Na vlnách...
- Rodičovství
- Luisiana
- 17.07.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rozdejte růže. Ty růže, které denně hlídáte před vraty svého domu, aby je někdo neukradl. Osvoboďte se, neboť sami jste se uvěznili.
Poslední deníček končil optimisticky, ano, půjde to, dcerka se začíná rozmlouvat a určitě se to zlepší. Ani nevím, jak ten rok utekl. Utekl jako voda? Ne, jako voda ne, jako rozbouřené moře, jako spousta vln, jednou dole a jednou nahoře. A když už jste nahoře a vyhlížíte lepší zítřky, tak zase přijde prudký pád dolů. Zadržet dech, hučení v uších, tma. Rychle nad hladinu, nádech, bojujeme. A tak pořád dokola.
V září velké nadšení, dcerka se hodně rozmluvila (hodně pro nás znamená většinou to co kulové pro vás, ale to už dávno víme, že za rychlíkem jedeme drezínou a makáme, ale rychlík nám už dávno ukázal záda…). Nová slovíčka naskakují, fakt to vypadá slibně, doženeme, co se dá. Bohužel měníme logopedku, odchází na mateřskou a nemáme štěstí. Nová paní logopedka nás vezme jednou za 3 týdny na 10 minut a hotovo. Ne, takhle to nejde. Máme štěstí, dostáváme se k soukromé logopedce až do vedlejšího města, ale nevadí, dojíždíme, platíme, ale hlavně se někam posouváme a to je hlavní.
A to je přesně ten okamžik, kdy se vezete na vlně a všechno je fajn a najednou prásk ho. Zlom nastává v listopadu, najednou zásek a nic. Opět to ticho. Žádné slova. Odpověď jenom kroucení hlavou. A pak objetí, vzlyky, slzy dcerky na mých ramenou. A pak její věta, která všechno vysvětluje. „Mami, já nevim žict“. (Mami, já to neumím říct). To, čeho jsme se všichni báli, je tady. Dcerka si těsně před pátými narozeninami uvědomila, že je jiná, že nemluví jako ostatní děti jejího věku. Je to hodně poznat. A tak radši nebude mluvit vůbec.
A zase boj, šplhání na vlnu, ne to nevadí, to se naučíš, uvidíš. Podpora ze všech stran. Máme štěstí, perfektní školku, výbornou logopedku, maximální podporu v okolní rodině. Krůček po krůčku. Pomalu se to zlepšuje, už se nebojí, začíná zase něco brebentit i když špatně. V minulém deníčku jsem si strašně moc přála napsat s dcerkou vánoční dopis Ježíškovi, aby mohla říct, co by si přála. Před spaním jsme si s dcerkou a manželem vymýšleli, co by nám mohl Ježíšek přinést. Manžel vyjmenoval asi deset věcí typu Bavoráka, motorku, barák, prachy a podobné. Na moji otázku, jaké dárečky by chtěla, dcera sama odpověděla „Lego“. Tak jsem se zeptala a co ještě? Odpověď byla: „stači“ Je to taková čistá duše. Moje skromná malá bobinka.
V lednu další rána, vyšetření v SPC, špatná konstelace hvězd, dcerka unavená po svátcích, nespolupracuje. Dysfázie postopadesáté potvrzena, to víme. Do školy jde až za rok a půl přesto už teď návrh na specku. Odklad určitě ne. Pro mě rána. Až tak špatné jsem to nečekala. Papíry doručeny do školky a na logopedii. Všichni se diví, to snad ne. Všichni mě přemlouvají, mám na to ještě dost času, ale do specky ne. Je inteligentní, tam ji to položí. Uvidíme na vyšetření za rok. Zase mám pocit, že se topím, mele to se mnou někde u dna. Nic, to chce klid. Pořádný nádech.
Čas rychle utíká, pilujeme skládání vět, pilujeme skloňování, pilujeme, co se dá. Už je to malá slečna, už je hodně vidět, že je něco špatně. V březnu se nám stalo, že se dcerky nějaká jiná holčička zeptala, jestli není náhodou Ukrajinka. Že mluví jako oni. Už dávno jsem obrněná těmto situacím. Nevnímám pohoršené pohledy. Nevěřící Tomášové, víte co mi můžete a víte kam!
