Trápení

Ahoj všichni, mám trápení, se kterým se vám chci svěřit. Vdávala jsem se v roce 90 a hned jsme si s manželem chtěli pořídit miminko. Já jsem totiž na miminka ujetá. Už jako malá holka jsem nemohla vidět kočárek aniž bych ho nepohoupala a všem ve vsi jsem chodila vozit a hlídat miminka.

Bohužel miminko pořád nepřicházelo a proto jsem asi po roce zašla k lékařce. Ta mi vysvětlila, že si musím měřit bazální teplotu asi 3 měsíce.
Já byla v pořádku a tak na další vyšetření musel manžel. Manželovi spermie nebyly úplně v pořádku, ale na početí měli stačit.

Další rok a půl se nic nedělo. Já chodila neustále uplakaná k lékařce i od lékařky. To už jsem chodila k jiné paní doktorce, která mi sdělila slušnou formou, že jsem hysterická. To už byl vrchol. Proto jsem se po třech letech doprošování odebrala do ÚPMD a tam jsem si připadala jako v jiném světě. Opravdu se mi tam snažili pomoci.
Tam jsme se dozvěděli, že manželovi spermie na oplodnění nestačí a musíme situaci vyřešit oplodněním dárce. Jenže v ÚPMD nemohli tento výkon provést a tak jsme s doporučením jeli do Sexuologického ústavu v Praze. Světe div se, já byla po prvním pokusu těhotná. Ale jenom 9 týdnů. Začala jsem krvácet a těhotenství bylo pryč.

Myslela jsem, že už mě nic horšího nepotká. Ale stalo se. Mezitím už v Podolí povolili inseminace dárcem a já zkoušela své štěstí tam. Pan doktor, který mi inseminaci provedl si do ambulance skutečně odskočil z domova, kde se připravoval na svoji atestaci. Proto mi hned řekl, ať nepočítám s úspěchem. Prý bylo všechno moc uspěchané ani hormony, které mi napsal v lékárně nesehnali.
23.12.1994 jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, ale možná mimoděložně a musím čekat do 27.12. na odběry krve. Čekání bylo kruté, ale nakonec vše dopadlo dobře a mě se v srpnu narodil nádherný chlapeček.

Když mu byli 2-3 roky rozhodli jsme se s manželem, že mu pořídíme sourozence, aby nebyl sám. Marně jsme zkoušeli vše 5 let. Poté nám bylo doporučeno umělé oplodnění v zařízení GEST.
Tento zákrok také nebyl úspěšný, ale protože jsem si nechala zamrazit embria, řekli jsme si, že půjdu ještě jednou. V den, kdy jsem měla jet na transfer mi volali, že embria rozmražení nepřežila a jezdit nemáme.
Probrečela jsem zase celý den. Zařekla jsem se, že už nic podnikat nebudu, že už jsem se natrápila dost.

Loni na jaře se mé kamarádce narodila nádherná holčička a to byl pro mě impuls podstoupit vše znovu. Navíc můj syn neustále mluvil o tom, že chce sourozence. Rozhodla jsem se, že tentokrát půjdu do Pronatalu. Tam jsem podstoupila dvakrát inseminaci a v listopadu jsem zjistila,že znovu mám šanci být mámou. První dojem byl šok. Pak se šok změnil na obrovskou radost. Jenže v prosinci jsem začala hrozně krvácet. Krvácení bylo tak silné, že pro mě musela přijet záchranka. Myslela jsem, že jsem o miminko znovu přišla, ale ne. Říkali, že to byl jen velký hematom. Brala jsem Utrogestan, ascorutin a vitamíny. Když jsem úspěšně přečkala první 3 měsíce, říkala jsem si, že mám vyhráno.
V 18 týdnu mi přišel telegram, že odběr krve na AFP nedopal dobře, ale já se moc nebála, protože stejný problém jsem měla i u syna, kde amniocentéza dopadla dobře. Proto jsem v 19 tt. šla podle doporučení na UZ s tím, že poté nastoupím na amnio.
Na UZ byl hodný pan doktor, ale podivně dlouho mi jezdil po břiše a neustále opakoval, že mimi je moc živé a dává si ruku před obličej nebo si cucá prst. Pak mi řekl, že vidí defekt v obličejové části a už to šlo jako po másle. Večer už mi dávali léky na vyvolání porodních bolestí a druhý den jsem normálně rodila akorát bez té radosti nakonec. Moje mimi bylo nemocné. Mělo rozštěp rtu, trvdého patra a čelisti.

Je to právě 6 neděl, ale pořád se z toho nemůžu vzpamatovat. Je to krutá zkušenost, která mě bude bolet hodně dlouho.
Už budu končit. Vypsala jsem se a trochu se mi ulevilo.
 Rina

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Sunflower_tiny_tot
51
30.3.04 07:56

Milá Rino

zažilas toho asi hodně a určitě není lehký to ustát.

Ve vývojově vrozených vadách se nevyznám, takže si nedokážu představit jak moc bylo Tvoje miminko postižený. Myslela bych ale že se s tím dá žít.
Kdyby neexistoval ultrazvuk, tak se normálně asi narodí…

Každopádně přeju jen to nejlepší do budoucna

Hanka

  • načítám...
  • Zmínit
Sarlotka1
260
30.3.04 08:21

Ahojky Rino,

je mi moc líto, co sis všechno musela prožít. Doufám, že Tě všechno to trápení nezlomilo a ještě se o vytoužené miminko pokusíš, protože pak budeš ta nejšťastnější maminka na světě :o) Držím palečky a doufám, že už Ti bude vše jen vycházet … myslím, že po všech těch tragédiích si to zasloužíš :o)

Držím palce
Pa Šarlotka

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.3.04 08:34

Ahoj Rino, to, co mělo Tvé děťátko, s tím jsem se já narodila. Myslím, že jsi mu ušetřila spoustu trápení. Nejen mu, ale i sobě. Prožila jsem toho moc, a nešlo by ani tak o operace léčbu, to mě jen posílilo, ale o duševní stav. Můžu Ti říct, že dětství jsem prožívala v neustálém posměchu dětí (a někdy bohužel i dospělých) a moc mě mrzelo, že tu jsem. A co si asi museli prožít mí rodiče, když jsem chodila s brekem domů, že ten nebo ta se mi posmíval… Až jsem trochu dostala rozum (vyrostla jsem), tak už jsem jim to samozřejmě neříkala (věděla jsem, že je to trápí). Nechávala jsem si to pro sebe. Pohledy lidí mě mrzely a mrzí do dnes.

