Už nevím

Možná za to mohou těhotenské hormony. Možná to, že už jsem týden neviděla svého přítele. Ale nejspíš za to stejně může vztah mezi námi. Velice se omlouvám všem odvážlivcům, co toto budou číst, ale potřebuji se prostě vypsat.

Ač bych to měla vzít zkrátka, možná se bude hodit pár základních faktů (a možná taky ne :-D)

  • Můj přítel přede mnou neměl žádnou přítelkyni, v dětství byl trochu šikanován a jeho rodiče už dlouho nežijí jako normální pár. Momentálně se už delší dobu rozvádí, ale manželství nefunguje již mnoho let. Maminka si část jejich života odbyla v blázinci.
  • Moji rodiče navenek vypadají v pohodě, ale máma je ze vztahu dost frustrovaná a myslím si, že ani táta s ní není úplně šťastný.
  • Já jsem měla celkem pohodové dětství, i když jsem si vždycky připadal jako socka, ale jinak v pohodě. V sedmnácti jsem se nechala sbalit prvním klukem, co mě chtěl a protože jsem se obávala, že mě nebude nikdo chtít, byla jsem s ním něco málo přes čtyři roky. Vztah to byl dost děsný, určitě jsme nebyli spokojeni ani jeden, ale mám v genech nějak zakódováno - rodina, starat se, chlapi si stejně dělají co chtějí, bla bla bla, tak jsme to nějak vydrželi. Nakonec jsem se s ním rozešla a velmi brzy potkala svého současného přítele a otce našeho synka, kterého mám už témeř šest měsíců v bříšku.

Když jsme se s přítelem seznámili, bylo to celkem krásné. Povídali jsme si celé hodiny, dokonce jsme i velmi brzy mluvili o dětech, povídali jsme si i o tom, jak vždycky moc toužil, aby ho měl někdo rád. Bylo velmi snadné se zamilovat.

Bohužel i na začátku se objevovaly menší problémy. Přítel pracuje v Praze a tam bydlí na ubytovně. Je vášnivý cestovatel, ale je zvyklý cestovat sám. Viděli jsme se tedy málo. Pracuje na směny, vždy je pár dní v práci a pak má pár dní volno. A volna trávil na střídačku. Jednou přijel domů, jednou trávil volno svými výlety. Mě to mrzelo, protože jsem byla čerstvě zamilovaná. Nakonec jsme po necelém měsíci vztahu vyrazili na společnou dovolenou :-) Nevím jak on, ale já si ji celkem užila, i když dokonalá tedy nebyla :-)

Postupem času začal sice jezdit na výlety trošku méně, třeba jedno volno ze tří, ale začal též měnit své názory. Najednou nechtěl žádné děti, žádnou rodinu. A pokud náhodou ano, tak třeba za deset let. Nemám tušení, co se změnilo.

Několikrát jsme řešili téma, že je moc omezen, že nemá žádný čas pro sebe. Já ho měla mraky. Navíc to došlo tak daleko, že jsem přišla o mé koníčky - miluji cestování, ale on radši jezdil sám, já ale sama cestovat neumím, potřebuji společnost. Číst si? Když se mi konečně uráčil věnovat? Vyrazit někam s kamarády? Zjistila jsem, že je velmi nespolečenský. Asi to jsou drobnosti, ale byla jsem jím omezená. Když jsem chtěla někam vyrazit, když byl v Praze, žárlil… stejně jsem doma neseděla, ale s ním to nešlo, buď nechtěl nebo jsme se nudili.

Chtěla jsem se s ním rozejít, protože jsem si uvědomovala, že to s ním bude až příliš těžké a že se k sobě nehodíme, ale byla jsem do něj velmi zamilovaná. A velmi silně ho miluji i teď, až to někdy bolí. Vím, že když člověk miluje příliš, tak se to nevyplácí a musí trpět. Znám to bohužel z obou stran. Ale srdci se poručit nedá.

A než jsem se stihla rozhoupat, byli jsme spolu třičtvrtě roku, přišel Valentýn, trochu vášnivá noc a v březnu jsem zjistila, že jsem v tom :-D

Tolikrát už jsem si to přála. Velká rodina je můj sen. Ale najednou jsem nevěděla, co si mám myslet. Škola nedodělaná, přítel co děti zásadně odmítá… nevhodná situace. Největší štěstí mého života v tak blbou dobu.

