Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Přítelův syn si vymýšlí čím dál víc, už jsme z toho všichni nešťastní, ale nevíme, jak to řešit. Malý žije s maminkou a třetím partnerem, přítelův syn se pohybuje v její domácnosti, naší a domácnosti otce číslo 2, s nímž 6.let žil do minulého podzimu.
Chci říct, celkem chápu, z čeho lhaní pramení, ale jak se zachovat?
být jeho matkou,tak to nějak řeším.Jinak bych se ale nesnažila změnit „povahu“ dítěte,které ani není moje.Třeba jen nějaké předpubertální období ![]()
chronické lhaní u dítěte není nic příjemného,jen aby z toho potom nebyly potíže ve škole…
no já bych dala najevo, že vím kde je pravda a že mu na ty výmysly neskáču a víc bych to neřešila. Ono ho to časem přejde.
jj, to dělám já, přítel ho nechce stresovat a tak i když ví, že mu malý zalže, přejde to
A z čeho to tedy pramení? Mají na něj nepřiměřené nároky a vyplatí se mu lhát?
Dítě lže, pokud lež je snadnější pro život než říkat pravdu..
my máme pocit, že se snaží na všech stranách zavděčit a tak „lže dle výhodnosti“. Bohužel už to přenáší do úplných prkotin. Jako i když bude mít na bradě med, tak bude do krve tvrdit, že on med nejed a přitom jde o věci, u kterých není důvod lhát.
můj osobní problém je asi v tom, že to pěkně odkoukává naše společné dítě.
daisy1 píše:
my máme pocit, že se snaží na všech stranách zavděčit a tak „lže dle výhodnosti“. Bohužel už to přenáší do úplných prkotin. Jako i když bude mít na bradě med, tak bude do krve tvrdit, že on med nejed a přitom jde o věci, u kterých není důvod lhát.
Má okolo sebe příliš lidí, kteří na něj mají nějaké nároky a blízký vztah - každý ale jiný..Je to pro něj náročné.. ![]()
Myslím, že bych zkoušela přecházet jeho lži, aby viděl, že se to v ničem nevyplatí oproti pravdě..že na tom až tak doslova nezáleží..
Ale nejsem žádný odobrník.
nj, jen když si nenapíše úkol, nám lže, že žádný nemá, přitom to ví… nebo schválně schová sešit, jako že ho nemá, tak že nemusí úkol řešit, to se špatně přechází.
Mimo to jsou samozřejmě věci, které mladší sourozenec udělat nemůže, ale nám je suverenně řečeno, že to má na svědomí…
že je malý ve špatné situaci ohledně vztahů je jasné, ale…
můj muž to s ním klidně probíral už několikrát, ujasnili si, že lež má krátké nohy, já někdy vybuchla, nad některou lží mávnem rukou (ano, děti bájí, takže hlavy nesekáme), ale co je moc.. ![]()
Jako dítě jsem to dělala taky. A důvod? Do dneška to 100% nevím, naši mě hodně trestali, když jsem něco provedla, tím to asi začalo. No a bydleli jsme s babičkou a to pořád bylo „Ale neříkej vašim…“ „Ale neříkej před babičkou…“ no a pak člověk už asi lže, protože se to hlavně naučí a třeba mu to časem přijde i normální. Prostě mu nepříjde, že je na tom něco špatného „Prostě jsem to nejedla a hotovo“ i když mám u pusy ještě drobky. Já třeba přestala takhle šíleně lhát až díky současnému partnerovi. Naučila jsem se k němu mít ve všem naprostou důvěru a i jsem mu přiznala věci, ve kterých jsem ze začátku lhala ![]()
Asi jsem ti moc nepomohla, ale takhle to teda bylo u mě, za každou lež jsem dostala vejprask…a tím víc a líp jsem lhala ![]()
Reinka to také vystihla..Myslím ,že to to dítě nedělá už vědomě, ale bere to jako přirozenost, nemůže si pomoci..Okolí to v něm takto nastavilo..
jj, možná tam bude něco v tom základu, že občas řekne - to jsem vám neměl říkat, máma by mě zbila, kdyby věděla, že jsem vám to řek ![]()
no Reinko, takže to taky může přejít za 15 let, až si najde nějakou slečnu nebo možná nikdy…
skáču radostí
no, zatím se to snažím brát s nadhledem, ale nevim, nevim.