  • Upravit
Michellka
203
30.3.04 09:20

Ahoj Rino

Moc s tebou cítím když čtu kolik jsi toho musela projít a možná ještě projdeš! Ale věř že určitě nejsi sama. Je spousta mladých lidí , kteří mají stejný nebo podobný problém. Dnes je skoro běžný problém že mladým lidem se nedaří počít miminko a podstupují všelijaké zákroky!

Že jsi přišla o své druhé mimi je mi moc líto, ale kdyby to nebylo nutné, myslím že by lékaři uměle vyvolaný porod nedoporučili! Tvoje miminko by bylo vážně nemocné a kdo ví jak dlouho by bylo schopné žít! Vím že je to těžké, ale veř , že to určitě ještě alespoň jednou vyjde! Máš už přece jednoho zdravého syna!!

Přeju ti hodně zdraví a štěstí a držím palce! VYTRVEJ! URČITĚ TO VYJDE!

Miška

  • načítám...
  • Zmínit
Sunflower_tiny_tot
51
30.3.04 09:20

Nemůžu se neozvat, když čtu Váš komentář, jste si opravdu jistá, že byste raději nežila???

Já sama nevím jak bych se rozhodla kdyby testy potvrdily že moje miminko je postižený. Nedokážu si ale představit že bych dala souhlas k tomu ho zabít. Tím spíš pokud bych si ho tak hrozně moc přála a po všech těch lapáliích nakonec otěhotněla.

Vždyť když si to představím že ho žena koncem pátýho měsíce porodí, tak to ho ti doktoři zabijí ještě před porodem nebo až potom a jak vlastně???

K tomu přece musí mít HODNĚ silnej žaludek.

Ještě jednou opakuju že opravdu takovýmto vadám nerozumím, ale pokud to dítě má šanci se po počátečních obtížích zapojit do normálního života, byť s velikýma estetickýma problémama, tak snad nemáme právo mu jeho život vzít…??

Hanka

  • načítám...
  • Zmínit
Radina
30.3.04 09:37

Každou maminku by tohle rozhodnutí stálo půl života, dát pryč rostoucí miminko. Ale věř tomu, že pokud se žena necítí na to, vychovávat postižené dítě, byť zplozené po dlouhém čekání, je podle mého názoru lepší, nechat ho odejít...... . Já osobně bych to řešila také tak, protože bych se rozhodně lépe vyrovnala s pocitem, že jsem si nechala vzít postižené dítě a nedopřála mu žít, než s pocitem, že jsem ho donosila s vědomím, že ho vychovat nedokážu a nebudu a dala ho někam do ústavu. To je daleko bolestnější trápení, než smrt, která relativně přebolí rychleji. Po tom, co jsem už všechno viděla a slyšela, musím říct, že nejenom, že jsem zastáncem toho, aby se takové miminko z rozhodnutí maminky a lékařů nenarodilo, ale i zastáncem eutanásie. Všem vám přeji, abyste tohle rozhodování nemusela žádná z vás nikdy zažít a ať se nám rodí jenom samá zdravá miminka.
Na každého z nás prý jednou dojde. A kdy? To ví jenom Bůh a ten tu není od toho,aby nám dával vědět kdy......

  • Upravit
Petulka1
297
30.3.04 09:40

Milá Hanko!
Taky se nemůžu neozvat. Sama nevím, jak bych se zachovala, takže nebudu hodnotit. Rozhodně Vám nechci brát Váš názor. K Vašemu příspěvku chci jen říct, že si myslím, že někdy je lepší mlčet a neublížit, než diskutovat za každou cenu. Myslím, že Rina o rozhodnutí, zda těhotenství předčasně ukončit, určitě hodně přemýšlela a ve svém článku to prostě jen napsala ve zkratce. Myslím, že se trápí dodnes a nevím, proč sypat sůl do ran úvahami, jak vlastně se takový výkon provádí a podobně.

Rino, Vám přeji hodně síly a štěstí, abyste se toho vytouženého miminka (a Váš syn sourozence) dočkala a vše bylo už v pořádku.

S pozdravem Petra

  • načítám...
  • Zmínit
Kristy
574
30.3.04 09:46

Ahoj Rino,
když čtu tvůj článek tak si říkám, že ten svět fakt asi není moc spravedlivej. Ale musíš si uvědomit že máš svého milovaného syna - některé páry se nedočkají ani jednoho dítěte!
Takže ti přeji hodně síly do dalších pokusů jestli jsi pro ně odhodlaná a jestli už ne, tak ti přeji aby to vše co jsi prožila co nejdříve přebolelo a ty jsi žila krásný život se svým manželem a synem! Oni tě jistě moc milují a potřebují a pomůžou ti vše překonat! Jen musíte držet spolu!
Buď statečná a drž se!
 Kristy

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.3.04 09:56

Ahoj Rino, soucítím s tebou a úplně tě chápu.
Hanko, tvůj rozhořčený (aspoň takový se mi zdá) komentář tady opravdu není na místě, Rinu určitě její rozhodnutí moc bolelo a bolí dodnes, tak jí prosím neubližuj ostrými poznámkami. Ona svůj příspěvek psala na emimino snad proto, že se chtěla ze svého trápení vypsat a podělit se s ostatními maminkami o svou zkušenost. Nikdo z nás neví, co ho potká. A nikdy nikdo dopředu neví, jak by se zachoval, kdyby…
Rino přeju ti abyste se brzy dočkali zdravého vytouženého miminka!
 Soňa

  • Upravit
Michellka
203
30.3.04 10:07

Petro,

souhlasím s tebou, že tento rozhovor se dostal mimo určené meze… Holky vzpamatujte se!

Miška

  • načítám...
  • Zmínit
Sunflower_tiny_tot
51
30.3.04 10:13

V žádném případě nechci nikoho odsuzovat.

Moje otázka měla spíš vyznět jestli bránit novýho člověka nebo matku.

Vždycky někdo ztratí. Buď to dítě že se nenarodí anebo matka která na sebe bere spoustu komplikací. To druhé je ovšem otázka… třeba by totiž šťastní byli.