Probrala jsem to s kamarádkou, dospěla k závěru, že pokud budu muset volit, dítě je pro mě přednější a oznámila jsem to příteli hned po testu. Chtěla jsem počkat na prohlídku, ale prostě jsem to nezvládla.

Řekla jsem mu to tím stylem, že jsem brečela, že se se mnou rozejde a tak. Vyšiloval strašně. Po čase jsem se dokonce dozvěděla, že řekl sestře, že jsem v tom a že se se mnou asi rozejde. Po nějaké době se zklidnil a v jednu dobu (asi červen) to vypadalo, že se na miminko těší.

Jezdil pořád domů, plánovali jsme budoucnost a zdál se být celkem v pohodě, i když byl velmi nervózní, protože mu z práce dlužili tři měsíce výplatu. Nakonec si našel práci novou a v té už je v pohodě.

Ale náš vztah už v pohodě není. Už zase jezdí na výlety, protože má výplatu. Dokonce více než domů. Nastěhoval si mě k sobě do svého malého pokojíčku, takže já mám bydlet v domě s jeho rodinou, zatímco on je pryč. Je to tam naprosto příšerné, jsem z toho zoufalá.

Pořád se zajímá jen o sebe, já i mimčo jsme pro něj vzduch. Jen on a jeho cestování. Nevím, co je vlídné slovo ani pohlazení. Často brečím. Když jsem s ním, jsem ve stresu. Dokud jsem nemusela bydlet u nich, tak i když jsem byla těhotná, jsem se cítila lépe, když odjel, což asi není správné, že, ale teď jsem permanentně vyřízená a zoufalá.

Nevím už, co dál. Rozhodla jsem se ho dokopat k odstěhování se, ale v podstatě mu visím na krku a finančně je to na něm. Je to těžká situace. A rozchod by nic neřešil. Malý by byl bez otce, skončili bychom asi na ulici a navíc, jak jsem již řekla, ho velmi miluji.

Dnes jsem se i dozvěděla (což jsem tušila), že ho vztah svazuje, že je to pro něj náročné. Nevím, co si počít. Co dál. Stačilo by promluvit si, určit hranice, nastavit život, aby si každý přišel na své a byl co nejvíc spokojen. Ale s ním je komunikace velmi těžká.

Nepředpokládám, že mi někdo poradí. Prostě jsem se potřebovala vypsat, protože vybrečet se už mi nestačilo. Přesto budu za každý názor ráda. Ano, nejsem na tom zdaleka nejhůř, nebije mě, atp. a za mnohé si mohu sama, jsem moc měkká, ale potřebuji někoho, kdo mě bude mít rád (snad má), ale i mi to dá najevo. A nevím, jak to vše získat v mém příteli.

Přečtěte si také

Šváb mi vzal klid na duši

Šváb mi vzal klid na duši
  • Kaonev
  • 19.09.26
  • 61

Poslední prázdninový den měl být klidný a příjemný. Jediné zaklepání na dveře ale obrátilo všechny moje plány vzhůru nohama. Zpráva o švábech v našem domě ve mně rozpoutala paniku a odstartovala...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Ivča1982
492
8.8.11 08:12

Ahoj, po přečtení tvého deníčku si hlavně myslím, že by jsi takové pocity v těhotenství neměla vůbec zažívat. Můj názor je především ten, že pokud má člověk možnost, tak by Miminko měl mít s někým o kom ví, že si ho přeje, že ho chce se všemi radostmi a starostmi, a že oba máte odpovídající zázemí. V deníčku píšeš, že jsi se s ním chtěla rozejít již před tím, než jsi otěhotněla, že vlastně byl sobec už tenkrát. Nechápu, že jste se nechránili. Z jeho postoje bylo jasné, že rodinu ještě nechce a ani jste vlastně nikdy nežili spolu ve svém. Nemáš ukončenou školu…No, nevím, ale opravdu ti tuhle situaci nezávidím. Muset bydlet u jeho rodičů v pokojíčku a čekat, až se vrátí z Prahy…
Přeju ti, aby si uvědomil, že prostě čekáte rodinu, která je myslím to nejvíc, co může mezi dvěma lidmi být a třeba jste se i jednou vzali a společně vychovávali vašeho syna a ty jsi byla šťastná. Bohužel si myslím, že si to ten kluk asi neuvědomí…

