Olivy

Říká se, že k olivám se člověk musí projíst, aby mu zachutnaly. Projíst nebo prožít...

*

Znáte to? Některé vzpomínky z dětství se vám i v dospělosti stále opakují v hlavě. Jednou takovou vzpomínkou z mnoha jsou maminčiny olivy. Ty olivy jsem přímo nesnášela. Brrr, fuj, jak to někdo může vůbec jíst? Podivné zelené věci plavaly v ještě podivnější vodě, která zrovna dvakrát nevoněla.

Moji rodiče spolu nežili, ale ani nevím přesně, kdy se to stalo, protože to vše proběhlo z mého pohledu tak hladce a plynule, že jsem nikdy nepocítila nějakou újmu na tom, že nejsou spolu. S taťkou jsme trávili veškerý volný čas většinou kinem a sportem, s vyšším věkem pak lumpárnama (jazzové kluby, restaurace, bary, koncerty, a to ve věku, kdy jsem měla večer doma číst knížky od Lenky Lanczové). Mamka nám to tolerovala, i když dnes s odstupem času vidím, že musela zatnout zuby a dělat, že je to v pořádku.

Mojí povinností doma mimo jiné bylo mýt nádobí a skoro pokaždé, když jsem se vrátila z tahu s taťkou, jsem doma našla skleničku s vyzobanými olivami a odstátou vodou z oliv. Na moji otázku mamce, jak tohle může vůbec jíst, mi vždycky odpověděla, že na olivy musí člověk dospět. A tak pokaždé, když někde v restauraci nebo na oslavě vidím olivy, slyším tuhle máminou větu: na chuť oliv musíš dospět. A tak čekám.

Že jsem si myslela, že jsem dospělá už na vysoké škole vám nemusím ani vykládat, to se cítil dospěle snad každý. Ale chuť na olivy nepřišla ani náhodou. Nástup do práce a první výplata na účtu, johooo, to je ten dospělý život. Ale néé, chyba lávky, olivy jsou pořád stejně hnusné, až se mi křiví pusa. Stěhování z domu do vlastního bytu, kolaudační párty, olivy a… ne, říkám si, že to bude prostě asi jen takové mámino řečnění, olivy nikdy jíst nebudu a hotovo.

Další životní etapa, nosím buben, nemám chuť na nic, natož na olivy. Po narození dcery Aničky se nic nezměnilo, po svatbě také ne. Teprve teď s dcerkou vidím, jak mi moji rodiče připadali dospělí, když jsem byla malá, ale já se tak teď vůbec necítím. Tak kdy nastane ten zlom? Kdy se začnu cítit dospěle?

Na konci letošních prázdnin mám plnou hlavu nástupu dcery do první třídy, čas mi teď strašně rychle utíká, je to jako včera, kdy jsme ji vedla poprvé do školky, a už je z ní malá slečna. Aktovka nachystaná, dcerka se strašně těší, já napnutá jak kšandy, jak se jí povede, i vzhledem k předchozím deníčkům, a do toho telefon od mé mamky. Je 28. 8. 2019. „Mám pro tebe strašně smutnou zprávu, taťka dnes umřel.“ Nic… ticho… prázdno… To není možné, to přece nejde, chci mu toho ještě tolik říct. Ach bože, tati…

Po týdnu přišlo nějaké klidné smíření, pohřeb byl takový, jaký by si ho taťka přál, jedna velká párty, (můj táta byl docela známý bohém ve své umělecké branži) takže pocity v téhle době byly ještě na nějaké obranné vlně mého podvědomí, ale po třech měsících ve vánočním čase je to horší a horší. Ale musím si sama sobě pořád dodávat sílu, že jsou mnohem horší věci, co se můžou stát. Taťka odešel klidně, ve spánku, v kruhu svých milovaných. Nečekaně. Poslední den si maximálně užil ve své oblíbené vinárně se skleničkou a doutníčkem.

Dnes nastal zlom. Nevím, jak se to stalo, ale stojím v obchodě před regálem s olivami. Dlouho vybírám. Cítím, že něco se v mém životě změnilo. Doma otvírám krabičku s olivami a zkusím. Chutná mi to… Chutná mi to! Chutnají mi olivy! Mami, měla jsi pravdu. Jsem dospělá…

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
31.12.19 00:57

Prvni... Jupi

Taky mam stejnou zkusenost, ze Mi Olivy nejdriv nechutnaly. Nejlepsi jsou recke!

