Zase v tom 4
- Těhotenství
- finduska
- 10.02.19 načítám...
Aneb těhotenství s cerkláží a absolutním klidem :)
V předchozích denících se dozvíte, kterak jsem jednou předčasně porodila zdravého skoro osmiletého divočáka a také to jak bojuji o donošení druhého divočáka.
A že to tedy divočák prozatím je, jak jinak si mám vysvětlit to jeho věcné řádění v mém pupku. A jeho obliba mého levého boku, z kterého mi věčně ční skoro celé mimino kromě hlavy, která je samozřejmě pevně vražená nad hrdlem obvázaným stehem. Začínám souhlasit s manželem, který prohlásil, že to dítko je vetřelec, tak moc je z těch pohybů a vlnění mimo. Zákonitě musí být zvláštní odrůda mimozemšťana, jinak prostě ty polohy těla absolutně nejsem schopná pochopit.
No nechme mimozemšťana spát (většinou když ho pomlouvám se probere a začne se mi mstít). Díky začátku už jste se dovtípili, že jsem pořád 2v1. Překonala jsem nejen veškerá svá očekávání, dokonce i očekávání všech doktorů, kterým jsem za ty 4 měsíce prošla pod rukami. Dnes jsem 36+3 tt, a dokonce jsem už pár dní v devátém měsíci. Pro mne naprosto nepředstavitelné.
Po kontrole 27.12. se zjistilo další zkrácení hrdla a následovalo doktorovo dilema. Ležela jsem tiše a jen poslouchala. Nakonec se rozhodl, potom, co mi udělal test na porod do 14 dnů – negativní, že těch 14 dní ještě mohu zůstat doma, ale 9.1. ve 33. tt už naklušu s kufrem. A tak jsem se zase nedočkala slibovaného volnějšího režimu, ale už mi to bylo fuk. Byla jsem ráda, že mohu být ještě doma a že už jsem pokořila 30. tt. A tak jsem v dané datum pořád vcelku stepovala na příjmu.
Milý pan doktor mě vyšetřil, předtím se tedy zeptal, zda může pozvat delegaci mediček. Tak samozřejmě, jak už jsem psala minule, ať se podívá, kdo chce, ale pracovat na mě budou ti nejlepší 
A tak jsem snesla pohledy 4 lidí do „mých“ zrcadel a široký popis pana doktora, nohy jsem měla od sebe tak dlouho, že jsem myslela, že budu potřebovat umělý kloub. Jelikož jsem po dobu vyprávění pana doktora musela kývat a dodávat informace, nebylo mi vůbec blbé své podezření na odpadnutí nohou s ním sdílet. Pak jsem mohla své nohy dát k sobě (jestli je tu nějaká žena živící se jedním z nejstarších řemesel – jak to proboha vydržíte?).
A pak už jsem se ocitla v hotelu All inclusive. Ale tentokrát jsem věděla, že pokud neporodím, půjdu za 14 dní domů a další má cesta bude porodit. A tak jsem i tyhle další dny přežila (ať žije háčkování a knihy).
A pak nastal den D. Den, kdy jsem dosáhla 35+0 a byla propuštěna domů s varováním. Týden ještě ležení doma a pak pomalu začít.
No ono to rychle ani nešlo a nejde. Po půlhodině fungování následují 2 hodiny tvrdého odpočinku, neboť jsem absolutně hotová. Nicméně už jsem uvařila dvě jídla, pověsila a sundala dvě pračky (rozumějte ty hadry vyprané, pračky doma nevěším) 
a dokonce jsem dnes byla autem pro rohlíky. Nevěřila bych, jak se člověk může radovat z maličkostí, které normálně ani nevnímá.
ak tedy za pár dní jdu na vyndání stehu a pak se začnou přihazovat sázky 
Doktorka tipuje, že v den vyndání porodím, doktor zase, že to nedám ani do toho 6.2. Někteří, že snad budu ještě přenášet. Je to úsměvné. A já? Já jsem jenom zvědavá. Zvědavá, kdy tu bude s námi a jaký bude. Už teď vím, že v životě se probije, ten náš malý bojovník.
Pro ty, které by to zajímalo, či jednou jako podpora pro podobně „porouchané“ dárkyně života. Zhruba takto :
- 18. tt – hrdlo 2 cm
- 19. tt – 4 mm – hospitalizace
- 20. tt – provedena cerkláž hrdla
- 21. tt – propuštěna – hrdlo 12 mm
- 31. tt – hrdlo 9 mm
- 33. tt – 5 mm
V době napsání deníčku 36+3. Za mě ma cerklage smysl
Tak zatím se loučím.
Přečtěte si také
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 1150
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 846
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 518
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 483
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 335
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 4130
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 3263
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 987
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 2678
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 2663
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
Jste bojovníci oba dva! 
. Au 
:hearth:
asi to chtělo před zveřejněním trošku projít.
utazeni hrdla stehem (cerklage) mi zachranilo syna 