Příspěvek upraven 08.08.11 v 08:14

  • načítám...
  • Zmínit
arcanobacterium
5575
8.8.11 08:23

Ahojky,
velmi smutný denníček :cry: . Opravdu to nemáš lehké. Otázkou je ale to, zda zůstat v nefunčním vztahu, nebo být svoboná matka. Z toho, co píšeš si osobně myslím, že vztah v podstatě vůbec nefunguje a bylo by lepší pro tebe i pro dítě, aby ste se rozešli.
Ono vyrůstat v rodině, kde partneři nefungují, kde se možná mají na nějaké úrovni rádi, ale očividně je to vztah dysfunkční je pro dítě hrůza. Sama jsem vyrůstala v podobném a můžu ti říct, že mně to poznačilo na celý život.

Pro miminko je důležité mít dobré zázemí. Pokud to má být jenom maminka, nevadí, ale pokud to má být maminka, která je nešťastná ve vztahu a nefunkční tatínek, tak dítě podle mně jenom strádá.

Já jsem měla to štěstí, že můj první partner je zatím můj poslední a také já jeho. V každém vztahu je někdy nějaká krize (a že sme jich překonali hodně :potlesk: ), ale pracovat na sobě musí oba dva. Já jsem si jistá, že můj chlap bude skvělý otec a pro mně je skvělý partner.

Nevidím do tvého vztahu, ale určitě bych to hodně uvážila, protože už nejde jenom o tebe.
Držím ti moc palce a doufám, že budeš i s miminkem moc šťastná. :srdce: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
berusna
8.8.11 08:25

No chápu, že to vůbec nemáš jednoduché. Ale problém je opravdu v té komunikaci. Možná by bylo potřeba mu všechny své pocity říct, tak jak to píšeš tady , a jakt to skutečně cítíš. Ale ne aby to zkončilo hádkou, ale aby pochopil, že nemůže jen tak od problémů utéct na svůj výlet a nechat tě doma se všemi starostmi doma, ještě ke všemu v cizím prostředí - u jeho rodičů. Zkusila bych se ho zeptat, jak to vidí on, co vaše budoucnost atd…přece taky nechce být celý život sám ne?! A ve dvou jsou ty problémy přece jen lépe snesitelné.
No přeji hodně síly. A ať vám to dobře dopadne.

  • Upravit
romcoch
68
8.8.11 09:38

Podle mě nemá cenu se takhle trápit s někým, kdo si tě nezaslouží. Vrať se zpátky domů, časem určitě potkáš někoho lepšího. S těmi financemi by se to snad dalo zvládnout - otec ti na miminko bude muset stejně platit a existují i přídavky. Držím palce, aby to dopadlo. Vím, že je to těžký, ale v těhotenství je důležité být v pohodě a až se mimčo narodí, tak ještě víc. A to by šlo s někým takovým dost těžko :(

  • načítám...
  • Zmínit
helenkanai
3236
8.8.11 09:39

Ahoj,je mi líto každé další hočinky,která se mám už v době těhotenství takhle špatně.U nás bylo dítě plánované a stejně do dopadlo špatně.Hrozná doba těhu a po porodu ještě šílenější.Doporučuji se na něj vykašlat a poprat se s tím sana.Věř mi,budeš štastnější nez něj!!Vím o čem mluvím.Někde tam venku čeká ten pravý muž co vás bude mít rád oba!

  • načítám...
  • Zmínit
ynax
13119
8.8.11 09:49

cos napsala by sis taky měla přečíst. Dohodla bych se s rodičema a vrátila bych se domů. V tuhle chvíli jsi pro něj balvan, místo užívání si těhotenství brečíš, co budeš dělat po porodu? Jezdí pryč, protože ho nezajímáte, je sice hezké, že ho miluješ, ale tohle k žádnému normálnímu vztahu nepovede. Odejdi raději pryč ještě teď neď až po porodu. Já doufám, že máš nějakou hrdost a že se nechceš ponižovat a plazit se okolo něj protože ho miluješ. Podle mě nemiluje on tebe. PRober se!