Takže jeden tábor je milosrdný k matce a dítě prostě nechá zabít a ten druhý tábor přesně naopak. Nevím co z toho je horší, nechci nic hodnotit, jen jsem se pozastavila, nic víc.
Pokud bych chtěla já obstát před svým svědomím, tak bych si musela dokázat představit, že to dítě zabiju vlastníma rukama, ne ten doktor, já jsem to dovolila. A pokud toho nejsem schopna tak bych nedokázala k té smrti dát souhlas, ať už se to udělá jakkoli.

Je mi úplně jedno jak to vyzní, nemá cenu mazat si med kolem pusy. Já prostě vidím ta fakta.

Hanka

  • načítám...
  • Zmínit
Petulka1
297
30.3.04 10:24

Nemá cenu mazat si med kolem pusy. Ale taky nemá cenu, jak už jsem jednou napsala, zbytečně cíleně ubližovat.
Rina se chtěla vypovídat a myslím, že potřebuje spíš pochopení, než diskuse o zabíjení dětiček vlastníma rukama. Pokud je pro tebe to téma zajímavé, založ novou diskusi, ráda se zapojím.
 Petra

  • načítám...
  • Zmínit
schamka
1089
30.3.04 10:34

Tiez mi napadla presne ta otazka jste si opravdu jistá, že byste raději nežila?. Myslim si, ze to, ze sa Anonymna moze teraz tu v tejto diskusii ozvat je jeden velky dar, to, ze vobec moze povedat, ze to v detstve nemala lahke atd… ale kto to mal? Aj mne sa deti posmievali a tiez som trpela - a to sa mi posmievali kvoli priezvisku! Podla tychto absurdnych nazorov by ma mali dat moji rodicia utratit? Aby sa mi nik neposmieval?

Riesenim v takomto pripade predsa nie je smrt, ale zmena myslenia u tych ubohych jedincov, ktori sa slabsim a inym posmievaju, nie? Kde mame preboha moralku?

Je mi luto zeny, ktora nemoze otehotniet, kazdej velmi velmi prajem ten pocit nosit dieta pod srdcom. Ale nedokazem pochopit zenu, ktora sa po tolkych trapeniach vzda dietata kvoli rastepu podnebia, celuste a pery. Chapem, ze to nemala lahke, ze osud sa s nou nehral - v tom s nou velmi citim. Lenze citim aj s tym dietatom.

Neviem, nie som zdravotnik - ale nie je toto iba esteticka chyba? Nie je to nahodou trosku rozdiel razstep podnebia a razstep chrbtice? Kde su preboha hranice na taketo a podobne potraty? Nestacilo podstupit par operacii a dieta by mohlo viest normalny zivot - hoc aj s trochu inou tvarou ako ostatni? Nejake fotky som videla - niektore defekty tvare sa daju krasne odoperovat! A veda ide tak rychlo dopredu.

V ziadnom pripade nechcem odsudzovat Rinu, len mi nejde do hlavy, ako sa to vsetko mohlo zbehnut tak rychlo („Pak mi řekl, že vidí defekt v obličejové části a už to šlo jako po másle. Večer už mi dávali léky na vyvolání porodních bolestí a druhý den jsem normálně rodila akorát bez té radosti nakonec.“) - nemali jej nechat par dni na premyslenie, na zhodnotenie pre a proti? Skutocne jej poskytli vsetky informacie o tomto defekte, aby sa mohla rozhodnut?

Je mi velmi luto Riny, ze jej cesta za detmi je taka tazka. Este viac mi je luto toho nedokonaleho maleho cloviecika, ktory nedostal sancu zit. ;o((((

Jana + Pampusik (24.TT)

  • načítám...
  • Zmínit
Maxi
333
30.3.04 11:27

Ahoj Rino,
moc s tebou citim.
Chapu, ze se clovek potrebuje vypsat a sverit. od toho tady taky emimco je.
Ja se vcera s muzem dozvedela take smutnou zpravu a dneska jsem z toho hodne spatna…posloucham melanchonicke pisnicky, jelikoz nemam ani naladu se smat. Vim, ze to, co prozivas ty, je mnohem mnohem horsi…
Nam vcera doktor sdelil, ze muj muz asi deti mit nemuze, ale ja vim, ze se nevzdame, tak jako ty. Miminko za to preci stoji.
Svet je nekdy nespravedlivy, ale nkonec vse dopadne dobre, uvidis. Ja tomu aspon verim.

Preji ti usmev na tvari a brzy mimiska v brisku.

Maxi

  • načítám...
  • Zmínit
Adelinka
83
30.3.04 11:42

Já jsem si myslela a pořád si myslím, že emimino je mimo jiné k tomu aby se tady člověk mohl vypsat ze svého trápení, ale některé komentáře mě fakt překvapují.
Holky, vy, které jste si ničím podobným neprošly tak nesuďte!!! Protože opravdu nevíte o čem píšete. Věřte mi.
Rino, vím, že si tímto obdobím budeš muset projít a bude to chtít spoustu času, ale mysli na to, že máš svého syna a to je přece krásné.
Já sama jsem v podobném stavu jako Ty. Moje holčička taky byla nemocná. Hodně nemocná. Měla duševní i těžkou fyzickou vadu. Zatím nemám žádné dítě. A bojím se aby další těhotenství bylo v pořádku.
Drž se!!!
 A.

  • načítám...
  • Zmínit
Ulrika
563
30.3.04 11:42

Hanko,

myslím, že podobné diskuse nemají cenu. Oba tábory mají natolik vyhraněné názory, že prostě v žádném případě nenajdou shodu. Kdekoliv se objeví podobná debata, dopadá to stejně. Všechny tyto postoje a názory jsou jen hypotetické a nikdo nemůže dopředu říct, jak by se zachoval, kdyby se to týkalo jeho.

Osobně si myslím, že Rina se zachovala podle svého svědomí a důvody, které ji k tomu vedly, pro ni jistě byly důležité, byť by se někomu zdály malicherné.

Ulrika

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.3.04 12:04

Viz http://www.rodina.cz/clanek2355.htm
Simona

  • Upravit
Michellka
203
30.3.04 12:38

Schamko - Jano

nevím kde jste vy všechny vyčetli že se Rina vzdala mimča dobrovolně!! Co když v tom bylo něco jiného. Však to ani blíže nepopsala. Myslím že pro ni je teď nejdůležitější aby ji někdo podržel a podpořil pro další snažení! A rozhodně by se tu nemělo rozpitvávat kdo je zlý a kdo dobrý!

Myslím že jste se dost odlišili od tématu a tyto myšlenky byste měli rozvíjet někde jinde! SNAD JSME DOSPĚLÉ!

