Vzhůru do plavek!!!
- Cvičení a hubnutí
- hanickar
- 13.06.16 načítám...
Konečně mám chvilku sednout k počítači a napsat pár vět ohledně mého snažení o co nejlepší postavu. :) Taky děkuji za tuto výzvu, potřebovala jsem nakopnout, abych se do svého hubnutí opět pustila. Četla jsem už deníček @uživatelka32 a musím říct, že máme dost podobný půlrok. Jen já jsem se pustila do redukce až na začátku února, první dva měsíce to šlo jak po másle, shodila jsem asi sedm kilo, ale pak přišly další dva měsíce stagnace, už jsem postrádala motivaci, přestala se tolik hlídat a kila šla hned znova nahoru. Teď jsem vděčná za tuhle výzvu a je skvělé vědět, že nás bojovnic je víc. :)
Prvně musím říct, že jsem nikdy nebyla úplně štíhlá. Celý život se musím hlídat, ráda jím, navíc mám ráda sladké. Na druhou stranu taky ráda sportuju, takže je fajn, že když je dost pohybu, kila nahoru tolik nejdou. ![]()
Každopádně jak to tak bývá, moje váha vylítla nahoru v těhotenství, kdy jsem od léta 2014 a svých 58 kg vyletěla na poporodní váhu necelých 69 kg. Hned jsme se pustili do kojení, tak jsem s váhou ani nic dělat nechtěla. Chtěla jsem mít dostatek mléka pro mimčo a bála jsem se, abych o mléko nepřišla. Nicméně kila nahoře mě dost obtěžovala a těšila jsem se na okamžik, až s tím začnu něco dělat.
Když malé byl necelý půlrok (únor 2016), naštvala jsem se a pustila se do redukce. Jelikož jsem i nadále chtěla kojit, opravdu jsem si dala záležet na kvalitě jídla a dostatečném příjmu tekutin. A hlavně jsem úplně přestat mlsat (u mě kámen úrazu). Dále jsem si řekla, že každý den půjdeme na dlouhou procházku (8-13 km) a do toho se pokusím každý den cvičit.
Realita byla trochu skromnější, nakonec jsme chodili na procházky jen ve všední dny, o víkendech na návštěvách se to většinou moc nestíhalo. A cvičení taky vyšlo třeba jen 4× týdně. Každopádně toto minimum jsem opravdu pevně dodržovala.
Na začátku hubnutí jsem si taky nastavila v hlavě, že tento režim nebude napořád. Že to zkusím na dva měsíce, abych měla vidinu konce. Přeci jen je dieta čas odříkávání, omezování, tak je dobré se vyhnout výrokům „napořád“ a mít v hlavě nastavený cíl, ve kterém dosáhnete své vysněné postavy a navíc už se nebudete muset nějak omezovat.
Na mě to prostě funguje.
Tak šel čas a za dva měsíce jsem shodila na 61,6 kg, tedy 7 kilo. Chtěla jsem se dostat na svou předporodní váhu, ale pravda je, že motivace už najednou taková nebyla, asi jsem si od dietování potřebovala trochu odpočinout. V dubnu a květnu jsem se tedy pohybovala plus mínus kilčo, co jsem shodila, jsem znova nabrala, a naopak. A teď v červnu jsem na eMiminu našla tuhle výzvu, tak jdeme znova naplno do toho!! ![]()
Moje váha k 2. 6. 2016 byla 61,5 kg (na 160 cm) a míry:
Prsa: 91
Pas: 69
Boky: 96
Stehno: 57
Moje váha dnes 9. 6. 2016 je 60 kg a míry:
Prsa: 91
Pas: 67
Boky: 94
Stehno: 56
Už týden jsem znovu v režimu dlouhých procházek, cvičení, zdravých jídel v pravidelných intervalech a nemlsání.
Taky posílám fotky z 2. 6. 2016 a další foto pošlu až k 30. 6.
