Z deníčku malého Vrabčáka - 39. týden
- Rodičovství
- emimino
- 05.06.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Dnes je mi přesně devět měsíců neboli třičtvrtě roku (pokud čtete deníček ve čtvrtek pátého). Už jen tři měsíce a budu mít opravdové narozeniny! Mamka říká, že bych mohl vážit tak asi 8,5 kg a ve stoje u ohrádky mi naměřila něco okolo 70 cm. K paní doktorce jdeme za měsíc, ale přesné míry už se asi nikdy nedozvíte, protože já u měření a vážení stejně budu zase zlobit, hehe :o)))
Byla u nás návštěva s holčičkou Kačenkou, která se měla narodit stejně jako já, ale já jsem nakonec o měsíc starší, hihi. Docela jsme si padli do oka, tátové nás drželi na klíně a my jsme k sobě lezli. Akorát teda když jsme stáli tak Kačka byla o kousek větší, přitom ručičky a nožičky má mnohem hubenější (a to já nejsem moc velký cvalík, i když mamka mi začíná říkat „tlusťochu“). Ale zase umím líp lézt, jenže jsem jí to nepředvedl, protože jsem měl jen trenýrky a to mě jaksi škrábe koberec do kolínek, podoma musím mít dlouhý kaťata. Tak jsme aspoň svorně rozebírali písmenkové puzzle a kousek jsme schovali pod gauč, škoda, že se mamka zrovna dívala, protože jinak by neměla šanci to tam najít
)) Pak když už Kačka chtěla spinkat tak jí maminka dala dudynu a já jsem k ní přilezl a dudynu jí sebral a šup ke mně do pusinky
)) Já teda dudynu pořád nenosím a asi nikdy nosit nebudu, ale hraju si s nima docela rád. Zandavám a vyndavám je z pusinky, zpívám skrz ně a ožužlám a ocucám ze všech stran, prostě jako s každou hračkou. Taky Kačku její maminka přebalovala a já jsem viděl, že nemá pindíka! Tak jsem se chtěl zeptat vás holky jestli taky pindíka nemáte, ale mamka mi vysvětlila, že to je právě rozdíl mezi holčičkama a chlapečkama, že žádná holka pindíka nemá. No dobře, ale to mi vysvětlete, s čím si teda hrajete, když vám máma rozbalí plínku? To já hned pindíka čapnu (když je pokakanej tak tím líp) a mačkám si ho, až se mamka bojí, že ho úplně rozmačkám
)))
Zjistil jsem, že kromě „nenene“ míst máme doma docela dobrou prolejzačku. Třeba okolo jídelního stolu. Podlezu svoji židličku, oblezu tátovu židli, vlezu do ní, podlezu stůl a druhou židlí zase vylezu ven. Vevnitř pod stolem různě měním směr, tak mamka vždycky čeká, kudy vykouknu. Občas se snažím pod tou židlí postavit, ale to mi nějak nejde, vždycky se bacím do kebulky a mamka mě jenom pozoruje z gauče a radí co mám dělat
)) Taky okolo gauče to není špatné. Obejdu stoleček, prolezu před křeslem, odstrčím mámin balon, a hehe tam má máma koš na špinavé prádlo, tak jsem jí chvilku žužlal noční košili a když jsem našel spodní prádlo, tak mě hnala pryč
)))
Jinak napíšu seznam věcí, které jsou nenene a kam nesmím (u některých mamka zvyšuje hlas, někdy přidá i „tytyty“ a „bude baci baci“ a u některých mě hned letí odtáhnout): Tak třeba: krbové nářadí (to mě hned táhne pryč), kytara je velmi hlasité „tytyty“, nočník (to je jen „tytyty“, nechápu, proč si s ním nemůžu hrát, když ho mamka stejně vždycky po použití umyje), dlaždičky u balkonových dveří - no a co, tak to studí, ale zase tam naši vždycky na botách nanosí z venku trošku kamínků
), pak je v rohu u jídelního stolu zásuvka, která je nějaká rozbitá, protože tam sice jsou ksichtíky, ale nedrží a jdou vydloubnout rukou (taťka by to prý musel celý rozmontovat a vyměnit a nechce se mu, tak se toho nesmím ani dotknout a už máma ječí), šňůry u stolku s počítačem a telefonem - tam vůbec nesmím a přitom šňůry mě hrozně moc lákají, snad ze všeho nejvíc. Tuhle mamka žehlila a já jí za tu šňůru pořád tahal, až mě nakonec šoupla do ohrádky. Jenže tam jsem řval a to moc dlouho vydržet nejde, tak mě mamka vzala do kuchyně na zem a dala mi balon. Tak jsem chvilku hrál „lezobal“, prostě vždycky jsem někam odpinknul balon, ten se odrazil a já za ním dolezl, jenže pak se mičuda dokutálel k té mámině šňůře od žehlení a to mě prostě nedalo, jakoby tam bylo napsáno „pojď a ožužlej si mě“, takže to skončilo opět odsunem do ohrádky. V kuchyni je ještě „nenene“ odpaďák, hehe konečně jsem ho převrátil, když byl zrovna prázdný, ale nestihl jsem do něj vlézt a už u mě byla máma a tentokrát rovnou baci baci na ručičky, ale myslíte, že mě to příště odradí? Cha!
