Vypovídání se IV.
- Těhotenství
- finduska
- 03.05.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Aneb co se událo za duben. Minulý deníček byl o mé hospitalizaci v nemocnici. Ta trvala od 8. března do 18. dubna 2011. 10. dubna jsme měli poslední velký Utz a náběry.
U ultrazvuku byl přítomen i otec, poprvé v životě, koukal na malého na ultrazvuku vyjeveně a bylo vidět, že je z toho překvapený, doktorka nám pustila zvuk srdícka a přítel na židli nadskočil, venku pak prohlásil, že to znělo jako když se hýbe s plechem 
Chlap no, a pak běžel na trénink pochlubit se ostatním 
Váha malého byla 2000 gramů a byli jsme 34+0. Nemohla jsem se dočkat, až půjdeme konečně domů užít si zbytek těhulkování, v týdnu nám řekli, že půjdeme 18. 4. Huráááá, nemohla jsem se dočkat. Asi ve čtvrtek jsem si všimla, respektive partner si všiml, že v sedě mi fialoví nohy, byla jsem v panice a šla se zeptat doktorky, přítel mezitím z návštěvy odešel a jel do práce. Bylo mi řečeno, že malý naléhá na nějakou tepnu či co a nedokrvují se mi nohy. Že mám ležet nebo chodit - to nefialověly, super ležet, co asi dělám od začátku hospitalizace
Poslední víkend se táhl jako špagát, ale prežila jsem a v ponděli 18. dubna jsem konečně po 6 týdnech opouštěla nemocnici, doma jsem si zase hned lehla, přece jen jsem chtěla ještě týden, dva vydržet.Večer jsem si užívala objetí přítele, i když mé velrybí tělo bylo těžké obejmout Také mi bylo řečeno, jestli si nechci vyměnit strany, že přeze mě není vidět:-D Vtipný. V 11 večer jsem šla čůrat, že půjdu spát a najednou LUP - panika - na eMimi přeci psaly, že to dělá plodovka, ale ze mně nic neteklo, šoupla jsem si tam prst a nic, tak jsem si řekla, že mi už hrabe a šla si lehnout - najednou čůrek, tak jsem vstala a další čůrek, no ty vole, telefon -volat kamarádce PA - slouží -poradila, ať přijedu, že se kouknou, tak budím přítele, se slovy, co blbneš, se snaží spát dál ,na mé pobíhaní reaguje ospale a leží a kouká, čučím do skříně, vyměním kalhotky a najednou proud vody. Přítel vyvalil oči, přála bych vám vidět tu rychlost se kterou vyskočil z postele a rval na sebe oblečení, myslel si, že porodím doma, dostala jsem výtlem, přišlo mi vtipné všechno, to, jak tam stojím v louži s čistými mokrými kalhotkami, přítel skáče po jedné noze, všechno.
Šla jsem si pro další kalhotky, myslela jsem, že vyteklo všechno, chacha, sotva jsem je navlékla, kýbl se vylil znova. To už drahý můj jen zíral s otevřenou pusou A honil klíče od auta, kalhotky jsem sundala, strčila mezi nohy ručník, přes to sukni a jedeme. V porodnici se smáli, že jsem doma dlouho nepobyla, ani ne 12 hodin Prý ale porodím až druhý den večer, to bylo po půl dvanácté večer. Přítele prý pošleme domů, ale já měla čuch, poprosila jsem kamarádku PA, jestli ho tam nechá aspoň na hodinu. Ok. Převlékl se a šli jsme na porodní sál, za chvíli mírné bolesti po deseti minutách, pořád jsem byla veselá, ještě jsem si dělala srandu, že to je to o čem všichni mluví, Katka se mi smála a říkala, jen počkej. Ondra seděl naproti mně a držel mě za ruku, za chvíli silnější bolesti po 5 minutách, za 5 minut dost silná, pak slabší, slabší, silná a přidával se kříž, pořád jsem byla veselá, i když při kontrakcích jsem silně drtila ruku partnerovi, držel, chudák, pak jsem začala pejskařit - nešlo mi to, tak jsem začala mašinkovat, Ondra mašinkoval se mnou, byl vtipný a povídá mi, to jde líp, takhle musíš - no na facku.
