Svatba jako řemen

Naplánovat svatbu a tisíc věcí kolem toho. Tak to je úkol, který dá zabrat i ostřílenému organizátorovi nebo lídrovi, zvláště pokud má všechno klapnout. A to vůbec nemluvíme o tom, že by svatba měla obsahovat vše, co by obsahovat měla. Sice se nevěsta (většinou všechno řeší ona, ženich je tam jen v postavě statisty) může poradit se všemi vdanými sestřenicemi, kámoškami, ale v konečném důsledku platí i tu staré známé: Sto lidí, sto chutí. Takže nakonec si stejně musí poradit ona sama. Zvláště, pokud je ta její svatba jedna velká originalita. Ale posuďte sami.

Svatba jako řemen

První originalitou byl zvolený den svatby. Nebyl to ani pátek, ani sobota, ale neděle. A to hned ráno v 10:00 hodin, v rámci nedělní mše, co mi později způsobilo nemalé komplikace, protože najít v neděli brzy ráno ochotnou a šikovnou kosmetičku a kadeřnici se nejprve ukázalo jako nemožné. Nakonec se vše v dobré obrátilo a dokázala jsem kosmetičky i kadeřnice uprosit. Jako bonus to bylo v salonu krásy pod jednou střechou a jen dvě ulice od náměstí, kde stál náš kostel.

Když člověk chce, dokáže asi opravdu všechno. V to ráno v neděli jsem vstala, ráno jako každé jiné, jen s tím rozdílem, že jsem nedala na sebe džíny a triko se svetrem a nešla venčit psa do nedalekého lesa, ale rovnou oblékla nadýchané svatební šaty s vlečkou, kterou jsem si považovala, ale nakonec to byly jen komplikace, takže kdo toužíte po vlečce, tak opravdu zvažte to!! Ta je dobrá akurát tak při nástupu do sobášní síně nebo kostela, při focení se dá využít na mnoho způsobu, ale jinak je to otrava a zametač podlah.

A pán, který se měl za pár hodin stát mým oficiálním manželem, mě tam odvezl, samozřejmě se zpožděním, jak jinak. Kdyby jsme se opozdili na náš vlastní sobáš, tak nebude vůbec divu. Divné asi bude, když to stihneme. Nakonec jsem byla i nalíčená i vyčesaná, u kadeřnice jsem s každou přibývající minutou byla nervóznější a nervóznější. Ne s tím, že nás tlačí čas, časově vše vycházelo, ale spíš tím, že už za hodinu budu mladá vdaná paní a už nikdy ne slečna, a vůbec všechno bude jedna změna. Ale kadeřnice mě utěšovala, že vlastně o nic nejde, první svatba je vždycky sranda. No tedy já doufám, že za život mě čeká jenom ta jedna, ta dnešní!! Ať už dopadne, jak chce.

Pak za mnou přišel můj skoromanžel, vše pochválil a chvátali jsme ke kostelu, kde už stáli svatebčané - bylo nás celkem všeho všudy 14. Nejsem zastánce velkých svateb (když se někomu líbí svatba o 200 lidech, ať si ji klidně zorganizuje a má, pro mě byla fuška zorganizovat i těch 14 lidí). Pak nastal první vážný problém, prstýnky!! Otočila jsem se k mamince: „Kde máme prstýnky?“ Maminka mi řekla: „O tom já nic nevím, já jsem ti měla vzít kabelku, ale prstýnky ani nevím, kde máš!“ Otočila jsem se na skoromanžela, ale ten vrtěl hlavou, že neví, o co mi jde. Pak se přiřítilo další auto, které řídil můj švára a najednou tam byly i prstýnky. Dodnes nevím, kdo je přinesl, ale typuji, že to byla moje tchyně, která přijela v jeho autě. Zřejmě proto, že už se nemohla dočkat, až se jejího synka ujme už i někdo druhej. Jen tak mezi námi, ani se jí nedivím.

Pak doběhla i fotografka, do toho se fotilo i před kostelem, se ženichem i bez něj, přičemž můj skoromanžel byl toho názoru, že on na fotkách ani moc být nemusí, vždyť svatba je jen o nevěstě a ženich je tam jen proto, aby to nebylo tak divné. Pak jsme se seřadili do dvojic, ženich s maminkou jako první, pak ostatní rodina, družičky a na závěr tatínek, který byl vyjevenej z toho, že mě odvede k oltáři on. Ale zase užíval si to, to se musí nechat. Obřad byl krásnej, požehnání se také všem líbilo, neobešlo se to bez slziček maminek a bez vtípků pana manžela, ale vzpomínám ráda a často.

Pak bylo ještě focení v zámecké zahradě, které jsem si užívala, fotografka má svou práci opravdu ráda, lebo měla nové a nové nápady a honila nás tam po zahradě jako na spartakiádě a moje maminka ji ochotně sekundovala a přikyvovala, že opravdu tenhle snímek se vydaří, tohle byl nápad za všechny peníze a podobně. Sice jsem toužila po krásných fotkách v lese v podzimním šatu, ale člověk nemůže mít všechno, pak by to bylo moc dokonalé.

