Zebřičkový deníček - 60.díl
- Snažení
- 30.05.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky zebřulky moje zlaté, Předem tohoto deníčku Vám chci moc a moc poděkovat za podporu, moc to pro mě znamená a moc si toho vážím. Opravdu to dlouhé čekání pro mě bylo stresující a nebýt vás tak jsem zbalila svých 5 švestek a byla z nemocnice na tu šup pryč. Ale když mi holčinky psaly SMSkama Vaše komentáře a pořád mi připomínaly, že jsem stále blíž a blíž k miminku, tak jsem zůstala ......
.. ale po pořádku slíbila jsem Vám, že vám vylíčím všechny zážitky a sliby se mají plnit..............
Ve středu kolem 11 hod dopoledne jsem dorazila do nemocnice vyzvedla si na recepci chorobopis, nahlédla do něj a první co uviděla byla kolonka „první příčina smrti"....... Tak jsem to zase zaklapla a dál už nečetla radši nic....... ![]()
Na oddělení mi dali spoustu papíru k podepsání - v podstatě jsem podepsala že souhlasím úplně se vším - s narkozou a se všemi riziky, s intubací, s tím,ž e mi vycinkají zuby, prorazí tepny, že mi dají krev když bude potřeba a nezaručí, že mě nenakazí nějakou chorobou...... koukala jsem na to všechno dost nevěřícně, ale pak jsem to podepsala, nějak mi nebylo jasné co by následovala kdybych začala odmítat podepsat.............. a přesvědčila jsem se,ž e nic z toho se mě prostě týkat nebude. Pak mě opustil manžílek a sestřička mě zavedla na pokoj. Tam ležela jedna paní otočená k oku a jedna paní otočená ke dveřím a mezi nimi byla prázdná postýlka pro mě. Ani jedna paní nepromluvila, tak jsem se domnívala, že jsou po zákroku a že jim není dobře. No znáte mě, já ukecaný tvoreček a nikde nikdo na pokec
Tak jsem zalezla do pelíšku do nočního stolku naskládala věci, vzala knížku a začala číst, ale nějka jsem se nemohla začíst a jednu stránku jsem četla pořád dokola. Pak pro mě přišla sestřička, že mám jít k doktorovi na příjem. V ordinaci čekal hrozně mladý sympatický doktůrek, až jsem se skoro začala červenat............. Ale řekla jsem si nu což takových ženských už viděl a neřešila jsem to. Stále se mě ptal jestli mě bolí břicho a kde, a co mě teda vlastně bolí a byl takovej rozpačitej, že jsem mu stále tvrdila, že mě nic nebolí. Pak mě prohlédl a když mi promačkával břicho stále se mě ptal kde mě to bolí........ pak se mě zeptal jestli jsem tam opravdu jen pro to, že se nám nepovedlo umělé oplodnění......... tak to mě dostalo, zase jsem tu za exota
A pak ještě zalaškoval o mém zaměstnání a zeptal se jestli jim tam neudělám hloubkovou kontrolu a šla jsem na pokoj.
Potom jsme dostali ošklivou přesolenou polévku k obědu, fakt se to nedalo jíst....... A sestřička nám řekla, že v 13 hod se máme hlásit před ordinací primáře na indikaci - co to tak asi bude????? No jasně další prohlídka
, to už jsem se skoro začínala chechtat a když jsem byla zpátky na pokoji vyděsila jsem spolubydlící, že jsem zalaškovala,ž e večer bude další prohlídka, aby nám to nechybělo.
To už se spolubydlící rozmluvily - jedna šla taky na laparoskopii, ale měla problémy a bolesti břicha a druhá tam ležela s nějakým vleklým zánětem.
Pak už nás jen sestřička doholila a aplikovala na YAL - nebylo to tak strašné, prostě to člověka prohnalo jak při nějaké střevní nákaze. Jediný nedostatek byl, že v papírech , které mi dali nebylo, že si má každý přinést svůj toaletní papír, takže jsem si postupně vyplácala skoro všechny papírové kapesníčky než mi manžílek toaletám přivezl - ať žije naše zdravotnictví !!!
Večer už jsme dostali jen prášek na spaní, který jsem odmítala polknout až do 23 hod, pak jsem vyměkla a polkla a ráno mě pobavilo,ž e jsem se vzbudila už v 5.30hod - asi ně mě tyhle léky prostě nepůsobí ![]()
Ráno nám sestřička přišla říct, že půjdeme až k polednímu protože přivezly nějakou paní na císaře a tak se to všechno opozdí, to byla teda podpásovka. A tak jsme čekaly a čekaly. Jak mi z toho začalo hrabat to už všechny víte, tak už to vynechám. Prostě se mi chtělo vzít mobil zavolat své dr. Že jsem si to rozmyslela a jít prostě domů. Paní vedle mi stále říkala, že nikdy nezjistím proč mám všechny ty problémy, tak jsem jí vysvětlila, že mě vůbec nic netrápí nic nebolí a že už si připadám, že jsem tu zbytečně........... ...... No hrabalo mi hrabalo........ Pak jsem se dozvěděla, že to berou podle závažnosti a začalo mi být jasné, že si mě nechají až na konce jako bombónek.............. a tudíž už tam určitě nebude moje dr.
