Olivy
- O životě
- Luisiana
- 31.12.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Říká se, že k olivám se člověk musí projíst, aby mu zachutnaly. Projíst nebo prožít...
Znáte to? Některé vzpomínky z dětství se vám i v dospělosti stále opakují v hlavě. Jednou takovou vzpomínkou z mnoha jsou maminčiny olivy. Ty olivy jsem přímo nesnášela. Brrr, fuj, jak to někdo může vůbec jíst? Podivné zelené věci plavaly v ještě podivnější vodě, která zrovna dvakrát nevoněla.
Moji rodiče spolu nežili, ale ani nevím přesně, kdy se to stalo, protože to vše proběhlo z mého pohledu tak hladce a plynule, že jsem nikdy nepocítila nějakou újmu na tom, že nejsou spolu. S taťkou jsme trávili veškerý volný čas většinou kinem a sportem, s vyšším věkem pak lumpárnama (jazzové kluby, restaurace, bary, koncerty, a to ve věku, kdy jsem měla večer doma číst knížky od Lenky Lanczové). Mamka nám to tolerovala, i když dnes s odstupem času vidím, že musela zatnout zuby a dělat, že je to v pořádku.
Mojí povinností doma mimo jiné bylo mýt nádobí a skoro pokaždé, když jsem se vrátila z tahu s taťkou, jsem doma našla skleničku s vyzobanými olivami a odstátou vodou z oliv. Na moji otázku mamce, jak tohle může vůbec jíst, mi vždycky odpověděla, že na olivy musí člověk dospět. A tak pokaždé, když někde v restauraci nebo na oslavě vidím olivy, slyším tuhle máminou větu: na chuť oliv musíš dospět. A tak čekám.
Že jsem si myslela, že jsem dospělá už na vysoké škole vám nemusím ani vykládat, to se cítil dospěle snad každý. Ale chuť na olivy nepřišla ani náhodou. Nástup do práce a první výplata na účtu, johooo, to je ten dospělý život. Ale néé, chyba lávky, olivy jsou pořád stejně hnusné, až se mi křiví pusa. Stěhování z domu do vlastního bytu, kolaudační párty, olivy a… ne, říkám si, že to bude prostě asi jen takové mámino řečnění, olivy nikdy jíst nebudu a hotovo.
Další životní etapa, nosím buben, nemám chuť na nic, natož na olivy. Po narození dcery Aničky se nic nezměnilo, po svatbě také ne. Teprve teď s dcerkou vidím, jak mi moji rodiče připadali dospělí, když jsem byla malá, ale já se tak teď vůbec necítím. Tak kdy nastane ten zlom? Kdy se začnu cítit dospěle?
Na konci letošních prázdnin mám plnou hlavu nástupu dcery do první třídy, čas mi teď strašně rychle utíká, je to jako včera, kdy jsme ji vedla poprvé do školky, a už je z ní malá slečna. Aktovka nachystaná, dcerka se strašně těší, já napnutá jak kšandy, jak se jí povede, i vzhledem k předchozím deníčkům, a do toho telefon od mé mamky. Je 28. 8. 2019. „Mám pro tebe strašně smutnou zprávu, taťka dnes umřel.“ Nic… ticho… prázdno… To není možné, to přece nejde, chci mu toho ještě tolik říct. Ach bože, tati…
Po týdnu přišlo nějaké klidné smíření, pohřeb byl takový, jaký by si ho taťka přál, jedna velká párty, (můj táta byl docela známý bohém ve své umělecké branži) takže pocity v téhle době byly ještě na nějaké obranné vlně mého podvědomí, ale po třech měsících ve vánočním čase je to horší a horší. Ale musím si sama sobě pořád dodávat sílu, že jsou mnohem horší věci, co se můžou stát. Taťka odešel klidně, ve spánku, v kruhu svých milovaných. Nečekaně. Poslední den si maximálně užil ve své oblíbené vinárně se skleničkou a doutníčkem.
Dnes nastal zlom. Nevím, jak se to stalo, ale stojím v obchodě před regálem s olivami. Dlouho vybírám. Cítím, že něco se v mém životě změnilo. Doma otvírám krabičku s olivami a zkusím. Chutná mi to… Chutná mi to! Chutnají mi olivy! Mami, měla jsi pravdu. Jsem dospělá…
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 236
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 238
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 171
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 220
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 152
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3634
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2525
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1784
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1965
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1677
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
.
to jsem začala jíst olivy
já jsem se k nim ještě neprojedla. Nevadí mi jako součást jídla, ale samotný je nejím.