Ahoj Miška

  • načítám...
  • Zmínit
ro
2159
30.3.04 12:45

Milá Rino,
ráda bych posbírala všechno jaro v okolí a poslala ti ho domů, aby tě potěšilo. Vím, že to moc bolí, ale netřeba házet flintu do žita. Jsi moc statečná holka, vše si přežila ve zdraví, takže hlavu vzhůru a rychle plánujte s rodinou, co dál. Na doktory a jejich rychlou reakci není třeba nadávat, rozštěpy se sice léčit umí, ale takto kombinovaná vada hraničí s vadami smrtelnými. Operace se zdařit mohou (pamatuji si, že dřív to bylo kolem 25% u rozštěpu tvrdého patra a rtu), ale také nemusí - záleží na rozsahu. Takže věřme, že jejich diagnostika i řešení bylo skutečně na místě, já jsem o tom přesvědčena. I kdyby se první operace zdařily, stejně je to běh na dlouhou trať, kdy každý měsíc může přinést zlý ortel.
Ale možná bych ti poradila, jestli by ve vašem případě, kdy otěhotnění je natolik komplikované, nebylo lepší rozšířit vaši rodinku pomocí pěstounství nebo adopce. Nelíbilo by se synkovi, kdyby si mohl sourozence vybrat? Určitě by ho pak velice hýčkal. Nepíšeš o svém věku, který je v těchto případech důležitý, ale jakmile se ti věk bude blížit k třicítce, tak bych to viděla jako ideální řešení. A adopťátku bys mohla věnovat všechnu nachystanou lásku.
Přeju ti, abyste všichni ve zdraví a lásce vše zlé ustáli a navrch krásné a zdařilé plány do budoucna.
 Romana

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.3.04 12:55

Milá Rino, je mi to strašně líto, ale věř, že časem to všechno přebolí. Držím ti moc a moc palce, přeju štěstíčku. A podívej jak je dnes venku krásně? Tak jdi ven, sluníčko hodně pomůže. Desty

  • Upravit
miminek
40
30.3.04 13:19

Mlčeti zlato…myslím, že nemáš právo psát takovéhle věci.
 Gábina

  • načítám...
  • Zmínit
miminek
40
30.3.04 13:23

Tahle zpráva o mlčení byla určena Hance. Nikdo nrmá právo vynášet soudy nad rozhodnutím, které je jen na rodičích.
 Gábi

  • načítám...
  • Zmínit
Sunflower_tiny_tot
51
30.3.04 14:18

Už jsem se nechtěla zapojovat do diskuse, ale ráda bych se ohradila. Rozhodně jsem napsala že NIKOHO nesoudím, protože mi to nepřísluší, jen jsem napsala svůj názor. Nebo tu snad může svůj názor uvést jen ten, kdo je „in“?

Schamka to popsala velice citlivě, což je asi na místě, mně pusa narostla prostě jinak, ale v podstatě jsme řekly obě to stejné.

Asi to vše patří do jiné diskuse, to připouštím, Rina spíš potřebuje podpořit než aby ji někdo podkopával nohy, to jsem neměla v úmyslu a pokud to tak cítí tak se jí tímto omlouvám. Spíš mě zarážejí všechny ostatní reakce ve stylu „ťuťu ňuňu“ jak s malým dítětem a přitom se nikdo nepozastavil nad možným právem nenarozeného dítěte, přičemž děti jsou to hlavní, proč se tu všichni rozplýváte.
To mi prostě nedává logiku. Automaticky se ženě přisuzuje právo na potrat, automaticky je to ona koho je třeba politovat. Ale to už opravdu patří do jiné diskuse, taky proto že nikdo z nás nezná celý příběh.

Nechala jsem se unést emocemi, protože se mi jevilo že se jedná o spíše estetickou vadu, tak jsem se na to prostě chtěla zeptat. Takže nesoudím, a Vy, prosím, zase nesuďte mě.

Hanka

  • načítám...
  • Zmínit
Klaris
1719
30.3.04 14:20

Milá Rino!
I já ti posílám povzbuzení, čerpej sílu z přírody a z jara a hlavně ze svých milovaných. A věř že zase bude líp. A nedej se deptat názory jiných lidí o tom zda má kdo právo vzít nebo nevzít nenarozenému život - to je tvůj život a jen ty ho žiješ.
Jsem věřící, ale v žádném případě bych neodsuzovala ty které podstoupí ten nepříjemný zákrok - a už vůbec ne ty které k tomu donutí tak kruté okolnosti jako tebe!
Věřím, že vše se děje z určitého důvodu - i když je to někdy hrozně těžké pochopit..a přežít.
Musím jen říci že pokud by mé dítě bylo postižené tak že by ale mohlo žít, tak bych mu určitě tu šanci dala…nejsme tu proto abychom si co nejvíce užili, ale pomáhli druhým, milovali je - i ty jenž se narodili s hendikepem. Ale to je moje přesvědčení, které nehodlám rozhodně nikomu vnucovat. A taky mě moc bolí, když odpůrci potratů (ať je k nim jakýkoli důvod) se ohání právem na život. Ale žena má přece taky právo - žít život tak jak si ho představuje..a pokud to nepřijímá tak jako já, tak jí přece nemůže nikdo vnucovat svůj názor
Takže hlavu vzhůru a věř že bude dobře a ono bude!
 Klaris

  • načítám...
  • Zmínit
Andrea24
209
30.3.04 14:45

Ahoj Rino,

take bych ti chtela dodat co nejvice sily k dalsimu snazeni. Urcite ji v sobe najdes a nepochybne to bude stat zato. Drzim ti palecky a moc na tebe a tvoji rodinu myslim. Doufam, ze se nam opet jednou ozves s dobrymi zpravami ;-).

Pro ostatni ctenare bych jen chtela poznamenat jedno: Rozstep ve tvari je spojen s vice, nez 90 ruznymi genetickymi poruchami a nektere tyto poruchy vedou k velmi zavazne invalidite nebo k smrti. A pokud vysledky AFP testu nebyly dobre a ultrazvuk potvrdil vadu, lekari nejspise moc dobre vedeli, co delaji.

