Úlevníček 3 - kilíčkový
- Těhotenství
- stefinka
- 19.10.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak se asi totálně znemožním, rozhodně se odhalím :). Třeba vás tohle téma také zaujme. Jídlo a váha, dvě slučitelné i neslučitelné věci. Záleží na mnohém, od genetiky po stravovací zvyklosti. A tak se řada z nás potýká celoživotně s faldíky. Neznám nikoho, kdo by měl s váhou problémy a zároveň si trvale udržel ideální váhu. Těhotenství a kojení je asi nejkritičtější doba pro naši váhu.
Jako dítě a puberťák jsem s tím neměla žádné problémy. Nijak mě to netrápilo a podle fotek myslím, že jsem byla tak akorát. Před pubertou jsem začala závodně plavat a dokud jsem bydlela na malém městě, spokojeně jsem dosyta jedla a zvládala veškerá úskalí tréninku.
Zlom nastal v mých 15ti, kdy jsme se přestěhovali do hlavního města a nastoupila jsem k menšímu oddílu s ambiciózním trenérem. Už po měsíci mi sdělil přes dorostovou lékařku, že jsem moc tlustá a měla bych 5 kg shodit, aby mi to líp plavalo. Totální blbost, když jsem měřila 171 cm a měla 62 kg (21,2 BMI). Zároveň se moje platonická láska o mojí spíš chlapecké postavě vyjádřila, že má rád hubenější. Tak jsem jim splnila přání. Do té doby jsem jedla málo, nebyl čas. Teď jsem jedla minimálně a začala schovávat jídlo, abych do něj nemusela kousnout. Přes týden jsem měla dvoufázový trénink, neměla jsem na oběd vůbec čas, svačinu většinou zapomněla, odpolední nešla udržet v žaludku a večer jsem byla k smrti utahaná. Jedině sobota večer a neděle byl čas na jídlo. A to jsem sežrala všechno co mi přišlo pod ruku. Jedla dokud mi nebylo špatně. Vydržela jsem to 4 měsíce. Škola šla stranou, trenér mě připravoval na velké závody. Otčím ale zasáhl tvrdě a musela jsem toho okamžitě nechat po pololetním vysvědčení. Plaváním se neuživíš, pravil a nepřipustil námitku.
Rok to šlo. První láska a žádné problémy s váhou. Jedla jsem s velkou chutí, hýbala se podle chuti. Žádný div, že jsem sice rychle přibrala 15 kg (73 - 25 BMI), které však byly stabilní, ale mě se to nelíbilo. No a pak nastal můj kolotoč. Jídlo a cvičení nebo hladovka nebo přežrání a zvracení. Podle momentálního psychického stavu. Váha se mi pohybovala v rozmezí 65 - 75 kg dokud jsem neotěhotněla na váze 65 kg. Pak nastala celkem kasická situace - jez, jíž za dva - a dojídání po dětech.
Při prvním těhotenství jsem šla rodit s 85 kg, při druhém s 96 kg, při třetím se 118 kg, při čtvrtém se 125 kg, popáté ??? Po porodu jsem vždycky měla 10 kg dolů, ale během kojení jsem nabrala víc a pak to pracně sundávala dolů. Mezi prvním a třetím dítětem jsem měla velký problém jídlo. Myslela jsem na něj, zdálo se mi o něm, věčně jsem držela diety, hladovky, nárazově nebo i měsíce cvičila, občas jsem to nevydržela a spořádala neuvěřitelné množství jídla které jsem šla vyzvracet. To bylo těžké, protože jsem u toho cítila hnus a nenávist k sobě. Pocit hladu byl pro mě něco jak tichá bolest, kterou jsem měla od probuzení do usnutí a spolu s myšlenkami na jídlo zabíraly většinu mých volných myšlenek. Hladovka naopak byla spojená s příjemným pocitem že to mám pod kontrolou, že jsem úžasná, ale pak přišlo to že nestíhám, nemám sílu, náladu, zima, únava. Asi je to nemoc. Stala jsem se na několik let vegetariánem, což moji váhu taky nevyřešilo, ale výkyvy byly menší. Pracně jsem držela svou váhu pod 100 kg. Teprve před třetím dítětem jsem si řekla dost a rok jsem nedržela žádnou dietu či hladovku. Přibrala jsem 15 kg. Ale těhotenství mi pomohlo vrátit se do normálních kolejí, tělo začalo šlapat zase na vyšších dávkách jídla a ztratila se tichá bolest z hladu. Znechutil se mi pohyb, necítím při něm euforii jako kdysi. Musím se nutit, leckdy neúspěšně, hlavně se nedokážu přinutit cvičit déle jak půl roku, potom mě prvotní odhodlání opouští. Nemám v okolí kámošku, se kterou bychom se vzájemně tahaly z nechuti.
Ty myšlenky na diety, hladovky a zvracení mě neopustily, realizaci už nedopouštím. Mám někdy problém se zarazit, když začnu jíst, ale dovolím si to maximálně 3× za rok do bezvědomí (nikdy ne doma, tady není nic co je chutné a okamžitě k sežrání, všechno musím vařit a připravovat) a letos se mi to stalo jen jednou. Změnila jsem jídelníček. Jím sice pořád hodně, ale co nejvíce zeleniny. Žádné rychlé občerstvení, uzeniny a chleba, sladké, těstoviny skoro nejím. Váhu mám hodně vysokou, ale drží se dva roky, což považuji za úspěch.
Návštěva obezitologie byl pro mě zážiteček. Strašně mě to zklamalo. Zvážili mě, změřili, nic dalšího neprověřili, nechtěli slyšet jaký vedu život, co jím, jak jím, jak se cítím a na:,–(ili dietu proticholesterolovou s vyloučením potravin, které nejím od 86 roku … ať přijdu za měsíc na testy a za tři na kontrolu. Pořebovala bych spíš nějakou psychoterapii nebo něco co by mi pomáhalo zvládat nutkavé jezení. Potřebuji zmenšit porce jídla aniž bych příliš pociťovala hlad, což je pro mě jako fyzická bolest a nejčastěji to končí přežráním. Pocit nasycení se mi bohužel dostavuje později. Snažím se sama, ale je to běh na příliš dlouhou trať s nejistým koncem.
Zatím nemám zdravotní problémy jako vysoký cholesterol, cukrovku, vysoký krevní tlak, potíže s pohybovým aparátem, žlučníkem, považuji se za zdravého člověka. Se žilami už ano. Před měsícem jsem si vymkla kotník, teprve jsem si uvědomila, že moje váha je proti mně, i když nemám nemoc. Předevčírem sestřička co ošetřuje moji kamarádku na aru musela manipulovat s tělnatou pacientkou a asi přijde o mimíska … Jsem těhotná, ale pak budu potřebovat někoho, kdo mi pomůže opustit bludný kruh.
No to je dobrý. Myslela jsem, že napíšu něco lehkého a ono je to spíš moje volání o pomoc. Hm, kdybych žila v jiné době, moje kila a moje plodnost by byly vyvažovány zlatem. Byla bych viditelnou reklamou svého muže, který je tak šikovný, bohatý a schopný, že si může dovolit svou ženu dobře živit a je schopen splodit hodně dětí.
Holky, jestli jste ještě žádnou dietu nedržely nebo jste na začátku, NEBLBNĚTE s ostrými dietami, nikam to nevede.
Přečtěte si také
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 4179
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 2922
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 1641
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 4258
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1314
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1727
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 2060
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1809
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 5832
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 419
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.