Únorová rychlovka
- Porod
- Luisiana
- 05.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
„Jako prvorodička se budu otvírat 10–18 hodin.“ Tak tuhle větu jsem si chytře zapamatovala na předporodním kurzu a smířila se s myšlenkou, že budu rodit celý den. Tento deníček o o jednom porodu. Trochu k pousmání, trochu jako podpora pro ostatní a trochu i pro mě, kdybych to všechno zapoměla.
Do porodnice jsem se vydala v sobotu 23. 2. 2013 dopoledne. Nejdřív jsem ale stáhla mého muže z výstupu na nejvyšší horu Beskyd a vyslovila jsem podezření na únik plodové vody. Jelikož jsem jí měla málo, v porodnici si mě pro jistotu nechali. Byla jsem 38+1, a tak to klidně mohlo být ono.
No ve zkratce jsem se dva dny nudila na čekacím pokoji. Monitor jsem měla co 3 hodiny a už mě pěkně lezl na nervy. Jediné, co se dalo dělat, bylo pomáhat ostatním maminkám po císaři, podávat čaj atd. Sledovala jsem tabuli, na které neustále přibývala další a další miminka, poslouchala ze sálů různé operní zpěvy a myslela na to, že jsem typická hysterka, které nic není.
No a pak přišlo pondělí a pokusím se to sepsat chronologicky. Nebude to sedět přesně na vteřiny, ale zhruba na minuty. Na hodiny to bude sedět určitě. 
7:00 – Volám muže, že po vizitě mě určitě pustí domů, ať pro mě přijede
8:00 - Vizita. Doktorka mě prohlíží a v tom rup a potopa. Tak, praskla mi voda. Volám muže, že praskla voda a nikam nejdu. Bude se prý čekat 24 hodin a pokud se to nepohne, začneme vyvolávat. S klidem odmítnu epidurál, zvládnu to sama. Kdyby to nešlo, nechám si ho píchnout později. (Hehe – maminky tuší, jak to dopadlo, nastávající maminky se poučí)
9:00 – Další kontrola. Doktorka dělá asi Hamiltona? Netuším, prý něco hnusného, ale já nic hnusného necítím, čtu si časopisy, nic se neděje.
10:00 – Dostávám klystýr, trávím kupu času v koupelně, volám muže, že mi chcípne mobil, ať mi doveze aspoň nabíječku.
11:00 – Nic se neděje, ležím, čtu si.
11:10 – Dostávám SMS od muže, už čeká na příjmu s tou nabíječkou.
11:15 – Něco mě trochu lechtá v břichu, ptám se PA, jak to vypadá, že je tady muž s nabíječkou (na mobil) a jestli může zůstat. Tak prý může. Chlap se jde převléct do slušivého modrého mundůru.
11:20 – Aha, asi se něco děje, trochu mě to začíná lechtat víc a cítím nějaké tlaky v břiše. Bolest nikde, jen takové divné vlny a tlaky.
11:30 – Tak to začíná mít pěkné grády, začínám funět jako lokomotiva. Porodní boxy jsou plné, čekáme na přípravném pokoji, až se jeden uvolní, za chvíli to prý bude.
11:40 – Stěhujeme se na box, já rovnou do koupelny, začíná to být výživné. Mám krásný box s velkou vanou, telkou, přehrávačem na hudbu – tenhle jsem si na předporodním kurzu přála a těšila se, jak si ho budu užívat, ležet si spokojeně ve vaně a pěkně si prodýchávat kontrakce.
11:50 – Mám asi jednu obrovskou nekončící kontrakci! Okusuju kachle v koupelně, řvu na přítele, ať mi někdo okamžitě dá něco proti bolesti a že to je masakr. Přijde PA, zkontroluje, jsem na dva prsty a ještě to pěkně potrvá. Tak to teda nevím, jak zvládnu.
12:00 – Pořád stejný průběh, skáču na balonu ve sprše a nic nepomáhá. Chlap neví, jak pomáhat. Snaží se mě masírovat a podobně. Teď už nefuním, teď rovnou hučím jako parní lokomotiva. Tak na tohle mě teda nikdo nepřipravil. Taky se mi najednou děsně chce na WC, sedím, tlačím a nic – zpětně si uvědomuji, že nebylo co tlačit. Málem jsem malou porodila do WC.
12:05 – Posílám přítele pro PA, že jestli mi něco nepíchne od bolesti, tak jsem po smrti. Vydržím hodně, ale tohle je teda silná káva. Přítel se vrací s tím, že PA je v klidu a řekla mu: „Ale tatínku, to bude dobré. Za chvíli tam přijdu a uvidíme, co se dá dělat.“ Asi zvyklá, že tam každý stresuje.
12:10 – Přichází PA, já lezu na křeslo. Natáčí mi monitor. Nevím, co tam viděla, ale asi se lekla. Po vyšetření jsem najednou na 8 prstů. Epidurál už nebude. Nutí mě ležet na boku, že malá musí dorotovat. To je úplný masakr. Kontrakci mám jednu obrovskou vlnu, není žádná pauza. Alespoň tak jsem to vnímala. Snaží se mi rychle píchnout oxytocin, nemám ale žádný vstup do žíly, obě zápěstí rozpíchané z předchozích odběrů. Ráno se ještě podařilo vzít mi krev ze hřbetu na zápěstí. Nakonec mi ocytocin píchne uprostřed kontrakce do hřbetu ruky. Ptá se mě, jestli se mi chce tlačit. „Ano, už asi 10 minut se mi děsně chce!“ Rychle volá doktory a celý ten ancábl okolo.