Taky jsme byli hodně venku na dece. To jsem zase ochutnával lístečky a travičku, sotva mamka zmizela z dohledu. Byla totiž nějaká nemocná a pořád běhala čůrat (ona to vašim mamkám napíše sama) a to mě nechala chvilku bez dozoru. Já už vůbec neřval, naopak, hned jsem se přesunul na kraj deky a trhal travičku. Taky rád oplácávám plechový stojan na slunečník a drápu do něj nehtíčkama, to mamka syčí, že se jí ježí vlasy na hlavě (mně se to líbí a navíc se mi nemá co ježit). Jenže pak jsem měl ručičku černou jak kominík a máma mi udělala zase baci baci, no ale sotva zmizela do baráku, už jsem tam byl znovu. Copak nemůže pochopit, že tohle je ten správný bubínek ?!? Jednou když byl venku s náma kočárek tak jsem mu oslintal kolečka, hehe.
Taky mě mamka venku přebalovala a jak mi prdelku utírala kapesníčkem, tak jsem jí sebral ten celofánový pytlík. Mamka mi ho nechala, protože už byl stejně prázdný, jenže když jsem ho zahodil tak zjistila, že na něm chybí takové to lepítko a podezírala mě, že jsem ho spapal. Ale nespapal, nešlo to, on se mi totiž přilepil na patře a nešel ven. Tak jsem ho zkoušel vydávit a taky to nešlo, až mi mamka musela násilím otevřít pusinku a šátrala tam dvěma prstama až to našla a zase mi to sebrala, ach jo. A teď už se ke kapesníčkům v pytlíku nesmím ani přiblížit.
Taky mi mamka dala malej lavorek na cachtání - nebyl jsem v něm já, ale bábovičky rybičky, jenže jak jsem si s tím hrál, tak za chviličku bylo všechno kolem úplně mokrý, tak mi mamka zase vodu vylila. Ale teď když byl pořádný pařák tak mi dala ven velký lavor a já se mohl cachtat celý, tak to bylo príma. Ze začátku jsem tam vydržel skoro deset minut, protože byla teplá vodička, ale jak postupně stydla tak už mě to na zadeček studilo a tak jsem si stoupal, spíš mě bavilo být venku na ručníku a lézt do toho lavoru a hrát si tam s rybičkama a želvičkama. A mohl jsem být úplně nahatý i bez plínky a to se mi teda moc líbilo. Večer mamka přidala teplou vodičku a místo ve vaničce jsem se koupal v tom škopíku. Juchů, to byla nádhera
)))
Taky jsem byl hodný chlapeček a klidně jsem tam venku na dece pod slunečníkem krásně spinkal. Mamka za víkend nafotila celý film, jenže než se to vyvolá, než to někdo naskenuje … tak možná za měsíc se dočkáte dalších foteček
(
Mamka se mě snaží naučit jak jsem velký, jenže když mi zvedne ručičky, tak si stoupnu. No jasně že musím stát, když mám ukázat jak jsem vyrostl, ne? A zase jsme byli v pátek v zahradní hospůdce a zase tam hrála kapela a s ní tatínek a mamka mi držela rumbakouli a chrastili jsme do rytmu. A taky mě mamka postavila a máchala mi rukama a dělal jsem tanyny
)) Paci paci dělat nechci, ale když mám v každé ručičce nějakou hračku, tak to s nima o sebe mlátím pěkně. Pápá zatím taky moc nechápu.