Neni zde proto v zadnem na miste tady vest debatu o tom, zda je moralni prerusit tehotenstvi z duvodu esteticke vady (coz si samozrejme myslim, ze neni), ale o takovou zde urcite neslo… Proto, jak uz tu bylo napsano „mlceti zlato“…

Hodne stesti pri dalsim snazeni

Andrea 31tt

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.3.04 14:47

Zdravím všechny holky a děkuji za napsané komentáře. Moc mě mrzí, že mě některé z Vás odsuzují, ale v tu chvíli se nám toto zdálo jako jediné řešení. Lékaři totiž nevěděli, jestli rozštěp nejde až k mozku a navíc AFP vyšlo 1:311, což znamená, že miminko mohlo mít i Douwnův syndrom, ale také nemuselo. Měli mi vzít před porodem plod. vodu, ale ta mi praskla a oni to nestihli. Moc se trápím, protože ve mně stále hlodá červík pochybností, jestli se lékaři nespletli. Ještě totiž neznám zprávu z histologie.
Jsem ale rozhodnutá, pokusit se za půl roku o miminko znovu. Už jenom proto, abych měla v duši klid. Všechny zdravím a moc děkuji
 Rina

  • Upravit
Anonymní
30.3.04 15:34

Mila Rino,
je mi to tolik lito, kolik jsi toho vytrpela ! Nekdy je to k uzoufani, ze nekdo zplodi miminko, jen tak, mimochodem, jako nejbeznejsi vec v zivote, nekdo proplace X noci.
Ja detatko mit nemuzu. Byl to sok - ja, ktera miluju deti,vzdycky jsem jich chtela mit hodne, klidne tri, ctyri, pet. Nemuzu mit ani jedno.
Vim, ze na bolistku, co nas trapi, nepomaha to, ze je nekdo na tom stejne nebo jinak blbe. Ani kdyz nam nekdo dava radoby reseni typu „to bude dobry, uvidis.“ Nekdy totiz potrebujeme jenom obejmout.
Objimam Te alespon elektronicky a chci Ti napsat - VYDRZ ! Stastny usmev Tvych capartiku Te urcite taky donuti se usmat.

Helca z UL

  • Upravit
Anonymní
30.3.04 16:12

Ahoj Rino!
Je mi moc lito,ze te zivot postavil pred tak tezkou zkousku,rozhodnout o zivote a nebo smrti.Podle me jsi rozhodla spravne,uz proto,ze si nevedela,jak rozsahle by postizeni tveho miminka bylo.A rozhodne by te asi mnohem vice bolelo,divat se,jak se ten maly clovicek trapi,urcite toto postizeni s sebou nese i bolesti.Je to sice krute,ale v prirode vzdycky platilo,ze jen silnejsi prezije. Nechci posuzovat,ale take myslim,ze by se tve dite jen tezko zapojilo do normalniho zivota,uz kvuli toho,jaky je svet a lide,kteri jen tezko takove lidi prijimaji.Ja sama mam holcicku a s tim i obavy,aby na tomhle sobeckem svete mohla vest normalni zivot.Dneska lide k sobe nemaji uctu a je jim k posmechu kazdy,kdo je jenom trochu jiny nez oni.Proto jsi usetrila mnoho trapeni i svemu diteti,ktere se nebude muset schovavat pred posmesky a diskriminaci a v zrcadle nenavidet samo sebe.Ja bych se rozhodla stejne,s bolesti na srdicku,ale spravne,alespon na tomhle svete…Preji ti hodne stesticka,aby jsi konecne svemu synovi mohla privest vytouzeneho sourozence:-) S pozdravem Sevca

  • Upravit
Anonymní
30.3.04 18:09

Ahoj Rino,
i já bych Tě chtěla podpořit v Tvém správném rozhodnutí. Myslím si, že to bylo to nejlepší, co jsi mohla udělat. Kamarádce se narodilo dítě s roštěpem rtu a horního patra. Na ultrazvuku nic nenašli a všechny testy byly v pořádku. Miminko vypadalo velmi ošklivě, mělo prostě urpostřed obličeje velkou díru a nikdy ho nemohla kojit a měli velké potíže vůbec s krmením. Po několika týdnech řivota šel na první operaci,, po ní má nad rtem dlouhou jizvu, ale ta prý časem zesvětlá. Již má za sebou 4 operace a ještě je čekají další, protože mu začínají růst zoubky a s tím rozštěpeným patrem jsou problémy. Budou ho operovat a vytrhají mu ty zoubky a pak i druhé, protože nepůjdou srovnat, jak moc rostou křivě, vlastně vrůstají do patra. Podstoupí až v pubertě operaci, kdy mu voperují náhrady.
Sama říká, že kdyby se na to přišlo při ultrazvuku, takže by si miminko nechala vzít, protože se trápí nejen ona, ale hlavně její dítě!!!
Nikdo nemá právo Tě odsuzovat, muselo to pro Tebe být velmi těžké.
Přeji Ti do budoucna hodně štěsí a šťastného prcka ať už osobně porozeného nebo adoptovaného.
 Petra

  • Upravit
schamka
1089
30.3.04 18:12

Miska,
nikde som nevycitala, ze Rina sa vzdala dietatka dobrovolne. Mna skor trapi, ci jej skutocne povedali zdravotnici vsetko, aby sa mohla skutocne slobodne rozhodnut. Povedali?

Ja nevravim, ci je Rina, alebo ci su pisatelky tychto kometarov zle ci dobre. Pisem len o tom, ze okrem toho, ze Rina nemala v zivote to stastie pocat dieta tak lahko ako napr. ja, je mi luto aj toho dietata.

A nie som si ista, ci Rina mala k dispozicii vsetky pre a proti. Podla toho, co pise vyssie ich nemala - nech sa na mna nik nehneva ale riziko 1:300 (aj nejake drobne) nie je velke riziko. Za vseobecne akceptovatelne riziko sa berie 1:250! To znamena, ze o zvysenom riziku hovorime, ak vysledok testu poukazuje na riziko 1:250 - toto je normalne akceptovane riziko pre zeny mladsie ako 36 rokov (Sanca, ze dietatko 36-rocnej zeny bude mat Downov syndrom, je asi 1:300.) Vseobecne akceptovatelne riziko mozeme teda posudzovat ako urcitu „hranicu normalnosti“, aj ked tento termin je pritiahnuty za vlasy. Takze inymi slovami to riziko po AFP testoch, o ktorom Rina pise vyssie nie je nejako zufalo vysoke - podla hranice 1:250 nie je dokonca povazovane ani za zvysene riziko!

