Na vlnách...

Rozdejte růže. Ty růže, které denně hlídáte před vraty svého domu, aby je někdo neukradl. Osvoboďte se, neboť sami jste se uvěznili.

*

Poslední deníček končil optimisticky, ano, půjde to, dcerka se začíná rozmlouvat a určitě se to zlepší. Ani nevím, jak ten rok utekl. Utekl jako voda? Ne, jako voda ne, jako rozbouřené moře, jako spousta vln, jednou dole a jednou nahoře. A když už jste nahoře a vyhlížíte lepší zítřky, tak zase přijde prudký pád dolů. Zadržet dech, hučení v uších, tma. Rychle nad hladinu, nádech, bojujeme. A tak pořád dokola.

V září velké nadšení, dcerka se hodně rozmluvila (hodně pro nás znamená většinou to co kulové pro vás, ale to už dávno víme, že za rychlíkem jedeme drezínou a makáme, ale rychlík nám už dávno ukázal záda…). Nová slovíčka naskakují, fakt to vypadá slibně, doženeme, co se dá. Bohužel měníme logopedku, odchází na mateřskou a nemáme štěstí. Nová paní logopedka nás vezme jednou za 3 týdny na 10 minut a hotovo. Ne, takhle to nejde. Máme štěstí, dostáváme se k soukromé logopedce až do vedlejšího města, ale nevadí, dojíždíme, platíme, ale hlavně se někam posouváme a to je hlavní.

A to je přesně ten okamžik, kdy se vezete na vlně a všechno je fajn a najednou prásk ho. Zlom nastává v listopadu, najednou zásek a nic. Opět to ticho. Žádné slova. Odpověď jenom kroucení hlavou. A pak objetí, vzlyky, slzy dcerky na mých ramenou. A pak její věta, která všechno vysvětluje. „Mami, já nevim žict“. (Mami, já to neumím říct). To, čeho jsme se všichni báli, je tady. Dcerka si těsně před pátými narozeninami uvědomila, že je jiná, že nemluví jako ostatní děti jejího věku. Je to hodně poznat. A tak radši nebude mluvit vůbec.

A zase boj, šplhání na vlnu, ne to nevadí, to se naučíš, uvidíš. Podpora ze všech stran. Máme štěstí, perfektní školku, výbornou logopedku, maximální podporu v okolní rodině. Krůček po krůčku. Pomalu se to zlepšuje, už se nebojí, začíná zase něco brebentit i když špatně. V minulém deníčku jsem si strašně moc přála napsat s dcerkou vánoční dopis Ježíškovi, aby mohla říct, co by si přála. Před spaním jsme si s dcerkou a manželem vymýšleli, co by nám mohl Ježíšek přinést. Manžel vyjmenoval asi deset věcí typu Bavoráka, motorku, barák, prachy a podobné. Na moji otázku, jaké dárečky by chtěla, dcera sama odpověděla „Lego“. Tak jsem se zeptala a co ještě? Odpověď byla: „stači“ Je to taková čistá duše. Moje skromná malá bobinka.

V lednu další rána, vyšetření v SPC, špatná konstelace hvězd, dcerka unavená po svátcích, nespolupracuje. Dysfázie postopadesáté potvrzena, to víme. Do školy jde až za rok a půl přesto už teď návrh na specku. Odklad určitě ne. Pro mě rána. Až tak špatné jsem to nečekala. Papíry doručeny do školky a na logopedii. Všichni se diví, to snad ne. Všichni mě přemlouvají, mám na to ještě dost času, ale do specky ne. Je inteligentní, tam ji to položí. Uvidíme na vyšetření za rok. Zase mám pocit, že se topím, mele to se mnou někde u dna. Nic, to chce klid. Pořádný nádech.

Čas rychle utíká, pilujeme skládání vět, pilujeme skloňování, pilujeme, co se dá. Už je to malá slečna, už je hodně vidět, že je něco špatně. V březnu se nám stalo, že se dcerky nějaká jiná holčička zeptala, jestli není náhodou Ukrajinka. Že mluví jako oni. Už dávno jsem obrněná těmto situacím. Nevnímám pohoršené pohledy. Nevěřící Tomášové, víte co mi můžete a víte kam!

Už delší dobu je podezřelý klid, celkem se dcerka zase rozmluvila a já čekám, kdy přijde další rána přes držku. Dnes odpoledne jsme jely v autě, zpívaly jsem si Leoše Mareše (asi divné, já vím, ale dcerka si oblíbila jeho texty a tak už 14 dní v kuse posloucháme Tři slova) a najednou se ozve zezadu ze sedačky: „Mami, já mluvim furt nějak divně“  – reaguju: „Neboj, to se naučíš, každý se to jednou naučí“ – a dcerka naprosto klidně dodává: „Tak jo, já se taky naučim“. Smíření, láska, pýcha. To je to, proč píšu tohle pokračování.

A já ji najednou vidím, je tady, naprosto tichá a klidná hladina.

Přečtěte si i další deníčky od uživatelky Luisiany .

