Síla hlasu
- Rodičovství
- Luisiana
- 01.08.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Čím déle musíš na něco čekat, tím více si budeš vážit chvíle, kdy to přijde.
Srpen. Srpen se pro mne stal měsícem, kdy sepisuju myšlenky, dojmy ale hlavně pokroky naší malé velké dcery v mluvení. V posledním deníčku „Bordura“ dcera před rokem začala aspoň používat pár zvuků a slov a to bylo slávy. 3,5 roku, 30 slov, co víc si přát.
Září. V září jsme se konečně dostaly po dlouhém čekání na logopedii a dcerka začala aspoň lehce zkoušet, jestli se to rozmluví nebo jak to bude. Její ostych z cizích lidí a její palice dubová je jí občas překážkou, ale pár návštěv a už jsou s tetou z logo kamarádky. Všechny úkoly, hádanky, spojovačky, všechno jí jde skvěle. Jen to mluvení ještě ne a ne přijít.
Říjen. „Tak co, holčičko? Jak se ti líbí ve škole?“ …ticho… „ty dnešní děti jsou tak nevychované, ani nepozdraví, ani neodpoví!“ To je tak, když máte 112 cm vysoké a 20 kg vážící dítě, které teprve oslaví 4. narozeniny a ještě ke všemu nemluví…
Listopad. Stříháme, skládáme, hrajeme, lepíme, stavíme, blbneme, koukáme, posloucháme, ale nemluvíme… Godote, tak kde jsi?!
Prosinec. Vánoční čas, stromeček, svíčky, rodina, pohoda a mé jediné velké přání – doufám, že příští rok si dcerka sama řekne, co by chtěla od ježíška, že snad spolu ten dopis napíšeme a že nebudu muset věštit z křišťálové koule, co by chtěla pod stromečkem najít.
Leden. To je většinou měsíc plný nové naděje, předsevzetí, nový rok, nové zážitky, nové zkušenosti a taky nové pokroky! A letos určitě přijdou! A také pro nás po roce zase návštěva v SPC. Mám trochu bobky, aby to bylo všechno v pořádku, aby šlo jen o „blbé“ OVŘ a nic víc. Na začátku ostych, ale pak se chytí, baví ji to, paní psycholožka chválí, Anička jede jak drak, to jsou věci, co ji baví, sedí na zadku a plní úkoly. Druhá část u paní logopedky, jde to, ale dře to. Ale od minula obrovský pokrok!
Závěr? Dítě se nepředstaví, neřekne svůj věk, počítá na prstech do pěti. Výdrž u úkolů velmi dobrá, dobrá schopnost koncentrace, aktuální rozumová úroveň odpovídá pásmu vysokého nadprůměru, nadprůměrná úroveň abstraktně-vizuálního myšlení, paměť je rovněž vysoce nadprůměrná. V neverbálních úkolech je vývoj velmi akcelerován, bohužel verbální jsou na nule. Ale nevadí, jedeme dál, víme, že to jednou prostě přijde.
Únor. Narozeniny, 4 roky, 4 krásné roky s dcerou, 4 roky trpělivosti a porozumění. OVŘ vás naučí být maximálně trpělivým, naučí vás naslouchat tam, kde není nic slyšet, naučí vás vidět věci, co vidět nejsou, naučí vás vnímat. Ne, už to není strašák, už je to součást naší rodiny, už s ním nebojujeme, už s ním spolupracujeme.
Březen. Březen, za kamna vlezem. Ale né, kamna nemáme. Jen je prostě klid po pěšině… nebo že by klid před bouří??
Duben. Něco se děje, něco není tak jako obvykle, moje intuice za 4 roky vycepovaná rozpoznat kdejakou blbost hlásí, že se něco semele. Moje hodná tichá dcerka je jak vystřelená z praku. Doma hrůza, ve školce hrůza, vztekání, ječení… kde je to moje porozumění? Vůbec to nefunguje!
Květen. Máj, lásky čas… lásky čas? Ale prdlajz, jedeme stejnou lajnu jako v dubnu. Bože, dej mi sílu přenést se přes tento měsíc a doufej, že ten příští měsíc bude lepší a nebudu se tě zase doprošovat.
Červen. Nebudete věřit, ale mluví. Naše dcera mluví!!! Poslední dva měsíce byly na bednu, ale, jak poznamenala naše paní učitelka ze školky, mimo jiné také logopedka, bylo to prostě jasné. Mozek začal pracovat na verbálním projevu, dva měsíce jel na plno a připravoval se a pak to přišlo! Je to konečně tady! Teda nemyslete si, že jsou to nějaké velké souvětí, ale pro nás je výhra už jenom pár vět typu: „musim čulat, mam hlad, chci ven, chci kolo, nechci pití“ a podobné. Do teď to byly jenom zvuky nebo posunky.
Červenec. Bavíme se, opravdu se bavíme tím, jak dcerka mluví. Posloucháme, opravdu často jen tak posloucháme, jak si sama se sebou něco vykládá. Hraje si s legem a čarodějnice se baví s Ariel a obě na sebe mluví. To jsou prostě tak neuvěřitelné věci. A zpívá, dcerka si fakt zpívá. Je fakt že text písničky kočka leze dírou je u nás kočka kočka kočka, pes pes okno, prší kočka pes, ale na tom vůbec nezáleží. Někdy jsem tak zaposlouchaná, že zapomenu, co vlastně dcera chtěla. Ta za mnou přijde, podívá se na mne a řekne: „Mami, já furt čekám!“
Já jsem, bobinko moje, čekala 4,5 roku, než jsi na mě opravdu promluvila. A největší odměnou za čekání je síla tvého hlasu.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 698
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 448
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 719
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 332
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 208
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18281
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2445
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2635
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2382
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1567
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
vzpomenu si na Váš příběh až mi zase poleze na nervy neustálé synovo mami mami mami mami 
Za mě krásný deníček 