Navyse Rina pise, ze jej nestihli odobrat plodovu vodu na rozbor, lebo jej vraj praskla skor. Ale v clanku priamo uvadza, ze jej porod vyvolali! Do kelu - tak ako to je? Nemali sa najskor pokusit zistit rozsah poskodenia? Ved existuju aj ine sposoby ako to zistit - pri odbere plodovej vody su vysledky za 2-3 tyzdne. Pri odbere vzoriek z placenty su vysledky za 3 dni(!!!) a zakrok je porovnatelny s amniocentezou. Riziko potratu pri tomto zakroku je take ako pri amniocenteze. Pochybujem, ze toto vobec niekto Rine povedal.

Ja vazne neviem, ale mam z tych zdravotnikov, ktori sa jej venovali trosku divny pocit - myslim si, ze to dietatko si zasluzilo trosku viac rozvahy a rozmyslania o dalsom osude. Myslim, ze zdravotnici by nemali byt taki hrrr do takto vaznych ortielov nad zivotom dietata. Toto ma stve!

Neodsudzujem Rinu, ved sa chuda pre to dieta trapi a zial aj cely zivot bude. Ale ti, co mali urobit vsetko co bolo v ich silach, to neurobili. Vazne si myslim, ze to neurobili… ;o(((( Z toho mi je smutno a stve ma to. Myslim, ze by nas to vsetkych malo.

Maj sa pekne.
Jana

  • načítám...
  • Zmínit
Dadla
1930
30.3.04 18:57

Milá Rino,
chápu tvoji velkou bolístku, 6 týdnů je málo na zahojení. Určitě pomůže se z toho vypovídat lidem, kteří mají podobné problémy a dokážou pochopit. Taky jsem před týdnem na emiminu udělala to samé. Na podzim 1999 jsem v 9 týdnu taky přišla o miminko, dostávala jsem se z toho 1/2 roku, říkala jsem si „proč zrovna já“, atd… Od té doby se pořád snažíme, ale bez výsledku.
Ty máš ale jedno veliké štěstí, a to tvůj syn!! Toho si važ! Některé z nás, usilovných snažilek, se se toho momentu, kdy si poprvé pochovají svoje vlastní miminko ani nedočkají. V tomhle máš velkou výhodu, i když nechci zlehčovat tvoje trápení…
Taky existuje adopce - uvažovali jste o ní? Nám dost pomohlo, když jsme si o ni zažádali, protože teď se tolik nestresuju z toho, že pokud nám to tentokrát nevyjde (chystáme se na 4 IVF), že zůstaneme do smrti bez dětí - na další IVF už asi nebudeme mít sílu.
Přeji ti hodně sil do dalšího podnikání z cílem pořídit synovi sourozence !!!
 Dadla

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.3.04 21:15

Milá Rino,
vím dobře jak se cítíš a z té debaty, co se tu odehráhá si nevšímej. Je mi jasné, co si musela prožít, než ses tak rozhadla. Vím, co sis prožila a vím, že ještě prožiješ. Já sama jsem podobným způsobem přišla o holčičku v 21 tt. Za čas bude líp uvidíš. Jen to ještě nevzdávej. Držím ti moc palce…!!
 Ivka

  • Upravit
Anonymní
30.3.04 21:33

Milá Rino,
i já bych Tě chtěla podpořit. Před dvěma lety jsem i já po diagnostikované VV přišla ve 23t.t. o holčičku. Ale nevzdala jsem to a za rok a něco se nám narodil zdravý krásný chlapeček, Teď v únoru mu byl rok. Bolest, ze ztráty miminka úplně nepřešla a asi nikdy nepřejde. Ale musím se přiznat, že stále děkuji za to, že se na to přišlo a že nám s manželem teď nezůstávají jenom oči pro pláč. Opravdu je lépe předcházet narození postižených dětí, než potom obtížně hledat jejich uplatnění v životě. Samozřejmě nejhorší by bylo to,co by čekalo toho malého drobečka. Operace, bolest atd…
Přeji ať se brzo radujete s manželem z mimíska.
Dana od Šulánků (Tomík 7l a Matýsek 1r)

  • Upravit
Anonymní
31.3.04 08:23

Ahoj Jano,
o tom, že se dá odebrat vzorek z placenty jsem fakt nevěděla ani mi to nikdo nenabídl jako možnost vyšetření.
Ještě k plodové vodě: večer před spaním jsem dostala tabletu, po ní mi začali bolesti a ráno jsem měla jít na odběr, ale bolesti byly tak intenzivní, už od půlnoci, že nakonec přistoupili k tomu, že mi udělají epidurální anestezii a při tomto výkonu mi praskla pl. voda.
Díky za cenou informaci
 Rina

  • Upravit
Michellka
203
31.3.04 09:14

Ahoj Jani,

I mě se zdá že někdy na nás lékaři prostě a jednoduše řečeno/napsáno kašlou! I mě to štve, jen jsem chtěla poukázat na to, že by se to vzhledem na Rininu životní zkušenost a trápení nemělo tady rozpitvávat. Spíš bysme jí teď měli potěšit a podpořit a ne bombardovat otázakama, radama a debatama o tom co lékaři měli nebo neměli. Taky jsem si zažila svoje a vím co mi tenkrát pomohlo a co mě naopak skličovalo!
Proto bych ráda tohle dohadování ukončila. V žádném případě jsem tě chtěla napadnout, že jsi soudce. Pohlaď za mě mimi.

Rino držím ti palečky. je mi vážně líto, že to s tebou šlo takhle ráz naráz. Holky ti tady dokonce i zmínili další možnosti vyšetření ( Jana ) a já veřím, že ti to k dalšímu pokusu o miminko bude platné. Na druhou stranu doufám, že už to ani nebudeš potřebovat a že brzy otěhotníš a bez vážnějších problémů donosíš pod srdcem své druhé mimi! Moc ti to přeju! Ještě jednou přeju hodně síli do života, porvi se s tim! Až zase budu mluvit s „tim nahoře“ tak se mu o tobě zmíním a poprosím ho o kousek štěstí i pro tebe!

Tak Ahoj mějte se báječně užívejte sluníčka a vystavujte tvářičky, ať máte na nose co nejvíc pih!