12:15 – Přibíhá doktorka a ještě nějaká další asistentka. Moc toho už nevnímám, soustředím se na sebe a na malou. Už se dere na svět. Už se hlásí o slovo. Tak a jdeme tlačit. První zatlačení mi moc nejde, řvu na celé kolo a nic z toho. Dostanu poučení, které vím, jen se mi vygumovalo z hlavy. Bradu na hrudník, zavřít oči a moc neřvat, stejně to nepomáhá. Druhé zatlačení, malé šmiknutí a hlavička je venku. Jejda, to je drobná úleva. Třetí zatlačení a maximální úleva.
12:18 – Naše madam mi okamžitě přistává na břiše, nepláče, jen tak leží a nasává atmosféru. Já a přítel také. PA mě uklidňuje, jak jsem to pěkně zvládla. No nevím, málem jsem to tam tím hučením zbořila, ale asi jsou všichni zvyklí.
Zbytek už standardně, míra, váha, náramek, jméno, zaštupovat spodek, přisát horek. Pak máme krásné dvě hodiny v klidu na boxu, jenom my tři. Obvoláme rodiny a pak už stěhování na šestinedělí. No a ten masakr potom - to už je na jiný deníček.
Přečtěte si také
Uspávání u nás byl horor. Nevěřila jsem, že nám pomůže tak jednoduchá rada
- Anonymní
- 04.10.26
- 18
Každý večer to začínalo úplně stejně. Vykoupat, pyžamo, pohádka, pusa na dobrou noc a odejít. Jenže jakmile jsem zavřela dveře, ozval se pláč.
Zhrzená milenka mého muže mi začala psát. Rozhodla jsem se jí věřit
- Anonymní
- 04.10.26
- 82
Když se mi ozvala žena, se kterou mě manžel podvedl, čekala jsem výmluvy nebo prosbu o odpuštění. Místo toho mi poslala zprávy, ze kterých jsem pochopila, že mi o našem manželství lhal mnohem déle,...
„Někdo mi chodí kolem domu,“ volal děda. Policie našla vetřelce
- Bellino
- 04.10.26
- 71
Léto už sice skončilo, ale patří se ho zakončit veselou letní vzpomínkou, která ovšem začala trochu tajemně až nebezpečně. Rodinka s dítěte sice trávila letní dovolenou ve slunném Chorvatsku, ale...
„Tak jsi ráda, že to máš za sebou?“
- PenelopaW
- 04.10.26
- 93
Ne, že bych větu z titulku vnímala nutně negativně. Často je myšlena v dobrém ve smyslu: Vrátila jsi se do normálního života, to je fajn, ne? Někdy je ovšem pronášena i jako: Už ti rostou vlasy,...
Učitelka nechala syna (6) na ulici bez dozoru. Pak se to snažila hodit na mě
- Anonymní
- 03.10.26
- 1970
Můj šestiletý syn začal chodit do první třídy. Bylo to pro nás velká změna a řešili jsme to už dlouho předtím, než do třídy opravdu vstoupil. Vždycky jsem navíc měla zakódováno, že paní učitelka je...
Toxický šéf očekává, že mu budu odepisovat i po večerech. Já jsem se ohradila
- Anonymní
- 03.10.26
- 957
Když jsem nastoupila do nové práce, chtěla jsem se osvědčit. První týdny jsem chodila domů pozdě, odpovídala na emaily večer a několikrát jsem pracovala i o víkendu. Nikdo mě k tomu přímo nenutil....
Máma plánuje Vánoce. Já se jen bojím, že už se jich nedožije
- Anonymní
- 03.10.26
- 971
Je září a moje máma už plánuje Vánoce. Sedíme spolu v kuchyni, ona si dolévá čaj a nadšeně mi vypráví, co všechno bychom letos mohli podniknout. Mluví o cukroví, návštěvách a dokonce o lyžování v...
Syn je tlusté dítě. Tchyně ho systematicky překrmuje a já na to nesmím nic říct
- Anonymní
- 03.10.26
- 1070
Nikdy jsem nechtěla, aby měl můj syn pocit, že je s jeho tělem něco špatně. Jenže poslední dobou už jeho váhu řešíme s pediatričkou a doporučila nám trochu upravit jídelníček a hlavně dbát na...
Dcera mi omylem prozradila, že už není panna. Nemám z toho dobrý pocit
- Anonymní
- 03.10.26
- 5968
Jsou věci, o kterých rodič vlastně nechce vědět. A pak jsou věci, o kterých vědět chce, i když ho jejich zjištění trochu zaskočí. Přesně do té druhé kategorie patří informace, kterou mi dcera...
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 2005
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
pamatuju si to jako včera - jedna velká noční můra 
hoši porodit za hodinu, o tom se mi mohlo jen zdát 
Ale já jsem řvala těch deset hodin. 
Super deníček, jinak možná by mě i zajímal ten masakr potom 
vzhledem k tomu že jsem prvorodička 
. Taky jsem se těšila na sprchu a balón.
Jak říkám, nakonec jsem se nejlépe vyspala po narkóze 