Příspěvek upraven 31.12.19 v 08:38

  • Nahlásit
  • Zmínit
5046
31.12.19 01:07

Jé tak to je moje 17 měsíční dcera dospělá, když otevřu olivy tak musím hlídat aby mi nestačila ruku rovnou do plechovky než je stihnu nasypat.

Jinak je mi líto co jste musela ztratit aby vám olivy zachutnaly.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1379
31.12.19 09:56

Mně olivy začaly chutnat až v pubertě :).

@Heivka to napsala za mne. Přeji upřímnou soustrast a tenhle „krok“ k dospělosti nezávidím a nepřeju. Ať to brzy přebolí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
861
31.12.19 11:52

Deníček se mi moc líbil. Vběhly i slzy do očí.
Olivy mi nechutnají a už je ani nezkouším :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
619
31.12.19 15:02

Nadherny denicek, uplne me chytil za srdce :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
14070
31.12.19 16:50

Velmi dojemny denicek. Udelal na mne fakt dojem. Jestli se nezivis psanim, mela by si.

Jinak k olivam, mela jsem to taky tak jako mala. Rodice jedi olivy radi a casto meli takove ty zelene plnene prouzkem papriky a mandle. FUJ! Nechapala jsem, jak to nekdo muze pozrit.

Olivy jsem vzala na milost nekdy v 18, kdyz jsme jeli na dovolenou do Recka. Po vecerech jsme sedeli na terade a hrali karty, popijeli u toho vino, jedli recky syr a olivy. Tedy, vsichni jedli olivy, jenom ja ne. Nemela jsem je rada. Ale nejak na konci dovolene jsem tomu prisla na chut a od te doby mam olivy rada, ale musi to byt kvalitni recke.

Moje dcera olivy vyslovene miluje. Kdyz je pizza, musi byt na ni olivy, jinak to nejde. Na spagetach musi taky byt olivy. Dceri jsou tri roky. Kdo by to cekal? Ale ja se neco najedla oliv, kdyz jsem s ni byla tehotna. Mozna proto.

  • Nahlásit
  • Zmínit
391
31.12.19 17:47

Tak to já dospěla ve 21 :D to jsem začala jíst olivy

  • Nahlásit
  • Zmínit
31.12.19 17:50

Hezkej deníček :kytka: já jsem se k nim ještě neprojedla. Nevadí mi jako součást jídla, ale samotný je nejím.

  • Nahlásit
  • Zmínit
25636
31.12.19 18:22

Lui :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :*

  • Nahlásit
  • Zmínit
4449
31.12.19 20:48

Hezky deníček, já olivy miluju, ale teď si vážně nevzpomenu odkdy - vím jen, že jsem je určitě začala jist dřív než jsem se naučila pít kafe :D

S taťkou je mi to moc líto, žes musela dospět zrovna takhle drsně… :hug: Kolik mu bylo let? A co se mu stalo, infarkt nebo byl nemocnej?

Jako mama prvnaka preju malé velké slečně, ať se jí ve škole líbí a daří! A do Nového roku celé tvé rodině hlavně zdraví, bez něj to nejde!

  • Nahlásit
  • Zmínit
21273
1.1.20 13:51

Nepamatuju se, kdy přesně mi přestaly být olivy odporné. Ale určitě před 29. rokem, kdy náhle umřela máma. Souhlasím s tím, že olivy bud chutnají nebo ne. Ale a dospělostí to ná co dělat. A řecké olivy, to je mňamka! Nejlépe degustovat a koukat se na moře :P

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
1.1.20 14:41

Překrásný článek… Děkuji. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
161
1.1.20 22:43

Krásný deníček. A je mi líto tvé ztráty :hug:
Já olivy jim až od první dovolené bez rodičů. Myslela jsem, že to bylo tím, že byly od moře. Ale spíš jsem taky dospěla, díky Ti za vysvětlení :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8463
2.1.20 03:33

Krásný, smutný denicek.
Jinak, olivy mi začaly chutnat tak v patnácti. Každý máme ten ukazatel dospelosti jinde.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2313
2.1.20 09:12

Já se knim projedla. manžel si je dával do salátu, a tak jsem je vytahovala, krájela si je na šestnáctiny, osminky, čtvrtinky, půlky,,a najednou je zobu celé a koukám po těch lepších v regálu, kdy konečně budou ve slevě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5913
2.1.20 20:29

Nějak se mi nechce věřit, že bych v 16 letech byla už dospělá. :mrgreen: Pravdou je, že první olivu jsem vrátila do ubrousku. Jinak hezky napsáno :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit