Tvé pokroky
- Rodičovství
- adush
- 03.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po pár měsících další pokračování o tom, jak jsem hrdá na svého syna a na to, že péči o něj zvládám i přesto, že jsem na vozíku. :)
Už je ti sedm měsíců, čas letí jako splašený a občas se divím, kde je to ležící miminko, které jsme si přinesli z porodnice. V pěti měsících sis poprvé sám sedl a začal se plazit, takže už si za hračkama sám dolezeš.
Už nemusím přiběhnout pokaždé, když si rozházíš hračky z dosahu a začneš jim „nadávat“. Což bylo mimochodem docela vtipné pozorovat, jak jsi se rozčiloval, že ti ty hračky „utekly“.
Od šesti měsíců se stavíš o cokoli, co potkáš, teď už obcházíš nábytek a chodíš za ruce, kterých se chytáš, i když ti je nikdo nepodává.
Člověk tě nemůže na vteřinu spustit z očí, ale je krásné sledovat tyhle tvé obrovské a hrozně rychlé pokroky.
Už umíš i hezky ze stoje do sedu nebo do kleku. Pádů naštěstí ubylo a ty jsi úžasný a usměvavý brouček. Jsi moc zvídavý, zajímá tě úplně všechno. Hlavně naše jídlo, mléko už moc nechceš, ale za to rohlíky, piškoty, ovoce a zelenina, to je tvoje oblíbené. Jen maso jíš jen občas, většinou ho vyplivneš – zajímalo by mě, jak dokážeš z té vší zeleniny v puse to maso vypreparovat a vyplivnout. ![]()
S Heidy jste velcí kamarádi, nejvíc tě baví ji tahat za chlupy, i když ti pořád vysvětlujeme, že se to nedělá a bolí ji to. Jsi prostě lumpík.
Nejúžasnější je to, jak vískáš pokaždé, když vidíš vodu. Od března budeme chodit plavat, aby sis vody mohl užívat, když ji máš tak rád. ![]()
Na začátku února jsme byli na horách a moc se ti tam líbilo. Dopoledne, když jsme s tátou lyžovali, jsi si užíval procházky s babičkou a odpoledne jsme řádili spolu. Byla to naše první rodinná dovolená. Dokonce jsi se už naučil říkat máma a bába.
Ani neumím popsat, jak moc jsem hrdá na to, jak jsi skvělé a šikovné dítko. Mám pocit, že tvůj kapku zrychlený vývoj mi bere to miminečko, který ještě pořád jsi. Ale na druhou stranu, když si vzpomenu, jaké jsme měli obavy, abys byl zdravý, když my dva s tátou nejsme, jsem šťastná, že jsi tak šikovný. Aspoň máme jistotu, že jsi po nás žádné neduhy nezdědil. ![]()
Jsem neskutečně hrdá na to, že mám syna jako jsi ty a už se moc těším na tvé další pokroky, i když upřímně doufala jsem, že chodit začneš teda později. Proč už vlastně chceš chodit? Doma přece takové věci nevidíš.
Ale co, batůžek s vodítkem už jsme nachystali, což samozřejmě neznamená, že se v brzké době toho nábytku budeš pouštět, doufám, že ještě dlouho budeš obcházet, než se pustíš a začneš běhat sám. ![]()
Vím, že někteří tuto formu deníčku nemají moc rádi, ale mně vyhovuje psát formou, jako bych to psala svému synovi. Třeba si to jednou přečte a dost možná si řekne, že jsem praštěná máma a píšu, ještě ke všemu veřejně, takové banality a pokroky.
Ale já jsem na svého syna moc hrdá. Je to náš smíšek a šikulka, i když občas umí taky pěkně lumpačit, tak nám dělá jen samou radost.
A málem bych zapomněla - děti jsou ohromně vnímavé. Když chce, aby ho táta zvedl ze země, zjistil, že si mu musí stoupnout o vozík, jinak na něj táta nedosáhne. Když to udělal poprvé, úplně mě tím dostal, je to ohromné. Tak doufám, že mu tahle vnímavost vydrží, i až začne chodit a nebude moc utíkat. ![]()
Snad jsem vás moc nenudila a děkuji všem, kteří mé deníčky čtou. ![]()
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 726
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 729
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 755
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 345
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 227
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1610
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1631
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1863
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 981
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3944
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...