Bordura
- Rodičovství
- Luisiana
- 24.08.16 načítám...
Ležím večer s dcerkou v její posteli v dětském pokojíčku, cítím její spokojený dech, její tělo přitisknuté na mém a dívám se na její borduru na zdi. Pět zvířátek z farmy.
Hladím její vlásky a říkám si, co se jí asi v té hlavě honí? O čem se jí asi zdá? Jaký asi měla den? Líbilo se jí dneska se mnou na hřišti? Co asi tak všechno dělali ve školce? Proč se jí na to nezeptám?
Je to zhruba rok, co jsem napsala minulý deníček „Až mi jednou řekneš mami“. Dočkala jsem se před Vánocemi, dcerka mi řekla MAMA a já jsem ji láskou a pýchou málem snědla. V lednu nastoupila do školky, určitě se tam rozmluví, ale nic zásadního se nestalo. Naučila se říkat BABI, a tak babičky jsou hned šťastnější – děda má zatím smůlu, ještě si asi počká.
Následovalo to, co bylo nevyhnutelné, vyšetření SPC s výsledkem opožděného vývoje řeči. Není to žádná trága, jen občas to mírně komplikuje život. Dcerka moc nevypadá na svůj věk, vypadá, že by mohla jít v září do školy, a tak se stále nevyhnu udiveným pohledům cizích lidí, že je nepozdraví, že jim neřekne, jak se jmenuje a neodpoví na jejich otázky.
Někdy jsou situace úsměvné, někdy je to horší. Dcerka je nadšená, když se najde věc, kterou umí pojmenovat, a tak dokáže v ZOO u výběhu plameňáků vyřvávat na celé kolo, že je tam BIBI, dokud se nepodívám a nepotvrdím to. Pohledy ostatních jsou místy lítostivé, nevěřící nebo naprosto nechápavé.
Ve školce zapadla bez problémů, ony se ty děti nějak dokáží dorozumět i tak. Dcera rozumí všemu, umí vše splnit, jak má. Je velmi trpělivá, ráda skládá a modeluje. Na logopedii plní všechny úkoly bez problémů, moc jí to baví, paní logopedka moc chválí – jen prostě u toho nemluví.
V rodině má velkou podporu, nikdo jí do ničeho nenutí, každé nové slovíčko pochválí. Momentálně je její zásoba cca 30 slov. Pro někoho je to na 3,5 roku málo, pro nás je to neuvěřitelné množství. Zažíváme spousty srandy, nejlepší je, když se vám zadívá upřeně do očí, řekne asi 5 vět svojí ugrofinštinou, kde není rozumět ani slovo a zakončí to velmi zřetelným VÍŠ? Jediné, co nevím a co bych moc ráda věděla, je to, co se jí honí v té její malé makovici.
Nedávno při večerním uspávání, které miluji, je to taková naše společná večerní chvilka, dcera ukázala na borduru u postele a krásně řekla: BÉ, GAGA, BÚ, HAFHAF, CHRRRR. Po třech a půl letech konečně dokázala sama pojmenovat všechny ty zvířátka, která tam s ní od narození bydlí. Pro někoho prkotina, kterou dokáže dítě ve dvanácti měsících. Pro nás neuvěřitelný pokrok. Dcerka usnula s blaženým výrazem ve tváři a já zamáčkla slzy dojetí.
Ano, jednou to přijde, jednou mi všechno poví. A já si na to ráda počkám.
Přečtěte si také
Dcera se z přijímaček úplně složila. Teď navíc budeme čekat měsíc na výsledky
- Anonymní
- 15.04.26
- 2079
Přijímačky na střední školu má moje patnáctiletá dcera Lucie a desetitisíce dalších deváťáků za sebou. Přiznám se, že jsem to nikdy tolik neprožívala, dokud se to netýkalo mého vlastního dítěte. A...
Syn chtěl hrát fotbal. Děti se mu smály, že je tlustý, a už tam chodit nechce
- Anonymní
- 15.04.26
- 1576
Když jsme se přestěhovali do menšího města, můj osmiletý syn David si moc přál hrát fotbal. Říkala jsem si, že to bude dobrý nápad. Seznámí se s místními dětmi, zapadne do kolektivu a konečně si tu...
Chtěla jsem dítě bez chlapa. Teď lituju, že jsem na dceru sama a nic nestíhám
- Anonymní
- 15.04.26
- 1002
Mám za sebou pár nevydařených vztahů, které mě ujistily, že je mi nejlépe samotné. Jenže když jsem chtěla dítě, chlapa jsem k tomu zkrátka potřebovala. Vím, že to teď bude znít cynicky. Našla jsem...
Děti se odstěhovaly do zahraničí a my si s manželem připadáme hrozně opuštění
- Anonymní
- 15.04.26
- 463
Pociťujete někdy taky tu zvláštní nostalgii? Kolikrát jsem si říkala, když byly děti malé, ať už vyrostou, a máme s manželem konečně čas pro sebe. A ony vyrostly tak strašně rychle. Dcera i syn se...
Vzala jsem si o dost mladšího muže. Před lety mě miloval, teď se za mě stydí
- Anonymní
- 15.04.26
- 1359
Bylo mi čtyřicet let, když jsem potkala Petra, který byl v té době jen o něco málo starší než moje dcera. Potkali jsme se na jedné oslavě narozenin a skvěle si rozuměli. Brala jsem to jako...
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 5508
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 2453
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 3459
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 1901
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 932
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...