Tvé pokroky
- Rodičovství
- adush
- 03.03.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Po pár měsících další pokračování o tom, jak jsem hrdá na svého syna a na to, že péči o něj zvládám i přesto, že jsem na vozíku. :)
takový bude fešák na oslavě :)
- 3
do vajíčka už se nevešel, v téhle sedačce je...
canisterapie :)
spokojený plaváček :)
proč kupovat chodítko když si dítě vystačí s...
lepší jak kočárek pro nás oba :)
- 5
Už je ti sedm měsíců, čas letí jako splašený a občas se divím, kde je to ležící miminko, které jsme si přinesli z porodnice. V pěti měsících sis poprvé sám sedl a začal se plazit, takže už si za hračkama sám dolezeš. 
Už nemusím přiběhnout pokaždé, když si rozházíš hračky z dosahu a začneš jim „nadávat“. Což bylo mimochodem docela vtipné pozorovat, jak jsi se rozčiloval, že ti ty hračky „utekly“.
Od šesti měsíců se stavíš o cokoli, co potkáš, teď už obcházíš nábytek a chodíš za ruce, kterých se chytáš, i když ti je nikdo nepodává. Člověk tě nemůže na vteřinu spustit z očí, ale je krásné sledovat tyhle tvé obrovské a hrozně rychlé pokroky.
Už umíš i hezky ze stoje do sedu nebo do kleku. Pádů naštěstí ubylo a ty jsi úžasný a usměvavý brouček. Jsi moc zvídavý, zajímá tě úplně všechno. Hlavně naše jídlo, mléko už moc nechceš, ale za to rohlíky, piškoty, ovoce a zelenina, to je tvoje oblíbené. Jen maso jíš jen občas, většinou ho vyplivneš – zajímalo by mě, jak dokážeš z té vší zeleniny v puse to maso vypreparovat a vyplivnout.
S Heidy jste velcí kamarádi, nejvíc tě baví ji tahat za chlupy, i když ti pořád vysvětlujeme, že se to nedělá a bolí ji to. Jsi prostě lumpík.
Nejúžasnější je to, jak vískáš pokaždé, když vidíš vodu. Od března budeme chodit plavat, aby sis vody mohl užívat, když ji máš tak rád.
Na začátku února jsme byli na horách a moc se ti tam líbilo. Dopoledne, když jsme s tátou lyžovali, jsi si užíval procházky s babičkou a odpoledne jsme řádili spolu. Byla to naše první rodinná dovolená. Dokonce jsi se už naučil říkat máma a bába.
Ani neumím popsat, jak moc jsem hrdá na to, jak jsi skvělé a šikovné dítko. Mám pocit, že tvůj kapku zrychlený vývoj mi bere to miminečko, který ještě pořád jsi. Ale na druhou stranu, když si vzpomenu, jaké jsme měli obavy, abys byl zdravý, když my dva s tátou nejsme, jsem šťastná, že jsi tak šikovný. Aspoň máme jistotu, že jsi po nás žádné neduhy nezdědil.
Jsem neskutečně hrdá na to, že mám syna jako jsi ty a už se moc těším na tvé další pokroky, i když upřímně doufala jsem, že chodit začneš teda později. Proč už vlastně chceš chodit? Doma přece takové věci nevidíš. 
Ale co, batůžek s vodítkem už jsme nachystali, což samozřejmě neznamená, že se v brzké době toho nábytku budeš pouštět, doufám, že ještě dlouho budeš obcházet, než se pustíš a začneš běhat sám.
Vím, že někteří tuto formu deníčku nemají moc rádi, ale mně vyhovuje psát formou, jako bych to psala svému synovi. Třeba si to jednou přečte a dost možná si řekne, že jsem praštěná máma a píšu, ještě ke všemu veřejně, takové banality a pokroky.
Ale já jsem na svého syna moc hrdá. Je to náš smíšek a šikulka, i když občas umí taky pěkně lumpačit, tak nám dělá jen samou radost.
A málem bych zapomněla - děti jsou ohromně vnímavé. Když chce, aby ho táta zvedl ze země, zjistil, že si mu musí stoupnout o vozík, jinak na něj táta nedosáhne. Když to udělal poprvé, úplně mě tím dostal, je to ohromné. Tak doufám, že mu tahle vnímavost vydrží, i až začne chodit a nebude moc utíkat.
Snad jsem vás moc nenudila a děkuji všem, kteří mé deníčky čtou.
