Úlevníček 2 - dvoučárkový
- Těhotenství
- stefinka
- 03.10.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ráno jsem se vzbudila ve 4,15 a už jsem to nemohla vydržet. Na testíku se do 5 minut objevila slabá druhá růžová čárka, zas tak přesně jsem ten čas nesledovala. Slabá, ale je tam. Během dalších dvou hodin jsem si ten test prohlédla ještě párkrát a je tam pořád, jen je to už hodně zřetelná čárka, asi jak ten papírek uschl. V pátek jsem po telefonu debatovala s kamarádkou a ta mi řekla, že to klidně může trvat až 3 týdny než se vajíčko uhnízdí a už to tak u mě vypadá. U starších holek nevím, testíky za totáče neexistovaly.
Chvála papírkovým testíkům. U Pepči byl testík pozitivní už 8mý den po ovu. To vím zcela přesně, protože jsme chtěli mimi a snažili jsme se devátý měsíc. S Adélkou to bylo jiné. Třídila jsem věcičky pro svou neteřinku čerstvě těhu a nad hromádkou dupaček a košilek jsem si uvědomila, že jsem to už dlouho nedostala. Bylo to 43 DC. Raději si udělám v úterý ráno testík ještě jednou, červíček pořád hlodá
.
Včera odpoledne se manžílek ke mně přitisknul a slabým nejistým hláskem řekl „Kdy už to dostaneš, já nechci další dítě.“ Za devět měsíců pravilo cosi ve mně, ale nahlas jsem neřekla nic. Bude to pro něj zase pohroma. Četla jsem včera pár příspěvků od mladých holčin, které ještě ani nepomýšlejí na mimi. Neslo se to ale v podobném duchu - „mimi se musí narodit z lásky a chtěné od obou“. S tímhle ideálem a vychované romantickým podáním filmařů, jsme ke svému prvnímu těhotenství přistupovaly všechny. Nemluvím teď o snažilkách, kde se pár po různě dlouhé době snaží konečně otěhotnět. Mluvím o běžném chodu věcí. „Miláčku, mám pro tebe sladkou novinu.“ říká uzardělá a natěšená dívčina ve filmu a miláček ji zahrne polibky štěstí. V reálu miláček vytřeští oči, zbledne a začne blekotat, že jako teď se to nehodí pro to a tohleto. V lepším případě se po šoku uklidní a začne se těšit. Tedy pokud těch hladových krků není podle něj příliš. Některý miláček může mít vyloženě odmítavou reakci. Nevím kdy to svému miláčkovi prozradím, moc dlouho to nevydržím. Bude nejspíš zase smutný a dlouhé měsíce mu potrvá než se smíří s
dalším potomkem. S Adélkou v bříšku jsem proplakala noci, kdy jsem se ho jednou večer opatrně ptala, zda se těší na mimi. To už jsem byla v šestém či sedmém měsíci a viděl ultrazvuk, cítil kopání, ke mně a k bříšku se choval vyloženě něžně. Nic neřekl, podíval se tak zvláštně a jen se otočil. Ani mě nepohladil. Nic. Opečovával mě, opatroval, to ano. Malá si ho otočila kolem prstíku až když vyklouzla ven. Pak to byl ten nejšťastnější a nejnadšenější táta na světě. Počítám bude to dost podobné. Až na ty proplakané noci. Určitě nebudou. A kdyby nějaká chandra na mě sedala, mám namíchané Bachovky.