A následoval oběd v restauraci. Rozbíjení talíře a zametání střepů se nekonalo, přenesení přes práh bylo až u nás doma, vzájemné krmení polívkou sice u stolu bylo, až manžílek prohlásil, že tak dobré polívky je na krmení škoda, takže jsme se rozdělili a jedli, jak se sluší. Po obědě se odjelo k nám na barák, kde byla káva, zákusky a krájel se dort a všeobecně se všechno probíralo. Hned po příchodu jsme hledali skleničky a hrnečky, pak se všechno narychlo mylo, teda, to že na mojí svatbě budu dělat servírku a pomocnou sílu v kuchyni, to jsem si nikdy nemyslela. Inu i větší náhody se stávají, to se nedá nic dělat.

Asi o 17:00 hodině nebylo u nás ani nohy. Já si sundala tu bílou nádheru, o které jsem snila jako desetiletá holka a byla to úleva, opravdu tu tíhu nosit až do půlnoci, no tak nevím. S mým oficiálním manželem jsme se chytli za ruce a šli se projít do krásného podzimního barevného lesa a shodli jsme se, že to byla hezká svatba a jinak by jsme to opravdu nechtěli. Při představě, že teď by jsme seděli v nějakém sálu a poslouchali stížnosti, že jídlo je moc studené, hudba se nelíbí tetičkám z jedné strany a výzdoba se nelíbí tetičce z druhé strany, postupně dochází červené víno a hosté se nudí a ať se něco děje, konstatuju, že to dopadlo nejlíp, jak vůbec mohlo.

Pak mě manžel pohladil po bříšku, které se pomalu zvětšovalo a promluvil k našemu zatím nenarozenému klukovi (jak jsme už za 4 dny zjistili, do té doby to bylo tajemstvím) a začali jsme se těšit, co nám manželství přinese, hlavně co přijde za 5 měsíců, když přiletí čáp, ale to už je jiný příběh.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
95
4.11.20 01:11

Hezká, milá, malá svatba. My to měli podobné. Brali jsme se tedy na radnici, kadeřnici ani kosmetičku jsem neměla a dala se dohromady sama :). Na svatbě jsme měli 12 lidí (+nakonec dalších 6 známých dorazilo jen na obřad a moc nás to potěšilo). Fotily moje dvě kamarádky, což je jedna z mála věci, která mě mrzí, protože nás samozřejmě nedokázaly tak,,cepovat" jako profíci a my se třeba ani na jedné fotce nedíváme společně do objektivu. Po obřadu se jelo do restaurace kde proběhl přípitek, slavnostní oběd i krájení dortu. Po cca třech hodinkách se venku rozbil talíř, vzali jsme si střep pro štěstí, se všemi se rozloučili a jeli domů. Pro někoho asi totální nuda, ale my si to přesně takhle představovali a i všichni zúčastnění svatebčani na naši svatbu rádi vzpomínají. Naopak mě děsí svatby (a že jsem se takových opravdu zúčastnila) na kterých je kolem 100 lidí, po obřadu se koná mega párty se švédskými stoly a k novomanželům se člověk musí prakticky proboxovat, aby jim pak za 1 minutu potřásl rukou, přičemž po zbytek dne a večera je už nevidí. To, že svatební dort při takovém počtu lidí ochutná tak každý druhý ani nezmiňuju :). Nicméně také chápu, že někdo svatbu pojme jako mejdan, který se koná jen jednou za život a chce si ho užít ve velkém ;).

  • Zmínit
  • Nahlásit
3097
6.11.20 06:01

Taky jsem měla malou svatbu o 15i lidech na Radnici a neměnila bych. Velké akce nemám ráda. Takhle byla pohromadě jen rodina. Ale na přípravu mi to tedy náročné nepřišlo ;) My si dali termín v 18h, takže pak jen společná večeře, popit a dojít z nedaleké hospůdky domů :mrgreen: Krásné šaty jsi měla a gratuluju k miminku :kytka: Ale toho manžela tedy začínáš kritizovat dost brzo :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
185
6.11.20 06:51

@vrbule děkuji za komentář. Na manžela to psáno stylem, aby to bylo úsměvné, chtěla jsem aby to psáno humorným stylem, proto to zní skoro tak, že kritizuji. :D jinak je manželství moc krásné.

  • Zmínit
  • Nahlásit
770
6.11.20 14:57

Tak my jsme měli právě tu opačnou svatbu, sobota v 9:30h, oběd v 13h, DJ, rauty, cokofontana… :lol: skončili jsme v 5h ráno :lol: jo, vzpomínáme na to doteď. Hlavně, když v době corony už to možné není. Kde se lidí nejvíc sejdou? Na pohřbech a svatbách…

  • Zmínit
  • Nahlásit
17136
7.11.20 18:47

@Astyna88 no na pohřbu teď smí být pouze 10 lidí, na svatbě nevím kolik?

  • Zmínit
  • Nahlásit

Všechny deníčky uživatele