Miška

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
1.4.04 08:07

Ahoj Rino.
Je mi moc líto co jsi si prožila a taky jsi mi dala další podnět k přemýšlení. Já sama jsem maminkou holčičky , která má celkový pravostranný rozštěp rtu i patra (i čelisti). Je to uplně normální a moc hezká holčička, je hrozně chytrá.To, že má rozštěp jsme se dozvěděli až po porodu, byla to rána, ale zvládli jsme to. Nemůžu říct, jak bychom se rozhodli kdybychom to věděli dřív. Teď se snažíme o další miminko (které bohužel nepřichází) a často řešíme otázku co když...... Natálku milujeme, teď už je to v pohodě ,už je v pořádku, ale nevim jestli bych to zvládla znovu.
Měj se hezky a hodně štěstí.
 Molly

  • Upravit
Anonymní
1.4.04 08:14

Jenom chci ještě říct, že moje dítě chodí do normální školky a všichni se k ní chovají normálně, protože normálně vypadá! Udivuje mě kolik lidí si tady myslí, že by to dítě společnost nepřijala! Proč? Tyto děti (lidi) vypadaj uplně normálně! Někteří „zdraví“ lidi vypadaj mnohem hůř.
Moje malá má jen jizvičku na rtu a spíš se mě lidi ptaj kde spadla!
Doufám,že jsem nikoho neurazila.
 Molly

  • Upravit
Anonymní
1.4.04 10:10

Ahoj Rina,
uz tri dni sledujem debatu, ktora sa tu rozprudila a najskor som ani nechcela reagovat, ale teraz musim.Sama uz 3 roky cakam na dietatko a podnikam vsetky kroky k vytuzenemu cielu a nevzdavam sa. Keby ma vsak osud postavil pred taky problem, ako si mala ty, rozhodla by som sa rovnako.
Zarazili ma tu mravoucne rady a odsudenia od tych, ktore ziadne trapenia nemaju, ale maju dost odvahy sudit inych.
Tie, ktore podobny problem prezili alebo videli aspon z dialky, uz maju iny nazor.
Som lekarka a uz 8 rokov sa stretavam s detickami rozne tazko postihnutymi a ich rodicmi a obdivujem vsetkych rodicov, ktori sa o taketo deti staraju, lebo su s tym trapenim sami, nanajvys im pomaha najblizsia rodina, to „moralizujuce“ okolie ich len mlcky pozoruje z dialky.Najhoršia je bezmocnost rodicov,ked sa len prizeraju ako ich dieta strasne trpi a nemozu mu ani lekari ani oni pomoct.Kolkokrat som pocula,ze keby vedeli dopredu ako budu nie oni ,ale ich dieta strasne trpiet, rozhodli by sa inac.
A teraz k tomu tvojmu problemu-razstep tvrdeho podnebia je vazny problem-nie je to len kozmeticka zalezitost, ktora sa skonci drobnou jazvickou ako pri razstepe pery.Ako tu uz v jednom prispevku odznelo-je to jednoducho diera v strede tvare,spojena nosova dutina s ustnou-aj keby to dietatko nemalo ine vady-cakalo by ho velke trapenie.Najskor by si ho nemohla kojit, lebo by sa dusilo kazdym hltom,dokonca vlastnymi slinami,trpelo by opakovanymi zapalmi pluc,ktore by ho ohrozovali na zivote a potom by ho cakalo niekolko vaznych operacii, ktorymi by sa musela urobit nahrada,a kedze dieta rastie, tak by ich absolvovalo az do ukoncenia rastu mnoho.A to nehovorim o kozmetickej stranke problemu s trvalym nasledkom, z ktoreho by plynuli psychicke problemy dietata.Lebo nech si tu hovori kto co chce, ludia su raz taki-udivene pozeraju na nieco, co sa vymyka normalu.
Neviem vsetky podrobnosti, ale doverujem kolegom, totiz ak ten defekt bol dobre viditelny na UZ uz v 19tt, musel byt rozsiahly a preto sa obavali, ze bude poskodeny aj mozog.Dalsim rastom tvojho dietatka by sa defekt len zvacsoval.
Preto vediac o vsetkych moznych nasledkoch a hlavne utrpeni a nesmiernej bolesti, ktore by cakalo toto dietatko by som sa rozhodla ako ty.
Zelam ti vela stastia v zivote, odpusti si, naber vela novej zivotnej energie a obom nam zelam krasne zdrave miminko.
 zuzana

  • Upravit
Anonymní
1.4.04 13:00

Rino - Drz se!mooooc Ti fandim!!!!!!!Jsi silna a proto se nevzdavej!!!!Musi to dopadnout!!!! Iva
P.S.Hanko - radoby uprimna - kolik Ti je a jake mas prosim te vzdelani?no, nevim…je mi Te lito - za to jak jednas s lidmi.

  • Upravit
Anonymní
1.4.04 14:37

Panebože! Vy si snad myslíte, že tyto děti jsou zrůdy nebo co ?!!! Moje dítě mělo i rozštěp patra (tvrdé ,měkké, ret až k nosánku). Ale vypadá normálně! A nemocná vůbec neni, občas má nějakou tu chřipku, ale do roka neměla ani rýmu. Jen to ,že jsem nekojila mě mrzelo, a že by se moje dítě pořád dusilo o tom teda nevim.
Nechápu proč z toho děláte takovou vědu, jistě je to zátěž jak pro matku, tak pro dítě, ale vy to hrozně zveličujete. Tyto děti jsou uplně stejné jako ostatní, to jen vy z nich děláte jiné a koukáte na ně jinak!
Ach jo, je mi z toho smutno!
 Molly

  • Upravit
Anonymní
1.4.04 14:57

Molly, mám dojem, že to paní doktorka zveličuje jen proto, aby autorku článku uklidnila. Záleží také na rozsahu poštižení (vím o čem mluvím, schytala jsem oboustranný). Věřím, že Vaše holčička je hezká a chytrá. Měla alespoň to štěstí v tomto neštěstí, že má jen menší formu postižení a lékaři ji tak dokázali napravit maximálně. U mě to už bohužel tak lehké nebylo a do normální podoby mám opravdu daleko. Možná dítě Riny bylo opravdu moc postižené (včetně čelisti), kdy už by jeho život nebyl příliš růžový.
Vaší holčičce přeju zdraví a pohodu (i Vám, samozřejmě). Lenča

  • Upravit
Anonymní
1.4.04 21:42

Ahoj Rino, mám stejný názor. Jsem maminka zdravého 4 měsíčního chlapečka. Těhotenství jsem si začala opravdu užívat po odborném genetickém vyšetření. Můj manžel je od narození postižený a nechtěl, aby jeho dítě i když s malým postižením prožívalo muka jako on sám. Držím palečky ať se bolavé srdíčko brzo uzdraví.