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
766
17.7.18 08:07

dekuji za denicky. Nas jediny syn ma 3 roky. Diagnoza zatim neuzavrena…pravdepodobne tezsi smisena dysfazie…mozna hur. je to rok co jsem si vyzadala psychologicke vysetreni a pul roku co chodime na logo jednou za mesic. casteji nema cas, ale od zari budem platit soukromou. psycholozka radi dat syna na dve dopoledne do soukrome skolky. :nevim: uvidime co cas prinese. nejhorsi je, kdyz se mi v noci zda se, ze syn mluvi…to se budim dojata placem a pak placu dal, protoze to byl jen sen :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.7.18 09:07

Deníček mě dojal, krásně napsaná…Přeji hodně sil bojovat, jste úžasní rodiče a dcera velký bojovník :srdce: .

  • Nahlásit
  • Zmínit
1106
17.7.18 12:37

Přečetla jsem všechny deníčky od prvního až po tenhle. Brečím už od třetího. Jste neskutečně silná a láska z vás jenom číší. Dcerka věděla, proč si vás má vybrat za maminku. Má neskutečné štěstí, že vás má. A věta „Mami, já mluvim furt nějak divně“ už zní krásně. Je to šikovná a statečná holčička a s vaší podporu to zvládne. Však vám to sama řekla, že se to taky naučí :srdce:
Posílám moře síly a odhodlání postavit se téhle nelehké výzvě. Ale vy to zvládnete :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
17.7.18 17:25

Držím vám palec. Bude líp. Věřte tomu. Vývojová je od slova vývoj :))))
Jsme maličko dál. Mám dvě děti se smíšenou VD + AD(H)D. Do skoly chodí normální (specku nemáme v dojezdového vzdálenosti), s IVP a pomocí asistenta ( hlavně tedy část porozumění). Máme za sebou roky logopedie( i soukromé), SPC…Dneska je jim 12 a 10,5. Nevzdávejte to, nepřidávejte se tomu. Každý dítě je nějaké. Bude líp…Každý se jednou octne dole a i vaše dcera jednou ten rychlík dožene, navíc ve druhé třídě sedí mraky " jiných děti". Je jí teprve 5. Krásné léto.
Prosím zanechat anonym, nebo jinak smazat. Dekuji

  • Nahlásit
672
17.7.18 20:32

musela jsem si precist i ostatni denicky, abych vse pochopila a slzu zatlacila.. moc vam preju, aby jste ten rychlik dohnali :palec: myslim, ze jste ale urcite na spravne ceste, mala je moc sikovna, vsechno si to uvedomuje, to je perfektni… on se ten mozecek urcite dovyvine vzdyt je jeste mala :dance:

  • Nahlásit
  • Zmínit
25639
17.7.18 21:02
:srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
3544
17.7.18 21:16

Vaše dcerka vůbec nemusí dohánět rychlík, je velice napřed oproti dětem, které měly štěstí a spoustu „běžných, normálních či banálních“ věcí zvládají levou zadní. Vaše dceruška si uvědomuje a cení každého pokroku, protože jsi to byla především Ty, kdo ji to naučil.
Zahrnula jsi ji láskou a ona Ti to vrací a vrátí plnými hrstmi. :kytka:
Taktéž zopakuji: jste úžasní

  • Nahlásit
  • Zmínit
553
18.7.18 10:17

Dojalo mě to. Máte moc šikovnou holčičku a Vy jste úžasná maminka. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2359
18.7.18 10:23
:srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
194
18.7.18 17:23

Krásně napsáno :srdce: přeji hodně štěstí, vaše dcerka má úžasnou maminku. Přeji vám, aby ty pokroky, které určitě nastanou byly co největší :kytka:

Příspěvek upraven 18.07.18 v 17:24

  • Nahlásit
  • Zmínit
9268
18.7.18 21:21

Fandím vám a moc dobře vím, o čem mluvíte. Obě moje dcerky mají dysfázii. Starší má receptivní formu. Čas od času něco zkomolí nebo a to je horší vázne pochopení. Mladší má expresivní dysfázii a začíná pomalu rozvazovat. Někdy dokáže udělat ohromné pokroky, ale pak přijde období záseku a pak začnou pochyby, jestli se to změní. Svou jinakost si naštěstí moc neuvědomuje. Ještě nemá 4 roky. Má ale svoje zvláštnosti v chování. Je to spíš strategie, kterou si vyvinula v období, kdy jí nikdo nerozuměl. Někdy, když slyším nářeky ostatních maminek, které mají bezproblémové dítě, tak se musím usmát. Pro mě je každý den s mladší dcerkou jako život s cizincem. Každý den se snažím pochopit, co mi chce říct. Ale věřte, že se to spraví. Starší dcerka se dostala okolo pátého roku do záseku a od té doby jede jako rychlík. Dohání ostatní děti, ale stejně už víme, že bude příští rok nejspíš odklad. Přeju vám hodně trpělivosti a hlavně štěstíčka. Tyhle děti mají úžasný vnitřní život, jen to neumí vyjádřit slovy. Hodně štěstíčka

  • Nahlásit
  • Zmínit