A zase pokrok v řeči! Mamka mi podala kačenku a zeptala se co je to a já jsem řekl: Kách! A pak to chtěla zopakovat, ale proč bych to dělal, nemá být hluchá! A druhý den jsem zase na stejnou otázku řekl Kách!, takže to nebyla žádná náhoda
) Jinak hejkám jako opička, ale na to neexistujou písmenka, snad by se to dalo vzdáleně popsat jako h-h h-h h-h
))
Ještě ta Kačky maminka mojí mamce poradila, ať mi nekupuje šťávičky od Hami, ale Kubíka. Ty jsou dvakrát tak velké a ještě levnější. Taťka si jich v krámě nejdřív nevšimnul, nebyly totiž u kojeneckých jídel, ale u džusů. Tak mi nakoupil zásobičku a opravdu jsou moc mňam (a opravdu - 250 ml stojí necelých 13 Kč, ty od Hami poloviční stojí přes 15 - pozn. m.). Tak jsem za odpoledne vypil hned tři flaštičky a čůral jsem jak protržený
)) Ani jsem nechtěl mamčinu jahodovou dobrůtku, babička totiž sklidila prvních pár jahod a mamka mi je rozmixovala s tvarůžkem, ale i když to přisladila, tak jsem snědl jen trošku a zbytek s radostí dorazila máma (nemáte někdo receptík co s jahůdkama?). No jo, kdo by taky v tom vedru jedl, i té kaše večer už sním jen polovičku co dřív a radši to zapiju ještě mlíčkem. A ještě k tomu už jsem tři dny spinkal až do těch asi 4-5 h. ráno bez probuzení. To pak ale hrozně kvičím než ten sunar mamka ohřeje a sežral bych to i s dudlíkem. Hehe, toho dudlíka úplně vcucnu že je pak placatý, jednou mi dokonce mamka lahvičku vyndala a dudlík nikde. To se hned lekla, že jsem ho spolkl (jo, jak něco chybí, hned jsem hlavní podezřelý), ale asi se tam nějak vytvořil podtlak, protože ten dudlík zalezl dovnitř do lahvičky a za chvilku zase vyskočil ven
)) A při papání v židličce si sundavám bryndáček, taky dobrá finta. Když mám rohlík nebo piškotku a mamka je v kuchyni tak hned jak dopapám tak si bryndák servu
) A pak si drobím za výstřih a mám drobečky až vevnitř v plínce
)
Ale usínat se mi večer nechce, to stojím v postýlce a musím se uřvat, mamka zatím v kuchyni dělá, že mě neslyší a čeká, až padnu
)
Tak snad vám pro tentokrát moje lumpárny stačí, mějte se prímově a pouštím sem mámu.
Jíra, 9 měsíců
Končím 13. týden a s potěšením konstatuji, že nechutě mě opouštějí. Už můžu pít (hlavně vodu nebo ředěný džus) a jím už taky líp. Taky teď hodně pít musím! Minulý týden jsem psala, že mě pobolívá břicho a často lítám na záchod. Ono to totiž nebylo jen tak. Ve středu odpoledne jsem se chysta k praktické doktorce pro razítko do průkazky a na EKG. Na poslední chvíli jsem vzala vzorek moči, abych měla jistotu, že je v pořádku. Ale ouha, byl tam hnis, tj. zánět močáku a okamžitě antibiotika. Už jsem je dobrala, cítím se líp a v pátek odpol mám volat pro výsledky rozboru dnešní moči. Tak držte palce, snad to bude v pořádku. Akorát mi nějak nejdou zahřát nohy, pořád mě zebou od chodidel až po kolena (z čehož mě opět ihned bolí břicho), takže jsem v tom vedru musela v noci spát jak blázen v teplých ponožkách.
Jinak koukám jak puk, na grafu z EKG je vytištěno Hypertrofie pravé komory, loni jsem tam měla Žádné patologické změny, tak nevím, co se přihodilo, ale doktorka k tomu připsala stejný nečitelný klikiháky jako loni, tak se ještě musím zeptat co to má znamenat.
Ještě vám musím napsat, že moje nejbližší kamarádka (bydlíme už od 7 let kousínek od sebe a sedávaly jsme spolu ve škole) čeká mímo přesně měsíc po mně. Takže jestli všechno dobře dopadne, budou naši bobíci chodit do jedné třídy a my budeme na třídních schůzkách zase sedět v jedné lavici
))) Ještě kdyby to tak vyšlo, aby byli stejného pohlaví, jinak ona už má doma 8-letou holčičku. Teď měla nějaké problémky, takže je na neschopence a chodí k nám na pokec a listujeme spolu těhotenskou knížkou
)))
Ještě slíbený popis odstavení neodstavitelného dítěte aneb jak to probíhalo u nás:
Asi 14 dní před dnem „D“ jsem najela na kojení jen 3× denně (ráno, poledne, večer) a neomezený počet v noci (tedy klidně dalších 5× - pamatujete, jak jsem se vztekala?). Takže dopolední svačinu (jogurt) a odpolední (ovoce) jsem Jírovi nedala zapít. Tou dobou už jedl 3× denně ze lžičky, trochu se i ze lžičky napil a měl oblíbený jogurt a banán, ostatní sice snědl, ale bez valného nadšení. Snažila jsem se při každé příležitosti mu dávat láhev, ale bezvýsledně, tak jsem aspoň ředila jídlo co to šlo. Pak přišel den odstavení. Ráno jsem nakojila, vybavila Jíru jídlem na celý den, což bylo hlavně jeho oblíbený jogurt, banán, lahev sunaru a lahev šťávy. Celý den se starali mí rodiče. Jak se dalo čekat, jogurt snědl bez problémů, pak dokonce půl kelímku sunaru ze lžičky. Láhev nechtěl.