Přečtěte si také
Chtěli jsme děti potěšit. Tchyně nám ale přivezla dárek, o který jsme nestáli
- Anonymní
- 15.09.26
- 947
Dlouho jsme doma žádné zvíře nechtěli. Děti si o nějaké občas říkaly, hlavně když u někoho viděly psa nebo kočku, ale pokaždé jsme jim vysvětlili, že na zvíře teď nemáme podmínky. Oba s manželem...
Místo toho, aby mě máma podržela, rozšířila po vsi nechutný drb
- Anonymní
- 15.09.26
- 506
Ruce se mi třásly, když jsem dočítala další dlouhou zprávu od babičky. „Srdíčko moje, proč jsi mi nic neřekla? Tvoje máma mi vyprávěla, jak tě ten tvůj trápí! Musíš od něj odejít!“
Syn nechce dávat babičce pusu. A ona je naštvaná, že ho k tomu nenutím
- Anonymní
- 15.09.26
- 325
Vždycky jsem si myslela, že dát babičce pusu na přivítanou je přece úplně normální. Jenže můj syn to tak necítí. A já jsem se kvůli tomu dostala do nepříjemné situace mezi ním a vlastní mámou.
Kamarádka mi děkovala, že jsem zachránila její manželství. Netušila ale proč
- Anonymní
- 15.09.26
- 545
Když mi Klára před dvěma lety zavolala, že se její manžel Martin chce odstěhovat, byla jsem u ní během půl hodiny. Seděla na zemi v obýváku, plakala a nechápala, co se s jejich manželstvím stalo.
S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
- Anonymní
- 15.09.26
- 279
Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...
Po týdnu ve školce přišel syn, že mají vši. To snad musí být vtip!
- Anonymní
- 14.09.26
- 1511
Musím říct, že jsem po prázdninách čekala, že syn chvíli ve školce zůstane, než padne s první chřipkou. Když přišel domů s tím, že má asi vši, a následovala SMS od učitelky, měla jsem za to, že si...
Švagr si našel novou přítelkyni. Můj muž ji zbožňuje až moc
- Anonymní
- 14.09.26
- 4064
Bratr mého muže byl dlouhé léta starý mládenec. Já s manželem už máme dvě děti a klasickou rodinnou domácnost, kdy se každý den přeme o to, kdo umyje nádobí. Před nedávnem se ale švagr zamiloval a...
Syn se stydí za obyčejný telefon. Ostatní ve třídě mají dražší modely
- Anonymní
- 14.09.26
- 3067
Náš jedenáctiletý syn má všechno, co potřebuje, přesto se mezi spolužáky cítí chudý. Nemá značkové tenisky ani nejnovější telefon a začal se za nás stydět. Nevím, zda ho učíme znát hodnotu peněz,...
Manžel chce druhé dítě. Já při té představě cítím jen strach
- Anonymní
- 14.09.26
- 1110
Naše tříletá dcera byla vytoužená a miluji ji nade všechno. Těhotenství, porod a první měsíce mateřství mě ale dostaly na hranici sil. Manžel začal mluvit o druhém dítěti a já mu nedokážu přiznat,...
Čtyři dny ve školce a zase rýma. Září sotva začalo a já už propadám zoufalství
- Anonymní
- 14.09.26
- 612
Milé maminky, přišla jsem si k vám trochu postěžovat. Je to u nás naprosto nekonečný příběh. Dcera byla celé léto zdravá. A to chodila mezi děti, byla dost v kolektivu, lítala pořád někde venku,...
preji vám moc štěstí a zdraví a pevne nervy, az se malej rozběhne 
Jste všichni moc šikovní. Váš syn věděl, proč se narodí zrovna vám.
dcera mi taky zacala chodit v sedmi mesicich ale vubec si nedokazu predstavit jak bych se o deti postarala kdybych nemohla chodit.. 
Ať vám dělá samou radost. Často si na vás vzpomenu. Držte se. 
Copak doma, tam se dite dohoni, ale jak to slo treba s koupanim, nebo kdyz leze kam nema, dyt z voziku se ze zeme musi zvedat dost tezko…a treba jit ven az bude maly vic chodit…no klobouk dolu teda! 
Vzdyt to vypada ze vas ani jeho vozik vubec neomezuje, asi to mate doma tomu dobre prizpusobene… ja mela strach ze to nemuzu zvladnout s 2letakem kdyz mi dali jen berle a sadru! Nemoct chodit vubec a mit dite, tomu se uz rika opravdu odvaha a zvladate to super! Maly vypada na spokojene decko, ktere tim nijak netrpi, spis pro vas to musi byt fyzicky narocne…I to noseni v nositku, tehotenstvi…?