  • Upravit
Anonymní
1.4.04 22:32

tohle postižení má můj manžel.operovaný byl vdětství asi 12 krát.vypadá úplně normálně a že by měl nějaké strašné dětství nevím.jen ho to asi celkově utužilo a dneska ho nic nerozhází.hana

  • Upravit
Anonymní
1.4.04 22:35

moje jméno je jen náhodná shoda, ještě jsem sem nepsala.hana P.

  • Upravit
Anonymní
5.4.04 22:00

Rino, četla jsem článek i diskuzi k němu.Je mi moc líto,co se přihodilo,ale musím zaujmout jiné stanovisko než některé pisatelky.
Za prvé rozštěpů je celá řada,od malinkatých,které se týkají pouze rtu a dají se lehce řešit plastickou operací až po ty velmi rozsáhlé.To si laici těžko dokáží představit,jaký je v tom rozdíl.
A myslím,že u tvého děťátka se zajisté jednalo o rozsáhlý rozštěp,který byl jednoznačně potvrzen.Takovéto rozštěpy zasahují až do mozku a děti velmi těžce mentálně a fyzicky postiženy.Tudíž není namístě,aby pisatelky odsuzovaly vyvolání porodu .
Děťátko by nečekal bežný život jen s estetickou vadou,ale hlavně s těžkým mentálním a fyzickým postižením.A to je rozdíl!Na tuto skutečnost nikdo nepomyslel.
I když mám děti hrozně ráda,nejsem zastáncem potratů,ale přesto jsem jednoznačně pro ukončení takového těhotenství.
Takže přeji hlavu vzhůru,čas hrany bolesti trošku obrousí a určitě se syn dočká zdravého sourozence.Možná že třeba i dvou…
 Lenka

  • Upravit
Anonymní
6.4.04 16:05

Mila Rino,pripadate mi jako deti milujici zena.Co misto trapeni zkusit adopci.Urcite se zbavite stresu a mozna prijde i nejake to dalsi mimi.papa Lucka

  • Upravit
Anonymní
6.4.04 16:14

Hanka ma v necem pravdu,kdyby nebyl uktrazvuk bylo by nam lip.Tuhle jsem se ptala moji mamky,jestli brala nejaky vitaminy.Ja je totiz nemuzu do sebe dostat a mam obavi,aby mimi bylo v poho.Ale kdyz mi rekla,ze nebraly ani pitomej jod docela me to uklidnilo,protoze ja jsem zdrava a hlavne po druhe tehotna hned na prvni pokus.Rino preju mnoho stesti,ale take tvymu manzelovi.papa Lucka

  • Upravit
Dandule
561
6.4.04 17:41

Najela jsem si na tento článek s názvem trápení.Já také jdno mám.
Je mi špatně z diskuze,která se nad článkem vyvinula.
Rino,rozhodla jsi se správně.Nemá cenu rozpitvávat,jaký rozsah postižení byl.Doktoři vědí,co dělají.Chápu Tvou bolest nad ztrátou svého děťátka!
Odsuzuji pisatelky,které jsou chytré a žádné podobné rozhodnutí dělat nemusely!O miminko takovýmto způsobem nepřišly.

Jsem týden z nemocnice,kde jsem musela porodit v 17týdnu mrtvé děťátko.V den před odběrem plodové vody /z důvodu vyššího věku,je mi 37let/ doktor na UTZ zjistil,že miminko nežije.Byl to šok,protože těhotenství probíhalo normálně a UTZ byly také v pořádku.Nemusela jsem se rozhodovat,jako Ty.Příroda rozhodla za mě.Aĺe vím,jaká je to psychycká bolest!Přijít v pokročilejším stádiu o miminko.Prožít si porod s bolestí „pro nic“.Já ležela den a půl na porodním sále a epidurál nepůsobil zrovna když měl.Napichovali mi stále břicho,aby vyvolaly kotrakce,odebírali stále se tvořící plodovou vodu,nic příjemného.Tys měla trošku jiný postup,ale obě víme,co je to za psychyckou /i fyzickou/ bolest.Proto ať nesoucí,kdo neprožil!
Budem také čekat na výsledky.
Chodím jak mátoha,chvili je mi na duši lépe,pak zas pláču.Máš jedno děťátko a manžela.Zaměř se ně,na jaro.Já se také snažím,něco s tou bolestí nad ztrátou dělat,mám dva kluky,manžela.Ale Miminko jsme moc chtěli,a je mi po něm moc smutno.
Rino,moc s Tebou cítím,protože ve mě je ta bolest také čerstvá!Opatruj se!Musíš se i Ty zotavit!

Dana

  • načítám...
  • Zmínit
jaja lekarka
2.4.12 21:07

razstep

Neviem, ci tuti diskusiu bude po tolkych rokoch este iekto citat, ale nemozem nereagovat. mam 2 synov, prvy dvojrozcny zdravy relativne a krasny ako obraztek, druhy, polrocny, sa nam narodil tiez s komletnym razstepom. Nie vsetky deti maju take karastrofalne vizie ako tu pisete, okrem toho, razste pery a podnebia NIKDY nebude zasahovat do mozgu. Nie je to len esteticka vada, to urcite, ani pohlad prijemny, ale mna ako lekarku nesokoval, i ked som o tom pred porodom nevedela. Moj syn papa bez problemov z flasky a mlieko si odsavam, v banskej Bystrici mu pericku zoperovali na 2 den po porode, a pracujuci ustny sval mu krasne prinavratil aj oddelene zube obluky k sebe, takze nie je pravda, ze vekom sa to zhorsuje, naopak. Ako bude rozpravat, to neviem, ale je to nadherne 6,2 mesace dieta, ktore sa samo postavi, lezie aa sedi samostatne a napodobnuje svojho starsieho brata a mentalne je v naprostom poriadku. Pokial viem, na SK ie je takyto razstep ai indikaciou k UPT. Mozo to bude mat tazsie v zivote, ale kto to ma lahke.....mnohi zdravi ludia v zivote pridu aj k horsim urazom a musia sa s tym naucit zit a vyrovnat. Doporucit zene potrat pri takejto Dg. plodu je uplny nezmysel. Nie som gynekolog, som internistka, ale toto predsa ucia uz na medicie,mal by to vediet kazdy lekar.....len tolko

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část