Už delší dobu je podezřelý klid, celkem se dcerka zase rozmluvila a já čekám, kdy přijde další rána přes držku. Dnes odpoledne jsme jely v autě, zpívaly jsem si Leoše Mareše (asi divné, já vím, ale dcerka si oblíbila jeho texty a tak už 14 dní v kuse posloucháme Tři slova) a najednou se ozve zezadu ze sedačky: „Mami, já mluvim furt nějak divně“ – reaguju: „Neboj, to se naučíš, každý se to jednou naučí“ – a dcerka naprosto klidně dodává: „Tak jo, já se taky naučim“. Smíření, láska, pýcha. To je to, proč píšu tohle pokračování.
A já ji najednou vidím, je tady, naprosto tichá a klidná hladina.
Přečtěte si také
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 7046
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
Ženská v metru odmítla pustit mé tří leté dítě. Oba jsme skončili na podlaze
- Anonymní
- 30.08.26
- 10319
Vždycky si říkám, že svého syna naučím slušnému chování. Naštěstí můj muž je hotový gentleman a tak má to nejdůležitější stále před očima. Svůj vzor. Jsem za to neskutečně ráda, protože vidím, že k...
Rodiče Mileny (22) se jí smáli, že chodí na terapii. Teď se diví, jak se změnila
- Anonymní
- 30.08.26
- 4454
„Takže ty vážně chodíš k psychologovi?“ zeptala se Milenina máma a začala se smát. Její táta se přidal. Pro ně byla terapie něco pro lidi, kteří si neumějí poradit sami. Milena tehdy raději mlčela....
Myslela jsem, že až děti vyrostou, budu mít konečně svůj život. Spletla jsem se
- Anonymní
- 30.08.26
- 4793
Rodičovství mě vždycky bavilo a naplňovalo. Přesto jsem se, jak děti rostly, těšila na chvíli, kdy se osamostatní a já budu mít zase víc času na svůj vlastní život. Vždycky jsem měla hodně koníčků,...
Syn si nechal propíchnout ucho. Sousedky se mě začaly ptát, jestli je gay
- Anonymní
- 30.08.26
- 552
Můj syn byl na letní brigádě v Anglii. Odjel tam skoro na dva měsíce a mě to nevadilo. Říkala jsem si, že aspoň se osamostatní a získá zkušenosti. Když se vrátil, překvapil mě novou ozdobou....
„Viď, že máš babičku raději než maminku,“ tchyně si nárokuje mou roli
- Anonymní
- 29.08.26
- 9637
S tchyní Vlastou jsme nikdy neměly ideální vztah, ale co se narodil malý Šimonek, přerostlo to v noční můru. Vždycky jsem si přála, aby měli hezký vztah, jenže z našich návštěv u ní se stala...
Koupila jsem dceři svačinu z mekáče, od té doby to mám na talíři
- Anonymní
- 29.08.26
- 2634
Nejsem žádná bio matka, ale ani nejsem člověk, který by své děti dopoval cukry a nezdravými polotovary. Jsem obyčejná ženská, která jednou ráno zapomněla, že dcera má mít s sebou svačinu na výlet a...
Manžel mi vyčítá rodičák. Prý jsem doma a nic nedělám
- Anonymní
- 29.08.26
- 3519
Jsem na rodičovské s dvouletým synem a čtyřměsíční dcerou. Dny mám plné krmení, uspávání, vaření, prádla a věčného uklízení něčeho, co se za deset minut znovu rozsype. Manžel ale vidí hlavně to, že...
Můj syn není žádné problémové dítě. Pak mi ve školce nabídli asistenta
- Anonymní
- 29.08.26
- 6269
Školka se blíží a s tím i moje přemýšlení nad tím, že mi paní učitelka několikrát řekla, že by můj čtyřletý Davídek potřeboval asistenta. Je jiný než ostatní děti, straní se jim, skoro nemluví, má...
Hraju si s dětmi v písku. Ostatní mámy mají konečně klid
- Anonymní
- 29.08.26
- 4534
My, mámy malých dětí, jsme na hřištích pořád. Který typ jste vy? Máma na lavičce nebo máma v písku?
uvidime co cas prinese. nejhorsi je, kdyz se mi v noci zda se, ze syn mluvi…to se budim dojata placem a pak placu dal, protoze to byl jen sen 
.
myslim, ze jste ale urcite na spravne ceste, mala je moc sikovna, vsechno si to uvedomuje, to je perfektni… on se ten mozecek urcite dovyvine vzdyt je jeste mala 
