Můj první porod
- Porod
- Andrella
- 29.08.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak se člověk, do kterého byste to nikdy neřekli, může na určité období změnit. S mou mámou jsme nikdy nevycházely, od malička mě bila jako koně, shazovala mě před přáteli, kohokoliv jsem si přivedla domů, nadávala na něj a zadupávala mé sebevědomí do země.
3 měsíc
26 minut po narození
- 4
Prohlídka u dr.
A takhle už nám rostla...letošní zima
Motýlková víla,už je z ní slečna,co jde do školky
Ale něco se změnilo, když jsem otěhotněla, máma se snažila mi splnit všechno, na co jsem měla chuť, sice to byli třeba jídla, co nikdy nevařila, ale zkusila to, sice se to nedalo jíst, ale jsem jí za to vděčná, fakt se snažila. Dokonce mi zakázala spát na patrovkách a dofukovala mi pořád matraci na zemi 
, protože jsem byla mladá a bydlela ještě u našich.
Pak když se blížil termín, mě stále nepřišla mateřská, oblítala se mnou všechny sociálky, protože jsem vychytala nástup na mateřskou 1. 1. 2009, událo se hodně změn, jelikož jsem byla studentka, tak do konce roku to bylo tak, že mi měla mateřskou vyplácet škola, ale od 1. 1. to bylo zase jinak, a jelikož to bylo nově, tak nikdo nevěděl jak, pomáhala mi to vyběhat a vyvolat
A když přišla doba, kdy už mi hrozili vyvoláním porodu, přišli poslíčci, to bylo ve čtvrtek, bolelo mě břicho, a to už jsem chodila na kontroly do nemocnice, tam mi řekli, že jsou to poslíčci, že kdyby to bylo pravidelně po 5 minutách, že mám přijet. Bolesti a tlak sílily, ale stále mi to nepřipadalo jako stahy, druhý den ráno byly bolesti silnější a silnější, s tátou jsme jeli do nemocnice, že kdyby si mě tak nechali, tak zavolá ostatním.
S tím samým vysvětlením mě poslali znovu domů, no ale to už se tatík vydal zapíjet malou, a já zůstala s mámou sama doma, a to už začínali stahy, ležela jsem na matraci, ale bolela mě strašně záda, tak máma aby mě měla pod kontrolou uložila mě do jejich postele a sama si lehla na křeslo, na videu jsme sledovali čas a měřili kontrakce. 20 minut, 15 minut, 5 minut, 20 minut, hodina, 15 minut a porad po pravidelnosti či nějaké stálosti ani stopy.
Bylo něco okolo půlnoci a kontrakce sice byly po menších intervalech (15 a 10 minut) ale o to silnější, už jsem ji ani nebudila, ať si odpočine aspoň ona, já už skoro dva dny pořádně nespala, a najednou se uprostřed noci rozrazí dveře a tam můj tatík, nejvíc opilí, na jednu stranu jsem měla radost, že alespoň on to zapije, když otec maličké neměl zájem, ale na druhou stranu to bylo fakt nevhodné, když věděl, že mám bolesti, a že budu ráda za každou chvíli spánku.
No máma ho uložila na mé matraci, samozřejmě s obkecáváním, proč on musí spát jako na zemi, proč to a tamto. Za chvíli křik z pokoje, že je mu zima, že jsme mu sebrali deku, a to už jsem se naštvala a vstala, deku si skopal na bok a nemohl ji najít , tak jsem mu ji vytáhla a přikryla, do rána už byl od něj klid, na rozdíl od kontrakcí.
Ráno když jakžtakž vystřízlivěl, jsme jeli do nemocnice, tam už si mě nechají, že jsem sice ještě neotevřená, ale že mám zkrácený čípek a že už mi to teda vyvolají. Odvedli mě na ozvy, pak na sálek, položili na lůžko a dostala jsem klystýr a infúzi, to bylo tuším okolo hodiny (špatně si pamatuji, když jsem moc unavená:D), infúze zabrala okolo 11. hodiny. A to už byli v nemocnici všichni, taťka, sestra i máma.
