Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechápu myšlenku být s dítětem co nejdéle a co pak?
Strčíš ho na 6 hodin do školky a nazdar?
Mně to přijde hrozný.
Mám 2,5 v soukromé školce. Hodně jsem vybírala. Chodili jsme na adaptaci před rodič + dítě ( několik měsíců). Je to malička školka a ve třídě jich je max 8, většinou 5-6 včetně mého dítěte na 2 učitelky.
Syn je ma rád, má rád prostředí, děti. Je to hodně o komunikaci rodič x školka.
Za mě vůbec nelituji a hodně přemýšlím, že ho do státní školky ani nedám. Protože 25 dětí na 1 učitelku je masakr a o individuálním přístupu nemůže být ani řeč.
Pokud řešíš 1 den v týdnu vůbec bych neřešila a šla do toho. Dítě bude mít zázitky s babí a dědou. 2 roky není mimino.
Chodím jednou týdně do práce od 8 měsíců dcery, je doma s manželem. Mně to hrozně pomohlo. Jeden den v týdnu zapojím i hlavu, v práci mi neujede vlak a je super být mezi lidmi, pobavit se s kolegy. Navíc si myslím, že dcera s tatínkem zase zažije něco jiného než se mnou. Rozhodně tím netrpí
@Anonymní píše:
Ahoj, mám takové všelijaké rozporuplné pocity. Pohrávám si s myšlenkou, že bych ve 2 letech mladší (březen) šla na uvazek 0,2, jestli mě vezmou. Nemusím, manžel nás uživí, ale ráda bych přišla na jiné myšlenky, trochu se realizovala, myslím, že by mi to psychicky pomohlo, někdy jsem z dětí podrážděná a vyčerpaná. Bojuji ale s tím, jestli bych radši neměla být doma s dětmi. V mém okolí převládá názor, že dítě by mělo být doma s matkou co nejdéle a přijdu si jak krkavčí matka, že mám takové myšlenky. Hlídání bych nejspíše dohodla s mými rodiči, bydlí 50km, zaplatila bych jim benzín a jeden den v týdnu předběžně říkali, že by mladší pohlídali a starší vyzvedli ze školky. Takhle rok a půl, pak by mladší už snad vzali do školky. Někdy si ale říkám, abych je tím neotravovala, že třeba chtějí klid. Mamka by asi kvůli tomu musela do důchodu, je jí necelých 70 a stále pracuje. Do dětské skupiny jsem pochopila, že bych musela dávat dítě na tři dny v týdnu, to mi zas přijde zbytečně moc a finančně bych musela mítasi vyšší úvazek. Chůvu nezaplatím, tolik si za ten den nevydělám, respektive bych byla na nule nebo lehce v minusu. A tak pořád uvažuji, aby děti zbytečně netrpěly, jen abych já mohla,,odpočívat od nich " v práci. Na druhou stranu si myslím, že bych si to s nimi pak více užila doma. Jak jste to vyřešili vy? Měla jste některá také takové myšlenky?
Proč by měly děti trpět? Kdyby tě neviděly cele dny tak neřeknu, ale tohle? Hlavní jsi ty a ne co říká okolí. Znam několik maminek co to takhle mají a všichni jsou bez újmy - naopak aspoň trochu vypnou.
Ahoj, rozumím Ti. Ale v Tvém případě mi přijde okolo nula nula prd závazku hrozně moc skákání…Pokud nepotřebuješ vydělávat peníze, volila bych relaxaci formou nějakého koníčku, volného času pro Tebe. Protože z Tvého popisu mi přijde, že sis chceš pochopitelně odfrknout, ale je Ti blbé (nevím proč) si prostě užívat volna bez dětí jen tak „beztrestně“
Co takhle místo školky docházet na jogu, cvičení, do knihovny..cokoliv…Hlídat bude otec…
já se třeba odjakživa i na mateřské věnuji chovu morčat a výcviku psů a díky bohu za takový oraz ![]()
Dítěti to bude jedno si myslim, ale mít vyřešený hlídání jen rodičema vzdalenyma 50km daleko mi přijde trochu málo.
Ještě když toho budou muset dost změnit kvůli jednomu dni v týdnu. Teď to třeba vidí jako v pohodě, ale věk uz taky maj a třeba pro ne bude 100km za ten den dost.