Ještě, že jste mě tam udržely, zebrušky moje, asi vám nepřestanu děkovat................
Když mě už konečně vezli na sál, byla jsem klidná a sířená se vším. Řekla jsem si,ž e je úplně jedno kdo se do mě podívá jen když to nebude vrátný ![]()
Na sále si mě převzal takový malý roztomilý chlapík, pak už dali na operační stůl, začali mě přivazovat, zavazovat nohy obinadlem........ prostě všechny ty předoperační radosti........
Sestřička mi začala hledat žílu na ruce, nenašla jí tak hlásila anesteziologovi, že mi to páchnou do hřbetu ruky, Tak jsem prosila, že tam žíly mám jen stačí nahmatat, že jen nejsou vidět...... no legrace ale ukecala jsem je
NO a pak už si nic nepamatuju, už jsem jen spinkala a spinkala asi se báli, že jim do toho budu kecat ![]()
Když mě na sále probudili, byla to ještě větší legrace, nejdřív jsem si uvědomila, že mě děsně bolí v krku, tak jsem si zakašlala, to byl teda super nápad, protože mě okamžitě začalo bolet břicho, tak jsem si uvědomila, že už je to celé za mnou, hurá!!!!!!!!!!!!! A pak mě hrozně začal svědit nos, ale ruce odmítaly poslušnost a já se ne a ne trefit na nos a podrbat se. Tak jsem si odkašlávala a zmítala rukama kolem sebe až si anesteziolog myslel,ž e se mi chce zvracet, tak jsem mu řekla,ž e je mi dobře jen a·tmě pošimrají na nose
no legrace. Když mě vezli ze sálu nemohli najít mojí postýlku ve které mě tam přivezli, pořád chodili okolo a hledali, Tak jsem si vzpomněla,ž e sestra mi lepila na andělíčka i na peřinu cedulku se jménem a řekla jsem jim, že tam cedulku mám. Sestřička mě pochválila,ž e jsem šikovná a nakonec našli mojí postýlku zastrčenou za rohem. No řekněte, vám by se chtělo do cizí postýlky
Pak už mě dovezli na pokoj a byl klid. Jen jsem se ještě sestra zeptala co mi to dávají za kapačku, asi jsem si myslela, že mě chtějí ve finále zabít. Sestřička se usmála a řekla,ž e je to jen fyziologický roztok abych nebyla odvodněná, tak jsem spokojeně usnula. Pak už jsem si jen ohmatal bříško kolik v něm mám dírek a zeptala se kdy nám řeknou výsledek a byl ode mě klid ![]()
Tak to by byly mé zážitky z nemocnice, příště bych si teda laparoskopii nenaplánovala na dny kdy bude venku přes 30 stupňů, to bylo vražedné, DO pokoje nám odpoledne pražilo sluníčko takže jsem se skoro upekla a byla vděčná panu primáři, že mě v pátek v poledne pustil domů do našeho chladného domečku.
Nenašli mi v bříšku nic co by tam nepatřilo jen mi odebrali vzorek na chlamydie.
A shrnutí, laparoskopie není nic hrozného, sice jsem si tak nějak myslela,ž e už o víkendu budu fungovat jako normálně, tak to teda moc ne, bříško se přece jenom ozývá a ten plný , kterým mě nafoukli se stále vstřebává, ale jinak je to v pohodě´. Jen to čekání před je vysilujcí na psychiku.
No doufám, že jsem vás alespoň trošku pobavila. Za chvilku přijedou tchýňáci se švarovou popřát manžílkovi k narozeninám. Manžílek tu poctivě maže jednohubky tak ho jdu zkontrolovat ![]()
Mějte se krásně, užívejte sluníčka. Jsem docela ráda, že v takových vedrech nemusím do práce a lituji vás všechny...............
Zítra budu volat své dr. co a jak dál tak vám zase určitě napíšu papá Maru
PS: za překepy se omlouvám chvátám............
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 829
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 685
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 1227
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 961
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 528
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 2022
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1234
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2271
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 939
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 559
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
HOlky, já jsem první????????????Poprvé?????No jestli jste mě za tu dobu, co si čtu žádná nepředběhla, tak mám opravdovou radost!!!!
Maru: Napsala jsi to hezky a fakt jsem se pobavila. Hlavně s tím toaleťákem to muselo být fajn. No hlavní je, že jsi v pořádku a že miminku nebrání nic závažného. Teď už se budeme jen těšit jak zabere Mojžíšová!!!!!A ta většinou zabírá:-))))
Holky, Lostris mě chtěla vidět i s obličejem, tak jsem ho vložila na rodinku s aktuálním břuškem. Možná to bude i v galerii bříšek na emiminu. Tak pokud to někoho zajímá, můžete se mrknout, ale nelekněte se!!!!
Užívejte vedra!!
Vendelina