Mezi kontrakcemi mi ale bylo výborně, skutečně. Ve dvě hodiny na tři cm -klystýr a do sprchy - mimochodem klystýr - super věc. Ve sprše jsem mašinkovala, mám dojem, že i houkala a plazila se po zdi. Myslela jsem, že si tu sprchu omotám okolo krku a skočím z okna, poté jsem hopsala na míči a co chvíli dělala ššššššš, Ondra vždycky se mnou a ruku mi dával sám od sebe, a zase dvě slabé, jedna silná, asi ve čtyři jsem řekla, že už nemůžu (vím, že jiné rodili déle, omlouvám se, v tu chvíli mi to bylo šumák )
Katka mi odpověděla, když ženská říká nemůžu, může ještě třikrát víc Po kontrakci jsem se zase smála. V 5 hodin na 6 cm, prý tak v devět, v deset - to snad neeeeeee. Katka povídá, to musíš stihnout do 6, bo tu budu muset zůstat, zavtipkovala jsem, že já také Položili mě už na křeslo, napojili a moje kontrakce to stejně nezaznamenávalo, ale malé srdíčko krásné. Kontrakce čím dál horší, Ondra utíral čelo, držel ruku a neštastně na mě koukal, když jsem se kroutila v křečích, držel misku, když jsek při te silné kontrakci blinkala a pak jsem se ho ptala, jestli nechce rajčata (ten večer jsem je jedla), hnus no, ale mě to přišlo vtipné a Ondrovi také V půl 6 říkám, já chci tlačit, Katka - blbost, před půl hodinou tě kontrolovali, já ti povídám, že chci tlačit, ok, koukla - do pr… - rozvinuto - paní doktorko, rodíme. Ptala jsem se přítele, jestli zůstane - nechtěl být u samotného porodu od začátku.
Zůstal. A držel mě. Nešlo mi tlačit, nafoukla jsem tváře jako sysel, musíte tlačit do zadečku - to nejde, a zase tváře, na třetí zatlačení byl nástřih -věděla jsem o něm, ale nebolel. Zatlačila a nic, tak naposledy a cítila jsem neskonalou úlevu. A malý byl venku. Hned ho odnesli a paní doktorka se jala mě štupovat - docela to píchalo, ale bylo mi to šumák, Ondra mě pořád držel.
Matyášek se narodil 19. 4. 2011 v 5:55, 2250 gramů a 45 cm ve 35+2tt. Apgar skore 10/10/10, měl zůstat se mnou, nakonec byl pro jistotu převezen na neonatlogii do Plzně. Hned v pátek jsem jela za ním a ve čtvrtek 28. 4. nás pustili domů.
Přítel malého zapil pěkně, má maminka mu jela ho hospody popřát a on jí spadnul pod stůl , ale bylo mi to jedno - zasloužil si to, byla jsem a jsem hrdá na svého partnera, svou podporou mi dokázal, jak moc mu na mně a na malém záleží, do nemocnice mi nosil malého fotky z neonatologie, byl mi oporou a pořád je, když šílím, že to nezvládnu.
Tímto mu chci poděkovat za jeho lásku a oporu, dále chci poděkovat holkám ze skupiny Květňátka 2011 - holkám z diskuze Vystavte bříška, holkám z diskuze Nové těhulky. Bez Vás všech bych se v nemocnici zbláznila.
Přestože je Matyášek je předčasně narozený, je naprosto v pořádku a maminky zlatíčko.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 598
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 404
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 649
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 299
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 192
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18171
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2425
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2625
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2365
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1564
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
moc vám s Matyáškem držím palce a čekám na další fotečky 
Hodně štěstíčka do budoucího novýho života, ať se daří 
ani se nenadějete a poleze… 
A všechno zvládáš skvěle, máš můj obdiv už od začátku 