Síla hlasu
- Rodičovství
- Luisiana
- 01.08.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Čím déle musíš na něco čekat, tím více si budeš vážit chvíle, kdy to přijde.
Srpen. Srpen se pro mne stal měsícem, kdy sepisuju myšlenky, dojmy ale hlavně pokroky naší malé velké dcery v mluvení. V posledním deníčku „Bordura“ dcera před rokem začala aspoň používat pár zvuků a slov a to bylo slávy. 3,5 roku, 30 slov, co víc si přát.
Září. V září jsme se konečně dostaly po dlouhém čekání na logopedii a dcerka začala aspoň lehce zkoušet, jestli se to rozmluví nebo jak to bude. Její ostych z cizích lidí a její palice dubová je jí občas překážkou, ale pár návštěv a už jsou s tetou z logo kamarádky. Všechny úkoly, hádanky, spojovačky, všechno jí jde skvěle. Jen to mluvení ještě ne a ne přijít.
Říjen. „Tak co, holčičko? Jak se ti líbí ve škole?“ …ticho… „ty dnešní děti jsou tak nevychované, ani nepozdraví, ani neodpoví!“ To je tak, když máte 112 cm vysoké a 20 kg vážící dítě, které teprve oslaví 4. narozeniny a ještě ke všemu nemluví…
Listopad. Stříháme, skládáme, hrajeme, lepíme, stavíme, blbneme, koukáme, posloucháme, ale nemluvíme… Godote, tak kde jsi?!
Prosinec. Vánoční čas, stromeček, svíčky, rodina, pohoda a mé jediné velké přání – doufám, že příští rok si dcerka sama řekne, co by chtěla od ježíška, že snad spolu ten dopis napíšeme a že nebudu muset věštit z křišťálové koule, co by chtěla pod stromečkem najít.
Leden. To je většinou měsíc plný nové naděje, předsevzetí, nový rok, nové zážitky, nové zkušenosti a taky nové pokroky! A letos určitě přijdou! A také pro nás po roce zase návštěva v SPC. Mám trochu bobky, aby to bylo všechno v pořádku, aby šlo jen o „blbé“ OVŘ a nic víc. Na začátku ostych, ale pak se chytí, baví ji to, paní psycholožka chválí, Anička jede jak drak, to jsou věci, co ji baví, sedí na zadku a plní úkoly. Druhá část u paní logopedky, jde to, ale dře to. Ale od minula obrovský pokrok!
Závěr? Dítě se nepředstaví, neřekne svůj věk, počítá na prstech do pěti. Výdrž u úkolů velmi dobrá, dobrá schopnost koncentrace, aktuální rozumová úroveň odpovídá pásmu vysokého nadprůměru, nadprůměrná úroveň abstraktně-vizuálního myšlení, paměť je rovněž vysoce nadprůměrná. V neverbálních úkolech je vývoj velmi akcelerován, bohužel verbální jsou na nule. Ale nevadí, jedeme dál, víme, že to jednou prostě přijde.
Únor. Narozeniny, 4 roky, 4 krásné roky s dcerou, 4 roky trpělivosti a porozumění. OVŘ vás naučí být maximálně trpělivým, naučí vás naslouchat tam, kde není nic slyšet, naučí vás vidět věci, co vidět nejsou, naučí vás vnímat. Ne, už to není strašák, už je to součást naší rodiny, už s ním nebojujeme, už s ním spolupracujeme.
Březen. Březen, za kamna vlezem. Ale né, kamna nemáme. Jen je prostě klid po pěšině… nebo že by klid před bouří??
Duben. Něco se děje, něco není tak jako obvykle, moje intuice za 4 roky vycepovaná rozpoznat kdejakou blbost hlásí, že se něco semele. Moje hodná tichá dcerka je jak vystřelená z praku. Doma hrůza, ve školce hrůza, vztekání, ječení… kde je to moje porozumění? Vůbec to nefunguje!
