Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dobré ráno, tak po dnešním dalším teroristickém ránu jsem už vážně zoufalá. Malej se začal asi před dvěma měsíci projevovat tím, že začal kousat, štípat a tahat za vlasy. Většinou nejvíc mě. Zkoušela jsem snad všechno - přes tisíckrát za den rázné NE, posazení na zen na vyvztekání se, nevšímání si, opakování AU, to bolí a dokonce už i plácání přes ručičku, až jí měl červenou. Nechci na něj být hnusná, zlá, křičet hned od rána, ale to se snad už ani nedá vydržet. Jen se vzbudí, tak se chce mazlit, tulit a já taky, ale v tom prostě se zbrčí a kousne do tváře, do brady, do hlavy, ruhky…kamkoliv, ale takovou silou, že mám pocit, že mě snad prokousne skrz. Do toho štípání a neskutečné tahání za vlasy. Už fakt nevím, jak ho to odnaučit, ale nemůžu si to nechat líbit, ale zase na něho nemůžu od ranního procitnutí až do večerního usnutí přece pořád ječet nebo plácat.
A co děláš, když mu v tom zabráníš? Silou, ale né oplácením? Neříkej mi, že tě přepere batole? Čapla bych ho, řekla mu, že se to nedělá a někam bych ho odnesla. Nezavírat, odnést pryč..
Já jsem měla taky kousaci dítě, vím, že mě tady většina odsoudí. Ale když mě kousla tak jsem ji kousla taky ne moc silně a od té doby to neděla. Protože ví, že to bolí.
Rázně říct ne a ukončit „zábavu“. Prostě jasně nastavit hranice, že tohle fakt ne a pořád a pořád a pořád a pořád opakovat a vydržet
časem to pochopí. Je to velká investice jak pro tebe tak pro dítě.
Zkusila bych nejecet a neplacat, ale opravdu dat POKAZDE najevo, ze to boli a nemuze to delat.
Je to na palici, kolikrat uz jsem taky malou placla, protoze to opravdu bolelo a byl to proste impuls… ![]()
Me dite to nedela mně, ale jinym detem uz od 12m. Budou ji dva. bojuju s tim zatim marne, ona to mezitim vypilovava do dokonalosti. Prej z toho vyrostou. chytit ruce a ricz důrazně ne. Atd.
Mě štípe a tahá za vlasy šestiměsíční… nekouše, poněvadž ještě nemá čím
zatím mu to odpouštím, ta radost v jeho očích když řeknu „AU AU“
Taky bych to udělala tak, že mu řeknu, že takhle teda ne a když to nepomůže, tak vzít a odnést, ať se třeba zblázní… už je docela velkej, časem to snad pochopí
@quatruska souhlasím s Tebou, oplácela bych mu to stejně, samozřejmě ne takovou silou, ale ať ho to prostě taky zabolí… dcera to dělala jednu chvíli taky - kousání… párkrát jsme jí po dobrém říkali, že se to nedělá, pak i kousli a bohužel ani to nezabralo až když jednou to bylo fakt hodně, tak dostala trošku přes pusinku a od té doby klid…
Taky jsme měli, ale už byla maliánko starší. Chvíli jsem dělala, jak mě to bolí, reakce byla jen smích a radost. Pak jsem oplácela(jo, fakt jsem jí klidně kousla! s citem teda), nepomohlo to. Pak jsem ji plácala přes ruku, nic. Nakonec pomohlo říct NE, pokud to zopakovala, řekla jsem znova a rázněji NE a pokud nepřestala, zvedla jsem se a odešla kousek dál ![]()
Já budu asi za zlou matku, ale já jsem zkoušela všechny zmíněné rady…až jednou jsem něco dělala a on mě tak kousl, že mi automaticky vyjela ruka a dostal facku (samozřejmě ne takovou, abych mu ublížila)…on ani nekvík, překvapeně na mě koukal, přitulil se a od té doby mám klid
- ale určitě to není ideální řešení
Máme doma to samé, kouše nejvíc mě, pak tátu, ostatní téměř vůbec. Nějaké „au, to bolí“ mu přijde směšné, naprosto bez účinku. Poslední dobou to řeším tak, že nasadím přísný výraz, zvýším hlas, popadnu ho a posadím kus ode mne. Někdy trochu plácnu po zadku. Ale myslím, že to chce prostě čas..
Taky jsme si tim prosli. Na syna nezabiralo nic, nejlepsi ve finale bylo odstrcit ho od sebe rychle odvest pozornost na neco jineho. Ale ono to asi nejak patri k urcitemu vyvoji a projdou si tim temer vsechny deti, pak se nauci neco jineho a prejde to.
Mám to podobné s 12 měsíční dcerou. Ta nekouše, ale štípe tak, že mám strupy na tvářích a krku - jde vyloženě po slabinách
Za vlasy tahá taky a to buď vzadu na krku nebo okolo uší, kde to bolí neskutečně! Když ji okřiknu se slovem NE tak ho po mě s úsměvem tak 5× zopakuje a má to naprosto na háku. Plácnout po ruce - to jsem ještě neudělala ale občas se opravdu hodně držím. Já se spíš bojím, že by to prostě nepochopila. Jako proč ji to dělám. Občas teda fakt trpím - kolirát ani nevím jak ji odtrhnout
. No doufám, že z toho co nevidět vyroste!
@catherine100 sice to není ideální řešení, ale toto pomohlo i u nás…