15 minut, 5 minut, 20 minut, hodina, 15 minut a porad po pravidelnosti či nějaké stálosti ani stopy.
Bylo něco okolo půlnoci a kontrakce sice byly po menších intervalech (15 a 10 minut) ale o to silnější, už jsem ji ani nebudila, ať si odpočine aspoň ona, já už skoro dva dny pořádně nespala, a najednou se uprostřed noci rozrazí dveře a tam můj tatík, nejvíc opilí, na jednu stranu jsem měla radost, že alespoň on to zapije, když otec maličké neměl zájem, ale na druhou stranu to bylo fakt nevhodné, když věděl, že mám bolesti, a že budu ráda za každou chvíli spánku.
No máma ho uložila na mé matraci, samozřejmě s obkecáváním, proč on musí spát jako na zemi, proč to a tamto. Za chvíli křik z pokoje, že je mu zima, že jsme mu sebrali deku, a to už jsem se naštvala a vstala, deku si skopal na bok a nemohl ji najít , tak jsem mu ji vytáhla a přikryla, do rána už byl od něj klid, na rozdíl od kontrakcí.
Ráno když jakžtakž vystřízlivěl, jsme jeli do nemocnice, tam už si mě nechají, že jsem sice ještě neotevřená, ale že mám zkrácený čípek a že už mi to teda vyvolají. Odvedli mě na ozvy, pak na sálek, položili na lůžko a dostala jsem klystýr a infúzi, to bylo tuším okolo hodiny (špatně si pamatuji, když jsem moc unavená:D), infúze zabrala okolo 11. hodiny. A to už byli v nemocnici všichni, taťka, sestra i máma.
Mamka se převlékla, že jde na návštěvu , ještě mi řekla, že až půjde do tuhého tak odejde, že na to nemá. Pomohla mi do sprchy, na balón, převléct košili, položit, a následovalo: Tak už to bude, přelezte si na kozu. Mamka mi pomohla vyšplhat tam. Mno, pamatuji si, že mi řekli: zatlačte, asi dvakrát jsem zatlačila, udělalo to šplouch, 14.00 a malička byla na světě… a mamka nestihla odejít.
Jsem ještě vtipkovala, to jsou takové záblesky paměti Byla jsem strašně vyčerpaná a unavená, když mi ji chtěli podat, měla jsem strach, že bych ji neudržela, tak ji dali mamce do rukou (stála pořád za mými zády a držela mě za ruku), a mě stále po boku a ukazovala mi malou, a ze mě vypadlo: Jeee, to je moje?
Následoval porod placenty, to taky mělo svůj vtípek. Rodičky ví, jak to vypadá Pupeční šňůra je jako kabel od telefonu, kroucená černá šňůra: Jeee, já jsem porodila telefon? No sestřičky z toho měly strašnou srandu.
Pak přišlo šití, nepříjemné, protože jak šla pupeční šňůra ven tak rychle, tak to nebylo pořádně znecitlivělé. Ale což. Pak mě tak nechali ležet, s tím, že každou hodinu přišla sestra a zmáčkla mi na břicho a pokaždé to udělalo cááák, strašně jsem krvácela, pak už chodili místo sester doktoři, a začali vyhrožovat: Jestli to takto půjde dál, budeme to muset znovu zašít. HHH, jak jsem tohle slyšela, začala jsem průběžně mačkat sama, než přišel doktor , a přešlo to. Ale sranda byla, když jsem chtěla navštívit WC. No cévkovat se samozřejmě nenechám, že jo.
Chtěla jsem jen, aby mi pomohli stát, ale ne. Tak zkusíme mísu (ten lavor?) Haha, ale ta představa, že se musím počurat v posteli? Nikdy! A taky zkuste čůrat v leže se zvednutým zadkem, nazvala bych to proti proudu Pomohli mi tedy sednout a já jsem chtěla sebevědomě seskočit z postele, a šup! Co to bylo, byla jsem víc v šoku jak sestřičky, mě se podlomili kolena a kdyby mě nedržely, sjela bych na zem, nechtělo se mi tomu věřit… já? která v životě neomdlela a nepotřebovala v tomto ohledu nikdy žádnou pomoc? No tak dál, dovezli mi vozíček, odvezli mě ty dva metry do koupelny, tak jsem se chytila umyvadla a vyškrábala se na wc, a úspěšně. Pak mě uložili a odvezli na oddělení.
Ale malou mi nechtěli dát, že jsem ztratila spousty krve, že si mám odpočinout, ani mi ji nenosili na krmení, což bylo divné.