Květen. Máj, lásky čas… lásky čas? Ale prdlajz, jedeme stejnou lajnu jako v dubnu. Bože, dej mi sílu přenést se přes tento měsíc a doufej, že ten příští měsíc bude lepší a nebudu se tě zase doprošovat.
Červen. Nebudete věřit, ale mluví. Naše dcera mluví!!! Poslední dva měsíce byly na bednu, ale, jak poznamenala naše paní učitelka ze školky, mimo jiné také logopedka, bylo to prostě jasné. Mozek začal pracovat na verbálním projevu, dva měsíce jel na plno a připravoval se a pak to přišlo! Je to konečně tady! Teda nemyslete si, že jsou to nějaké velké souvětí, ale pro nás je výhra už jenom pár vět typu: „musim čulat, mam hlad, chci ven, chci kolo, nechci pití“ a podobné. Do teď to byly jenom zvuky nebo posunky.
Červenec. Bavíme se, opravdu se bavíme tím, jak dcerka mluví. Posloucháme, opravdu často jen tak posloucháme, jak si sama se sebou něco vykládá. Hraje si s legem a čarodějnice se baví s Ariel a obě na sebe mluví. To jsou prostě tak neuvěřitelné věci. A zpívá, dcerka si fakt zpívá. Je fakt že text písničky kočka leze dírou je u nás kočka kočka kočka, pes pes okno, prší kočka pes, ale na tom vůbec nezáleží. Někdy jsem tak zaposlouchaná, že zapomenu, co vlastně dcera chtěla. Ta za mnou přijde, podívá se na mne a řekne: „Mami, já furt čekám!“
Já jsem, bobinko moje, čekala 4,5 roku, než jsi na mě opravdu promluvila. A největší odměnou za čekání je síla tvého hlasu.
Přečtěte si také
„Trápíš vlastní děti!“ vyjela na mě tchyně, protože je nechci večer uspávat sama
- Anonymní
- 13.11.26
- 400
Tchyně mě obvinila, že jsem špatná matka, když jsem oznámila, že už večer nehodlám uspávat obě tříleté holčičky sama. Stála jsem uprostřed obýváku, v ruce držela pyžama a chvíli jsem přemýšlela,...
Myslela jsem, že mám tu práci v kapse. Pak šéf zmínil něco, co mě šokovalo
- Anonymní
- 13.11.26
- 489
Na pohovor jsem šla s docela dobrým pocitem. Měla jsem za sebou roky praxe, uměla jsem jednat s lidmi, zvládala cizí jazyky a věděla, co práce na hotelové recepci obnáší. Říkala jsem si, že...
„Musíš zhubnout, říkal táta,“ sdělil mi syn. Jakoby nestačilo, že se nenávidím
- Anonymní
- 13.11.26
- 315
Zrcadlo dokáže být občas neúprosně kruté, ale to, co vám vmete do tváře vlastní dítě, má sílu dýky vražené přímo do srdce. Děti jsou totiž nejupřímnějším, a proto i nejbrutálnějším filtrem našeho...
Po smrti táty jsem hledala muže, kteří mi ubližovali. Pravdu odhalila až terapie
- Anonymní
- 13.11.26
- 267
Bylo mi deset, když táta zemřel. V té době jsem ještě netušila, jak moc mi bude v dospělosti chybět. Dlouho jsem si myslela, že mám jen smůlu na muže. Jeden vztah střídal druhý a já se pořád...
Učitelka křičí na děti, že na střední školu nemají. Syn má přitom samé jedničky
- Anonymní
- 13.11.26
- 253
Když mi můj deváťák nedávno přišel ze školy s tím, že si vybral obor opravář zemědělských strojů s výučním listem, málem mi zaskočil oběd v krku. Můj syn, který má od první třídy na vysvědčení samé...
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1575
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1920
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 592
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 664
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 536
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
vzpomenu si na Váš příběh až mi zase poleze na nervy neustálé synovo mami mami mami mami 
Za mě krásný deníček 