Já takhle mám zajištěný hlídání na jeden víkend v měsíci, kdyz pracuju a prostě se občas stane, že rodiče nemůžou, maj svůj program atd.
Od 2 let dvojčat jsem chodila na 1-2 odpoledne týdně na brigádu. O děti se v té době staral manžel, nebo hlídala tchýně (ale my máme výhodu, že bydlí od nás kousek). Bylo to moc fajn, já si v práci odpočinula a děti si užili odpoledne zase s někým jiným ![]()
Mně přijde nešikovný to hlídání prarodičema 50 km daleko, kvůli mrňavýmu úvazku. Šla jsem na plnej u starší dcery v 10 měsících, to s ní byl na RD manžel. U mladší v pěti měsících na 1/2 úvazek, z domu, do roka bez hlídání, od roka v DS, nejdřív na jeden den, ve dvou letech chodí na tři plné dny, je spokojená, času dostatek máme společně i tak, nikdo netrpí
Ale já nejsem nastavená na ten český narativ že dítě musí být furt s matkou, a co si o tom myslí okolí mě moc nezajímá. Babičky s tím měly problém - jedním uchem tam, druhým ven ![]()
Hlavně si o tom promluv s rodiči, zatím jen přemýšlíš, ale reálně nevíš, jesti se jim bude chtít jednou týdně jezdit 50km k vám a zase zpět. Já chodila od 1,5 roku věku prvního dítěte na DPP do práce - 4 hodiny 2× týdně, prcek u babi, ideálka pro něj i pro mě
A bylo mi úplně fuk, co si o tom kdo myslel.
@unuděná píše:
Hlavně si o tom promluv s rodiči, zatím jen přemýšlíš, ale reálně nevíš, jesti se jim bude chtít jednou týdně jezdit 50km k vám a zase zpět. Já chodila od 1,5 roku věku prvního dítěte na DPP do práce - 4 hodiny 2× týdně, prcek u babi, ideálka pro něj i pro měA bylo mi úplně fuk, co si o tom kdo myslel.
Ono teď můžou říct, že v pohodě. Ale unavujici to pro ně taky bude, ikdyz jde o den v týdnu.
„Byt s detmi co nejdele“ nerovna se „ani si neodskocit“!!!
S 0.2 si vubec nedelej hlavu.
Akorat nespolehej na rodice, nejdriv se s nimi domluv.
50 km je fakt dle mého moc, ale jestli to daji, tak asi proč ne?
Já dala syna teď do dětské skupiny, 2,5 roku. Pracuju už dlouho, takže mi to takhle jen trochu pomůže to všechno zvládat. Samozřejmě ze jsem se setkala s tím, ze je to hrozne brzy, ze to by oni nikdy… ale já jsem rada. Mě už to doma fakt uziralo.
Do skupiny chodí i výrazně menší děti.
Syn je společensky, rozhodne tam netrpí. Ani pak nechce kolikrát domu🙂
@a12 píše:
Ono teď můžou říct, že v pohodě. Ale unavujici to pro ně taky bude, ikdyz jde o den v týdnu.
To je pravda. Mamince je 70, tátovi možná ještě víc, osobně bych i měla obavy z tak častého řízení tak daleko, navíc teď v zimě i potmě
Já mám babi 2km daleko, dítě jsem jí hodila cestou do práce, takže to bylo v pohodě. Bylo jí tehdy padesát a i tak byla ráda, když jsem si pro něj zase večer přijela ![]()
@unuděná píše:
To je pravda. Mamince je 70, tátovi možná ještě víc, osobně bych i měla obavy z tak častého řízení tak daleko, navíc teď v zimě i potměJá mám babi 2km daleko, dítě jsem jí hodila cestou do práce, takže to bylo v pohodě. Bylo jí tehdy padesát a i tak byla ráda, když jsem si pro něj zase večer přijela
No právě, ja mam rodiče poměrně mladý, mámě bude příští rok 55,máme to asi 4 km, táta si je většinou u nás vyzvedne cestou z práce.
