Síla hlasu
- Rodičovství
- Luisiana
- 01.08.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Čím déle musíš na něco čekat, tím více si budeš vážit chvíle, kdy to přijde.
Srpen. Srpen se pro mne stal měsícem, kdy sepisuju myšlenky, dojmy ale hlavně pokroky naší malé velké dcery v mluvení. V posledním deníčku „Bordura“ dcera před rokem začala aspoň používat pár zvuků a slov a to bylo slávy. 3,5 roku, 30 slov, co víc si přát.
Září. V září jsme se konečně dostaly po dlouhém čekání na logopedii a dcerka začala aspoň lehce zkoušet, jestli se to rozmluví nebo jak to bude. Její ostych z cizích lidí a její palice dubová je jí občas překážkou, ale pár návštěv a už jsou s tetou z logo kamarádky. Všechny úkoly, hádanky, spojovačky, všechno jí jde skvěle. Jen to mluvení ještě ne a ne přijít.
Říjen. „Tak co, holčičko? Jak se ti líbí ve škole?“ …ticho… „ty dnešní děti jsou tak nevychované, ani nepozdraví, ani neodpoví!“ To je tak, když máte 112 cm vysoké a 20 kg vážící dítě, které teprve oslaví 4. narozeniny a ještě ke všemu nemluví…
Listopad. Stříháme, skládáme, hrajeme, lepíme, stavíme, blbneme, koukáme, posloucháme, ale nemluvíme… Godote, tak kde jsi?!
Prosinec. Vánoční čas, stromeček, svíčky, rodina, pohoda a mé jediné velké přání – doufám, že příští rok si dcerka sama řekne, co by chtěla od ježíška, že snad spolu ten dopis napíšeme a že nebudu muset věštit z křišťálové koule, co by chtěla pod stromečkem najít.
Leden. To je většinou měsíc plný nové naděje, předsevzetí, nový rok, nové zážitky, nové zkušenosti a taky nové pokroky! A letos určitě přijdou! A také pro nás po roce zase návštěva v SPC. Mám trochu bobky, aby to bylo všechno v pořádku, aby šlo jen o „blbé“ OVŘ a nic víc. Na začátku ostych, ale pak se chytí, baví ji to, paní psycholožka chválí, Anička jede jak drak, to jsou věci, co ji baví, sedí na zadku a plní úkoly. Druhá část u paní logopedky, jde to, ale dře to. Ale od minula obrovský pokrok!
Závěr? Dítě se nepředstaví, neřekne svůj věk, počítá na prstech do pěti. Výdrž u úkolů velmi dobrá, dobrá schopnost koncentrace, aktuální rozumová úroveň odpovídá pásmu vysokého nadprůměru, nadprůměrná úroveň abstraktně-vizuálního myšlení, paměť je rovněž vysoce nadprůměrná. V neverbálních úkolech je vývoj velmi akcelerován, bohužel verbální jsou na nule. Ale nevadí, jedeme dál, víme, že to jednou prostě přijde.
Únor. Narozeniny, 4 roky, 4 krásné roky s dcerou, 4 roky trpělivosti a porozumění. OVŘ vás naučí být maximálně trpělivým, naučí vás naslouchat tam, kde není nic slyšet, naučí vás vidět věci, co vidět nejsou, naučí vás vnímat. Ne, už to není strašák, už je to součást naší rodiny, už s ním nebojujeme, už s ním spolupracujeme.
Březen. Březen, za kamna vlezem. Ale né, kamna nemáme. Jen je prostě klid po pěšině… nebo že by klid před bouří??
Duben. Něco se děje, něco není tak jako obvykle, moje intuice za 4 roky vycepovaná rozpoznat kdejakou blbost hlásí, že se něco semele. Moje hodná tichá dcerka je jak vystřelená z praku. Doma hrůza, ve školce hrůza, vztekání, ječení… kde je to moje porozumění? Vůbec to nefunguje!
Květen. Máj, lásky čas… lásky čas? Ale prdlajz, jedeme stejnou lajnu jako v dubnu. Bože, dej mi sílu přenést se přes tento měsíc a doufej, že ten příští měsíc bude lepší a nebudu se tě zase doprošovat.
Červen. Nebudete věřit, ale mluví. Naše dcera mluví!!! Poslední dva měsíce byly na bednu, ale, jak poznamenala naše paní učitelka ze školky, mimo jiné také logopedka, bylo to prostě jasné. Mozek začal pracovat na verbálním projevu, dva měsíce jel na plno a připravoval se a pak to přišlo! Je to konečně tady! Teda nemyslete si, že jsou to nějaké velké souvětí, ale pro nás je výhra už jenom pár vět typu: „musim čulat, mam hlad, chci ven, chci kolo, nechci pití“ a podobné. Do teď to byly jenom zvuky nebo posunky.
Červenec. Bavíme se, opravdu se bavíme tím, jak dcerka mluví. Posloucháme, opravdu často jen tak posloucháme, jak si sama se sebou něco vykládá. Hraje si s legem a čarodějnice se baví s Ariel a obě na sebe mluví. To jsou prostě tak neuvěřitelné věci. A zpívá, dcerka si fakt zpívá. Je fakt že text písničky kočka leze dírou je u nás kočka kočka kočka, pes pes okno, prší kočka pes, ale na tom vůbec nezáleží. Někdy jsem tak zaposlouchaná, že zapomenu, co vlastně dcera chtěla. Ta za mnou přijde, podívá se na mne a řekne: „Mami, já furt čekám!“
Já jsem, bobinko moje, čekala 4,5 roku, než jsi na mě opravdu promluvila. A největší odměnou za čekání je síla tvého hlasu.
Přečtěte si také
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 8
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
Spím už dva týdny s dcerou v pokojíku. Čekám, až se manžel omluví
- Anonymní
- 13.09.26
- 44
Začalo to celé naší partnerskou hádkou. Ve výsledku to nebylo nějak zásadní, ale nechtěla jsem ustupovat, protože mi přijde, že já jsem vždycky ta, která se nakonec omluví. Tentokrát jsem řekla...
Kvůli nepořádku jsme se začali hádat. Paní na úklid nám zachránila manželství
- Anonymní
- 13.09.26
- 64
Ráno hádka, odpoledne znovu a večer tichá domácnost. Táhlo se to s námi snad celé dva roky, od doby, co se narodila dcera. Společně s rodičovskými povinnostmi jsem najednou zjistila, že mám problém...
Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
- Anonymní
- 13.09.26
- 65
Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...
Syn začal až příliš řešit svoje tělo. Posilovna se stala jeho druhým domovem
- Anonymní
- 13.09.26
- 94
Ještě před rokem jsem měla doma kluka, kterého jsem musela přemlouvat, aby si po tělocviku vůbec vzal čisté tričko. Sport ho moc nezajímal, na běhání se tvářil, jako kdybych po něm chtěla uběhnout...
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 852
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1884
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 2228
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 5197
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 5387
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...
vzpomenu si na Váš příběh až mi zase poleze na nervy neustálé synovo mami mami mami mami 
Za mě krásný deníček 
