Na vlnách...
- Rodičovství
- Luisiana
- 17.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozdejte růže. Ty růže, které denně hlídáte před vraty svého domu, aby je někdo neukradl. Osvoboďte se, neboť sami jste se uvěznili.
Poslední deníček končil optimisticky, ano, půjde to, dcerka se začíná rozmlouvat a určitě se to zlepší. Ani nevím, jak ten rok utekl. Utekl jako voda? Ne, jako voda ne, jako rozbouřené moře, jako spousta vln, jednou dole a jednou nahoře. A když už jste nahoře a vyhlížíte lepší zítřky, tak zase přijde prudký pád dolů. Zadržet dech, hučení v uších, tma. Rychle nad hladinu, nádech, bojujeme. A tak pořád dokola.
V září velké nadšení, dcerka se hodně rozmluvila (hodně pro nás znamená většinou to co kulové pro vás, ale to už dávno víme, že za rychlíkem jedeme drezínou a makáme, ale rychlík nám už dávno ukázal záda…). Nová slovíčka naskakují, fakt to vypadá slibně, doženeme, co se dá. Bohužel měníme logopedku, odchází na mateřskou a nemáme štěstí. Nová paní logopedka nás vezme jednou za 3 týdny na 10 minut a hotovo. Ne, takhle to nejde. Máme štěstí, dostáváme se k soukromé logopedce až do vedlejšího města, ale nevadí, dojíždíme, platíme, ale hlavně se někam posouváme a to je hlavní.
A to je přesně ten okamžik, kdy se vezete na vlně a všechno je fajn a najednou prásk ho. Zlom nastává v listopadu, najednou zásek a nic. Opět to ticho. Žádné slova. Odpověď jenom kroucení hlavou. A pak objetí, vzlyky, slzy dcerky na mých ramenou. A pak její věta, která všechno vysvětluje. „Mami, já nevim žict“. (Mami, já to neumím říct). To, čeho jsme se všichni báli, je tady. Dcerka si těsně před pátými narozeninami uvědomila, že je jiná, že nemluví jako ostatní děti jejího věku. Je to hodně poznat. A tak radši nebude mluvit vůbec.
A zase boj, šplhání na vlnu, ne to nevadí, to se naučíš, uvidíš. Podpora ze všech stran. Máme štěstí, perfektní školku, výbornou logopedku, maximální podporu v okolní rodině. Krůček po krůčku. Pomalu se to zlepšuje, už se nebojí, začíná zase něco brebentit i když špatně. V minulém deníčku jsem si strašně moc přála napsat s dcerkou vánoční dopis Ježíškovi, aby mohla říct, co by si přála. Před spaním jsme si s dcerkou a manželem vymýšleli, co by nám mohl Ježíšek přinést. Manžel vyjmenoval asi deset věcí typu Bavoráka, motorku, barák, prachy a podobné. Na moji otázku, jaké dárečky by chtěla, dcera sama odpověděla „Lego“. Tak jsem se zeptala a co ještě? Odpověď byla: „stači“ Je to taková čistá duše. Moje skromná malá bobinka.
V lednu další rána, vyšetření v SPC, špatná konstelace hvězd, dcerka unavená po svátcích, nespolupracuje. Dysfázie postopadesáté potvrzena, to víme. Do školy jde až za rok a půl přesto už teď návrh na specku. Odklad určitě ne. Pro mě rána. Až tak špatné jsem to nečekala. Papíry doručeny do školky a na logopedii. Všichni se diví, to snad ne. Všichni mě přemlouvají, mám na to ještě dost času, ale do specky ne. Je inteligentní, tam ji to položí. Uvidíme na vyšetření za rok. Zase mám pocit, že se topím, mele to se mnou někde u dna. Nic, to chce klid. Pořádný nádech.
Čas rychle utíká, pilujeme skládání vět, pilujeme skloňování, pilujeme, co se dá. Už je to malá slečna, už je hodně vidět, že je něco špatně. V březnu se nám stalo, že se dcerky nějaká jiná holčička zeptala, jestli není náhodou Ukrajinka. Že mluví jako oni. Už dávno jsem obrněná těmto situacím. Nevnímám pohoršené pohledy. Nevěřící Tomášové, víte co mi můžete a víte kam!
Už delší dobu je podezřelý klid, celkem se dcerka zase rozmluvila a já čekám, kdy přijde další rána přes držku. Dnes odpoledne jsme jely v autě, zpívaly jsem si Leoše Mareše (asi divné, já vím, ale dcerka si oblíbila jeho texty a tak už 14 dní v kuse posloucháme Tři slova) a najednou se ozve zezadu ze sedačky: „Mami, já mluvim furt nějak divně“ – reaguju: „Neboj, to se naučíš, každý se to jednou naučí“ – a dcerka naprosto klidně dodává: „Tak jo, já se taky naučim“. Smíření, láska, pýcha. To je to, proč píšu tohle pokračování.
A já ji najednou vidím, je tady, naprosto tichá a klidná hladina.
Přečtěte si také
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 1079
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 740
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 1597
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 930
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 705
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 8197
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1547
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3373
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2438
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 1946
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
uvidime co cas prinese. nejhorsi je, kdyz se mi v noci zda se, ze syn mluvi…to se budim dojata placem a pak placu dal, protoze to byl jen sen 
.
myslim, ze jste ale urcite na spravne ceste, mala je moc sikovna, vsechno si to uvedomuje, to je perfektni… on se ten mozecek urcite dovyvine vzdyt je jeste mala 
