Těhotenství je krásná věc
Je mi 22 let a před zhruba šesti měsíci jsme se s přítelem rozhodli mít miminko. Vždycky jsem si přála mít dítě. Příteli bude v listopadu 30. Nejdřív jsme se rozhodovali, zda do toho jít nebo ne, přece jen je to zodpovědnost. Tak jsme si někdy koncem ledna řekli, že do toho prostě půjdem a uvidíme, za jak dlouho to vyjde. Zrovna jsme měli kamarády, kteří se snažili skoro rok. Vyšlo nám to téměř hned, a to 22. února.
Nedostala jsem menstruaci asi tak týden a něco, tak jsem si koupila test a na testu nebylo nic, tak jsem z toho byla taková smutná a objednala jsem se k doktorce, která vždy objednavala do dvou týdnů, mě ale objednala hned do týdne, takže i tak jsem tam šla brzy.
Paní doktorka mě prohlédla i mi udělala ultrazvuk a jenom řekla, že těhotná nejsem, z ultrazvuku, že se tam udělala nějaká bublinka, ale že to nemůže označit za těhotenství. Vzali mi krev a druhý den jsem měla volat na výsledky. Druhý den to bylo úterý jsem volala na výsledky a sestřička mi řekla, že podle krve těhotná nejsem. Tak jsem byla smutná, ale stejně jsem nějak tušila, že těhotná jsem.
Asi tak v sobotu, to byl přítel v práci, jsem si znova dělala těhotenský test a už jsem ho chtěla vyhodit, tak jsem si všimla, že tam jsou dvě čárky, byla jsem fakt šťastná. Přítel také, i když jsme nečekali, že by to takhle rychle mohlo vyjít. Počkala jsem týden a pak se objednala k paní doktorce. Když jsem k ní šla, tak se podívala na ultrazvuk a opravdu náš drobeček už tam byl, bylo to takové kolečko a tlouklo mu tam srdíčko, to bylo tak krásné.
Těhotenství je opravdu krásný pocit. Naštěstí mi není vůbec zle, takže než jsem začla cítit pohyby, tak mi to vůbec nijak nepřišlo. Teď když cítím pohyby, tak se těším na každý okamžik, kdy to tak je. Když jsem poprvé cítila pohyby, bylo to opravdu zvláštní, takové jakoby bublinky. No je to prostě paráda.
Teď nás mimčo zlobí s tím, že se nám nechce ukázat na ultrazvuku, abychom věděli, zda je to chlapeček nebo holčička. Samozřejmě chceme obojí, ale nějak vnitřně cítím, že budu mít kluka. A také nám celou dobu na ultrazvucích doktorka říká, že to vypadá na kluka. Posledně jiný doktor řekl, že na první pohled by řekl holku, ale že když se na to zaměří, tak kluka. Tak ve středu jdu na 3D ultrazvuk a jsem moc zvědavá.
Hlavně, že je miminko zdravé a moc se na něj s přítelem těšíme. Co se dá, to nakupujeme. Bojím se porodu, ale tak to asi každý, dokud to sám nepozná. Pokud to bude chlapeček, tak se bude jmenovat po tatínkovi, Vašík, pokud holčička, tak Sofinka. Takže zatím pracovní název má Vašík. Tak mu říkáme. Tak pokud to půjde, tak ve středu napíšu.
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 2697
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1578
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1074
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 633
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 621
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2490
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3348
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2802
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1030
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1422
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...