Všem přeju, ať to vyjde, ať se s těmi zbytečnými kily nahoře a přebytečnými špeky, ať už kdekoliv, nemusíte trápit. Tak zatněte zuby a nebojte, vždyť je to jen na měsíc. ![]()
Přečtěte si také
Vždycky jsem pro ně jen ta holka do postele. Nikdy ne ta, ke které se vrací
- Anonymní
- 17.04.26
- 2717
Možná si za to můžu sama, ale připadám si hrozně. Každý muž, do kterého se zamiluju, mě má jen jako milenku. Vyspí se se mnou, naslibují hory doly, mluví o tom, jak je to doma nefungující, jak jsou...
Nebaví mě si hrát a tvořit s dětmi. Podle tchyně jsem špatná a líná matka
- Anonymní
- 17.04.26
- 1071
Sedím na pískovišti a sleduju, jak si moje děti hrajou s lopatičkou, písek házejí všude možně, jsou celé špinavé a já si jen představuju, jak zase budu muset všechno vyklepat a vyprat. Nesnáším...
Chci se s manželem rozvést, ale on se tomu brání zuby nehty. Už jsem zoufalá
- Anonymní
- 17.04.26
- 1221
Je to zvláštní paradox. Před pár lety jsme měli s Karlem velkou krizi. Tehdy byl on ten, kdo mluvil o rozvodu, dokonce měl připravené i papíry. Nakonec se to nějak urovnalo a zůstali jsme spolu. A...
Hledám své místo: Po úrazu, s diplomy a dvěma dětmi hledám smysluplnou práci
- Anonymní
- 17.04.26
- 813
Sedím u stolu, ze kterého mám výhled na malé nákupní centrum, a přemýšlím, jak tohle všechno vlastně začalo. Píšu anonymně, a to z důvodů, které jsou hluboce osobní a které se týkají mého zdraví....
Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka
- Alishia29
- 17.04.26
- 336
Jde o případ mého táty (1954) vkládám za účelem sdílení zkušeností i pokud by do budoucna pomohlo někomu tuto zákeřnou nemoc mnoha tváří včas rozpoznat a dojet včas. My jsme to štěstí neměli....
Kamarádím se s bývalkou svého přítele. Začínám si myslet, že to není náhoda
- Anonymní
- 16.04.26
- 2818
Život umí zamotat věci zvláštním způsobem. Před dvěma lety jsem začala chodit s Martinem. Asi po půl roce jsem se seznámila s Adélou. Působilo to úplně přirozeně, jako náhoda. Sedly jsme si hned,...
Žijeme spolu, ale jsme spíš spolubydlící než milenci. Příteli to tak vyhovuje
- Anonymní
- 16.04.26
- 4551
S Lukášem jsme spolu asi pět let. Náš vztah se ale dostal do bodu, kdy už se nikam neposouvá. Spíš mám pocit, že se pomalu vzdalujeme. Žijeme spolu, ale vedle sebe, ne spolu. Někdy se skoro ani...
Přítel nevydrží v práci déle než 2 měsíce. Má smysl s takovým plánovat život?
- Anonymní
- 16.04.26
- 2922
S Mirkem chodím už dva roky. V poslední době spolu i bydlíme. Je to fajn kluk, splňuje vlastně skoro všechna má očekávání. Až na jedno, ale velmi důležité. Není schopný si udržet práci. Většinou je...
Osamělá cesta matky: Čtrnáct let ticha a boj o vyšší alimenty
- Anonymní
- 16.04.26
- 1558
Sedím u kuchyňského stolu a prohlížím fotky od miminka mé 14leté dcery . Na fotce se usmívám s malou holčičkou v náručí. Bylo jí tehdy dva a půl roku.
Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky
- Miniwomen
- 16.04.26
- 6049
Někdy mám pocit, že žiju ve dvou paralelních rodinných vesmírech. V tom mém, původním, je to pořád takové hlasité, objímající, někdy až těsné, ale vždy upřímné teplo. Vyrostla jsem se třemi...