Večer pro Jíru taťka došel, společně jsme vykoupali, já jsem se schovala a táta ho zkoušel krmit kaší ze lžičky (tu do té doby naprosto odmítal). Trochu snědl, víc nechtěl, tak ho taťka dal spinkat. Asi v 10 se Jíra vzbudil hladový, táta ohřál sunar a Jíra ze zoufalstvícelou láhev vypil. V noci jsem spala jinde, takže k Jírovi vstával taťka. Nabídl sunar, když Jíra odmítnul, přebalil ho, uklidnil a dal spát (kupodivu se vzbudil jen asi 2×). Ráno Jíra vypil celou láhev sunaru, celý den byl opět u našich, jedl ze lžičky a odpoledne na procházce vypil půlku láhve šťávy. Večer jsem ho zkoušela nakrmit kaší z lahve, ale dostala jsem do něj po velkém úsilí a oboustranném vztekání asi půl deci a šel spát bez jídla. To už jsem byla odhodlaná, že až se za chvíli vzbudí, dám mu prso, neboť už jsem je měla tvrdý a nalitý, ale kupodivu vydržel spát až do 5 do rána, kdy jsem ho vzbudila a prso vnutila (uf, to byla úleva!). Další den už jsem ho hlídala sama, krmila ze lžičky a prso mu prostě nedala (bolestivé nalití už se neopakovalo, naštěstí, jinak na potlačení tvorby mlíka existují bylinky, například šalvěj, nebo pilulky, které předepíše gynekolog, ovšem ani jedno se v těhotenství nemůže, takže jsem se musela obejít bez apatyky). Snažila jsem se Jírovi jídlo ředit jak to šlo (aby to bylo krmitelné lžičkou), případně mu po jídle namočila do mlíka či šťávy piškoty, takto jsem do něj po každém jídle dostala cca půl deci tekutin. Večer kaši odmítl, šel spát bez jídla a spal až do rána. Další den už si vzal kaši ze lžičky bez problémů, takže denní krmení bylo vyřešeno, kojení zůstalo jen to ranní. Neustále jsem se snažila nabízet láhev, někdy se trochu napil, někdy vůbec. Jednoho krásného dne (cca po 14 dnech od „dne D“) z ničeho nic vypil celou malou lahvičku šťávy a hned po doplnění další. Zkusila jsem ráno místo prsa sunar, nechtěl, ale po nakojení trochu vypil. A po dalších třech dnech už si vzal láhev hned a od té doby nekojím. Celý proces netrval ani měsíc, kromě toho jednoho bolestivého dne to šlo i u mně pěkně postupně a dnes Jíra klidně vypije za den z lahve skoro litr tekutin. Sice to byla fuška, ale jen ty asi čtyři dni, takže když se to povedlo u nás, musí se to povést každému (no dobře, nemusí, ale za pokus to stojí). Tak ať se to podaří všem, kdo se budete pokoušet! Jinak věřte, že žádné specielní lahve ani dudlíky vás nespasí, my to nakonec zvládli s těmi prachobyčejnými.
Ahoj Jiřina s drobečkem přesně čtvrt roku v bříšku a Jírou přesně třičtvrtě roku mimo bříško
)))
P.S: Dito, neuvažuješ o pokračování výživy nebo receptíků? Bobíkům už je devět deset měsíců a určitě se obzor povolených potravin rozšířil. Mimochodem nevíte do kdy se musí převařovat kojenecká voda?
Přečtěte si také
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 298
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 602
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 594
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 563
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 155
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 3087
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 1031
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 1746
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...
Kamarádka pozvala dceru na oslavu. Podmínka její matky mě opravdu ponížila
- Anonymní
- 19.06.26
- 3263
Mateřství mě naučilo spoustu věcí. Trpělivosti, schopnosti fungovat s minimem spánku a taky tomu, že každé dítě je naprostý originál. Moje pětiletá dcera Nelinka je úžasná holčička. Je nesmírně...
Na dárku od přítele zůstala cena. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo urazit
- Anonymní
- 19.06.26
- 3314
Chodím s Michalem pár měsíců. Zpočátku by mi snesl snad modré z nebe, ale postupně jsem si všimla, že je dost šetřivý. To by mi zase tak nevadilo, vydělám si vlastní peníze. Jenže už se mi...