No druhý den, už jsem si ji vzala, ale prvně si mě vzali do té jejich kukaně, že prý mě budou učit kojit , tak jo, sestra mě upozornila, že se mám připravit, že moje dítko nemá tak úplně sací reflex, že se to u přenášených dětí stává, a že prý má tvrdé patro. Krmili ji stříkačkou s malíčkem přiloženým k hornímu patru. A měli pravdu, měla jsem bradavky rozkousané do krve. Štěstí neštěstí pro mě, dali mi po druhém dni volno a začali jsme odstříkávat a krmit lahvičkou, to byla úleva, sice odstříkání z rozbolavělých a zkrvavených prsou taky nic moc, ale lepší než další kousání. Takže jsme odcházely z nemocnice s uzlíčkem 42 cm a 2600 g, a s tím, že musíme koupit odsávačku
PS: Jsem strašně ráda, že se mnou byl někdo u porodu, že jsem tam měla oporu, a za to mámě budu vždycky strašně vděčná.
A jsem zvědavá, jaký bude druhý porod Doufám, že taky tak rychlý, tak držte palečky, čeká nás totiž za 6 měsíců 
Přečtěte si také
Přítel ukázal moje nahé fotky svému bratrovi. Dodnes nechápe, co provedl
- Anonymní
- 30.05.26
- 1515
Můj přítel se někdy chová jako malé dítě. Někdo by možná řekl, že je hloupý nebo že to dělá schválně. Já si ale spíš myslím, že je jen naivní. Hrozně rád mě fotí nahou, což mi samo o sobě nepřipadá...
Deník ticha: Odejít znamená přežít
- Anonymní
- 30.05.26
- 978
Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.
Finanční realita po porodu: Peníze mi po narození dcery vydržely jen 14 dní
- Anonymní
- 30.05.26
- 723
Jsem máma samoživitelka a věděla jsem už v těhotenství, že na všechno budu sama. Když jsem si před porodem sedla nad papíry a kalkulačku, měla jsem pocit, že to mám celkem pod kontrolou. Mateřská,...
Myslela jsem, že horší než porod nic nebude. Pak přijela moje tchyně
- Anonymní
- 30.05.26
- 1342
„Tak mu dej ještě čajík, vždyť má určitě žízeň.“ „Proč ho pořád nosíš?“ „Ty dnešní matky všechno moc řeší.“ Nevím, co bylo horší. Jestli to, že jsem po porodu fungovala na dvě hodiny spánku denně,...
„Tobě babička všechno sežere,“ řekla prodavačka mé dceři. Okamžitě jsme odešly
- Anonymní
- 30.05.26
- 894
Být matkou po čtyřicítce má své výhody. Člověk je klidnější, má něco odžito a na svět se dívá s nadhledem. Má to ale i svou stinnou stránku – okolí vás neustále škatulkuje. Moje čtyřletá dcera je...
Asistentka ve škole šikanuje mého autistického syna: „Jsi neschopný,“ řekla mu
- Anonymní
- 29.05.26
- 2319
Můj syn Vilda je úžasný kluk. Je chytrý, ve škole mu to pálí a svět vidí s fascinující upřímností. Má ale lehkou poruchu autistického spektra. Nechápe sarkasmus, ironii ani to, že si z něj někdo...
Můj syn se ve škole trápí, systém nás nechal na holičkách. Rok čekáme na PPP
- Anonymní
- 29.05.26
- 3285
Mám tři děti. Se staršími dvěma šla škola skoro sama. Jasně, občas se nechtělo psát úkoly, ale základy naskočily přirozeně. Pak přišel Ondra. Můj nejmladší, veselý kluk, který je ale v učení o něco...
Přítel vydělává mnohem víc než já. Přesto chce, abychom platili všechno napůl
- Anonymní
- 29.05.26
- 4234
David vydělává přes sto tisíc. Má skvělý manažerský plat, zatímco já jako učitelka nemám ani polovinu. Přesto chce, abych platila všechno napůl. Ten rozdíl je obrovský. Každý máme svůj účet, jenže...
Pozvali jsme tchyni s tchánem na oběd. A oni si v kastrůlku přinesli svoje jídlo
- Anonymní
- 29.05.26
- 2886
Poslední „rodinný“ oběd mi bude ležet v žaludku ještě dlouho. Tchyni moje jídlo nikdy nebylo dost dobré, ale tohle byl vrchol. Celé dopoledne jsem strávila u plotny, abych se zavděčila. A výsledek?...
Sexuální obtěžování v MHD: Styděla jsem se tak, jako bych ten hnus páchala já
- Anonymní
- 29.05.26
- 1656
Venku už se vzduch tetelil horkem, letos máme ten květen fakt hodně teplý. V narvaném autobuse linky 204 bylo k zadušení. Seděla jsem u okénka a snažila se nevnímat ten upocený chaos kolem sebe....
respekt
Přitom můj táta je celkem vysoký a velký /„udělaný“/.
).
Přeji hodně štěstí pak u 2 porodu a zase napíšjaký to bylo 
S tím telefónem jsem se pobavila tak že mi vypadla z pusy houska jak jsem se chechtala 