Tvé pokroky
- Rodičovství
- adush
- 03.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po pár měsících další pokračování o tom, jak jsem hrdá na svého syna a na to, že péči o něj zvládám i přesto, že jsem na vozíku. :)
takový bude fešák na oslavě :)
- 3
do vajíčka už se nevešel, v téhle sedačce je...
canisterapie :)
spokojený plaváček :)
proč kupovat chodítko když si dítě vystačí s...
lepší jak kočárek pro nás oba :)
- 5
Už je ti sedm měsíců, čas letí jako splašený a občas se divím, kde je to ležící miminko, které jsme si přinesli z porodnice. V pěti měsících sis poprvé sám sedl a začal se plazit, takže už si za hračkama sám dolezeš. 
Už nemusím přiběhnout pokaždé, když si rozházíš hračky z dosahu a začneš jim „nadávat“. Což bylo mimochodem docela vtipné pozorovat, jak jsi se rozčiloval, že ti ty hračky „utekly“.
Od šesti měsíců se stavíš o cokoli, co potkáš, teď už obcházíš nábytek a chodíš za ruce, kterých se chytáš, i když ti je nikdo nepodává. Člověk tě nemůže na vteřinu spustit z očí, ale je krásné sledovat tyhle tvé obrovské a hrozně rychlé pokroky.
Už umíš i hezky ze stoje do sedu nebo do kleku. Pádů naštěstí ubylo a ty jsi úžasný a usměvavý brouček. Jsi moc zvídavý, zajímá tě úplně všechno. Hlavně naše jídlo, mléko už moc nechceš, ale za to rohlíky, piškoty, ovoce a zelenina, to je tvoje oblíbené. Jen maso jíš jen občas, většinou ho vyplivneš – zajímalo by mě, jak dokážeš z té vší zeleniny v puse to maso vypreparovat a vyplivnout.
S Heidy jste velcí kamarádi, nejvíc tě baví ji tahat za chlupy, i když ti pořád vysvětlujeme, že se to nedělá a bolí ji to. Jsi prostě lumpík.
Nejúžasnější je to, jak vískáš pokaždé, když vidíš vodu. Od března budeme chodit plavat, aby sis vody mohl užívat, když ji máš tak rád.
Na začátku února jsme byli na horách a moc se ti tam líbilo. Dopoledne, když jsme s tátou lyžovali, jsi si užíval procházky s babičkou a odpoledne jsme řádili spolu. Byla to naše první rodinná dovolená. Dokonce jsi se už naučil říkat máma a bába.
Ani neumím popsat, jak moc jsem hrdá na to, jak jsi skvělé a šikovné dítko. Mám pocit, že tvůj kapku zrychlený vývoj mi bere to miminečko, který ještě pořád jsi. Ale na druhou stranu, když si vzpomenu, jaké jsme měli obavy, abys byl zdravý, když my dva s tátou nejsme, jsem šťastná, že jsi tak šikovný. Aspoň máme jistotu, že jsi po nás žádné neduhy nezdědil.
Jsem neskutečně hrdá na to, že mám syna jako jsi ty a už se moc těším na tvé další pokroky, i když upřímně doufala jsem, že chodit začneš teda později. Proč už vlastně chceš chodit? Doma přece takové věci nevidíš. 
Ale co, batůžek s vodítkem už jsme nachystali, což samozřejmě neznamená, že se v brzké době toho nábytku budeš pouštět, doufám, že ještě dlouho budeš obcházet, než se pustíš a začneš běhat sám.
Vím, že někteří tuto formu deníčku nemají moc rádi, ale mně vyhovuje psát formou, jako bych to psala svému synovi. Třeba si to jednou přečte a dost možná si řekne, že jsem praštěná máma a píšu, ještě ke všemu veřejně, takové banality a pokroky.
Ale já jsem na svého syna moc hrdá. Je to náš smíšek a šikulka, i když občas umí taky pěkně lumpačit, tak nám dělá jen samou radost.
A málem bych zapomněla - děti jsou ohromně vnímavé. Když chce, aby ho táta zvedl ze země, zjistil, že si mu musí stoupnout o vozík, jinak na něj táta nedosáhne. Když to udělal poprvé, úplně mě tím dostal, je to ohromné. Tak doufám, že mu tahle vnímavost vydrží, i až začne chodit a nebude moc utíkat.
Snad jsem vás moc nenudila a děkuji všem, kteří mé deníčky čtou.
Přečtěte si také
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 594
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1343
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 2011
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 608
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 556
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 1074
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1985
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 2308
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 1110
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 1123
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...
preji vám moc štěstí a zdraví a pevne nervy, az se malej rozběhne 
Jste všichni moc šikovní. Váš syn věděl, proč se narodí zrovna vám.
dcera mi taky zacala chodit v sedmi mesicich ale vubec si nedokazu predstavit jak bych se o deti postarala kdybych nemohla chodit.. 
Ať vám dělá samou radost. Často si na vás vzpomenu. Držte se. 
Copak doma, tam se dite dohoni, ale jak to slo treba s koupanim, nebo kdyz leze kam nema, dyt z voziku se ze zeme musi zvedat dost tezko…a treba jit ven az bude maly vic chodit…no klobouk dolu teda! 
Vzdyt to vypada ze vas ani jeho vozik vubec neomezuje, asi to mate doma tomu dobre prizpusobene… ja mela strach ze to nemuzu zvladnout s 2letakem kdyz mi dali jen berle a sadru! Nemoct chodit vubec a mit dite, tomu se uz rika opravdu odvaha a zvladate to super! Maly vypada na spokojene decko, ktere tim nijak netrpi, spis pro vas to musi byt fyzicky narocne…I to noseni v nositku, tehotenstvi…?