  • načítám...
  • Zmínit
Alani
3337
8.8.11 09:58

Přesně tak, zasloužil by, abys od něj okamžitě bez průtahů a bez velkých řečí odešla, aby zažil šok a měl šanci si uvědomit, co pro něj vlastně ty a miminko znamenáte. A pokud by ho to netrklo, tak bys aspoň viděla ty, že o vás v podstatě opravdu nestojí a ulevilo by se ti, že už to nemusíš řešit a zůstávat ve vztahu, kde nejsi šťastná. Odchod z hodiny na hodinu mám za sebou a pro mého drahého to byla velmi slušná lekce, 4 měsíce byl jak tělo bez duše, nejedl, nespal, obcházel psychology. Už jsme zase zpátky spolu a moc šťastní - on si prostě jen potřeboval uvědomit, že bez kompromisů, přizpůsobení se druhému a tím pádem bez určitého vlastního omezení vztah mít nejde…

Držím palce, ať uděláš správné rozhodnutí! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Lucianna.84
2046
8.8.11 10:02

Kometko: jsem z tvého deníčku hooodně rozčarovaná .. já myslela že až na to jeho výletování jsi v poho a tohle se mi vůbec nelíbí,, jak se k tobě chová. Pokud je takovýto problém, myslím, že pro tebe a miminko by bylo nej, vrátit se z5 k rodičům a dát se do kupy. Tohle si s prckem nezasloužíte. Možná se po porodu přítel umoudří, ale např. pro mě už by bylo pozdě.

  • načítám...
  • Zmínit
Emina
338
8.8.11 13:53

Také radím vrátit se domů, užívat si těhotenství i bez partnera. Možná přijde i chvíle, kdy si přítel uvědomí, že bez vás nemůže být. Pokud si to neuvědomí, stejně bys byla vedle něho nešťastná.

  • načítám...
  • Zmínit
lnovako
7
8.8.11 19:30

Ahojky!Sice se neznáme, ale já jsem se po přečtení Tvého deníčku rozhodla Ti napsat.

Kdyby to byla moje situace, asi bych neváhala a okamžitě od „tatínka mého dítěte“ odešla. Raději být svobodná matka, než zažívat tohle. Je to ale jen můj názor. Samozřejmě záleží na Tobě. A taky chápu, když někoho tolik miluješ, je těžké se tak rozhodnout.

Taky radím si s ním pořádně promluvit a všechny své pocity mu vylíčit.Uvidíš, jak na to bude reagovat.

Přeju, ať se vše brzo obrátí k lepšímu a Ty si můžeš užívat svého miminka bez starostí.

  • načítám...
  • Zmínit
estrea
992
8.8.11 21:45

No, přeji hodně sil, myslím že je budeš potřebovat.
Je mi to moc líto, snad se tvůj partner probere až porodíš a bude držet ten uzlíček v náručí…
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
slizzing
497
9.8.11 09:30

Ahoj, říká se, že každý si musí svoje vyřešit sám, ale někdy to prostě člověk nedokáže. Znám to sama! Můj bývalý přítel byl hezký a na veřejnosti milý, ale když jsme byli osamotě, tak byl zabraný jen sám do sebe - to bylo pořád: Co budu dělat, co si dám k jídlu, o mě se nikdo nezajímá - prostě jen JÁ JÁ a JÁ. Hodně jsem ho milovala a pořád jsem si říkala, jak se to zlepší, ale dopadlo to tak, že si našel milenku a nakonec mě opustil (a to jsem mu já husa i chtěla odpustit).
Je těžké ti poradit, ale myslím, že sama tušíš, co chceš udělat, ale jen ti chybí ta odvaha udělat ten první krok. Ale jednu radu bych asi měla - udělej jen to co je nejlepší pro tebe a pro malého a na nikoho jiného se neohlížej! Přeji ti hodně štěstí a lásky :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
K.ometka1
995
9.8.11 16:47