Mamka se převlékla, že jde na návštěvu , ještě mi řekla, že až půjde do tuhého tak odejde, že na to nemá. Pomohla mi do sprchy, na balón, převléct košili, položit, a následovalo: Tak už to bude, přelezte si na kozu. Mamka mi pomohla vyšplhat tam. Mno, pamatuji si, že mi řekli: zatlačte, asi dvakrát jsem zatlačila, udělalo to šplouch, 14.00 a malička byla na světě… a mamka nestihla odejít.
Jsem ještě vtipkovala, to jsou takové záblesky paměti Byla jsem strašně vyčerpaná a unavená, když mi ji chtěli podat, měla jsem strach, že bych ji neudržela, tak ji dali mamce do rukou (stála pořád za mými zády a držela mě za ruku), a mě stále po boku a ukazovala mi malou, a ze mě vypadlo: Jeee, to je moje?
Následoval porod placenty, to taky mělo svůj vtípek. Rodičky ví, jak to vypadá Pupeční šňůra je jako kabel od telefonu, kroucená černá šňůra: Jeee, já jsem porodila telefon? No sestřičky z toho měly strašnou srandu.
Pak přišlo šití, nepříjemné, protože jak šla pupeční šňůra ven tak rychle, tak to nebylo pořádně znecitlivělé. Ale což. Pak mě tak nechali ležet, s tím, že každou hodinu přišla sestra a zmáčkla mi na břicho a pokaždé to udělalo cááák, strašně jsem krvácela, pak už chodili místo sester doktoři, a začali vyhrožovat: Jestli to takto půjde dál, budeme to muset znovu zašít. HHH, jak jsem tohle slyšela, začala jsem průběžně mačkat sama, než přišel doktor , a přešlo to. Ale sranda byla, když jsem chtěla navštívit WC. No cévkovat se samozřejmě nenechám, že jo.
Chtěla jsem jen, aby mi pomohli stát, ale ne. Tak zkusíme mísu (ten lavor?) Haha, ale ta představa, že se musím počurat v posteli? Nikdy! A taky zkuste čůrat v leže se zvednutým zadkem, nazvala bych to proti proudu Pomohli mi tedy sednout a já jsem chtěla sebevědomě seskočit z postele, a šup! Co to bylo, byla jsem víc v šoku jak sestřičky, mě se podlomili kolena a kdyby mě nedržely, sjela bych na zem, nechtělo se mi tomu věřit… já? která v životě neomdlela a nepotřebovala v tomto ohledu nikdy žádnou pomoc? No tak dál, dovezli mi vozíček, odvezli mě ty dva metry do koupelny, tak jsem se chytila umyvadla a vyškrábala se na wc, a úspěšně. Pak mě uložili a odvezli na oddělení.
Ale malou mi nechtěli dát, že jsem ztratila spousty krve, že si mám odpočinout, ani mi ji nenosili na krmení, což bylo divné.
No druhý den, už jsem si ji vzala, ale prvně si mě vzali do té jejich kukaně, že prý mě budou učit kojit , tak jo, sestra mě upozornila, že se mám připravit, že moje dítko nemá tak úplně sací reflex, že se to u přenášených dětí stává, a že prý má tvrdé patro. Krmili ji stříkačkou s malíčkem přiloženým k hornímu patru. A měli pravdu, měla jsem bradavky rozkousané do krve. Štěstí neštěstí pro mě, dali mi po druhém dni volno a začali jsme odstříkávat a krmit lahvičkou, to byla úleva, sice odstříkání z rozbolavělých a zkrvavených prsou taky nic moc, ale lepší než další kousání. Takže jsme odcházely z nemocnice s uzlíčkem 42 cm a 2600 g, a s tím, že musíme koupit odsávačku
PS: Jsem strašně ráda, že se mnou byl někdo u porodu, že jsem tam měla oporu, a za to mámě budu vždycky strašně vděčná.
A jsem zvědavá, jaký bude druhý porod Doufám, že taky tak rychlý, tak držte palečky, čeká nás totiž za 6 měsíců 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1202
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 718
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1247
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 519
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 320
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19164
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2530
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2759
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2483
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1664
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
respekt
Přitom můj táta je celkem vysoký a velký /„udělaný“/.
).
Přeji hodně štěstí pak u 2 porodu a zase napíšjaký to bylo 
S tím telefónem jsem se pobavila tak že mi vypadla z pusy houska jak jsem se chechtala 