To musíte čistit, jinak vám ty zuby vypadají, aneb MOJE ZUBNÍ TRÁPENÍ - díl 1
Mé zubní trápení vrtačky, injekce, kazy, nervy, strach a pocit bezmoci. Rozhodla jsem se, že s vámi budu sdílet svou cestu za zdravými zuby, která bude ještě dlouhá a náročná, nicméně doufám, že výsledek bude stát za to. Ze zubařů mám pekelný strach a mnoho jsem si u nich zažila. Třeba to má někdo z vás podobně a zjistíme, že na to nejsme sami :) Za své zuby se moc stydím a už to, že píšu tento deníček, je velké překonávání.
Na Emiminu si často všímám diskuzních příspěvků, které se týkají zubů, zubařů a problémů s nimi. Rozhodla jsem se, že se s vámi i já podělím o své zubní trápení, které zdaleka není ještě u konce. Naopak, bude to dlouhá cesta, na kterou vás, pokud budete chtít, vezmu s sebou.
Věc se má tak - 14 kazů, dvě reendodontická ošetření, několik starých výplní, žaludeční neuróza a sklony k omdlévání před zákrokem k tomu.
Abych vše uvedla do kontextu, dovolím si rychle nastínit svou zubní historii:
Zubař se v mém životě rovnal strašákovi už od nepaměti. Vždy, když jsem zlobila, pohrozila máma tím, že půjdeme k zubaři a mně hned nálada na lumpárny přešla.
Situace, kdy to nebyla jen výhružka za účelem klidného dopoledne a my k zubaři skutečně šli, si pamatuji velmi živě do dnes.
Jako dítě jsem musela užívat léky, jejichž vedlejším účinkem je poškození zubů, což se u mě projevilo na plné čáře. Čištění nepomohlo, zánětlivé procesy se děly uvnitř zubu, kam kartáček samozřejmě nemůže. Léky ale pomáhaly, tak jsem je užívala dál, no a zuby se vesele kazily a já byla u zubaře čím dál častěji.
Zubařka, asi šedesátiletá paní s tlustými brýlemi a šedivými vlasy, ordinovala ve své ordinaci v centru města. Pamatuji si veliké zubařské křeslo potažené šedou, škrábavě ošoupanou koženkou, obrovské žluté světlo, které při zapnutí vydávalo bzučivý zvuk a na stěny osázené bílými sterilními kachličkami házelo stíny zvěstující bolest a slzy. Pamatuji si, jak jednou rukou zubařka chrastila ve svém starém dřevěném šupleti a hledala zrcátko, druhou rukou už se sápala po vrtačkovém nástavci.
„Hm… zase tolik kazů, to je hrozné,“ řekla a já cítila, jak mi rudnou tváře, jak mi sestra pevně drží nohy, abych nekopala a jak se zubařka dotýká vrtačkou mého zubu. Ostrá, ledově pulsující bolest se rozlétla od zubu do celého těla a já jen naříkala, ztěžka dýchala, občas jsem omdlela nebo ztratila vědomí, velmi často jsem se za dveřmi ordinace pozvracela. Za tyto dveře - bránu do pekel - jsem se obyčejně dostala velmi rychle. Zhotovení amalgámové výplně, kterou sestřička, mající lokty na mých stehnech ve snaze zabránit mi pohybu, umíchávala přímo v ordinaci, trvalo zubařce cca 5 minut. Nutno ovšem dodat, že doba setrvání plomby v zubu nebyla o moc delší a já jsem tak v ordinaci byla týden co týden s tím, že mi zase vypadla plomba.
Takto to fungovalo v zásadě celé mé dětství.
Později, když drahá paní zubařka odešla do důchodu, mě máma zaregistrovala k jejímu zubnímu lékaři. Pokud očekáváte, že se od teď věci otočily správným směrem, zklamu vás. Nechci to rozvádět, jen pro představu uvedu, že pan doktor je dnes taky v důchodu, anestezii nedával, protože je to ztráta času a vrtání bolí, na což už bych mohla být přece zvyklá…
Čím jsem byla starší, tím více jsem si začala uvědomovat, že něco není v pořádku… věděla jsem, že takhle to být nemá, jak by to ale být mělo, jsem v té době netušila.
Ve dvaceti letech jsem se přestěhovala z našeho města do Brna za studiem a o své zuby jsem se začala více zajímat. Byla jsem zmatená a nešťastná a tak jsem lustrovala všemožné články a videa, které se zabývaly zubním kazem a podobnými problémy.
Po nějaké době jsem sebrala veškerou odvahu a rozhodla se zaregistrovat se k zubnímu lékaři v Brně. Doufala jsem, že najdu někoho, kdo mi pomůže a vše spolu vyřešíme. Strávila jsem několik dní a nocí hledáním, proklikala jsem stránky všech klinik a zubařů ve městě.
