Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobrý den všem!
Mám asi takový menší problém s autoritou u svého 13ti měsíčního chlapečka..... Je to palice dubová a absolutně si ze mě nic nedělá. Manžel je každý den v práci a dá se říct, že od rána do večera je hlavně se mnou… Když ho volám, kouká na mě, zarazí se a ani se nehne… po dobrém, po zlém..... nepřijde. Nebo ví, že nesmí otáčet knoflíky na sporáku…a cschválně to udělá. zase, po dobrém, po zlém… nepomáhá!! Dostane přes ručičku a začne se vztekat, brečet a ty knoflíky kroutit víc a víc! Nevím, jak na něho.....
Nechci ho nějak mlátit, ale nemůže dělat vše co se mu zachce. K manželovi se chová jinak- stačí mu říct 1×, že NE a malý se otočí a jde pryč.
Ahoj,tak nasemu je uz 16 mesicu,ale je to uplne to samy.Taky je pritel skoro cely den v praci.Nevim jak na nej,vyhruzky,placani pres ruku,pres prdel nepomahaj,ani klidne vysvetleni…myslim,ze case se to zlepsi,az zacnou mluvit a reknou nam co chteji a budou i vic chapat nas ![]()
David je taky oproti Jendovi palicak. V situaci s knofliky u sporaku rikam NENENE a odvadim vztekajici se ditko za ruku pryc.
Stokrat dokola.
Biti nema cenu, rve jeste vic. Kdyz se vzteka moc, odnasim do kouta a ignoruju rev.
Nejhorsi je to na ulici, kdy lita do silnice nebo jde na opacnou stranu.
![]()
Ahoj, u nás je to taky tak.Někdy sice poslechne,ale to jen vyjímečně.Já zakážu 1×, pak plácnu přes ruku a když ani tohle nepomůže, tak ho vezmu a zanesu do pokojíčku a nějak ho zabavím. U nás je nejkrizovější koš s plínkama v koupelně,to je velké lákadlo, ví, že tam strkat ruce nesmí, ale vždycky se na mě významně dívá a pomalu ručku přibližuje ke koší a pak se tváří jako velký hrdina, že udělal něco, co neměl. No a já se snažím nesmát, ale moc to nejde, takže ho vezmu a opět zanesu pryč. Prostě doufám, že ho to přejde, popřípadě až nabere víc rozumu, tak se nějak domluvíme
Ale je pravda, že se nevzteká, takže u nás je to zatím spíš sranda.
no já mám pocit že čím víc se vztekám tak tím větší z toho má legraci a směje se mě do obličeje, to mě většinou dožere ještě víc a musím se jít někam vydýchat. Jinak u nás pomáhá zvýšit hlas s důrazným NE a on toho většinou nechá (nenene nebo tytyty u nás nepla, to je taková sranda a nemá to ten důraz). a pokud pokračuje tak ho musím odtáhnout pryč a dát nějakou zajímavou věc na hraní aby na to zapomněl. Jinak su z něj taky na palici, denně pořád dokola mu vysvětluju co se nemá a nedělá a ta nuda doma je děsná, vymýšlí čím dál větši hlouposti
Děvčata, maminka je pro ně prostě servisní jednotka… To tatínek je vzácný, a když ho naštvou, taky by se nemusel delší dobu ukázat… Některé věci děti vycítí beze slov.
Sice to není rada pro tebe, ale právě proto, že jsi se synem celý den, tak v tobě nemá takovou autoritu jako v manželovi. Já mám tuto zkušenost z dcerou kamarádky. Když byla malá, ráda se hrabala v koši na odpadky, lépe řečeno pořár to chtěla dělat. Kamarádka řekla 10× že ne, dala jí po ruce na zadek, nepomohlo nic. Já jsem jí u nás dala jednou po ruce a řekla ne. Když to šla zkusit znovu, stačilo důrazně vyslovit její jméno a říct ne a věděla, že nesmí, ale doma to dělala pořád, dokud nedošla do věku, že pochopila, že odpodkový koš je něco fuj.
Ono je to přirozené chování i dospělí člověk vezme radu od cizích lidí spíš, než radu od svých vlastních rodičů či jiných blízkých osob.