Druhou babičku máme cca 60 km a tam uz je to otravný, chlapovi samotnymu se nechce tam jezdit na otočku, jakože dopoledne přijet, na večer jet domů, protože ta cesta je otravná a to je to ještě mladej chlap
pro toho řidiče to bude náročný za den 100km
@Anonymní píše:
Ahoj, mám takové všelijaké rozporuplné pocity. Pohrávám si s myšlenkou, že bych ve 2 letech mladší (březen) šla na uvazek 0,2, jestli mě vezmou. Nemusím, manžel nás uživí, ale ráda bych přišla na jiné myšlenky, trochu se realizovala, myslím, že by mi to psychicky pomohlo, někdy jsem z dětí podrážděná a vyčerpaná. Bojuji ale s tím, jestli bych radši neměla být doma s dětmi. V mém okolí převládá názor, že dítě by mělo být doma s matkou co nejdéle a přijdu si jak krkavčí matka, že mám takové myšlenky. Hlídání bych nejspíše dohodla s mými rodiči, bydlí 50km, zaplatila bych jim benzín a jeden den v týdnu předběžně říkali, že by mladší pohlídali a starší vyzvedli ze školky. Takhle rok a půl, pak by mladší už snad vzali do školky. Někdy si ale říkám, abych je tím neotravovala, že třeba chtějí klid. Mamka by asi kvůli tomu musela do důchodu, je jí necelých 70 a stále pracuje. Do dětské skupiny jsem pochopila, že bych musela dávat dítě na tři dny v týdnu, to mi zas přijde zbytečně moc a finančně bych musela mítasi vyšší úvazek. Chůvu nezaplatím, tolik si za ten den nevydělám, respektive bych byla na nule nebo lehce v minusu. A tak pořád uvažuji, aby děti zbytečně netrpěly, jen abych já mohla,,odpočívat od nich " v práci. Na druhou stranu si myslím, že bych si to s nimi pak více užila doma. Jak jste to vyřešili vy? Měla jste některá také takové myšlenky?
Ráno starší do školy, ty pokračuj k rodičům, tam vysad mrně a užij si den volna. Nebo co 14 dní někdo na hlídání k vám a to samé. Proč zrovna práce? Já tohle nikdy nepochopím, leda bys byla PR a stykala se s celebritama, modelka nebo kardiochirurg, co chce dělat 1 operaci týdne. Ale práce? Jakože píšeš, že toho máš plný kecky doma, tak zorganizovat předčasnej důchod svojí máme a každý pondělí 8 hodin smažit excel a v úterý mít nerva, že jsem něco nestihla a v pátek mít nerva, že je malá nemocná a co v pondělí a že jsou prázdniny atd. Muzete mi to prosím někdo trochu vysvětlit?
j
Ahoj, mám takové všelijaké rozporuplné pocity. Pohrávám si s myšlenkou, že bych ve 2 letech mladší (březen) šla na uvazek 0,2, jestli mě vezmou. Nemusím, manžel nás uživí, ale ráda bych přišla na jiné myšlenky, trochu se realizovala, myslím, že by mi to psychicky pomohlo, někdy jsem z dětí podrážděná a vyčerpaná. Bojuji ale s tím, jestli bych radši neměla být doma s dětmi. V mém okolí převládá názor, že dítě by mělo být doma s matkou co nejdéle a přijdu si jak krkavčí matka, že mám takové myšlenky. Hlídání bych nejspíše dohodla s mými rodiči, bydlí 50km, zaplatila bych jim benzín a jeden den v týdnu předběžně říkali, že by mladší pohlídali a starší vyzvedli ze školky. Takhle rok a půl, pak by mladší už snad vzali do školky. Někdy si ale říkám, abych je tím neotravovala, že třeba chtějí klid. Mamka by asi kvůli tomu musela do důchodu, je jí necelých 70 a stále pracuje. Do dětské skupiny jsem pochopila, že bych musela dávat dítě na tři dny v týdnu, to mi zas přijde zbytečně moc a finančně bych musela mítasi vyšší úvazek. Chůvu nezaplatím, tolik si za ten den nevydělám, respektive bych byla na nule nebo lehce v minusu. A tak pořád uvažuji, aby děti zbytečně netrpěly, jen abych já mohla,,odpočívat od nich " v práci. Na druhou stranu si myslím, že bych si to s nimi pak více užila doma. Jak jste to vyřešili vy? Měla jste některá také takové myšlenky?