Dohromady jsem navštívila pět zubařů… Každý z nich přišel s jiným plánem léčby, někde se mi to zamlouvalo víc, někde míň a já pořád hledala. Často jsem se setkávala se zubaři, kteří měli na stav mých zubů podivné narážky, mně to bylo líto, ztrácela jsem v nich kvůli tomu důvěru a necítila se dobře. Věty typu: No jo, slečno, to musíte čistit, jinak vám ty zuby vypajaj, mě velmi zraňovaly… Na dentální hygienu chodím pravidelně, zuby čistím, používám měkký kartáček, nit, mezizubní kartáčky, občas ústní vodu a speciální fluoridový gel. Mám ze svých zubů opravdu komplex a stydím se za ně a tyto narážky od zubařů mi nepřidávaly. Jinde zase takové průpovídky nebyly, ale třeba se zubaři u jednoho pacienta střídali anebo byly objednací lhůty klidně 8 měsíců a tak podobně.
Nakonec jsem narazila na stránky jedné brněnské zubní kliniky, ze kterých jsem nabyla dojmu, že by to mohlo být dobré… Zvedla jsem telefon, zavolala tam a objednala se. Po mé první návštěvě mi absolutně spadla čelist, byla jsem v šoku. Zjistila jsem zprávy milé i nemilé, vyslechla si, co bude potřeba udělat a kolik to bude stát.
Od té doby jsem na klinice byla zatím třikrát. O tom, jak to na klinice vypadalo, jak jsem málem omdlela při řezání dásně, jak mi nezabrala injekce a jak si zubař poklábosil s přítelem, kterému vše ukazoval na obří obrazovce na stěně, zatímco na mých zubech pracoval, vám povím v příštím deníčku. Dozvíte se taky, co se bude dít dál (a že je toho požehnaně).
Díky za přečtení a zubům zdar!
Přečtěte si také
Kde jsou všechny ty ženské dvojice?
- SOVIČKA93
- 29.06.26
- 597
Když si člověk zkusí vybavit slavné pohádkové a večerníčkové dvojice, okamžitě mu naskočí Pat a Mat nebo Bolek a Lolek. Jenže u dvou ženských postav, které by fungovaly stejně „automaticky známě“,...
Tíha mlčenlivého svědka: Když přítelkyně neví, co vy víte
- Anonymní
- 29.06.26
- 1375
Sedím u kávy a z okna kavárny pozoruji proud lidí na plzeňském náměstí. Šálek je už dávno studený, ale já ho stále svírám v dlaních, jako by mi mohl dát nějakou odpověď. V hlavě mi neustále běží ta...
„Jsi si jistá, že si chceš dát druhý zákusek?“ Manželova poznámka mě rozbrečela
- Anonymní
- 29.06.26
- 1298
Vím, že to byla jen jedna věta. Jenže někdy stačí pár slov od člověka, kterého milujete, a najednou se na sebe začnete dívat úplně jinýma očima.
Snažila jsem se zapůsobit na tchyni. Skončila jsem na pohotovosti
- Anonymní
- 29.06.26
- 1204
S tchyní jsme nikdy neměly vyloženě špatný vztah, ale měla jsem pocit, že si o mně pořád myslí své. Když nás pozvala na rodinný oběd, rozhodla jsem se, že jí konečně ukážu, že nejsem neschopná...
Tchyně nás bere na Maledivy. Radši bych si zlomila nohu, než abych tam jela!
- Anonymní
- 28.06.26
- 5305
Mít bohatou tchyně se může na první pohled zdát jako obrovská životní výhra. Představa, že máte v rodině někoho, kdo topí v penězích a rád své příbuzné obdarovává, zní jako pohádka. Jenže v našem...
K miminku nás nepustí kvůli virům. Na sítích se přitom chlubí fotkami z herny
- Anonymní
- 28.06.26
- 2254
Když se do rodiny narodí nové miminko, většinou je to důvod k obrovské radosti. Všichni se těší, až si uzlíček štěstí pochovají, a těší se na to, jak budou bratranci a sestřenice vyrůstat společně....
Po letech jsem si řekla o přidání. Reakce šéfa mě šokovala
- Anonymní
- 28.06.26
- 4463
Dlouho jsem si říkala, že peníze nejsou všechno a že hlavní je mít práci, která mě baví. Když jsem si ale po několika letech konečně řekla o vyšší plat, čekala jsem všechno možné. Jen ne reakci,...
Po nastěhování do nového domu mám pocit, že v něm nejsme sami
- Anonymní
- 28.06.26
- 1965
Když jsme se s manželem a dětmi nastěhovali do vysněného domu, měla jsem pocit, že začínáme novou kapitolu života. Jenže po několika týdnech se začaly dít věci, které si dodnes neumím rozumně...
Manžel si vsadil, že do léta nezhubnu. Tvrdí, že šlo jen o vtip
- Anonymní
- 28.06.26
- 1444
Nikdy jsem si nemyslela, že mě něco takového dokáže ranit. Nešlo ani tak o samotnou poznámku, ale o způsob, jakým jsem se ji dozvěděla. Od té chvíle se na svého manžela dívám úplně jinak.
Tchyně nám pomohla s bydlením. Teď má pocit, že jí patří celý náš život
- Anonymní
- 27.06.26
- 4628
Tchyně nám finančně pomohla s bydlením a já jí za to byla opravdu vděčná. Jenže od té doby má pocit, že může rozhodovat o všem: o zařízení bytu, výchově dětí, našich dovolených i o tom, jak...