Mimi většinou přijde, když ho nečekáte. Ideálně bych si představovala za rok. To by mezi nás podle čínského horoskopu pěkně zapadlo. Jsem ale moc ráda, že je to vůbec. Druhá holka bude mít po maturitě a tak až pojedeme rodit, bude mít volno na hlídání mrňousů. Ale to je daleko a do té doby se může stát věcí, může se to zvrtnout. Může se narodit zdravé mimi a pak se ukázat, že je jiné. Myslím, že to bude kluk a ten bude mít větší pravděpodobnost k autismu než kdyby to byla holčička. A to se zatím nedá žádným genetickým testem odhalit, protože je to vlastně souběh mnoha faktorů včetně té genetiky. Teď, když vím že tam je, najednou se na amniocentézu dívám jinak. Až se narodí, bude mi 43 let. Nemělo by být postižené, protože už teď je třeba se postarat o Pepču, kdyby byl v reálném životě méně použitelný. Zřejmě to bude typ roztržitého pana profesora. Mám domluvu s nejstarší dcerou, že kdyby se neoženil a s náma se něco stalo, mohl by v krajním případě bydlet s ní. její partner souhlasí. Ale vážně postižené dítě? Takže amniocentéza ano, i když čekám, že mimi bude zdravé.
Přemýšlím kdy nahlásím do průkazky měsíčky. Moje těhotenství totiž tradičně trvá 279 dnů ode dne početí. Což bude trošku problém. Početla jsem si na netu, že můžu otěhotnět v rozpětí 6 DC až 22 DC. A to je hodně velký rozdíl. Asi se termín porodu počítá nějak průměrně, většinou se pak dává na upřesňující údaje podle UTZ a připočte se 10 dnů při přenášení, po tomto termínu se to začne řešit vyvoláním. Většinou. Mám v sobě totiž pořád zažraný strach od porodu Pepči. Dneska vím, že to byla chyba primáře, když přikázal vyvolat porod aniž by udělal jakékoli vyšetření a jakoukoli přípravu. Možná se divíte tomu, že jsem tam nechodila do poradny. Nevím zda jsou tu děvčata s odlehlejších končin. Ale když máte do nejbližší porodnice 30 km a špatné spoje, někdo ani auto nemá, nakonec to vede k místní praxi, že ženy ze vzdálenějších míst jezdí rovnou k porodu. Pro mě bývalou pražandu dost pochopitelná záležitost. Byla jsem zvyklá chodit do ambulance porodnice 6 týdnů před porodem. A tady mi doktorka dala v pondělí do ruky papír, když do pátku neporodím, ať si zajdu na kontrolu do porodnice. Za týden že mě rozhodně nechce ve své ordinaci už potkat. Jinak to byla milá a pečlivá starší doktorka s jemnýma rukama. Momentálně je tam doktorka jiná, tu ještě neznám. S Pepčou jsem otěhotněla 17 DC a měl se teoreticky narodit 13.7. Podle měsíčků by byl porod 1.7., podle UTZ 4.7. Do porodnice jsem se šla zeptat v pátek 10.7. s tím, že jsem očekávala prohlédnutí, kontrolu plodové vody, víkend v klídku, v pondělí nástup na vyvolávačku. Bylo to jinak a pořád to cítím jako násilí ze strany primáře. Taky si říkám, protože se malému opravdu nechtělo ven, ještě nebyl sestouplý, hrozili kleštěma a potom o mě a o kojení vůbec nejevil zájem (ačkoli v bříšku byl hotový fotbalista), že to mohl být spouštěcí mechanismus pro jeho autismus. K té genetické výbavě a potravinové alergii, kterou má a která se u něj spolupodílí na autismu. Takže jakmile jsem otěhotněla s Adélkou, nahlásila jsem raději měsíčky o týden později, tedy na den před početím, otěhotněla jsem 8 DC. Teď to udělám podobně. Vede mě k tomu i to, že některé ženy bez problémů v těhotenství menstruovaly nebo počaly během menstruace a také bylo všechno v pořádku.
Dneska je lékařská předporodní péče dost vysoká. Jenom si říkám, jestli ti mladí
doktoři nejsou moc zvyklí na přístroje. S fetoskopem jsem viděla jedině gynekoložku a potom až primáře ve Vrchlabí. Jinak se každý snažil požít nějaký přístroj.
Tak to je tolik co mě napadlo ke //. Krásný podzim přeje Stefinka
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1222
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 728
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1266
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 526
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 323
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19210
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2532
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2763
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2490
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1666
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....