Moc vám všem děkuji za vaše názory.
Trošku mě mrzí, že mi pomalu všechny navrhujete rozchod, ale to jsem mohla čekat.
Deníček jsem psala v noci, měla jsem dost depku. To neznamená, že to není pravda, jen možná přes den se na to člověk dívá trochu jinak.
Možná se to přece jen zlepší. Mluvili jsme spolu, říkala jsem mu, co cítím…budeme se stěhovat. Není tu moc vhodné prostředí, rozhodli jsme se, že se přestěhujeme blíž k jeho práci a někam, kde budeme sami. Začal se angažovat, hledá byt.
Sice se pořád nezajímá tak jako někdy v tom červnu, sice mi pořád nedá pusu na přivítanou, když přijede (ačkoli jsem mu to říkala už několikrát), ale přece jen je teď docela v pohodě a aspoň trochu se zajímá. Prohlížel se mnou oblečky, co jsem přivezla a ani se netvářil, že ho to obtěžuje, dokonce i říkal, co se mu líbí a tak. Příští týden se jdeme podívat na plenky, tak uvidím, jak se bude stavět k tomu :-)
Navíc říkal, že s námi chce strávit celý život. (Neptala jsem se ho, řekl to na něco, co jsem řekla, nemyslím si, že takto se chlapů ptát, je moc vhodné :-) )
S žádným chlapem to asi není ideální a i přesto vím, že by se našel chlap, kterému by to bylo bližší. Ale děťátko je jeho a on by měl mít šanci dokázat, že je dobrý otec. Když řeknu, že je potřeba něco na miminko koupit, vždy se domluvíme a zaplatí to. Z počátku to vypadalo tak, že se budeme hádat o každou korunu.
Nechci ho hájit, ale pravdou je, že to měl v životě těžké a v některých věcech je trošku pomalejší. Když občas říká, co všechno plánuje s prckem dělat, zahřeje to u srdce..a na ty povinnosti si bude muset hold zvyknout :-D Ale když bude trávit víc času v práci, je jasné, že víc toho ohledně mimča udělám já..ale flákat ho nenechám.
Možná to k tomu rozchodu někdy dospěje. Nechci, aby se to na dítěti podepsalo, ale teď se s ním rozcházet nebudu. Domů se nemám vrátit kam, ale to není ten důvod. Miluji ho a to společné bydlení nám třeba zas leccos ukáže..
Tak mi držte palce a nezlobte se, že jsem neposlechla. Nechci zahodit šanci na normální rodinu moc brzy. Pokud to nepůjde, nebudu to protahovat. Ale ještě si to, myslím, mohu dovolit.

  • načítám...
  • Zmínit
martas22
10075
10.8.11 19:23

Ahoj no nevím co si o tom myslet jsou dvě možnosti ta první je, že tě muže uplně zničit a i vaše miminko a nebo se brzo vzpamatuje a bude to brát važně jako CHLAP, ale abych pravdu řekla myslím, že se ještě pár let budete motat v kruhu než něco podnikneš, protože ty už si uvědomuješ, že je to na houby, ale láska k němu tě nemuže pustit…podobnou situaci jsem si prošla a po pár letech jsem odešla …neměla jsem kam , ale odešla..Nikdo si nezaslouží aby se s ním jednalo neuctivě..každopadně Ti moc držím palečky a pevné nervy a nenech se deptat rodinou a buď sama sebou :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Keisi
2409
10.8.11 20:13

Ahoj Kometko,
moc mě mrzí, čím teď procházíš - nedokážu se vžít do tvé situace.
Podle toho co píšeš - miluješ ho, ale nevyznáš se v příteli … nevím co radit.
Jest-li počkat na narození malého Vítečka - třeba ho to změní, bude si vás vážit, bude více s vámi … ale je to jen TŘEBA … někoho to změnit nemusí.
Já osobně bych mu asi dala ještě šanci - jsem srabík a sama bych do toho nešla :cry: :oops:
odejít můžeš vždycky …
Držím palečky a někdy se mezi námi zase ukaž :huban:
 Keisi

  • načítám...
  • Zmínit
Romka724
12.8.11 23:14

Budeš to mít těžké s ním, ale i bez něho. Na rodiče se zřejmě spolehnout nemůžeš. Co někdo z příbuzných nebo známých? Pomohl by Ti? Proč se ptám? Protože s ním to k životu opravdu není.
Budeš se jenom trápit a stále na něho čekat. Já si prošla něčím podobným a vím, že to je stále horší a horší. Sice nastavíte nějaké hranice, ale pak se stále někam posunují a opět je to na začátku. Nemůžeš chtít pouze jen Ty, ale také ON…

