Život jde dál
- O životě
- vodnarka2013
- 05.04.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Pokračování mé životní cesty... Pro všechny, které zajímá pokračování mého prvního deníčku.
Píše se rok 2017 a já sedím v bytě 3+1. Vedle sebe mám úžasného chlapa, syna a na cestě dalšího malého raubíře. Bohužel ten skvělý chlap, co mě vytáhl z drog a vždy při mně stál, propadl sám závislosti.
Bývalý přítel začal hrát automaty, na rozdíl od něj, já mu nedokázala pomoct a stát při něm v nejhorších chvílích. Snažila sem se. Ale když přišlo neplacení nájmu, vystěhování…, vzdala jsem to a se synem od něj odešla.
Ještě asi dvakrát jsme to zkusili, ale vždy se stejným výsledkem. Teď se se svým synem už 4 měsíce neviděl. Při poslední návštěvě před těmi 4 měsíci si dokonce vypůjčil moji kreditku a vybral si zpět alimenty. Vše řešíme soudně a bohužel to není jediná věc.
Snad se zvládne z toho dna zvednout a žít normálně. Tak to je asi vše k bývalému skvělému příteli a otci.
Teď zpět k mé osobě.
Já jsem si našla před dvěma lety nového chlapa. Opět jsem spokojená a doufám, že to tak zůstane. Lukáš je chlap, co žije pro rodinu. Stavíme si baráček a plánujeme společnou budoucnost. Doufám, že už je to konečně ten pravý a mě žádné další drama nečeká.
Co se týká drog, ty už jsou jen černá vzpomínka. Hodně dávná.
Přečtěte si také
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 13
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 3019
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 1862
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 1583
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 572
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 2532
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 5005
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1764
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1859
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 1151
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
Hm gratuluju ale nepřipadá mi to jako nic k chlubení, zvlášť když jsi k tomu přidala fotku