  • Upravit
Did
405
13.8.11 22:12

K.ometko,
nezoufej. Já myslím, že Tě má rád, proč jinak by si Tě stěhoval domů a dokonce ke svým rodičům? Chce se o Tebe postarat a ochránit Tě, aby ti někdo pomáhal a podpořil Tě, když je pryč. Jen si myslím, že se prostě bojí nové situace - ono dítě je i pro ženu dost velký krok - psychicky, natož pro muže. Dej mu čas. Stejně ti nic jiného nezbývá, když jsi na něm závislá. Nevíš co se mu honí hlavou, co řeší. Někdy to my ženy vidíme a vnímáme úplně jinak. Neodcházela bych. Proč? Protože máš pocit, že Ti nedává tolik co chceš, že je hodně pryč, že chce jezdit na výlety? Svobodných matek je dnes spousty. I rozvedených - mnohdy s malicherných důvodů. Většina z nich dnes lituje a těžko hledá partnera - ještě hůře, pokud má dítě. Vyčkej a buď trpělivá. Teď se věnuj sobě a mysli na mimčo. Až se mimi narodí a on ho uvidí, tak ho to potáhne domů. Změní se. Jak se odstěhuješ a on propásne to sžívání s malinkým miminkem, tak je konec. Pokud vydržíš, tak si myslím, že se chytne a vše se srovná. Držím palce.

  • načítám...
  • Zmínit
Sarahn
19
27.8.11 17:05

Ahoj, diskuzi jsem zatím nečetla, jen tvůj deníček, tak se možná budu opakovat v tom, co je již napsáno. V první řadě bych se chtěla zeptat, zda tvůj přítel není náhodou narozen ve znamení Raka. Ptám se proto, že u nás je to v podstatě naprosto stejné, myslím jeho chování a to je typické právě pro ty ráčky, jeden krok dopředu a pak tři zpět a hlavně, aby si partnerka náhodou moc nemyslela. Takže možná proto, je to vždycky chvíli hezké a pak šup, musí se hodit zpátky do té pozice, která nás tak ubíjí a ubližuje nám. Oni za to ale nemůžou, ať ten tvůj ráček je nebo ne. Někteří chlapi to mají prostě nastavené jinak, ten můj se také bojí vztahu jako takového, nechce se cítit omezen. A tak se vždycky po určité době rozhodne, že v tom dál pokračovat nechce. Netuším, čeho se tak bojí, asi toho, že by musel přestat s fotbalem, s motorkama, s kámošema. Jenže to má nastavené jen on sám v hlavě. Já bych nic takového nechtěla, já ho právě pro tyhle věci obdivuji a miluji. A tak to bude asi i u toho tvého, hned na začátku si nasadil do kebulky, že chceš „krást“ jeho volný čas, který rád věnuje cestování. Do té doby byl zvyklý cestovat pořád sám a asi to prostě neumí změnit. Opravdu mám pocit, že váš vztah je naprosto stejný jako ten náš. Já jsem také čerstvě zamilovaná nemohla pochopit, proč nechce svoje koníčky sdílet se mnou a tím jsem mu tuhle myšlenku o kradení času vlastně nasadila do hlavy. Jenže já tenkrát netušila, že on s nikým dřív pořádně nechodil a že to má prostě jinak, tak mě to trápilo a nechápala jsem to. Dnes už to vím a jsem na to i zvyklá a dá se říct, že to celkem funguje, i když ty slzičky se u mě také občas objeví. Ale myslím si, že když se na to začneš dívat trošku jeho očima a není to snadné, budeš mu víc rozumět a tím si pak můžete promluvit úplně jinak, na jiné úrovni. Zkus to, neber ho jako normálního kluka, kterej, když se zamiluje, tak pro svojí partnerku žije a nejradši by s ní byl 24 hodin denně. Také si myslím, že rozchod není řešení a jsem přesvědčená i o tom, že tě také miluje, jen to prostě neumí dávat tak na jevo. Zkus mu dát ještě šanci a uvidíš, že společně to zvládnete a on časem pochopí, že priority jsou jinde. Nebo mě teď ještě napadlo, že třeba si chce to cestování ještě dosyta užít, než se vám narodí mimísek…držím palečky, určitě to dobře dopadne, neboj :hug:

Příspěvek upraven 27.08.11 v 17:06

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Říkání o víle Amálce I.

Oplození

1. týden

Nejlepší způsob porodu...??

Dvoubarevné tkaničky